Kaple Božího hrobu na vrchu nad Kvíčkem u Slaného

V lese na kopci na jižním okraji Slaného nad obcí Kvíček stojí kaple Božího hrobu.

Na rozdíl od zdejší Svaté chýše – Lorety, ukryté v útrobách klášterního kostela, je tato stavba volně přístupná (vyjma interiéru, který se otevírá při výjimečných příležitostech, jako jsou např. Dny evropského dědictví). I prohlídka zvenčí stojí za to, jedná se o stavbu nevšední – honosí se totiž tím, čím například obdobná stavba v Görlitz: „hrobka v Jeruzalémě byla mnohokrát poškozena a při přestavbách pozměněna, uštěpačně proto říkáme, že Svatý hrob ve Zhořelci je originálnější“. A právě totéž platí i pro zdejší stavbu.

Jeruzalémská svatyně prodělala řadu změn. Její původní vzhled je patrný na rytině Erharda Reuwicha z roku 1483  a v této podobě se patrně zachovala až do požáru roku 1808, po kterém byla podstatně upravena. Když porovnáme Reuwichovu grafiku se slánským Božím hrobem, zjistíme řadu podobností. Ani soudobé topografické dílo Bernardina Amica, Trattato delle piante et imagini de sacri edifizi di Terra Santa (1620)… nepřináší na grafických listech tolik podrobností jako slánský Boží hrob. 

Wiki a další zdroje:

Boží hrob, hovorově též Božák, je napodobenina ústřední části jeruzalémské baziliky Božího hrobu, stojící na okraji města Slaného v okrese Kladno. Kaple, postavená roku 1665, se nachází na temeni zalesněného pahorku Okrouhlík (330 m n. m.), asi 1,3 km jjz. od centra města, nad předměstím Kvíček (avšak ještě v katastrálním území Slaný). Stavba je pokládána za nejstarší dochovanou památku tohoto typu v Česku.

Kapli nechal zbudovat majitel smečenského a slánského panství, hrabě Bernard Ignác Jan z Martinic, horlivý podporovatel katolické církve, který ve Slaném mj. nechal vztyčit trojici křížů na Slánské hoře, založil františkánský klášter či piaristickou kolej (nynější gymnázium). Jak je pro architekturu barokního období charakteristické, stavba byla umístěna na tehdy holém návrší, takže ji ve své době bylo vidět ze širokého okolí, dokonce až ze smečenského zámku. Dostavěnou kapli vysvětil na den sv. Vavřince, tj. 10. srpna 1665, pražský arcibiskup Arnošt kardinál z Harrachu.

„ Po osmé hodině jsme se vrátili do Slaného, kde jsem v kapli svatého hrobu za velkého utrpení posvětil oltář, neboť bylo nutné, abych vcházel vždy po kolenou, a do kaple se nevešlo víc než tři lidi. Místo pro relikvie bylo uprostřed horního kamene. Nejnepříjemnější bylo ale, když jsme zapálili svíčky, protože jsem byl nucený hned vyjít kvůli kouři, pokud jsem nechtěl oslepnout. Kouř však brzo zmizel, a tak jsem stihl odsloužit ještě mši. Jedli jsme ve městě a přijel ještě hrabě Michna, který užívá zdejší vodu na podagru, spolu s hrabětem z Heissenštejna s manželkou a s maltézským rytířem z Vrtby. Než jsme odjeli, poslouchali jsme ještě litanie v Loretě a purkrabího paní uspořádala tombolu pro mnichy s obrázky, růženci, křížky a medailemi.“ — deník kardinála Harracha

Boží hrob byl svěřen do správy slánským františkánům a konávaly se zde bohoslužby. Poblíž byl vystavěn též příbytek pro poustevníka, který měl o kapli pečovat, tuto úlohu plnili František Zelezinský († 1730) a Vojtěch Zima († 1745). Později byla poustevna přeměněna na myslivnu a v neznámém roce zbořena. Roku 1886 byla kaple opravena z iniciativy slánského děkana Josefa Kandlera, v této době došlo také k zalesnění okolí. Počátkem 20. století zanechal podrobný popis kaple (z něhož vychází i následující oddíl) ve svém Soupisu památek politického okresu Slánského Ferdinand Velc.

