Kostel svatého Jiljí v Jirkově

Dominantou Jirkova v nepravidelně trojúhelném prostoru ulice Kostelní je kostel svatého Jiljí s přiléhající městskou věží.

Památkově chráněn je celý areál, tvořený objektem kostela a přiléhající městskou věží. Původně raně gotická stavba z doby kolem roku 1300 byla roku 1510 doplněna o renesanční věž. V následných letech stavby prošly komplikovaným stavebním vývojem.

O samotném kostele stručně: Původně raně gotický orientovaný kostel s jednou obdélnou valeně zaklenutou lodí, který splývá s presbytářem, pochází z r. 1300. V r. 1510 došlo k přístavbě kruchty a věže a v roce 1650 Rathenhauské kaple. Na konci 18. st. byl kostel barokizován.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní orientovaná stavba se severní věží. Loď obdélná, valeně klenutá, splývá s presbyteriem. Stěny členěny mělkými pilastry s kompositními hlavicemi. V severozápadní části přistavěna obdélná kaple sv. Jana Nepomuckého, uzavřená plochým stropem. V západní části lodi třístranná kruchta nesená pilíři, podkruchtí křížově sklenuto. K severní straně přistavěna třípatrová věž s ochozem, uzavřená jehlancovou střechou; sakristie sklenuta křížově, s kostelem spojena sedlovým portálem. Portál ve věži prutový, raně gotický. Jižní kaple Rathenhauská je obdélná, s valenou klenbou se štukovou výzdobou. Ve štukových polích nástěnná malba znázorňující výjevy ze života Kristova. Okna lomená, bez kružeb. Střecha sedlová, tašky. Kostel původně raně gotický z doby kolem r. 1300, r. 1510 přístavba kruchty a věže, kolem r. 1650 přistavěna Rathenhauská („Červenohrádecká“) kaple. Obnovován v l. 1538, 1590 (naposledy protestanty), 1661 a 1777, kdy barokizován (klenba, okna). R. 1748 přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, poslední opravy 1919 a 1947.

Kupodivu víc než v Památkovém katalogu je ke čtení na wiki:

Kostel svatého Jiljí je pozdně gotický římskokatolický kostel zasvěcený svatému Jiljí v Jirkově v okrese Chomutov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka. Stojí v centru města v Kostelní ulici. Součástí kostela je přístupná věž z poloviny 16. století, která slouží jako rozhledna.

První písemná zmínka o farním kostelu v Jirkově pochází ze 14. století. Kostel byl zbudován na opevněném ostrůvku v řece Běle a byl přístupný jen po mostě. Stávající kostel však vznikl přestavbou staršího objektu v roce 1538 a později, v letech 1542–1545, k němu byla přistavěna věž. Poté proběhly dvě opravy a v letech 1660–1661 byl kostel upraven v barokním slohu. Kromě jiného byla přistavěna Červenohrádecká kaple a odstraněna většina opevňovacích prvků. Okolo kostela se nacházel hřbitov ohrazený zdí, která stála ještě v 18. století.

Hlavní budova kostela je obdélná, zesílená odstupňovanými opěráky a doplněná řadou mladších přístavků. Vstupuje se do ní portálem v západní stěně nebo bočním gotickým lomeným portálem ze severu, kde je k lodi přistavěná předsíň s náhrobními kameny Kryštofa z Karlovic (1578) a Jana z Veitmile (1532). Presbyterium není od lodi oddělené a ukončuje ho trojboký závěr, který jen mírně předstupuje před východní stěnu lodi. Do sakristie umístěné v přízemí věže se vstupuje valeně zaklenutou chodbou opatřenou dvojicí gotických portálů. Samotná sakristie je také zaklenutá valenou klenbou a vede z ní schodiště na kazatelnu a do prvního patra věže, kde se nachází klenotnice, v jejíž východní zdi se dochovala dvojice klíčových střílen.

Kromě předsíně stojí u severní strany kostelní lodi také obdélná kaple svatého Jana Nepomuckého a 29 m vysoká hranolová věž. První dvě podlaží jsou přístupná přes přízemní sakristii a do druhého patra se vstupuje po točitém schodišti umístěném ve válcovém rizalitu u severní strany lodi. V šestém patře dříve bydlel věžný, ale předělovací příčka jeho bytu byla zbourána. V posledním sedmém patře stojí zvonová stolice původně určená pro pět zvonů. Zvonové patro osvětluje čtveřice obdélných oken ukončených půlkruhovými záklenky.

