Kostel svatých Šimona a Judy v Lipové u Šluknova

V Lipové u Šluknova u silnice zhruba mezi zdejším zámkem a hřbitovem stojí kostel svatých Šimona a Judy.

Kostel prošel zásluhou obce perfektní rekonstrukcí a roku 2015 se stal její chloubou. A také výletním cílem, pořádaly se tu komentované prohlídky.

Obecní web informuje:

Kostelstojí na vyvýšenině v severní části obce. Jeho věž nelze přehlédnout z křižovatky silnic od Šluknova, Dolní Poustevny a Vilémova, kde se nachází i zastávka autobusu. Cestující, který vystoupí na železniční zastávce Lipová u Šluknova (trať Rumburk – Dolní Poustevna), se musí připravit na přibližně dvoukilometrovou cestu.

Děkanský kostel je sídlem jedné z nejstarších farních obcí v Dolní zemi. Již z roku 1346 pochází první zmínka o faře se dvěma filiálními kostely.

Kostel svatých Šimona a Judy, vystavěn 1691-1695, povýšen na děkanský kostel 1926, kulturní památka ČR 1958.

Římskokatolický děkanský kostel nechala vystavět Maria Margaretha hraběnka Slavata, poslední tohoto rodu. Tento barokní svatostánek, který stojí na místě staršího kostela (před rokem 1446) postavil neustadtský stavitel Balthasar Hille. 

Jednolodní stavbu na půdorysu latinského kříže zakončuje trojboký presbytář a navazující věž vysoká 27 metrů. Zlacený kříž vysoký 2,2 metrů, který zdobí věž kostela, je replikou původního kříže nyní vystaveného v galerii na půdě kostela.  Kostel je dlouhý 40 metrů. loď široká 10 metrů a zdi jsou vysoké 8 metrů. Průčelí dominuje volutový štít a pískovcový znak hraběnky Marie Margarethy Slavatové(1643–1698) a jejího chotě Jana Jiřího Slavaty (1634/1637–1689), nesený dvěma medvědy.

Ve věži se nachází velmi starý zvon Maria z roku 1512. Další čtyři zvony, které se staly obětí 1. světové války, byly nově pořízeny a svěceny v roce 1922, znovu pak sejmuty za 2. druhé světové války a dosud nebyly obnoveny.

Hlavní oltář z roku 1839 “Ježíš na kříži a dva modlící se andělé” jsou mistrovským dílem drážďanského dvorního sochaře Franze Pettricha (1770–1844) a jeho zetě Christopha Neuhäusera.

Na kůru s dvoupatrovými rameny se nachází dvacetirejstříkové varhany z roku 1902 od bratří Riegerů z Krnova. Půda aktuálně slouží jako galerie.

V roce 1936 proběhla rekonstrukce střechy kostela. Od devadesátých let docházelo k drobným opravám financovaným ze sbírek Lipovských rodáků žijících hlavně v zahraničí.

V roce 2014-2015 byl kostel zrekonstruován z rozpočtových prostředků Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad. Z těchto prostředků byla opravena věž kostela včetně kříže, fasáda i s nátěrem, byla kompletně vyměněna střešní krytina, opravena byla také kamenná podlaha, okna a dveře.

Obec Lipová získala na rekonstrukci kostela dotaci z rozpočtových prostředků Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad. Název projektu je „Stavební úpravy stávajícího kostela sv. Šimona a Judy“. Realizace započala v květnu roku 2014. Rekonstrukcí se opravila věž kostela včetně kříže, fasáda i s nátěrem, proběhla kompletní výměna střešní krytiny a oprava kamenné podlahy dveří i oken. Ciferníky na věži hodin byly velmi opotřebené, a tak byly vyrobeny nové. Po odkrytí spodní kopule věže bylo zjištěno vyhnutí věže směrem na jihozápad, z důvodu uhnilých pozednic záhlaví trámů stýkajících se s obvodní zdí, nevyhovující konstrukční prvky byly proto vyměněny.