„Božák“, zůstával oblíbeným místem vycházek pro obyvatele Slaného, ale o stavbu samu nebylo dlouhodobě pečováno: kořeny stromů trhaly zdivo a stěny pokrývaly vrypy a malůvky vandalů. Teprve po roce 2006 přistoupilo město Slaný k důkladné celkové opravě zchátralé památky. Z okolí kaple byly vymýceny náletové dřeviny a opraven zevnějšek stavby. V roce 2009 byl Boží hrob ústředním bodem prezentace Slaného na veletrzích cestovního ruchu. Připravuje se obnova téměř setřelé vnitřní výzdoby po vzoru kaple ve Voticích.

Boží hrob je situován o samotě na drobné mýtině, zaujímající vrcholovou část zalesněného kopce. Navzdory nedávnému průklestu okolí kaple stromy stále brání většímu rozhledu do kraje a zároveň skrývají památku před pohledy z větší vzdálenosti. Kaple je orientovaná ve směru severovýchod – jihozápad, tedy dlouhou boční stranou souhlasně s údolím u Kvíčku. Rozměry i provedením se budova snaží napodobit svou jeruzalémskou předlohu s velkou věrností, která převyšuje další stavby tohoto typu na českém území a dokonce i vyobrazení v dobové literatuře.

Stavební materiál představují kvádry hrubého pískovce. Vchod po obou stranách rámují 0,6 m vysoké a skoro 2 m dlouhé zídky z jednoho kusu kamene, mezi nimiž se prostírá kamenné dláždění. Na západní straně je stavba uzavřena pětiboce, polovicí pravidelného desetihranu, v jehož rozích stojí zvenčí šestiboké, nahoru se úžící sloupy na čtvercových, dvojnásobných patkách. Hlavice sloupů jsou též šestiboké, nahoru se rozšiřující, takže každá jejich strana má podobu lichoběžníka. Na přední ploše tří hlavic vyčnívá malý ovál, v němž je vtesán kříž. Výjimku představuje první sloup na jižní straně, je totiž kulatý, ve své dolní části článkovaný, ostatek pak závitkovitě rýhován; hlavici má korintskou s akantovými listy. Takové hlavice mají i oba sloupy na západní straně, jejich dříky jsou však šestiboké, dále první dřík je úplně hladký a kulatý, a třetí sloup na severní straně. Přední stranu s vchodem zdobí trojice prázdných uzavřených polí, vybavených jednoduchým vytesaným římsovím. Také plochy mezi jednotlivými sloupy jsou opatřeny pod oblouky různými ozdobami, vytesanými v kameni.

Začneme-li s jižní stranou a pokračujeme-li od východu k západu, tvoří výzdobu prvního pole tři kříže nad sebou, uzavřené ve spojených kruzích, to vše ještě v rámu. V druhém poli je zobrazena jakási vítězná brána, ve třetím muří noha v kruhu, čtvrté pole je osekáno, páté a šesté zamazáno maltou, v sedmém nese pod košatým stromem liška (?) mládě v tlamě, v osmém je orámovaná bohatá osmiboká hvězda a deváté, poslední pole, je zamazané.

Interiér Božího hrobu není veřejnosti zpřístupněn. Uzavřenými dveřmi ve východním průčelí vede vchod do první místnosti 3,18 m široké a 3,75 m dlouhé, osvětlené třemi nízkými okénky, jejíž západní stěna má půdorys polokružnice. Tam, kde by se nacházel střed této kružnice, vyčnívá z podlahy krychlový kámen, jenž má snad znázorňovat odvalený kámen z otvoru do navazující kobky. Tímto otvorem, 0,6 m širokým a 1,1 m vysokým, se vchází do malé, neosvětlené kobky, 2 m dlouhé, 1,92 m široké a 2,66 m vysoké, kde se při severní stěně nalézá vlastní hrob Boží na kamenné plotně, 0,68 m od země vysoké. Nad touto místností vystupuje z jinak ploché střechy šestihranná kamenná lucerna, stojící na šesti párech kulatých dvojsloupů. Na jednom jižním dvojsloupí lze spatřit vytesaný reliéf anděla u otevřeného hrobu, zvěstujícího přišlým třem ženám vzkříšení Páně.

