Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské ve Velvarech

Jihozápadnímu rohu náměstí Krále Vladislava ve Velvarech za budovou radnice dominuje kostel svaté Kateřiny Alexandrijské.

Kostel je kulturní památkou:

Jednolodní orientovaná stavba s odsazeným, pětiboce uzavřeným, kněžištěm a s hranolovou věží při severní straně. Kostel byl několikrát (goticky, renesančně, novogoticky) přestavován. Areál doplňuje renesanční zvonice a řada barokních soch a náhrobků.

Středověký kostel sv. Kateřiny je poprvé připomínán jako farní v roce 1337. Nejstarší stavební etapu připomíná dodnes přízemní místnost podvěží (sakristie) s nástěnnými malbami (kolem 1450). Ve druhé polovině 15. století byl kostel stavebně upravován a zvýšen (r. 1487 je připomínán mistr Linhart). Na konci 16. století (1580 – 1604) došlo po zásahu blesku k renesančním úpravám, které se významně dotkly interiéru stavby. Byla nově zaklenuta loď a vestavěna hudební kruchta s reliéfními polychromovanými erby (západní rameno nese znak města Velvar a jižně od něj znak habsburský, kartuše v polích poprsně severního ramene pokrývají erby velvarských měšťanů a na jižní poprsni se nachází znak donátora přestavby Jana Adama Hrobčického z Hrobčic a na Hospozíně). V letech 1692-1694 proběhla barokizace stavby, na níž se podílel Pavel Ignác Bayer. Barokní úprava, která pokračovala asi do roku 1701, však v podstatě zanikla s poslední přestavbou na počátku 20. století, kdy byl kostel regotizován.

Areál kostela sv. Kateřiny se nachází v jihozápadním rohu náměstí Krále Vladislava. Orientovaný kostel je presbytářem natočený do náměstí. Hmotově výrazná stavba je umístěná na vyvýšené terase podepřené opěrnou zdí, na níž se původně rozkládal hřbitov. Ke kostelu vede široké schodiště z náměstí a schodiště situované na západní straně, na osu vstupního portálu. Severně od kostela stojí zděná zvonice s dřevěnou nástavbou, přístupná z prostoru bývalého hřbitova i ze dvora radnice. V severní zdi kostela jsou osazené náhrobky a stojí zde rovněž socha sv. Josefa a Kateřiny. Socha sv. Jana Nepomuckého stojí při zvonici. Předmětem ochrany je kostel sv. Kateřiny, zvonice, socha sv. Kateřiny, socha sv. Josefa, socha sv. Jana Nepomuckého, opěrná zeď terasy se schodišti a pozemky parc. č. st. 1 a 3 (v rozsahu stavby zvonice) a parc. č. 49.

Součásti kostelního areálu:

kostel sv. Kateřiny

Kostel sv. Kateřiny je výraznou dominantou náměstí a celého města. Je nejvýznamnější velvarskou památkou středověkého původu, poprvé připomínanou v roce 1337. Velmi hodnotná architektura kostela je v sakristii a v malé míře i v presbytáři doplněna o cennou nástěnnou malbu, která vznikla kolem poloviny 15. století.

zvonice

Historicky velmi cenná, stupňovitá a hmotově mohutná zvonice má ještě středověký obranný charakter a pochází pravděpodobně z 16. století.

socha sv. Kateřiny

Viz zde ->

socha sv. Josefa

Pískovcová socha sv. Josefa s Ježíškem v náručí stojící při severní zdi kostela je dílem místního rodáka E. A. Střebského. Figura v lehce zvlněném esovitém kontrapostu s výrazně pokrčenou pravou nohou je oděna do masivně zvlněné draperie.

socha sv. Jana Nepomuckého

Pískovcová socha průměrné kvality sv. Jana Nepomuckého z 1. poloviny 19. století. Světec v tradičním kanovnickém oděvu je zachycen v lehce zvlněném kontrapostu s uvolněnou pravou nohou a s krucifixem v náručí.

opěrná zeď se schodišti

Prostor kolem kostela byl upraven někdy ve 20. letech 20. století. Jedná se o architektonicky a výtvarně kvalitně provedené úpravy.

Zatímco socha sv. Kateřiny je přes bránu nad schodištěm od náměstí viditelná, o druhých dvou jsem se dočetl až v Památkovém katalogu – není na ně vidět.

Původní evidenční list památky (1969):

Stavba jednolodní s presbytářem trojboce uzavřeným s žebrovou klenbou. Loď dl- 17.46 m, presbytář 11,50 m, vítězný oblouk gotický, bez profilu, 5,85 m rozpětí a 8,80 m výšky. Loď šířky 9,35 m jest sklenuta ve 3 stejných polích dvojnásobnou křížovou klenbou tvořící kosočtverce různé velikosti. Severní její str. má jen 2 nepatrné otvory zazděných oken, jižní str. 2 nestejná okna. V záp. průčelí jednoduchý vchod, nad ním barok. okno. Nad ním trojúhel. štít /s mask. oknem/. Do lodi je vestavěna kruchta na 4 kulatých tosk. sloupech, 5,10 m vysoké. Na sever. str. presbytáře je hranol. věž čtv. půdorysu. V ní je v přízemí sakristie. K okap. římse má 22,30 m výšky. Je kryta cibulovitou střechou pobitou plechem. Až k makovici měří 45 m. Střecha kryta prejzy. Celý kostel je na rampě přístupné po schodech. Na ose závěru stojí socha sv. Kateřiny asi 2 m vys. v bohatě řaseném šatě na podstavci. Mimo kostel v koute jest socha sv. Josefa na podstavci – dle úsudku sochaře dobrá práca. Autor jest velvarský rodák Střebský /nevl. otec Koželuhův/. Nápis na podstavci: Sw. Jene Nepomucký oroduj za nás. Wenceslaus Waněk, Decanus. Na podstavci nezřetelný podpis …Hirsch…

Vedle kostela zvonice. V kamenném spodku s gotickým portálkem zvenčí a hlouběji půlkruh. sklenutým vchodem je býv. mučírna. Nejhořejší části jsou dřevěné.