Celková rekonstrukce kostela měla stát 8 012 618,50 Kč se spoluúčastí obce 1 213 421,10 Kč, ale z důvodu poškození dřevěných konstrukcí červotočem a dřevomorkou, náklady vzrostly na 10 500 000 Kč. Výška dotací činí 6 799 197,32 Kč.

V současné době se v kostele konají každý týden mše. Obec zde pořádá koncerty a setkání. Kostel se opět stává novodobým významným místem v obci.

Další info z netových zdrojů:

Kostel svatého Šimona a Judy (německy Kirche des Heiligen Simon und Juda) je římskokatolický děkanský kostel, tvořící výraznou dominantu obce Lipová.

Kolem kostela se rozprostírá hřbitov se zchátralou márnicí, který sloužil do roku 1875. Barokní budova fary, postavená v letech 1717–1720 místním stavitelem Zachariasem Hoffmannem (1678–1754), se nedochovala.

Podrobněji:

Jednolodní orientovanou chrámovou stavbu na půdorysu latinského kříže ukončuje pětiboký presbytář. Na něj navazuje hranolová věž, severní stěnu doplňuje obdélná sakristie a jižní stěnu obdélná patrová kaple s válcovou nárožní vížkou. Fasáda je čistě bílá a člení ji červené lizény. Průčelí zdobí lizénové rámce, rozeta a pískovcové erby hraběnky Marie Margarethy a jejího manžela Jana Jiřího Slavaty (1634/1637–1689), které nesou dva medvědi. Volutový štít, členěný kamennými římsami, doplňuje menší rozeta a hodiny. Do předsíně vedou tři obdélníkové vchody. Naproti hlavním dveřím je vstup do kostelní lodi, naproti bočním vchodům se nachází schody vedoucí na emporu. Většinu oken ukončuje lomený oblouk. Mohutnou, 27 metrů vysokou věž s hodinami a okny různých tvarů, zastřešuje typická barokní báň. Zakončuje ji 2,2 metru vysoká replika původního kříže, jehož originál je uložen v galerii na půdě kostela. Pata věže leží v nadmořské výšce 373 m. Až do zvonice vede celkem 70 schodů. Při poslední rekonstrukci nahradily pálené tašky dřívější vláknocementové šablony. Od října 2015 je kostel ve večerních a nočních hodinách zvenku nasvícen.

Strop kostelní lodi je plochý. Presbytář zaklenuje jedno pole křížové klenby, kaple a sakristie mají klenbu valenou. Dřevěná empora je třístranná, na bočních stěnách dvoupatrová. Pozdně klasicistní hlavní oltář s dřevěnými sochami Krista na kříži a dvěma modlícími se anděly stojící při východní zdi vytvořil roku 1839 saský dvorní sochař Franz Pettrich (1770–1844) spolu se svým zetěm Christophem Neuhäuserem z Jítravy. Na podstavcích vystupujících ze zdí presbytáře stojí proti sobě sochy apoštolů Petra a Pavla. Ostatní vybavení kostela pochází vesměs z první poloviny 19. století a bylo později upravováno. Obraz svatých Šimona a Judy na severní stěně presbyteria pochází z původního hlavního oltáře a jako takový ještě ve 20. letech 20. století visel na stěně za křížem hlavního oltáře. V presbytáři se nachází pět vitrážových oken, jež věnovali kostelu významní rodáci lipovské farnosti. Od severu směrem k jihu zobrazují svatého Václava, kterého roku 1900 daroval pomocný biskup pražské arcidiecéze Wenzel Frind (1843–1932), dále svatého Antonína Paduánského, dar opata oseckého kláštera Salesia Mayera (1816–1876), Pannu Marii s Jezulátkem a svatého Josefa z roku 1893 od Wenzela Frinda a konečně svatého Jana Nepomuckého z roku 1899 od bývalého starosty Johanna Noacka (1835–1899). Prostor kněžiště od lodi odděluje dřevěná oltářní mřížka.