K částečné obnově kaple došlo pod správou karmelitánů v posledních 20 letech. Nebyl obnoven původní patriarší kříž na věžičce kaple ani dvojice kamenných sloupů na atice východního průčelí, které jsou zdokumentovány v historické literatuře. Ohradní zeď a křížová cesta také na obnovu čekají.

Kaplí Božího hrobu postavených podle vzoru jeruzalémské kaple je na území České republiky známo 26. Další kaple tohoto typu byly postaveny v Brně (1707) u dominikánského kostela svatého Michala, v Drahorazi u kostela svatých Petra a Pavla, v Havlíčkově Brodě u augustiniánského klášterního kostela Svaté Rodiny, v Horšovském Týně (1696) na křížové cestě u svaté Anny Na Vršíčku, v Chrudimi (1665) u kapucínského kostela svatého Josefa (zaniklá), v Jaroměřicích u Jevíčka na křížové cestě, v Jiřetíně pod Jedlovou (1759) na křížové cestě na Křížovou Horu, v Liberci (1722) na křížové cestě u kostela svatého Kříže, v Mikulově na křížové cestě na Svatý kopeček, v Mimoni jako poutní místo, v Olomouci (1653) u bývalého konventu františkánů U svatého Bernardina s kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie, v Ostré u Úštěku (1704–1707) na křížové cestě, v Pavlicích (1675) u kostela svatého Filipa a Jakuba, v Pičíně (zaniklá) při poutním areálu svatého Antonína Paduánského, v Římově na křížové cestě, ve Starém Hrozňatově na křížové cestě, ve Šluknově na křížové cestě na Křížový vrch, ve Voticích a ve Vratěníně na hřbitově. Na území Prahy a jejího nejbližšího okolí byly postaveny kaple na Bílé Hoře u kláštera benediktinek s kostelem Panny Marie Vítězné, na Novém Městě na Zderaze (1721) u bývalého kostela svatého Petra a Pavla křížovníků – strážců Božího hrobu, na Novém Městě na Zderaze (1645) u kostela svatého Václava (zaniklá), na Petříně (1737) na křížové cestě a na Starém Městě u kláštera cyriaků s kostelem svatého Kříže Většího (zaniklá). Ve Slezských Rudolticích (1734, zaniklá) byla postavena kaple Božího hrobu v zámecké zahradě jako součást zahradní architektury.

Památkový katalog:

Kopie kaple stojící nad Kristovým hrobem v Jeruzalémě z roku 1665 s úpravami z 19. století.

Kaple Božího hrobu je situovaná na zalesněném návrší jižně od Slaného, nad chatovou osadou zvanou Kvíček. Osada se rozkládá po levé straně silnice na Smečno; přístupová cesta k osadě a ke kapli vede nedaleko empírové výklenkové kaple. Neorientovaná stavba s podélnou osou ve směru západ-východ je postavená na obdélném, na západní straně polygonálně ukončeném půdorysu. Západní polygonální část je mírně převýšená, ukončená rovnou střechou, z níž vystupuje vysoká šestihranná lucerna, vynášená šesticí do dvojic sdružených sloupů s bohatě tvarovanými hlavicemi, propojenými arkádovými lomenými oblouky, které nesou bohatě architektonickými články dekorované kládí. Vše završuje kamenná helmice zvonovitého tvaru. Fasádu zdobí slepá arkáda z lomených oblouků a z různě tvarovaných sloupů (polygonální nebo tordovaný dřík, různě zdobené hlavice). Východní, o něco nižší část je obdélná, rovněž ukončená rovnou střechou. Fasády nejsou téměř zdobené, boční strany prolamují nízká okna s lomeným obloukem, ve východním průčelí je na osu umístěn vstup do kaple, sklenutý rovněž lomeným obloukem. Interiér kaple je zdoben zbytky iluzivní výmalby. Stavba je poměrně věrnou kopií kaple, která stála nad Kristovým hrobem v Jeruzalémě – jde o velmi kvalitní provedení konceptu, který byl ve střední Evropě běžný nejpozději od pozdního středověku. 

