Kostel svatého Valentina v Novosedlicích

V centru Novosedlic na křižovatce ulic Kostelní a Vrchoslavská stojí kostel svatého Valentina.
Wiki uvádí:

Poutní kostel svatého Valentina v Novosedlicích v centru obce u křižovatky Kostelní ulice a ulice Vrchoslavského je gotickou sakrální stavbou ze 14. století, připomínanou roku 1384, která byla zbarokizována v letech 1710–1711 Christianem Laglerem z Teplic. Komplex kostela a věže byl původně obklopen hřbitovem. V litoměřické diecézi je to jediný kostel zasvěcený svatému Valentýnovi. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Založení kaple na místě kostela spadá do roku 1126. Kostel má gotické základy, je připomínán již roku 1384 jako farní kostel. V letech 1710 – 1711 byl kostel Christianem Laglerem z Teplic zbarokizován. Za dob reformace byl spravován luteránskými pastory. V letech 1614–1685 není v matrikách zapsán jmenovitě žádný farář. Roku 1678 byl v Teplicích označen jako novosedlický farář Georg Ludwig Mikner von Mückental. V letech 1678–1787 byly Novosedlice spravovány teplickými faráři, kostel byl pouze filiálním kostelem. Roku 1787 císař Josef II. povýšil Novosedlice na samostatnou faru a byl sem jmenován kněz.

Podle místní staré tradice chovají od nepaměti ostatky svatého Valentina a jeho obraz. Jak ostatky, tak i obraz se vždy těšily zbožné úctě poutníků. Na svátek a v oktávu svatého Valentina sem přicházelo až kolem osmi tisíc poutníků, kteří tyto relikvie uctívali políbením. Po celý týden se pak ve zdejším chrámě konala svatovalentinská kázání.

Kostel byl opravován roku 1714. Roku 1855 se zřítila část střechy, hned poté, co kostel opustili poslední věřící. V následujícím roce byl kostel opravován. Kostel byl v roce 1892 zvenčí i uvnitř důkladně obnoven, roku 1914 nově vymalován. V roce 1928 byl nově pokryt břidlicovou střechou, namísto šindelové. Na opravu bohatě přispěla rodina Porkertová z papírny v Novosedlicích a taktéž farníci. V období komunistické totality od roku 1965 až do své smrti v roce 2010 měl kostel v péči farář Jan Dudys. Přestože komunistický režim údržbě kostela nepřál, farář dokázal udržet jeho stav v provozuschopném stavu a osobně na něm provedl mnoho oprav. V roce 1970 byla opravena fasáda, oplechována střecha předsíně a průčelí, byly opraveny okapové žlaby a svody. Byl zazděn venkovní vchod do sakristie a venkovní vchod na kůr a byl také obnoven původní vstup na kůr z vnitřku kostela. V roce 1971 byla provedena oprava vitráží. Roku 1972 byla provedena nová elektroinstalace a kostel byl nově vymalován. Při malování byly z kostela odstraněny sochy, které původně v kostele nebyly. Do kostela byly přidány sochy ze zrušené kaple v Alejní ulici v Teplicích v roce 1960. Z kostela byl odstraněn skleněný lustr, který byl velmi poškozený. V devadesátých letech 20. století byla opravena střecha za přispění německé nadace Kirche im Not a finančního daru pana faráře Jana Dudyse. V letech 2009–2010 byly rekonstruovány vitráže, které z velké části financoval pan farář Jan Dudys. Dalším zdrojem financí byly finanční dary věřících. Až do roku 2010 se slavil tzv. svatovalentinský týden, kdy byly vystavovány ostatky svatého Valentina, byly slouženy votivní mše svaté a na závěr mše svaté po vzývání patrona kostela, bylo uděleno požehnání ostatkům svatého Valentina. Kostel je i dále živým poutním místem. Problém existuje ve 21. století ve statice kostela, protože patrně kvůli nadměrné frekvenci těžkotonážních aut v centru obce doslova praská.

