Kostel svatého Bartoloměje v Přebuzi

U silnice, vedoucí z centra obce Přebuz k místnímu hřbitovu, stojí kostel svatého Bartoloměje.

Na obecním webu stručně:

Kostel sv. Bartoloměje je v pořadí již pravděpodobně třetím chrámem na Přebuzi. Navazuje na hornickou tradici, např. na štolu a důl sv. Bartoloměje z 16. stol.

Traduje se, že podnět k postavení kostela dal císař Josef II., který se 1766 na Přebuzi zúčastnil mše a přespal na místní faře. Kostel byl dokončen v roce 1787. Kostel sv. Bartoloměje je pozdně barokní, jednolodní obdélná stavba s polokruhovým závěrem a sanktusníkem.

Wiki uvádí:

Kostel svatého Bartoloměje je římskokatolický, v minulosti farní kostel v Přebuzi v okrese Sokolov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Současný kostel je v pořadí třetím kostelem v Přebuzi. Prvním byl gotický, postavený pravděpodobně v první polovině 16. století. První písemná zmínka o něm je z roku 1555, roku 1567 je uváděna fara. Původní katolický kostel byl přestavěn na luteránský. V přebuzské pozemkové knize je zápis z roku 1578 o tom, že jistý Georg Lorenz přivezl kámen na přestavbu kostela. Stavebním kamenem byla přebuzská žula z lomu u východního okraje obce. Současný, pozdně barokní kostel, byl dostavěn nejspíše roku 1787. Literatura však uvádí i jiné údaje o roku výstavby kostela. Jistý je však údaj žádosti o povolení výstavby, který je datována rokem 1778. Stavitelem byl sokolovský mistr Johann Andreas Leistner, který stavěl pro Nostice. Pozemek pro stavbu kostela uvolnil na úkor vlastní zahrady místní kantor Wenzel Krisch. Stavbu financovali převážně sami farníci. V sousedství kostela se nachází bývalá fara, barokní stavba na místě původní staré fary, doložené roku 1567.

Původní kostel byl pozdně gotickou jednolodní stavbou z první poloviny 16. století. Současný kostel je jednolodní obdélnou stavbou s polokruhovým závěrem presbytáře a s obdélnou sakristií v ose kostela. Vstupní západní průčelí je členěno dvěma pilastry, portál s ostěním je zakončen trojúhelným štítem. Zde se nachází chronogram 1787. Vnější stěny mají rytmizovaná vpadlá pole. Střecha je sedlová s osmibokým sanktusníkem s vysokým jehlanovitým zakončením. Je nově pokryta měděnou krytinou.

Loď i presbytář jsou s lunetami, stěny jsou po celé délce rytmizovány pilastry s antikizujícími hlavicemi. Triumfální oblouk je ukončen obloukem, kruchtu nese jeden mohutný sloup a dva pilíře. Vybavení kostela je převážně rokokové. Hlavní oltář byl sestaven v Chebu. Po stranách retabula jsou pozdně barokní sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého.

