Kostel svatých Petra a Pavla v Horním Prysku

Dominantu Horního Prysku tvoří areál obnoveného kostela svatých Petra a Pavla.
Kdysi ruina na odpis, dnes chlouba obce. Kupodivu se mi nepodařilo vygooglit nic moc z dob před proběhlou opravou, aby bylo s čím porovnávat. Pár fotek na webu farnosti:

Wiki a další zdroje:

Kostel svatého Petra a Pavla je barokní jednolodní kostel postavený v letech 1718–1721 a náležející pod Římskokatolickou farnost v Horním Prysku. Je chráněn spolu se zvonicí a márnicí jako kulturní památka České republiky.

Kostel, který stojí v Horním Prysku dodnes, je již třetím kostelem v obci. Původní dřevěný kostel ze 14. století podléhal faře v Kamenickém Šenově, ale od roku 1565 byl luterský a patřil k městské faře sv. Jakuba v České Kamenici, u níž zůstal i v době protireformace. O 10 let (1640) později Švédové kostel s několika dalšími domy vypálili.

Na jeho místě byl roku 1644 postaven prozatímní kostelík, ke kterému byla později v roce 1680 přistavěna zvonice. Protože později přestával starý kostelík vyhovovat, bylo potřetí přikročeno ke stavbě kostela. 5. června 1718 byl za účasti biskupských vikářů, městských děkanů z Kamenice a hejtmanů vytýčen pozemek a to samotným stavitelem Petrem Paulem Columbanim, který pocházel z Milána a usadivší se v Roudnici. Výstavbou Pryského kostela chtěl Columbani prokázat čest sv. Petru a Pavlovi, kteří se stali patrony kostela. Proto stavbě Columbani věnoval obzvláštní péči. Kostel byl stavěn „z kamene a v barokním stylu,“ avšak svou konečnou podobu získal úpravami až v roce 1789 a následně v 19. století. Mimo jiných se Columbani podílel také na stavbách kostelů v Sloupu v Čechách, Polevsku a Kamenickém Šenově.

Základní kámen byl položen den po kostelní slavnosti dne 30. června 1718. O rok později již byla stavba zastřešena. Rok nato se mohlo „s výstavbou pokračovat pro nedostatek peněz až v červenci.“ „Na den sv. Michaela 29. září 1721 přišlo procesí od Kamenice k vysvěcení nového kostela v Prysku; čtyři kněží sloužili tichou mši, na kterou navazovalo kázaní. Rychtář Füller věnoval kostelu velký vyřezávaný dřevěný kříž, který byl pověšen naproti kazatelně, jiní dobrodinci se postarali o ostatní výzdobu“.

Od roku 1958 je areál s barokním kostelem zapsán v celostátním seznamu kulturních památek pod číslem 33009/5-3233.

V roce 2012 se s pomocí místního Sdružení za záchranu kostela, farnosti i vedení obce podařilo zchátralou stavbu zrenovovat. Kostel prošel celkovou rekonstrukcí a byl 23. června 2014 slavnostně vysvěcen litoměřickým biskupem Janem Baxantem.

Do chráněného areálu náleží i starší stavba hřbitova se zvonicí z roku 1680 stojící mimo kostel a také márnice z roku 1722. Na vstupu do areálu je brána s křížovou klenbou. Zvon je ještě starší, z roku 1651.

Jednolodní stavba působí na jedince již vnějšími vzletnými liniemi a je jedinečným klenotem barokního umění. Kostel, který je 25m dlouhý, 11m široký a 21m vysoký, má zvlněné boční stěny s obdélníkovým, polokruhově ukončeným presbytářem . Na jižní straně lodi se nachází předsíň se zvlněnou vstupní stěnou. Na jižní straně presbytáře je přistavěna sakristie čtyřlistého tvaru. Západní průčelí je opět zvlněné a je členěno pilastry, kdy střed je prolomen obdélníkovým portálem s rozeklaným štítem.