Z jižní strany byla k lodi v roce 1660 přistavěna tzv. Červenohrádecká kaple s náhrobními deskami Jindřicha z Rottenhannu, jeho manželky Gabriely, rozené Černínové (1836), a jejich dcery Gabriely Buquoy a mramorová deska Jana Nepomuckého z rodu Trattmannsdorffů (1846). Kapli s obdélným půdorysem ukončuje půlkruhový uzávěr.

A ještě vytěžit dostupné zdroje a přiblížit historii:

Jaroslav Pachner, Hugo Sedláček: Opevněné kostely na Chomutovsku – oblastní muzeum v Chomutově 2013

Rostislav Křivánek: Příběh hrdého města Jirkova – město Jirkov 2013

Původní farní kostelík (dnes děkanský kostel sv. Jiljí) z doby kolem roku 1300 byl v pozdějších letech přestavěn, ale i jeho dnešní podoba zůstává v jádru gotická. Jedná se o jednolodní stavbu s mohutnou předsíní. Ještě v 18. století byl kostel společně s farou obehnán vysokou zdí s bránou a areál v málo opevněném městě představoval dobře bránitelné útočiště.

V roce 1516 po sobě majitel panství Lorenz Glatz zanechal testament, v němž mimo odkazu hmotného dědictví dceři Anně a jejímu manželovi Šebestiánu z Veitmille zároveň uložil, aby oba společně nechali u jirkovského kostela postavit věž. Muselo uplynout třicet dva let, než se začal dosavadní kostelík na jirkovském náměstí přestavovat do podoby, jakou známe dnes. Kostel byl přestavěn roku 1538 s použitím staršího zdiva. Za další dva roky byly položeny základní kameny ke stavbě věže, přimknuté k severní straně kostela. Její výstavba trvala pět let (1540 – 1545) a věž byla vždy majetkem města. Zpřístupněna byla poprvé až v roce 1582, kdy byl kostel nově zastřešen (včetně věže). Jejím úkolem bylo nejen sloužit jako zvonice, ale hlavně chránit město – odhalit požáry i nepřátele.

V roce 1640 byl ve věži osazen první zvon. Mohutná vichřice tehdy strhla celou kostelní kopuli, a proto se objevila v roce 1642 kopule nová, ale již bez historické korouhve. Alespoň jednou za století probíhala oprava kostela i věže, či její cibulovité báně. Tak tomu bylo v roce 1777 a potom roku 1843. Při opravách byla sejmuta i hlavice, která byla na radnici otvírána, a písemné i věcné doklady v ní předtím uložené byly doplňovány. V roce 1843 byla připravena nová zlacená makovice a spolu s obnovenou korouhví, replikou historické korouhve z roku 1582. Nad věž byly opět zasazeny v roce 1844. V roce 1855 ji zasáhl blesk, proto byla o rok později znovu sňata a uschována a od roku 1882 byla ochraňována na městské radnici. Na místě korouhve se objevil moderní hromosvod. V roce 1862 obdržel hodinář Sommerrucher z Prahy objednávku, aby instaloval na jirkovskou věž hodiny, což se také ve stejném roce stalo. Nová generální oprava věže začala roku 1909. Tehdy byly v makovici nalezeny zápisky i předměty s datací minulých oprav, nejstarší z roku 1661. O pět let později vypukla válka. 21. října 1916 od pravého poledne po celou jednu hodinu naposledy vyzváněly věžní zvony za dosavadní válečné oběti i za příští mrtvé. Pak byly dva sejmuty a odvezeny k roztavení na zbraně.

K předposlední opravě věže došlo v roce 1992. Při opravách byla opět sejmuta makovice, doklady zdokumentovány a doplněny materiály novými. Pak byly 25. září zapečetěny a opět v makovici uloženy. Nejnovější rozsáhlé opravy tělesa věže, bez oprav střechy a makovice, proběhly v zimě a na jaře roku 2003. Vedle vkladu města Jirkova k opravě věže významně přispěly i finanční prostředky z programu Phare. Od června roku 2003 je Městská věž otevřena veřejnosti.

Věž je necelých 29 metrů vysoká, stěny věže jsou kamenné, směrem vzhůru se zužují, v prostoru ochozu jsou pak zděné a vyztužené pilíři. Od vstupních dveří vede do prvního podlaží dřevěné točité schodiště. Věž má šest podlaží, v pátém je zvonice. Ve věži pod zvonicí původně býval byt věžného. Ukončující patro s původně otevřeným arkádovým ochozem je mírně odsazené. Prostor pod prvním podlažím je zvenčí nepřístupný, je propojen s kostelem sv. Jiljí a využívá jej děkanát. Věž je po výšce členěna kamennými římsami. Část otvorů má ve fasádě kamenná ostění. Na severní stěně věže je umístěna plastika městského znaku Jirkova.

Před kostelem stojí sloup se sousoším piety.