Kostel je jednolodní, obdélný. Má odsazený, trojboce uzavřený presbytář a hranolovou samostatně stojící věž. Fasády jsou členěny lizénovými rámy. Na nárožích lodi jsou pilastry. Kostel má segmentová okna. Před štítovou stěnou, která je členěna pilastry a bočními prázdnými nikami, se nachází nízká předsíň. Štítový nástavec je opatřen volutovými křídly. V nepřístupném sanktusníku se nachází malý zvon, zřejmě bez nápisu.

Hlavní oltář je rámový s oválným obrazem svatého Valentina a s postranními medailóny. Pochází z první poloviny 18. století. Boční oltáře, které jsou zasvěcené svatému Františkovi a svatému Judovi, jsou rámové s rokaji. Pocházejí ze druhé poloviny 18. století.

Jedná se o kulturní památku:

Areál tvoří kostel a samostatně stojící, zděná zvonice. Původně gotického sakrální stavba je ze 14. století (připomínán již roku 1384). Podoba je dána barokní úpravou z let 1710 až 1711. Podoba zvonice se pak vztahuje k roku 1735.

Kostel sv. Valentina se samostatně stojící zvonicí je původně gotický kostel ze 14. století, který je připomínán již roku 1384.  Jednolodní kostel s odsazeným pravoúhlým presbytářem a hranolovou samostatně stojící věží byl výrazně barokizován v letech 1710-1711 Christianem Laglerem. Loď je plochostropá a presbytář je zakončený valenou klenbou s lunetami. Komplex kostela byl také původně obklopen hřbitovem. Kostel byl opravován roku 1714, roku 1855 se zřítila část střechy. V roce 1866 byl kostel znovu opravován, již roku 1892 byl zvenčí i uvnitř důkladně obnoven. Roku 1914 byl nově vymalován. V roce 1928 byl nově pokryt břidlicovou střechou namísto šindelové. V roce 1970 byla opravena střecha fasáda, oplechována střecha předsíně a průčelí, byly opraveny okapové žlaby a svody. Byl zazděn venkovní vchod do sakristie a venkovní vchod na kúr a byl také obnoven původní vstup na kúr z vnitřku kostela. Roku 1971 byla provedena oprava vitráží, o rok později byl kostel nově vymalován. Při malování byly z kostela odstraněny sochy, které původně v kostele nebyly, a byly přidány sochy ze zrušené kaple v Alejní ulici v Teplicích. Rovněž byl odstraněn skleněný lustr. V 90. letech 20. století byla opět opravována střecha kostela. V letech 2009–2010 byly rekonstruovány vitráže.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní obdélný kostel s odsazeným trojboce uzavřeným kněžištěm a hranolovou, samostatně stojící věží. Fasáda členěna lisenovými rámy, na nárožích lodi pilastry. Okna segmentová. Štítové stěně představena nízká zděná předsíň, s trojúhelníkovým štítem. Štítová stěna členěna pilastry a bočními prázdnými nikami. Štítový nástavec s volutovými křídly završen nízkým trojúhelníkem.

U kostela stojí samostatná hranolová nízká věž s hladkou nečleněnou fasádou, polokruhovými okny a s cibulí, krytou šindelem.

Loď kostela plochostropá, kněžiště sklenuto valeně s lunetami. Při západní stěně dřev. kůr. Hlavní oltář i boční oltáře z 18. stol., běžné barokní produkce.

V hranolové věži (zvonici) segmentový rozměrný vchod v severní a jižní stěně. U západní stěny půlkruhový přístavek schodiště, přístupného z vnitřku přízemí. Zde křížová klenba.

Aktuální stav je výjimečný – probíhá oprava kostela. Střecha už je takřka hotová, položena nová krytina. Probíhá oprava presbytáře, sanktusní věžička je snesena vedle kostela.