Nad hlavním vstupním portálem se nachází kamenný erb patronů kostela knížecího rodu Kinských. Nad ním je umístěno slepé okno kasulovitého tvaru, se zdobnou supraportou. Boční partie průčelí jsou prolomeny nikami se sochami obou patronátních světců. Průčelí vrcholí štítem s křídlatými zdmi, členěným lizénami a prolomeným nikou se sochou Krista. Střecha kostela, která byla „cínovým plechem pokrytá a červeně natřená“ nese věžičku, ve které byl umístěn svatý zvon (tzv. sanktusník), který byl rozezníván při pozdvihováních a požehnáních. „Průměr a výška tohoto zvonu byla půl metrů, váha 31,7 kilogramu. Vyraženy na něm byly obrázky sv. Jana z Nepomuku a sv. Adalberta, dále pak letopočet 1739 a latinský nápis: „U fulgure et tempestate libera nos Domine“ („Před bleskem a nepohodou ochraň nás ó Pane“).

Vnitřek kostela, který má 260m2, je prosvětlen 10 vysokými okny, je vymalován a celý bohatě vyzdoben. Rokokový hlavní oltář, na kterém je umístěn obraz sv. Petra a Pavla od malíře Thomase Eyselta z Jablonného, byl vyroben roku 1752 pražským sochařem Janem Lampelem. Je vyřezán z lipového dřeva, které na jeho výstavbu dodala zdarma sama obec. Spodní část oltáře byla ale kritizována a jeho přestavbou byl pověřen proslulý sochař Antonín Max ze Sloupu, který v roce 1763 zhotovil i kazatelnu, která se stala vskutku mistrovským dílem pozdního baroka. Spodní díl oltáře, který byl odstraněn, byl později použit pro stavbu zpovědnice. Mnohé však bylo nenávratně zničeno. Na nynějším spodním okraji je nápis: „Vše je pořízeno z almužen dobrodinců.“ Kromě hlavního oltáře, na němž je umístěn velký obraz apoštolů, vidíme ještě tři postranní oltáře, z nichž ten na pravé straně pochází z původního starého kostela. Na kruchtě stojí varhany z roku 1745 se 2 klaviaturami, jedním pedálem a deseti mutacemi. V malovaném erbu, který je na nich umístěn, jsou uvedena jména mecenášů: Johanna Georga Kreibicha z Horního Prysku a Floriana Palmeho z Dolního Prysku.V kostele je umístěno 40 lavic, které pojmou kolem 400 míst k sezení. Hlavní vchody jsou dost široké, místo tu najde asi 1000 lidí. 16. srpna 1908 byla na jižní straně chrámu umístěna pamětní deska nadporučíkovi Plaschkowitzovi, který byl roku 1756 zastřelen pruskými vojáky v chřibském lese. 23m vysoká barokní, křížově podklenutá věž z roku 1680 je od kostela oddělena hřbitovem a stojí sloučená se hřbitovní zdí a márnicí s reliéfem madony, která byla ke věži přistavěna v roce 1722. Ve věži se nacházely 3 zvony a věžní hodiny zhotovené roku 1791 šluknovským hodinářem Christophem Frödem za 300 forintů. Jeden zvon byl po odsvěcení kostela zcizen a po dvojnásobném zakování zůstaly na zvonici ještě ostatní 2 staré zvony, které však byly 12. srpna 1966 s církevním i státním povolením sňaty, převezeny do Kamenického Šenova a tam namontovány na zvonici, protože se v Prysku staly cílem uličníků.

Jelikož chrám stojí na návrší, kterému se dříve říkalo „Schulberg“ (školní kopec) – opodál stála původní stará škola, má komplex staveb chrámu, věže, márnice a zdi podobu hradiště. Tento fakt umocňuje terasová forma uspořádání schodiště vedoucího ku věži. Od věže vede lipová alej k jižnímu vchodu do kostela. Pozemek patřící kostelu byl v roce 1865 rozšířen – byl to dar obchodníka se sklem Františka Josefa Paudlera. Před zvonicí je památník se jmény padlých v I. světové válce.

Památkový katalog velestručně:

Starší stavba kostela byla v letech 1718–1721 nahrazena barokní novostavbou dle plánů roudnického stavitele italského původu Petra Pavla Columbaniho. Starší zvonice byla přestavěna již v roce 1680 a upravena roku 1789. V roce 1722 byla vystavěna márnice.

