Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské ve Stráži nad Nisou

Na Bergerově náměstí ve Stráži nad Nisou stojí kostel svaté Kateřiny.
Na wiki (doplněno dle textů vystavených přímo v kostele):

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské ve Stráži nad Nisou je římskokatolický farní kostel litoměřické diecéze. Dnešní jednolodní barokní sakrální stavba je z roku 1728. Od roku 1966 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Místo pro stavbu kostela bylo zvoleno zřejmě proto, že je přibližně stejně vzdáleno do Svárova, Krásné Studánky a Radčic.

V místě stál nejdříve asi dřevěný kostel. Dochovala se jen zpráva o zvonu tohoto kostela, jinak o tomto prvním kostele není známo více. Ten byl v roce 1599 nahrazen renesančním luteránským kostelem Kateřinou z Redernů. Po roce 1627 se vrchnost snažila obec postupně rekatolizovat. Ovšem ještě roku 1650 zde ale nebyl ani jediný katolík. Roku 1671 byl kostel opraven, jak o tom svědčí datum v korouhvičce věže. V letech 1727–1728 došlo v rámci vlny oprav kostelů na gallasovských panstvích ke zboření staré zchátralé stavby s nedostačujícím prostorem s výjimkou věže, ke které byl přistavěn nový jednolodní barokní kostel. 3. července 1727 byl položen základní kámen a na jaře roku 1728 byla stavba dokončena. Zásluhu na výstavbě má Filip Josef Gallas a jeho manželka Anna Marie Galassová rozená Colona-Fels. Znak Marie Anny je umístěn na jižní straně poblíž triumfálního oblouku. Naproti na severní straně byl znak Filipa Josefa, který se do dnešní doby nezachoval.

Kostel byl vybaven bohatým vnitřním zařízením, část z něj pochází z původní stavby, např. kazatelna z roku 1686. Drobné úpravy v letech 1856–1859. V roce 1873 byl kostel rozšířen o levou hudební kruchtu, ale podstata objektu zůstala zachována.

Jednolodní kostel orientovaný na východ je obdélný, sálový s polokruhovým presbytářem se sakristií po jižní straně a se západní hranolovou, nahoře v úrovni zvonice polygonální věží, která je krytá dvojí cibulovou bání. Po stranách věže jsou dvě kruchty. Vnějšek kostela je hladký. Ve Stráži nad Nisou (německy Habendorfu) proběhla večer 23. června 1866 první potyčka prusko-rakouské války, která si vyžádala i prvního padlého tohoto konfliktu: setníka Emericha Bertu z uherského městečka Ladany, jehož památku připomíná pamětní deska na jižní stěně kostelní lodi. V jihovýchodním koutě náměstí jižně od kostela se nachází pomník a kříž v místě, kde Emerich Berta zahynul.

V lodi je valená klenba s lunetami a zrcadly (mírně vyhloubenými plochami na stropě). V kněžišti jsou radiální výseče. Kruchta je dřevěná trojramenná. Je zdobená na poprsni šestnácti na plátně malovanými výjevy ze života Krista a Panny Marie, které pochází z roku 1857.

Zařízení pochází z různých časových období. Hlavní oltář je z období kolem roku 1728. Je barokní, portálový a sloupový. Nahradil zde oltář, který byl přemístěn do zámecké kaple libereckého zámku. Architektura oltáře se otevírá točenými, volně stojícími sloupy směrem k lodi. Před sloupy stojí pozlacen sochy sv. Barbory (sever) a sv. Markéty (jih). Oltářní obraz představuje stětí sv. Kateřiny. Dobře provedená práce je od neznámého autora.

Dva boční oltáře jsou z roku 1857. Jedná se o klasicistní, hladké, sloupové oltáře s obrazy Immaculaty a sv. Josefa od J. Maschka z Rychnova z roku 1892.

Kazatelna z původního zařízení starého kostela je raně barokní z roku 1686 od truhláře J.  (Georga) Posselta. Je šestiboká s nárožními sloupky a s pěti obrazy z období vzniku kazatelny čtyř evangelistů a sv. Pavla od Kristiana Kaulfersche z Rychnova.

Křížová cesta byla slavnostně vysvěcena 16. února 1913 P. Apollinarem z kapucínského kláštera v Liberci. Jednotlivá zastavení maloval Franz Melichor z Rychnova u Jablonce nad Nisou dle předloh chrastavského malíře Josefa Führicha.

Na přední straně empor jsou na plátně malovány výjevy ze života Kristova a P. Marie podle evangelia sv. Jana.

Ve výklenku v zadní části kostela na severní straně je umístěna soška sv. Antonína, kterou věnovali kostelu manželé Simonovi z Krásné Studánky v upomínku na své zemřelé syny Rudolfa a Antona. Naproti ve výklenku je soška sv. Judy Tadeáše, kterou přivezla z Vídně v roce 1934 paní Helene von Zimmermann, neboť byla jeho velkou ctitelkou. Soška byla vysvěcena 6. května 1934.