Typ kaple Božího hrobu byl jakožto kopie jeruzalémské kaple populární ve středoevropském stavitelství od 15. do 19. století a v Čechách je jich dochováno hned několik. Slánská barokní varianta, postavená r. 1665 hrabětem B. I. Martinicem, nicméně patří mezi nejvěrnější a umělecky nejzdařilejší realizace, a to nejen v rámci Čech. Jde proto o historicky i umělecky mimořádně hodnotnou památku.

Původní evidenční list památky:

Velmi hodnotná stavba provedená z kamene čerpá z byzantských i gotických tvarů. 1886 opravena, po roce 1894 znovu opravena. Železné dveře daroval majitel slévárny ve Slaném H. Hirsch.

Doplňkový evidenční list:

Informační brozura:

Pověst o vzniku kaple z městského webu:

Byl kalný podzimní den, když si smečenský hrabě Bernard vyšel sám do lesa na lov. Bernard byl výborným střelcem a vášnivým lovcem. Každou volnou chvilku trávil v lese. Šel rychle lesní cestou až k mýtině, kde obyčejně číhal na vysokou. V pozadí mýtiny spatřil statného jelena. Honem strhnul pušku s ramene, namířil a vystřelil. Ozval se však bolestný lidský výkřik. Bernard vylekán se rozběhl k padlému zvířeti. Ale běda! To nebyl jelen paroháč, to byl chudý domkář s nůší na zádech. Zdálky v mlze se zdálo, jakoby tam stál jelen. Hrabě mířil přesně. Zasáhl ubožáka rovnou do srdce. Než k němu doběhl, byl chuďas mrtev.

Velmi, velmi to Bernarda trápilo. Neměl zlý úmysl, vůbec nechtěl ubožákovi ublížit a přece se stal vrahem. Co počít? Postaral se o pohřeb i o rodinu mrtvého, ale stále si dělal výčitky. Vydal se tedy přímo do Říma, k Otci křesťanů, aby mu sám uložil pokání.

Papež ho vyslechl a zamyslel se. Nejlépe bude, když vykoná kajícnou cestu k Božímu hrobu do Jeruzaléma a aby to byl ještě větší trest, přinese tři vlasy prorokyně Sibyly. Pokorně přijal Bernard rozsudek papežův a vydal se jako poutník na cestu do Palestiny. Boží hrob nalezne v Jeruzalémě, ale kde nalezne Sibylu, prorokyni? Kde ji má hledati?

Smutně se dal na cestu. Jak se tak ubíral prašnou silnicí, spatřil na kraji cesty u lesa stát cikánský vůz. Právě když se blížil k vozu, zazněl z něho dětský výkřik. Narodil se malý cikánek. Z vozu vyběhl rozrušený mladý otec, a když na cestě spatřil Bernarda, rozběhl se k němu.

„Narodil se mi syn,“ smál se šťastně, „…prosím vás, pane buďte mu kmotrem. Přijíždíme zdaleka a nemáme tu nikoho známého.“

„Rád mu budu kmotrem, ale jen málo mu mohu dát do vínku. Vezměte ode mne aspoň tento peníz a tenhle šátek mladé mamince.“ Bernard sňal s krku hedvábný šátek a podal ho cikánovi.

„Nečekáme dary, pane , stačí nám vaše účast. Jsme rádi, že jste neodmítl naši prosbu.“ Upřímně hovořil šťastný otec. „Máte poutnickou hůl, kam se ubíráte?“ ptala se stará cikánka. I vyprávěl jim Bernard, jak zavinil neštěstí a jaké teď činí pokání. Že jde k Božímu hrobu do Palestiny a že má přinést tři vlasy prorokyně Sibyly do Říma, ale neví, kde by ji měl hledat.