Původní evidenční list památky:

Zděné, omítané, obdélné jednolodí s konvexně prohnutými boč. stěnami lodi, s půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií na jižní straně presbytáře, s boční kaplí při S stěně presbytáře a s boční předsíní v jižní stěně lodi. V ose průčelí pravoúhlý portál s trojúhel. supraportou s reliéfním erbem Kinských. Nad portálem prázdná nika s volut. klenákem s profilovanou římsou. V bocích 2 niky v profil. šambráně s profil. římsou, v levé nice sv. Petr, vpravo sv. Pavel (barokní, pískovec, podživot. velikost). Průčelí členěno pilastry nad bočními výklenky, hlavice spojeny s festony. Průčelí uzavřeno stupňovitým štítem, s vyžlabenými křídly, uzavřeným trojúhel. V bocích vázy. Ve středu výklenku socha světce, který drží oběma rukama na hrudi lebku (význam atributu neurčitý). Nad presbytářem polygonál. sanktrs. vížka s lucernou s makovicí.
Okna lodi v profilované šambráně, stěny členěny pilastry, loď i presbytář sklenut valeně se styč. lunetami, loď 3 okenní osy, presbytář 5 oken. Zdi členěny pilastry s ozdobnými hlavicemi, nesoucími profil. římsu. Na jižní a severní stěně presbytáře zdobné portály se segment. supraportou.
Kaple při presbytáři sklenuty valeně křížově, J. kaple-sakristie. Předsíň v jižní stěně lodi plochostropá.
V západní části lodi kruchta konvex. prohnutá na 4 sloupcích s boč. rameny do lodi, podklenuta valeně křížově.
V jižní stěně kostela pískovcový náhrobník z roku 1792. Na soklu obdélná deska s festony se střapci uzavřená římsou, nad níž obelisk s lebkou a hnáty, uzavřený vázou. Na konsole vedle obelisku vpravo sedí sova. Na obelisku pod římsou lat. nápis: CIAER IOVS GENTIORI SONF IMOLETAS TILII SACERDOTIS EXTRVXIT s chronogramem.
Ohradní zeď vymezuje památkový areál kostela a původního hřbitova. Postavena z lomového kamene – původně omítaná.

Stavba 1718-1721, zvonice z r. 1680, úpravy 1789 a v 19. století. Márnice z r. 1722.

Zničené kostely (trochu starší nedatovaný záznam):

Má novou střechu, sanktusník měděnou. Dokončuje se oprava průčelí (je u něj lešení). Směrem do svahu je kolem kostela postavena nová opěrná zeď, kolem kostela je nově uděláno odvodnění. Opravena i ohradní zeď kolem kostela a schodiště před kostelem.

Dnešní stavbě předcházela dvě starší založení. Po zániku nejstaršího kostela (údajně zničen za švédských válek), byl zednickým mistrem S. Vetterem ve 40. letech 17. století postaven nový. Z této doby pochází i současná, samostatně stojící zvonice, zvýšená roku 1680.

Současný barokní kostel byl vystavěn v letech 1718 – 1721 roudnickým stavitelem italského původu Petrem Pavlem Columbanim. Kostel byl založen na konvex – konkávním půdorysu a na jedince zapůsobí právě vnějšími vzletnými liniemi. Vnitřek kostela je bohatě vyzdoben. Rokokový hlavní oltář s titulárním obrazem sv. Petra a Pavla od malíře Thomase Eyselta z Jablonného byl vyroben roku 1752 pražským sochařem Janem Lampelem. Oltář přestavěl roku 1775 sochař Anton Max ze Sloupu, který v roce 1763 rovněž zhotovil i kazatelnu ve stylu pozdního baroka. Kromě hlavního oltáře se v kostele nacházejí ještě další tři barokní oltáře, sv. Josefa, sv. Aloise a Panny Marie. Interiér vhodně doplňují pozoruhodné barokní sochy v životní velikosti: sv. Michael, sv. Rafael, sv. Zikmund a sv. Leopold. Na kruchtě stojí dvoumanuálové varhany z roku 1745 od varhanáře Johanna Christopha Standfusse z Chabařovic.