Hodiny, které zhotovil Johan Pokorný ze Sobotky, byly vysvěceny 20. prosince 1863.

Do roku 1902 byl kostel filiálním, od toho roku se stal kostelem farním. Zřizovací listina farnosti je datována 1. dubna 1901. Hlavní zásluhu na této změně měl patron kostela Karl Zimmerman. Tento šlechetný muž nechal též na své náklady postavit faru. Kromě toho uložil 6000 korun a určil, aby z úroků byly hrazeny výdaje na údržbu fary a kostela. Do zdejší farnosti patřili Svárov, Krásná Studánka, Radčice, Kateřinky a domy v Ruprechticích č.p. 76-82, 195, 197, 219 a 223.

Prvním farářem se stal Franz Schlupeck, narozený 5. 7. 1865 ve Vejprtech. Vysvěcený byl na kněze 16. května 1889. Zemřel 9. února 1921. Místo jeho posledního odpočinku je na místním hřbitově a na náhrobku je uvedeno nesprávné datum úmrtí.

Posledním farářem, obývajícím místní faru, byl P. Karel Vítek, který ji opustil v roce 1970.

Původní varhany byly barokní z roku 1721. Tento nástroj byl v činnosti od 28. září 1721. 20. května 1904 vykonal světící biskup Dr. Wenzel Frind z Prahy biřmování a podrobnou visitaci, kdy ověřil zápisy v knihách včetně kroniky. Krátce po biskupské visitaci bylo rozhodnuto vybavit kostel novými varhanami. Upraveny byly v roce 1873 a 1910. Bylo rozhodnuto přijmout nabídku firmy Heinricha Schiffnera z Prahy, která nabízela postavit varhany za 4 018 Kč. Náklady na stavbu nových varhan byly uhrazeny ze sbírky od dobročinných dárců. 20. listopadu 1904 byly varhany slavnostně vysvěceny a poprvé se naplno rozezněly 27. listopadu 1904. Jde o dvanáctirejstříkový nástroj s pneumatickou trakturou, varhanní skříň je podle návrhu konzervátora Angsta. Od 21. do 23. dubna 1909 byly varhany opravovány, neboť selhaly téměř všechny rejstříky. V dubnu 1916 byly varhany důkladně opraveny, vyčištěny a naladěny stavitelem varhan Johannem Stefanem z Rochlice. V roce 1918 rekvíroval cínové prospektové píšťaly Josef Růžička. Pro zbrojní průmysl byly odebrány nejenom zvony, ale i 27 píšťal z varhan. Ministerstvo války za ně poukázalo farnímu úřadu 513 Kč. Chybějící cínové píšťaly byly po válce objednány u firmy Bratři Riegerové v Krnově za 3 000 Kč. a tak se 5. dubna 1922, o slavnosti Vzkříšení, varhany opět rozezněly v plné síle. V roce 1928, před uspořádáním oslav 25. výročí působení Josefa Thauteho na kůru, byly varhany podrobeny důkladné revizi varhanářskou dílnou. Při čištění Ladislavem Hauserem v tomto roce bylo instalováno elektrické osvětlení hracího stolu a ve dnech 22. a 23. září 1930 vestavěla k varhanům elektrický větrák značky „Ventus“. Skončila tím sice svým způsobem poetická a idylická činnost šlapačů měchů, byla však vyvážena nespornými přednostmi. Měchy jsou díky regulačnímu zařízení plněny rovnoměrně, tím zároveň šetřeny a el. větrák pracuje naprosto bezhlučně. Před Svatodušními svátky roku 1931 provedla firma Schuster z Žitavy různé úpravy varhan. Bylo odstraněno slyšitelné klepání kláves manuálů i pedálů a úpravami skříně byla zpřístupněna regulace traktury.

Více podrobných zpráv o životě strážských varhan zpracovatel obecní a farní kroniky pan Ivan Zajíc již nenašel. Poslední zmínka o varhanách se nachází ve farní kronice kde je psáno: „V roce 1954 nastoupil do Stráže nad Nisou nový administrátor P. Karel Vítek. Tento obětavý kněz věnoval značnou část svých peněz na opravu varhan, které byly na dlouhou dobu zachráněny.“ Od této doby po dnešek dostávaly varhany jen příležitostnou a spíše amatérskou péči. Opravdovou profesionální práci na varhanách vykonával pouze červotoč.

Od měsíce července 2017 započala generální oprava stávajících varhan varhanářem panem Peterem Nožinou z Nahorub. Tato oprava si vyžádá částku převyšující 650 tisíc korun. Obec Stráž nad Nisou přispěla částkou sto tisíc korun, zbývající část musí zainvestovat farnost za svých finančních zdrojů. Varhanní skříň zrestauruje paní Klára Hošková. Nedílnou součástí této opravy je i oprava vnitřního zdiva za varhanami. Dílo bylo dokončeno v červnu 2018, oprava byla vyhodnocena diecézními organology jako velice zdařilá a nástroj je použitelný nejen pro bohoslužby, ale i k menším koncertům.