Oltář je opatřen obrazem Umučení sv. Bartoloměje. Autorem oltářního plátna je jindřichovický malíř Franz Sattler, jemuž bylo předlohou jiné umělecké ztvárnění. Plátno není datováno, předpokládá se, že dílo vzniklo koncem 18. století. Kdysi byla na hlavním oltáři umístěna barokní řezba Piety z roku 1782, ta je nyní mimo kostel. Další oltáře jsou rovněž rokokové. Na evangelní straně se nachází oltář Panny Marie, kdysi s barokními sochami sv. Zachariáše a sv. Alžběty po stranách vrcholového oltářního nástavce. Na epištolní straně je oltář sv. Josefa, v minulosti s barokními sochami sv. Jáchyma a sv. Anny v nástavci, v retabulu je umístěna malba sv. Josefa s Ježíškem od sokolovského malíře Richarda Krautmanna. Pod presbytářem se nachází žulový náhrobek s vročením 1779 a nese vyobrazení kalichu. Pozoruhodnou památkou kostela je pozdně gotická křtitelnice z 15. století s motivem trojlistu, vytesaná z přebuzské žuly. Z doby kolem roku 1500 pochází vzácný gotický polychromovaný krucifix. Tělo Krista je 140 centimetrů vysoké. Mimo oltáře se nachází řezba sv. Floriána z druhé poloviny 18. století. Kostelní zvon odlil z cínového bronzu roku 1565 mistr Wolfgang Hilger z Perninku a jeho zvuk svolává poutníky v den svátku sv. Bartoloměje. Zvon je vyzdoben erbem a iniciálami mistra zvonaře. Barokní varhany pocházejí z dílny tachovských Gartnerů a do kostela byly převezené roku 1828 z Kopist u Mostu. Historicky a umělecky zajímavým je obraz, který zobrazuje vedutu Přebuzi po ničivém požáru 25. července 1869. Kostel však při požáru zůstal uchráněn. Obraz nechal namalovat a kostelu věnoval kraslický rodák Richard Dotzauer. Kompozici plátna dominuje z mračen vystupující postava sv. Jakuba Většího, jenž se modlí za ohněm zničené město. Obraz maloval nejspíš některý z regionálních umělců. Mnohé z artefaktů se v současné době nacházejí mimo interiér kostela.

Památkový katalog:

Kostel sv. Bartoloměje je rozlehlý původně gotický kostel z konce 14. století, barokně přestavěný roku 1775. Jedná se o jednolodní stavbu s polygonálním závěrem. Střecha je sedlová, z větší části krytá nově provedenou měděnou krytinou. Hodnota objektu je v jeho stylové čistotě a zachovalosti.

Jednolodní podélná stavba s polygonálním závěrem. Fasádu člení lizénové rámy a půlkruhová okna. Půdorys lodi je obdélný. Interiér lodi je klenutý 3 poli pruských placek, presbytář křížovou klenbou s pasy. Střecha je kryta břidlicí, na hřebenu se nachází polygonální sanktusník.

Původní evidenční list památky jinými slovy totéž:

Jednolodní podélná stavba s polygonálním závěrem. Vnějšek člení lizénové rámy. Okna půlkruhová. Loď obdélná, sklenutá 3 poli pruské placky. V presbyteriu křížová klenba s pasy. Střecha kryta břidlicí, na hřebeni polyg. sanktusník. V interiéru pozdně gotický krusifix z poč. 16 st. a got. křtitelnice z konce 14. století.

Protože jsme na Sokolovsku, lze nahlédnout do druhého svazku perfektní knihy Sokolovsko: Umění, památky a umělci do roku 1945:

Kostel v Přebuzi existoval již roku 1555, lze tedy vyvozovat, že byl postaven někdy v první polovině 16. století /fara je doložena roku 1567). Z roku 1578 pochází zápis v přebuzské pozemkové knize, že jistý Georg Lorenz přivezl kámen na novostavbu kostela – nejspíše se jednalo o přestavbu původně katolického svatostánku na kostel luteránský. Současný pozdně barokní kostel, typická ukázka venkovské sakrální architektury, byl dostavě nejspíše roku 1878 (žádost o povolená výstavby pochází z roku 1778); literatura se v dataci stavby neshodne, nejčastěji jsou uváděny roky 1781 nebo 1787.

Jedná se o jednolodní stavbu s polokruhovým závěrem presbytáře a s obdélnou sakristií v ose za ním. Vstupní západní průčelí je členěno dvěma pilastry. Vstupní portál s ostěním je završen trojúhelným štítem, v nadpraží se nachází latinský chronogram 1878 (odtud úvaha o ukončení stavby). Vnější stěny jsou rytmizovány vpadlými poli. Kostel má sedlovou střechu s výrazným osmibokým sanktusníkem a vysokým jehlanovitým zakončením. Stavitele kostela byl sokolovský mistr Johann Andreas Leistner (1714-1785), který pracoval pro Nostitze. Parcelu pro stavbu kostela uvolnil místní kantor Wenzel Krisch na úkor vlastní zahrady. Ten byl také vrchností pověřen prováděním stavebního dozoru – stavba kostela stála přes 6500 zlatých a mueli si ho postavit sami farníci. V současné době probíhá postupná renovace kostela.