Kostel prošel v letech 2002 – 2014 generální rekonstrukcí, o kterou se největší měrou zasloužil správce farnosti v Srbské Kamenici Mgr. Marcel Hrubý. Za významné finanční podpory Ministerstva zemědělství (Státního zemědělského intervenčního fondu) proběhla v roce 2011 druhá etapa rekonstrukce kostela, při které byly zrestaurovány oltáře a kazatelna, zvonice, ohradní zdi, brány, dveře a schodiště. Celkovou rekonstrukci kostela také podpořily: Česko-německý fond budoucnosti, Ministerstvo kultury ČR, Liberecký kraj, německá biskupství, farnosti z Moravy a Obec Prysk.

Kostel byl po opravě znovu vysvěcen dne 21.6.2014 litoměřickým biskupem Janem Baxantem.

Opravy neproběhly jen tak – Českolipský Deník:

13.11.2009 – Petici proti postupu rekonstrukce na kostele sv. Petra a Pavla podepsalo na sto padesát lidí z Prysku. Ti argumentují, že jeho vlastník, Římskokatolická farnost Horní Prysk, zastoupená administrátorem Marcelem Hrubým, nedodržuje doporučení Národního památkového ústavu.

Signatáři petice upozorňují, že zdejší barokní sakrální památka je jednou z nejvýznamnějších v regionu. „Přístup vlastníka ke kostelu je často v rozporu s mimořádnou památkovou, architektonickou a kulturní hodnotou areálu. Příkladem může být osazení umyvadla a okachlíkování stěny v sakristii či použití nevhodné plastové imitace osvětlení mezi kostelem a zvonicí,“ zdůvodňují podepsaní lidé svůj nesouhlas.

Podle nich takový postup znehodnocuje tak významnou stavbu, kterou se Prysk pyšní, a ta zároveň ztrácí i svou autentičnost. „Naším přáním by bylo, aby Marcel Hrubý přehodnotil dosavadní způsob rekonstrukce a k této cenné památce přistupoval s větší pokorou a úctou,“ požadují lidé.

Petici naopak nepodpořili například starosta Prysku Jan Sviták nebo Radek Timoftej a Lukáš Ondráček ze Sdružení na záchranu kostela sv. Petra a Pavla o.s. Ti společně vydali prohlášení, v němž podporují správce farnosti Marcela Hrubého a práce při obnově kostela.

„Nemyslíme si, že rekonstrukce probíhá závadně. Pokud došlo k pochybením, tak byla s Národním památkovým ústavem řešena,“ píší. Zároveň s tím zdůrazňují, že oprava kostela je věcí, která vyžaduje nejen znalosti historické a stavební, ale také je třeba důkladně znát samotný objekt a v neposlední řadě mít představu o finančních možnostech ke krytí projektu. A právě Marcel Hrubý disponuje komplexní znalostí daného problému.

„Současný správce farnosti má za sebou několik úspěšných rekonstrukcí kostelů v regionu. Kromě praktických zkušeností disponuje i důležitou sítí dobrovolných spolupracovníků. Od samého počátku jsme v něm spatřovali naději, že by i díky jeho osobě, mohla oprava dospět do zdárného konce,“ doplňují.

Jak starosta tak zástupci občanského sdružení se obávají, že jediným výsledkem petice bude zastavení obnovy kostela. „Může dojít k zpřetrhání stávajících dotačních toků. Navíc vzhledem k současné atmosféře bychom se ani nedivili, kdyby Marcel Hrubý ztratil chuť ve svých aktivitách pokračovat,“ míní a dodávají, že tak petice měla být až krajním řešením problémů a rozhodně jí mělo předcházet projednání připomínek se samotným Marcelem Hrubým.

O opravách se psalo hodně:

ČTK 07.06.2009 – Barokní kostel sv. Petra a Pavla v Prysku na Českolipsku se během uplynulých sedmi let změnil k nepoznání. Z chátrající budovy se stala důstojné památka, kde letos na podzim zazní koncert prestižního festivalu vážné hudby Lípa Musica. Vystoupí při něm Schola Gregoriana Pragensis. ČTK to dnes řekl Radek Timoftej ze sdružení na záchranu kostela.
„Kostel patří římskokatolické církvi a při jeho rekonstrukci spolupracujeme se správcem farnosti Marcelem Hrubým a s obcí. Příspěvky dostáváme od sponzorů, od státu, z grantů a z různých fondů. Pomáhají nám i němečtí rodáci z Prysku a jejich potomci,“ dodal Timoftej.