Z dostupných pramenů zde jako varhanice a varhaníci působili: Luděk Hájek /do roku 1968/, Ivana Zajícová, Jan Záhora, Jaroslav Patočka, Miloslav Dräger, Ing. Naděžda Prosová (roz. Pavlíková) do současnosti.

Součástí výzdoby kostela nejsou pouze sochy nebo obrazy, ale také okna. Strážský kostel má pět krásných vitrážových oken.

Nejstarší okna najdeme v presbytáři kostela. Představují na severu sv. Josefa a na jižní straně Pannu Marii. Kostelu je věnoval v roce 1892 pan Karl Zimmermann na památku svých rodičů Marie a Josefa.

Další okno na severní straně je dílem Richarda Schleima z Chrastavy. Je na něm zobrazen sv. Wilhelm a věnoval ho v roce 1914 městský stavitel Anton Möller z Varnsdorfu na památku svých rodičů Anny a Wilhelma. 

Další okno na studánecké straně zobrazuje Spasitele na kříži. Okno daroval rolník Wilhelm Jahn v upomínku na svého zesnulého otce Christofa a bratra Franze, který padl ve válce. Práci provedla v roce 1921 firma Lücke z Jablonce nad Nisou.

Poslední páté okno je umístěno na jižní straně a znázorňuje Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Zhotovil ho v roce 1935 J. Weigel z Liberce, a zdejšímu kostelu ho věnovali Josef a Elfrida Keilovi z Liberce.

V roce 1970 byla tato všechna okna v dezolátním stavu. Naštěstí byl v té době pověřen správou strážské farnosti a kostela P. Anastáz Polášek OFMCap., jehož zásluhou došlo k záchraně celého kostela. Okna byla v roce 1973 restaurována n.p. Borské sklo nákladem 41 350 Kčs.

Text o zvonech se mi přepisovat nechce:

Kostel je kulturní památkou:

Současná stavba kostela sv. Kateřiny postavená na popud Kateřiny z Redernu je zmiňována k roku 1599. Po dílčích úpravách z roku 1697 prošel objekt v letech 1727–1728 výraznou barokní přestavbou iniciovanou hrabětem Filipem Josefem z Gallasu.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní stavba obdélného půdorysu se západ. hranolovou věží, v patře osmibokou a půlkruhově zakončeným presbytářem. Střecha sedlová s břidlicovou krytinou. Nad presbytářem sanktusník. Kamenná ostění jsou zdobena motivem kapky. K jižní stěně chóru je napojeno přízemí sakristie, po obou stranách věže jsou jednopatrové schodišťové přístavky.

Neklenutým podvěžím se vchází do podélné lodi osvětlené 3 páry oken; její plochu člení bohatě vykrajovaná štuková zrcadla. Západní kruchta spočívá na dvou zděných pilířích a je podklenuta 3 křížovými klenbami, které oddělují pasy. Do lodi má vysazený konkávně probraný dřevěný plný poprsník. Na kruchtě se na severní i jižní straně lodi připojují dřevěné empory nesené dřevěnými sloupky; do jejich plných poprsníků jsou vloženy obrazy ze života Krista a P. Marie. Vítězný oblouk člení římsy a jeho archivoltu zdobí páskový ornament. Chór osvětlený dvěma okny je zaklenut lunetami dělenými pasy, které se sbíhají do hladkého kruhového terče. V jižní stěně je umístěn kamenný portál s letopočtem 1707, který vede do sakristie, zaklenuté valenou klenbou s lunetami.

Založen 1599, rozšířen 1727-8, upraven 1856-7. V r. 1873 přistavěna levá kruchta. Opraven 1889.

Liberecký kraj:

Na místě kostela původně stávala dřevěná modlitebna. V roce 1599 zde Kateřina z Redernů dala postavit zděný Dům Páně. V roce 1727 nechal hrabě Philipp Josef von Gallas zchátralý kostel zbořit a postavil nový kostel v barokním stylu. Zůstala zachována raně barokní kazatelna, která pochází z roku 1686. Cenný oltář sv. Kateřiny byl v roce 1727 přenesen do kaple libereckého zámku. Zajímavé osudy měly i tři kostelní zvony. Nejcennější zvon z roku 1600 byl v roce 1923 odprodán kostelu v Kryštofově údolí a v roce 1942 byly ostatní zvony až na malý umíráček použity na válečné účely. V kostele jsou umístěny varhany, které byly v roce 1904 zakoupeny ze sbírky místních občanů. Kostel byl několikrát restaurován, poslední restaurace proběhla v roce 1996 a byly při ní restaurovány i obrazy a sochy.