Dřevěná kazatelna umístěná při severní zdi je přístupná schodištěm ze sakristie. Nachází se na ní vyřezávané sošky Spasitele a čtyř evangelistů. Naproti kazatelně stojí křtitelnice a za ní visí plastika znázorňující Krista visícího na kříži s Pannu Marií u jeho nohou. V prostoru kostelní lodě jsou umístěny dva boční oltáře – severnější je zasvěcen svaté Anně, jižnější Panně Marii. Na tento postranní oltář býval ve vánoční době umísťován betlém a během Velikonoc tam byl zřizován Boží hrob. Půda po poslední rekonstrukci slouží jako galerie.

Nejstarší varhany současného kostela, postavené v letech 1697–1699, pocházely z dílny českokamenického varhanáře Tobiase Flecka staršího (1618–1698). Malý nástroj měl šest rejstříků a pedál. Při úpravách kostela zakoupila farnost v roce 1784 starší sedmnáctirejstříkové varhany s manuálem a pedálem. Z Prahy je přivezli místní sedláci. Ty ovšem v roce 1836 dosloužily, nahradily je proto nové z dílny liboucheckého varhanáře Franze Fellera (1787–1843). Svým provedením i počtem rejstříků (sedm v hlavním stroji, pět v pozitivu a tři v pedále) se nástroj shodoval s o rok mladšími dochovanými varhany v kunratickém kostele Povýšení svatého Kříže. Současné varhany s pneumatickou trakturou dodala v roce 1902 krnovská dílna bratří Riegerů. Nástroj disponuje dvaceti rejstříky ve dvou manuálech a v pedále. Jejich pořízení stálo 8 280 korun.

Ve věži visí pouze jediný zvon. Pochází z roku 1512, nese jméno Maria, váží přibližně 400 kilogramů a vyzváněl ještě v předchozím kostele. Dochovaný německý nápis doslovně říká: „hilf gott maria perot was ich begin das es ein g I CCCCC XII iar“, což znamená „Hilf Gott und Maria beraten, dass alles, was ich beginne, ein gutes Ende gewinne“ (česky „Dopomáhej Bůh a Panna Marie, aby vše, co započnu, mělo zdárný konec. Léta 1512“). U příležitosti pětistého výročí odlití jej během slavnostní mše dne 23. července 2012 požehnal arciděkan Pavel Procházka. Až do první světové války však viselo ve věži celkem pět zvonů. Druhý zvon z 16. století vážil přibližně 300 kilogramů a nesl obdobný nápis jako Maria. Třetí zvon vážící 75 kilogramů odlil roku 1733 Zacharias Dittrich z Prahy, rodák z nedalekých Mikulášovic. Když zvon v roce 1845 pukl, přelil jej o rok později Karl Bellmann z Prahy. Původně na zvonu stálo: „Zacharias Dittrich natus Nixdorfii ac Neo Pragae civis hocce opus effecit“ (česky „Zacharias Dittrich narozen v Mikulášovicích, občan Nového Města pražského dodal toto dílo“), po přelití: „Ad majorem Dei Gloriam“ (česky „K největší slávě Boží“). V roce 1906 zakoupil spolek Velikonočních jezdců čtvrtý zvon s nápisem „Alleluja Barbara“ a reliéfem Ježíše z dílny chomutovského zvonaře Richarda Herolda. Pátý nejmenší zvon sloužil jako sanktusový. Mladší zvony musely být odevzdány pro válečné účely během první světové války. Farnost začala roku 1919 jednat o odlití nových s Richardem Heroldem, nakonec však pořídila z veřejné sbírky roku 1922 čtyři nové zvony od Oktava Wintera z Broumova. Největší vážil téměř 1 400 kilogramů, nejmenší pak 217 kilogramů. Všechny čtyři zvony podlehly v roce 1942 rekvizicím.