Od roku 2002 se podařilo opravit střechu kostela, vlhnoucí budova se odvodnila a provzdušnila. Kostel má novou fasádu, okapy, vnitřní výmalby a elektroinstalaci. Kolem kostela vyrostla zeď, díky které přestala dovnitř pronikat voda ze svahu. Opravily se původní varhany, poškozené sochy a odborníci obnovili boční oltář. V kostele se nachází také bezpečnostní zařízení proti zlodějům, napojené na policii.

„Záchrana kostela stála již mnoho milionů korun. Přispěly k ní i dobročinné koncerty. Poslední z nich byl v sobotu a v noci na dnešek. Při Čedič festu zahrálo devět skupin za symbolické honoráře a kapela Scream of the lambs nám věnovala 1000 korun. Hudební festival jsme pořádali se skupinou Tahem zapni a s obecním úřadem. Přišlo asi 150 posluchačů a do kasičky nám dali přes 3000 korun,“ konstatoval Timoftej.

Výtěžek z Čedič festu skončí ve sbírce na opravu hodin na věži kostela. Sdružení na ni potřebuje asi 150.000 korun a Timoftej věří, že peníze sežene během jednoho roku.
Kostel v Prysku vznikl ve své současné podobě v letech 1718 až 1721 podle projektu slavného italského architekta Petra Paula Colombaniho. V Česku i v Evropě se kostel řadí mezi ojedinělé stavby. Loď kostela a věž jsou totiž oddělené. Leží mezi nimi hřbitov.

Českolipský Deník:

10.5.2012 – Místní historii a tradice v malých obcích často reprezentuje budova kostela. Ta je také většinou jedinou větší památkou, kterou mohou příchozí ve vesnici obdivovat, ke které se třeba i vydají na výlet.

V Prysku se mohou pyšnit unikátním barokním kostelem sv. Petra a Pavla. Během normalizace však budova značně zchátrala. Před několika lety tak s přispěním místního občanského sdružení začala náročná rekonstrukce sakrální památky. Nyní jsou v Prysku s opravami hotoví. Zbývají už jen poslední drobnosti v interiéru.
„Kompletní rekonstrukce kostela je už za námi, chybí už jen osadit podlahu a lavice. A ještě chceme udělat nějaké drobné úpravy před kostelem,“ řekl starosta Prysku Jan Sviták.

Barokní kostel sv. Petra a Pavla v Prysku pochází z 1. poloviny 18. století, postavil ho italský stavitel Petr Pavel Columbani. Výjimečný je především tím, že zvonice není součástí samotné budovy památky, nýbrž stojí samostatně v popředí a tvoří v podstatě vstup do celého areálu. Staveb takového typu je ve střední Evropě už jen několik. Během minulého režimu však stěny kostela začaly zdobit trhliny, památku nikdo nevyužíval.

Chuť a odhodlání místních dobrovolníků ze Sdružení na záchranu kostela sv. Petra a Pavla i angažovanost místního obecního úřadu způsobily, že se církev o svůj majetek začala více zajímat. Odstartovala tak rekonstrukce.

„Obec se na opravách přímo finančně nepodílela, pomáhali jsme hlavně během víkendových brigád, kdy se u kostela vždy sešlo několik desítek lidí. Sdružení navíc uspořádalo finanční sbírku na obnovu kostela. Miliony na rekonstrukci šly z dotací, povinnou spoluúčast pak hradila církev. Zásluhu na tom, že se podařilo na opravu kostela sehnat peníze, má hlavně jáhen Římskokatolické farnosti Horní Prysk Marcel Hrubý,“ upřesnil Jan Sviták.
Během zhruba pěti let se podařilo na kostele opravit téměř vše.

Památka tak má novou střechu, krovy, okapy, omítku. Obehnaný je kostel zbrusu novou hřbitovní zdí. Obnovou prošly i všechny oltáře v budově, ten hlavní se z ateliéru restaurátora vrátil zpět před loňskými Vánocemi. V kostele se mohou lidé nechat unést zvukem nových kostelních varhan. Aby památka nezůstala prázdná, snaží se v ní místní pořádat nejrůznější kulturní akce, hojně navštěvovaný je například vánoční koncert na Boží hod.