Loď i presbytář jsou sklenuty valeně s lunetami, stěny jsou po celé délce rytmizovány pilastry s antikizujícími hlavicemi. Triumfální oblouk je ukončen obloukem, jednostranná kruchta je nesena jedním mohutným sloupem a dvěma pilíři. Zařízení interiéru je převážně rokokové – týká se především hlavního panelového oltáře s celkem střídmou výzdobou (byl sestaven v Chebu). Po stranách retabula jsou pozdně barokní sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Oltářní plátno Umučení sv. Bartoloměje zachycuje ikonograficky tradiční scénu stahování světcovy kůže; namaloval ho za 48 zlatých malíř Franz Sattler z Jindřichovic a jedná se o dílo provinční, spíše diletantské úrovně, kde bylo předlohou jiné umělecké ztvárnění. Datace nebyla prozatím na obraze nalezena, ale lze usuzovat, že dílo vzniklo někdy v závěru 18. století. Kdysi byla na hlavním oltáři umístěna barokní řezba Piety z roku 1782, nyní mimo kostel.

Pokud se týká protějškovývh oltářů, jsou rovněž rokokové – na evangelní straně se nachází oltář Panny Marie, kdysi s barokními sochami sv. Zachariáše a sv. Alžběty po stranách vrcholového oltářního nástavce, na straně epištolní je oltář sv. Josefa, v minulosti s barokním sochami sv. Jáchyma a sv. Anny v nástavci, v retabulu je umístěna malba sv. Josefa s Ježíškem od sokolovského malíře Richarda Krautmanna (1864-1926). Po určitá časová údobí bývají v bočních oltářích usazeny sochy příslušných světců, řadové práce z 19. století. Pod presbytářem nalezneme žulový náhrobek s iniciálami W. K. C., datací 1779 a s vyobrazením kalicha (byl zde pohřben mladý páter Wenzel Krisch, syn výše zmiňovaného kantora).

K nejpozoruhodnějším památkám kostela patří oktogonální, pozdně gotická křtitelnice z 15. století s motivem trojlistu, vytesaná z přebuzské žuly, dále vzácný gotický vyřezávaný a polychromovaný krucifx z doby kolem roku 1500. Tělo Krista je 140 centimetrů vysoké a zejména hlava je expresivně pojatá, naturalistickou modelací se vyznačují žebra a břicho, bederní rouška je rozevlátá.

Ze soch mimo oltáře uvádíme ještě řezbu sv. Floriána, lidovou práci ze druhé poloviny 18. století. Zmínit je nutno také cínový zvon z roku 1565 od mistra Wolfganga Hilgera z Perninku. Barokní varhany pocházejí z dílny tachovských Gartnerů – na Přebuz byly přivezeny roku 1828 z Trpist. Historicky a umělecky zajímavým artefaktem je obraz, který ve svém prvním plánu celkem věrně zobrazuje vedutu Přebuzi po ničivém požáru 25. července 1869 (kostel zůstal uchráněn). Dedikace uvádí, že obraz nechal namalovat a kostelu věnoval kraslický rodák Richard Dotzauer. Kompozici nesignovaného a nedatovaného plátna dominuje v ose z mračen vystupující postava sv. Jakuba Většího jako poutníka se svými typickými atributy (hůl a mušle hžebenatka) – světec, jenž se za ohněm zdevastované městečko modlí, odkazuje na druhé křestní jméno donátora, tedy Jakuba. Obraz malovala výrazně zručnější ruka než oltářní plátno a vzhledem k Dotzauerovu působení se nejspíše nejednalo o regionálního umělce. Mnohé z uvedených artefaktů jsou v současné době umístěny mimo interiér kostela.