weby pro nejsevernější čechy

Kostel sv. Prokopa a sv. Mikuláše v Bohušovicích nad Ohří

This entry is part 50 of 212 in the series Kostely, kaple, chrámy, zvonice, hrobky, mauzolea

V centru Bohušovic nad Ohří u Husova náměstí stojí kostel sv. Prokopa a sv. Mikuláše.

Římskokatolický farní kostel svatého Prokopa a Mikuláše byl postaven v roce 1716 na místě staršího předchůdce, z něhož se dochovala věž. Autorem projektu byl snad Octavio Broggio. Několikrát postižen povodní, naposledy 2002. Byl opraven a je nadále využíván k pravidelným bohoslužbám. Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Jedná se o podélnou, jednolodní stavbu s odsazeným pravoúhlým presbytářem orientovaným k východu. Stavba je poměrně úzká, výrazně vertikálně orientovaná. Na bocích má rizality. V ose západní průčelí se nachází vtažená hranolová věž, která je zřejmě zčásti gotická, jak napovídá okénko ve druhém patře. Kamenný portál je s chronogramem 1716. Na hlavní římse po stranách věže jsou pískovcové sochy sv. Mikuláše a sv. Prokopa. Uvnitř jsou tři polygonální pole plackové klenby, z nich to uprostřed je větší.

Hlavní oltář je barokní a pochází z období stavby. Je rámový, s mnoha uměleckými prvky a s andílky. Titulní obraz pochází od Siarda Noseckého. V nástavci má obraz Nejsvětější Trojice. Boční oltáře jsou dva. Tyto pozdně barokní oltáře jsou z umělého mramoru a pocházejí ze 2. poloviny 18. století. Jeden nese původní obraz sv. Mikuláše a druhý obraz sv. Josefa od místního faráře H. Seykory z období kolem roku 1850. Dřevěné sochy na bočních oltářích a v nikách pilířů, celkem se jich tam nachází 13, jsou bílé se zlacenými lemy. Jedná se o barokní práci z 1. poloviny 18. století. Obraz Svaté rodiny je v bohatém černém a zlaceném rámu s řezanými rokajovými křídly. Pochází z poloviny 18. století. Také Pieta, Krucifix, sv. Jan Nepomucký a sv. Josef s Ježíškem jsou z 18. století. Zde se však jedná o umělecky méně významná díla. Dřevěná křtitelnice s akantovým ornamentem a sochou sv. Jana Křtitele pochází z roku 1716. Kazatelna je z umělého mramoru od J. Hennevogela z Prahy z roku 1777. Pozdně barokní varhany z 2. poloviny 18. století jsou s řeznaným ornamentem.

===

Památkový katalog je tentokrát nezvykle podrobný:

Kostel sv. Prokopa a Mikuláše stojí v centru města, na severní straně Husova náměstí. Jedná se o orientovaný zděný hladce omítnutý jednolodní objekt postavený na obdélném půdorysu s pravoúhle zakončeným a odsazeným presbytářem (pod valbovou střechou krytou raženými taškami s osmibokým sanktusníkem pod cibulí s makovicí a kovaným latinským jetelovým křížem) a s hranolovou věží (s jehlancovou střechou zakončenou osmibokou lucernou s cibulí s makovicí a kovaným patriarším jetelovým křížem) v západním průčelí a se sakristií na jižní straně presbytáře pod valbovou střechou krytou červeně natřeným ocelovým plechem jako střecha věže a sanktusníku.

Hlavní západní štítové průčelí je z podstatné části tvořeno rizalitem věže. Ta má na svých čtyřech stranách pod profilovanou korunní římsou po lisénovém rámu v nichž je ve třetím zvonovém patře po obdélném plným obloukem zaklenutém okně opatřeném dřevěnou žaluzií a štukovou šambránou s uchy a čtvrtkruhy vybranými horními rohy tvořenou úzkou lištou.