„Zvonice před kostelem prošla rekonstrukcí na podzim loňského roku, stejně tak schodiště před ní. Do zlaté kupole u zvonu jsme uložili dokumenty o obci, peníze a tisk, aby zůstaly uchované pro další generace,“ řekl již dříve Českolipskému deníku Radek Timoftej, předseda Sdružení na záchranu kostela sv. Petra a Pavla v Prysku.

Za roky oprav ale rekonstrukce neprobíhaly jen hladce. Před třemi lety místní obyvatelé například sepsali petici, ve které nesouhlasili se způsobem, jakým se památka renovuje. Za Římskokatolickou farnost v Horním Prysku a za jáhna Marcela Hrubého se však tehdy postavili představitelé obce i místní sdružení na záchranu kostela.

Českolipský Deník:

24.3.2014 – Požehnání kostelu sv. Petra a Pavla se samostatnou zvonicí dá v červnu litoměřický biskup Mons. Jan Baxant.

Je to podobné, jako kdyby se z člověka v bezvědomí na kapačkách stal znovu vitalitou kypící aktivní sportovec. Obdobně neuvěřitelné zmrtvýchvstání zažil v posledních dvanácti letech unikátní barokní kostel sv. Petra a Pavla v Horním Prysku. Z ruiny se proměnil v zářící perlu obce.

Kromě „institucí“ jako je obecní úřad či katolická církev mají na jeho renovaci obrovskou zásluhu také sami lidé z Prysku, ti trvale bydlící, ale i chalupáři, kteří v roce 2002 založili Sdružení na záchranu kostela. Aby měli peníze na jeho opravu, skládali se Preškaváci ve sbírce, uspořádali desítky benefičních kulturních akcí, založili dnes už legendární Léto s Pryskem a v rámci brigád na opravách kostela a jeho okolí vlastnoručně pomáhali.

Převezením sochy sv. Jana Nepomuckého na terasy před zvonicí a slavnostním svatým požehnáním z rukou biskupa litoměřického Mons. Jana Baxanta se letos na jaře celá éra završí. Je důkazem, že když se lidé začnou zajímat o své okolí, mohou se dít velké věci.

Slavnostní požehnání by měl kostel dostat 21. června v 11 hodin. Do té doby by měly skončit poslední malé opravy, které v těchto dnech finišují. „V interiéru dochází k rekonstrukci lavic a instalaci zrestaurovaného vybavení kostela. Samozřejmostí je úklid okolního hřbitova a odvoz stavebního materiálu, který provedli zaměstnanci obce,“ popsal starosta Prysku Jan Sviták.

Slavnosti požehnání by se měla zúčastnit řada významných hostů.

Zvláštní význam z vybavení kostela mají řezbářské práce Antonína Maxeze Sloupu, praotce slavného uměleckého rodu. V Prysku vytvořil bohaté zlacené rámy obrazů a sochy českých světců sv. Václava, sv. Ludmily, oblíbeného sv. Josefa nebo ve Sloupu velmi populární sv. Rosalii, patronku proti moru. Vrcholem mistrova díla je kazatelna z roku 1763s postavami evangelistů, Mojžíše a znázornění desatera. Soubor Maxova díla se dá srovnat s jinou historickou stavbou jím vybavenou řezbářsky, a tovesnickým kostelem v Ojvíně na Žitavsku.