„To já dobře vím,“ usmála se stará cikánka. „Prorokyně Sibyla bydlí v Babylónské věži, ale není lehké se tam dostat. Babylónská věž je až u Bagdádu, budete muset přes poušť, a to je velmi nebezpečné. Nepouštějte se přes ni sám, mohl byste tam zahynout. Přidejte se ke kočovníkům. Dám vám tenhle zvoneček, takový používají naši přátelé beduíni. Když jim ho ukážete, budou i vás považovat za svého přítele a pomohou vám.“

Bernard se pak srdečně rozloučil s celou cikánskou rodinou. Došel šťastně do Jeruzaléma, pomodlil se u Božího hrobu a vydal se hledat Sibylu. Na okraji pouště se setkal s beduíny.

Když viděli zvoneček a slyšeli, že se stal kmotrem cikánského dítěte, přijali ho přátelsky. Vyprávěli mu o Sibyle:

„Sibyla je krásná žena s dlouhými zlatými vlasy a s velkýma tmavýma očima. Je to opravdová kouzelnice, mnoho zná a ví, dovede prorokovat i budoucnost. Jezdí za ní mnoho vzácných hostí, ba i králové se přicházejí s ní poradit. Má ochočeného lva, který ji stále provází a ochraňuje ji. Když potřebuje, jezdí na něm jako na koni. Je velmi těžké se k ní dostat, ale nás přijímá, protože chce vědět, co nového jsme ve světě slyšeli.“

S pomocí svých přátel dostal se Bernard do Babylónské věže k Sibyle. Prorokyně seděla na divanu, pokrytém nádherným, měkkým kobercem. U nohou jí seděl lev.

„Co si ode mne přeješ?“ ptala se vlídně Bernarda. „Nic jiného, než tvé tři vlasy, které mám přinést do Říma jako pokání,“ řekl Bernard a vyprávěl Sibyle o tom, jak svou nerozvážností způsobil neštěstí. Prorokyně se zamyslela. Potom mu řekla:

„Ráda ti dám své tři vlasy, ale ani ty tě neochrání před zlými výčitkami svědomí. Poslyš mou radu: Zlo může zahnat jen dobro. To je mocnější než zlo. Snaž se konat dobro a uvidíš, že tvoje duše bude silnější a ty zanecháš trudných myšlenek.“ Potom si s úsměvem vytrhla tři zlaté vlasy a podala je Bernardovi. „A ať každý ten vlas znamená jeden dobrý čin.“

„Ted‘ ale pospěš, za chvíli budu muset pustit lva, aby tě neroztrhal.“

Bernard poděkoval, vzal tři zlaté vlasy a honem prchal na koni pryč. Lev se opravdu pustil za ním, ale když vyjel ze stínu Babylónské, věže, lev se zastavil otočil se a pomalu se vracel zpět ke své paní.

Po dlouhém strastiplném putování dostal se Bernard zpět do Říma. Odevzdal vlasy prorokyně Sibyly papeži a řekl mu, co mu Sibyla poradila. Vyprosil si povolení, aby mohl na památku své pouti do Jeruzaléma vystavět kopii Božího hrobu na svém panství.

V samém sousedství obce Kvíčku na mírném návrší stojí podivná stavba. Celá je vystavěna z pískovcových kvádrů, bez oken, s plochou střechou. Deset štíhlých sloupů, spojených lomenými oblouky rozděluje úměrně plochu a dodává stavbě i s věžičkou, spočívající na podobných sloupech na západním konci ploché střechy, elegantního zjevu. Celá stavba vypadá spíš jako kamenný pomník nebo jako zakletý zámek, neboť železné dveře, umístěné na východní straně, jsou po celý rok uzavřené, takže dovnitř nelze nahlédnout. Jenom jednou do roka, v čas velikonoční, otvírá se stavba, aby tu byla vykonána velikonoční pobožnost.

Tuto památku dal vystavěti r. 1665 hrabě Bernard Martinic a pamětliv slov Sibyliných, založil piaristickou kolej na slánském náměstí, vybudoval františkánský klášter a dal vztyčit tři kříže na Slánské hoře.