Nutná oprava, zvláště zvonice je v havarijním stavu, got. portálek již padá. Okolí kostela vyčistit.

Relief Madony nad sv. Kateřinou 1674, na dnešní místo 1852. Sv. Josef 1745.
Četné staré náhrobky – krypta – obrazy, kazatelna (1691), barok. hlav. oltář s pozlacenými sochami.

Z wiki a dalších zdrojů:

Římskokatolický kostel sv. Kateřiny Alexandrijské ve Velvarech, dříve děkanský (k 1. lednu 2006 byla zdejší farnost sloučena do farnosti Kralupy nad Vltavou), vznikl přestavbou původního gotického kostela, poprvé zmiňovaného v roce 1337. Asymetricky umístěná věž kostela čtvercového půdorysu o výšce 45 metrů je dominantou města. Jediná loď má obdélníkový tvar a je z vnitřní strany 17,5 metru dlouhá a přes 9 metrů široká. Její zadní třetinu zabírá renesanční kruchta, která po stranách vybíhá svými dvěma rameny do prostoru lodi. Odsazený presbytář má z vnitřní strany délku 11,5 metru a šířku 7 metrů. Na vyvýšeném prostranství kolem kostela se dříve nacházel hřbitov.

Nejstarší částí kostela je přízemní místnost ve věži s fragmenty nástěnných maleb, která původně sloužila patrně jako soukromá kaple a nyní se využívá jako sakristie. V roce 1487 byl kostel upravován mistrem Linhartem, při té příležitosti zřejmě došlo ke zvýšení lodi. Dne 19. dubna 1580 došlo zásahem blesku k poškození věže, jejíž horní část vyhořela. Kolem roku 1600 byla dokončena klenba kostela a vybudována kruchta, v roce 1604 došlo k opravě věže. Renesanční úpravy z let 1580-1604 se zachovaly uvnitř kostela v podobě literátské kruchty a zaklenutí lodi sítí štukových žeber. V roce 1610 (podle jiných pramenů až v roce 1620) však byla věž opět poškozena zásahem blesku při bouřce. V letech 1692 až 1694 barokně opravil chátrající kostel stavitel Pavel Ignác Bayer, v roce 1701 došlo k znovuvysvěcení kostela světícím biskupem Janem Seiplem. Další oprava proběhla v roce 1785. Počátkem 20. století byl kostel regotizován, vnější renesanční i barokní prvky zanikly. Poslední velká oprava se uskutečnila v 90. letech 20. století; při ní byly také zrestaurovány nástěnné malby, jejichž fragmenty byly objeveny v 70. letech 20. století.

Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Severně od kostela stojí renesanční zděná zvonice s dřevěným patrem, která v minulosti plnila i obrannou funkci. Její zděná část má zdi až 1, 7 m silné. Dřevěné patro ukrývá vzpěradlovou konstrukci, nesoucí zvony ze 17. a 18. století. Zvonice byla postavena pravděpodobně v 16. století. Na zvonici i na kostelní věži viselo před třicetiletou válkou devět zvonů. Osm z nich bylo roku 1639 zničeno císařskými vojáky a jejich zvonovina byla spolu s devátým zvonem další rok odvezena do Prahy. Další zvon byl pořízen roku 1660, který je zde osazen dodnes a roku 1755, který byl rekvírován ve 2. svět. válce.

Farnost Kralupy o kostele informuje:

Ve Velvarech proběhla výměna žlabů, svodů a lokální oprava oplechování střechy kostela sv. Kateřiny Alexandrijské. Jedná se o projekt, jehož cílem bylo zajištění dobrého stavu a vzhledu cenné a dominantní kulturní památky kostela sv. Kateřiny Alexandrijské v centru královského města Velvary. Dešťové žlaby a svody kostela byly silně napadeny korozí. Na mnoha místech byly již vlivem koroze vytvořené otvory a těmito netěsnostmi protékala dešťová voda na fasádu objektu, která následně lokálně degradovala. Dělo se tak i přes každoroční havarijní opravy, kdy se z důvodů, že se jedná o nástřešní žlaby, vylepovala nejvíce poškozená místa asfaltovou lepenkou. Předmětem projektu byla kompletní výměna dešťových nástřešních žlabů a svodů s nutnou obnovou dvou spodních řad pálené střešní krytiny malý prejz tak, aby mohlo dojít k výměně nástřešních žlabů. Jejich konstrukce zasahuje pod samotnou krytinu. Dále byla realizována výměna spodních okapových plechů, části oplechování úžlabí u věže kostela a schodišťové věže a lokální výměna drobných prvků krovu.

Informace o financování:

Celkové výdaje projektu: 489.595,98 Kč
Celková výše přiznané dotace: 329.897,00 Kč
Příspěvek společenství EU: 211.134,00 Kč
Příspěvek z národních zdrojů: 118.763,00 Kč
Podíl vlastníka – ŘKF Kralupy nad Vltavou: 159.698,98 Kč
Poskytnutá dotace je z Programu rozvoje venkova ČR – Státní zemědělský intervenční fond SZIF