Rekonstrukce kostela v Prysku• Červen 1998 – Paradox: stále více chátrající kostel v Prysku využívá České televize, natáčí tu hudební programy v dobovém oblečení
• Červenec 1999 – koná se hudební akce a výstava na záchranu kostelu, vystupují českolipští St. Woody a Jakub a Obří Broskev
• Květen 2002 – Vzniká Sdružení za záchranu kostela sv. Petra a Pavla. Sdružení pořádá kulturní akce, jejichž výtěžek putuje na konto pro kostel. Sdružení se podařilo získat první grant od Open society Found.
• 2003 – Projekt na záchranu kostela v Prysku byl nominován na cenu Prorok, kterou vyhlašují čtyři největší české nadace. Do akcí na záchranu kostela se zapojuje nejslavnější preškavská chalupářka, herečka Vlasta Chramostová. Jedna z prvních investic: v kostele je nainstalován alarm, obec připravuje projektovou dokumentaci na rekonstrukci kostela. Koná se první ročník Léta s Pryskem, jehož výtěžek jde na záchranu kostela. Probíhá benefice členů opery Národního divadla.
• 2004 – Opravuje se střecha kostela, připravuje se odvodnění pomocí drenáží. Chystá se elektroinstalace.
• 2005 – Kostel získal darem čtyři křišťálové lustry. Obec navázala úzkou spolupráci úzkou spolupráci s katolickou církví. Společnými silami postupně získaly nutné finanční prostředky (Česko-německý fond budoucnosti, Ministerstvo kultury, Liberecký kraj).
• 2006 – Po 40 letech se do zvonice kostela vrátil zvon a dřevěné žaluzie do oken
• 2007 – Kostelem se po letech rozezněly varhany. Vzácný barokní nástroj z první poloviny 18. století prošel nákladnou renovací, kterou podpořil Česko-německý fond budoucnosti.
• 2008 – Začala nová veřejná sbírka na kostel, dokončena obnova fasády, renovuje se interiér včetně lavic.
• 2009 – Opravy podlah, zvonice a oltářů.
• 2011 – Dokončení rekonstrukce zvonice. Do zlacené kupole jsou vloženy dokumenty, peníze a tisk, aby zůstaly uchované pro další generace.
• 2012 – Chybí už jen drobné úpravy. Rekonstrukce se blíží do finále.
• 2013 – Vyhlášena veřejná sbírka na zakoupení dalších dvou zvonů do zvonice kostela
• 2014 – Definitivní tečkou za rekonstrukcí kostela bude návrat sochy sv. Jana Nepomuckého na terasy před zvonicí a svaté požehnání kostelu od litoměřického biskupa.

O rekonstrukci na webu Propamatky.info:

23. 6. 2014 – Barokní kostel sv. Petra a Pavla v Prysku na Českolipsku může znovu sloužit věřícím. Slavnostní vysvěcení, které se konalo 21. června, završilo náročnou sedmiletou rekonstrukci památky, která patří k nejcennějším barokním stavbám v regionu.

Proměna ruiny v důstojný svatostánek stála od roku 2008 téměř 15 milionů korun. Kostel v Prysku se zvonicí je zapsán od roku 1958 na Ústředním seznamu kulturních památek, přesto po desetiletí chátral. První opravy začaly zhruba před 12 lety díky aktivitě obce i místních nadšenců. Nejnáročnější opravy včetně restaurátorských prací na varhanách, oltářích, obrazech a vnitřním vybavení ale spadají do posledních let. Nejnákladnější položkou rekonstrukce byla obnova honosných oltářů, která stála téměř šest milionů korun.

Nákladnou opravu cenné stavby si mohla církev dovolit jen díky dotaci ze Státního zemědělského intervenčního fondu, který dal na obnovu kostela v malé obci zhruba 10 milionů korun. Významným podporovatelem byl také Česko-německý fond budoucnosti, který zaplatil rekonstrukci varhan a přispěl i na lavice. Na opravu přidalo také Ministerstvo kultury, drobní dárci, německá biskupství nebo moravské farnosti. Velkou pomocí byla i práce řady dobrovolníků. V kostele sv. Petra a Pavla se po letech znovu uskutečnila bohoslužba, nyní už tam budou moci věřící chodit na mše pravidelně vždy v sobotu večer.

Barokní kostel v Prysku byl postaven v letech 1718 až 1721 podle projektu slavného milánského architekta Petra Paula Colombaniho, který se podílel také na stavbách kostelů v nedalekém Sloupu v Čechách, Polevsku a Kamenickém Šenově. Kostel v Prysku patří k ojedinělým stavbám, loď kostela a zvonice jsou totiž oddělené. Zvonice je přitom zhruba o 40 let starší, patřila ke kostelíku, který na místě vyrostl v první polovině 17. století poté, co jeho předchůdce vypálili Švédové. Ten byl ale malý, a tak ho nahradil kostel větší a navíc kamenný.