V přízemí, v ose západního průčelí, má chrám pískovcový portál hlavního vstupu. Ten je tvořen profilovaným ostěním s ušima, které je na stranách rozšířeno o poloviny toskánských pilastrů. Na to posazen prolomený krepovaný segmentový fronton s malými křidélky, pod jehož římsou (nad ostěním) je na oblounu chronogram: “NVMINI SACRO ET DIVO PROCOPIO REGNI NOSTRI PATRONO” což značí nejspíše rok dokončení stavby 1716. Mezi částmi horní prolomené části frontonu je osazen pískovcový alianční znak doksanského kláštera sestávající ze dvou kartuší s erbovními znameními pod společnou listovou korunou. V portále osazeny dvoukřídlé pravé dovnitř otvíravé rámové dveře o šestnácti výplních z doby mezi roky 2003 – 2005, které nahradily dveře podobné asi z poloviny 19. století s použitím jejich kování. Nad portálem je malé obdélné okénko 1. patra a gotické hrotité okénko se skoseným pískovcovým ostěním 2. patra věže. Po stranách rizalitu věže jsou úzká konkávní křídla zakončená na nárožích pilastry, konkávní plochy křídel mají lisénové rámy, v jižním křídle s pravými ven otvíravými rámovými dveřmi o šesti výplních s nadsvětlíkem z doby mezi roky 2003 – 2005, které nahradily dveře podobné se čtyřmi výplněmi asi z poloviny 19. století. Nad nárožními pilastry, nad korunní římsou, jsou osazeny pískovcové sochy, na severní straně sv. Prokopa a na jižní sv. Mikuláše.

Boční severní a jižní průčelí s profilovanou korunní římsou jsou rozdělena pilastry do čtyř polí, přičemž východní pole patří presbytáři, dvě prostřední lodi a západní schodištím na stranách věže – jižní vede ze západního průčelí na kruchtu a severní spojuje přízemí věže s jejím 1. a 2. patrem. Pole mají po lisénovém rámu a ta která patří lodi a presbytáři mají po obdélném plným obloukem zaklenutém okně s pevným zasklením vitráží a se štukovou šambránou s uchy a čtvrtkruhy vybranými horními rohy tvořenou úzkou lištou. Pole lodi při presbytáři tvoří z obou stran rizality, které předstupují před sousední pole konkávně zaoblenými kouty s úzkými lisénovými rámy. Západní pole tvoří také z obou stran kostela rizality, které mají při západním průčelí na nárožích rizality a nároží při lodi mají konvexně zaoblena s lisénami po stzranách – původně tam asi býval úzký lisénový rám. V těchto polích jsou pouze malá okénka od schodišť – na severu dvě a na jihu jedno.

K jižní straně presbytáře přistavěná přízemní sakristie (zhruba čtvercového půdorysu) má profilovanou korunní římsu a plným obloukem zaklenuté okno v jižní stěně. Mezi ní a zaobleným koutem odsazení lodi od presbytáře je dnes zazděný vchod do presbytáře. Východní průčelí s profilovanou korunní římsou je bez otvorů, s pilastry při zakulacených, úzkými lisénovými rámy opatřených nárožích, mezi nimiž je lisénový rám. Interiér zaklenut třemi poli českých kleneb do pasů nesených jónskými pilastry. Mezi těmito pilastry, v koutech polí, jsou krátké kosmo postavené úseky stěn s konchou zaklenutými nikami pro sochy svatých – nika na severní staně lodi, proti vítěznému oblouku je nahrazena kazatelnou. Na jižním pilastru vítězného oblouku je osazena pamětní pískovcová deska v jejímž zrcadle je sedmiřádkový latinský nápis: “Huclapidem fundamen(tem). / posuit & hanc Ecciesiam / e(x) fundamentis errexit ac Be, / nedixit R(everendi)s(si)mus Perillustris ac / Ampl(is)s(i)mus D(ominus): D(ominus): IOSEPHVS / MIKA Praelatus Doxanensis / A(nn)o M.D.CC.X.V.I” – v závorkách rozepsány zkrácené části textu.

Střední pole, před vítězným obloukem, je na severní a jižní straně rozšířeno do stran o valeně zaklenuté části. Východní pole, patřící presbytáři, má ve východní stěně velkou mělkou valeně zaklenutou v půdorysu pravoúhlou niku pro hlavní oltář. Na západní straně lodi zděná kruchta nesená dvěma pilíři a dvěma pilastry, podkruchtí zaklenuto třemi poli křížových stlačených kleneb do pasů. Podlaha z nakoso na střih kladených čezných a světle okrových dlaždic. Podvěží sklenuto valeně s dvojicí styčných trojúhelných výsečí, v jižní stěně konchou zaklenutá nika v šambráně s ušima s kapkami, naproti ní dveře na schodiště. 1. patro věže je zaklenuto stejně, mj. se na východní straně otvírá velkým plným obloukem zaklenutým otvorem na kruchtu, z 2. patra je přístupná půda kostela s krovem hambalkové soustavy neseným ležatou stolicí, ve 3. patře zvonová stolice.

 

Series Navigation<< Kostel Vzkříšení Páně v TerezíněKaple se sochou Piety v Tylově ulici v Bohušovicích nad Ohří >>
Tagy