Kostel svatého Gotharda ve Slaném

Dominantní stavbou panoramatu města Slaný je kostel svatého Gotharda.
Na wiki a i jinde:

Kostel svatého Gotharda je nejvýznamnější sakrální gotickou památkou města Slaný i bezesporu jednou z předních památek gotické architektury v kraji, jedinečnou dominantou historického jádra a centrem místní římskokatolické farní správy. Je prohlášen kulturní památkou České republiky.

Přesto zůstává jeho historie a stavební vývoj dosud ne zcela objasněnou kapitolou. Městský farní kostel je mnohovrstevný organismus. Jeho založení, stavební vývoj, vnitřní vybavení, ikonografická výzdoba i liturgický provoz vycházely z konkrétních potřeb zakladatele a společenství věřících a z jejich prostředků byly také financovány. Přečkal neúprosný běh času, dobu rozvoje i strádání městské obce. Je tak nejen příkladem stavitelského umu našich předků, dokladem kulturního rozvoje, nosného významu křesťanství pro naši společnost, ale také mlčenlivým svědkem mnoha drobných lidských osudů. Je velikánem, který spojuje dnešek s minulostí.

Kostel sv. Gotharda byl založen v průběhu 12. století benediktinskými mnichy z ostrovského kláštera u Davle, kteří v této době ve Slaném založili expozituru pro správu majetku v okolí. Na ostrovský klášter odkazuje samotné patrocinium kostela, neboť ke sv. Gothardu měl blízký vztah vycházející z historických vazeb na mateřský klášter v Niederaltaichu, kde světec působil jako opat. Za nejstarší zmínku v písemných pramenech související se založením kostela bývá někdy považován příběh o zázračném uzdravení ženy na přímluvu sv. Gotharda spojené s vystavěním kostela tomuto světci, zaznamenaný v kronice Vyšehradského kanovníka k roku 1137. Kronikář uvádí jako lokaci svatogothardského kostela obec Slapy, což považují někteří historici za záměnu se Slaným. To se ovšem v seznamu klášterního majetku v 1. polovině 12. století neobjevuje. Přesnější datační určení fundace kostela v rámci 12. století tedy zatím není možné. O románské podobě kostela nemáme jasnou představu, můžeme ovšem předpokládat, že se jednalo o trojlodní baziliku alespoň s jednou věží z kvádříkového zdiva v západním průčelí, stojící zhruba v místech dnešní stavby, nebo o něco jižněji. V této podobě kostel sloužil po celé 13. století, kdy ostrovská expozitura, později proboštství, získávala na významu, i v podmínkách nově založeného královského města krátce po roce 1300, kdy v jeho bezprostřední blízkosti vzniká městské opevnění. Zde, na dolním konci dnešní Vinařického ulice, stávala a po staletí sousedství kostela dotvářela mohutná Pražská brána, zbořená v 19. století (do současnosti se z bran města Slaného dochovala pouze Velvarská brána na severní straně městského jádra).

K první gotické fázi výstavby dochází ve 2. polovině 14. století. Byla nejspíše zahájena ještě před požárem města v roce 1372 – zdá se, že původní stavba nadále sloužila, než mohla novostavba začít alespoň částečně plnit svou funkci. Nejdříve byla přistavěna západní věž, a to ke stojícímu průčelí románské stavby, která nadále sloužila svému účelu. Její kvádříkové zdivo je v úrovni věže dodnes částečně zachováno (patrné je v podkroví severní lodi, běžně nepřístupném). V další fázi byla postavena severní boční loď, kterou následovala loď hlavní s novým presbytářem, zřejmě o něco nižším než dnešní. Do husitských válek byla dokončena gotická trojlodní stavba. Na počátku husitských bouří, když se město záhy přiklonilo na stranu kalicha, opouští Slaný ostrovští benediktini, kteří se do města již nevrátili a duchovní správy se na další dvě staletí ujímají nejprve utrakvističtí a později také luteránští kněží. Daleko větší vliv na dění v kostele a jeho podobu získávali měšťané.

Krutě se kostela dotkly události z dubna 1425, kdy bylo město dobyto vojsky táboritů pod vedením Jana Roháče z Dubé a někteří z obránců byli upáleni přímo v kostelní věží. Poškozena však byla celá stavba a nejnutnější opravy musely být provedeny neodkladně, k celkové přestavbě se ovšem přistoupilo až v dobách míru kolem poloviny 15. století, kdy byl opraven krov věže (1447), zvýšena a nově zaklenuta hlavní loď (krov vztyčen 1452) a přistavěna západní předsíň. Následně došlo ve 2. polovině století k výstavbě pozdně gotického presbytáře (zakroven 1477) zaklenutého síťovou a hvězdicovou klenbou, vzápětí doplněnou nástěnnými malbami. Těm dominuje v ústředním výjevu Kristus držící kalich, symbol přijímání pod obojí způsobou (tzn. jak v podobě Hostie, Těla Kristova, tak i v podobě mešního vína z kalicha, Krve Kristovy) provázeného anděly s nástroji umučení (Arma Christi) a postavami evangelistů, doplněnými na počátku 17. století. Na vnější straně je kněžiště po vzoru katedrální architektury členěno fiálami s kraby a křížovou kytkou a dnes torzálně dochovanou architektonickou plastikou. Kdo stál za výstavbou této nejkvalitnější středověké architektury ve městě, ukazuje hrdě městský znak umístěný na severní straně obracející se k hlavní komunikaci. Pozdně gotická stavební fáze byla potom dokončena výstavbou sakristie po jižní straně kněžiště, která byla dokončena k roku 1520. Za zcela jedinečný je třeba považovat dochovaný původní pozdněgotický krov lodi a presbytáře, který ukazuje nejen řemeslný um našich předků, ale také dobovou vertikalitu stavby podtrhující celkový účinek architektury.

Dnešní podobu kostela ovlivnila přístavba barokní kruchty, nové schodiště do krovu při západním průčelí a také opravy v poslední třetině 19. století. Ty jsou spojeny s osobou významného slánského děkana Josefa Kandlera a jejich první fáze proběhla v 70. letech podle návrhů architekta Achille Wolfa, který v této době působil pro patrony kostela smečenské Clam-Martinice. V této době byla sjednocena krytina, přistavěna předsíň při severním vstupu, čtyři opěrné pilíře na jižní straně (1868, 1874) či pořízena nová dlažba v interiéru z žehrovického pískovce a cementových dlaždic (1879). Roku 1890 byl podle návrhu Rudolfa Štecha obnoven interiér, v jehož rámci byly pořízeny také barevné vitráže. Další obnovy kostela proběhly v roce 1933 a v exteriéru naposledy v 70. letech 20. století.

Přestože vnitřní vybavení kostela působí dojmem jednotné barokní výzdoby, nalezneme zde několik podstatně starších součástí mobiliáře. Západní vstup uzavírají v našem prostředí zcela výjimečně dochované dřevěné dveře s bohatě vyřezávaným slepým kružbovím z 2. poloviny 15. století. Cínová křtitelnice je datována nápisem do roku 1511 a jejími autory byli mistři Pavel a Jan Faber. Z doby dokončení výstavby chrámu pochází také zvonová stolice ve věži z roku 1496 a tři zvony zavěšené v ní: Gothard (1494), Vojtěch (1508), a Erasmus (1545). Převážně pozdně barokní oltáře pocházejí z let 1770–1782, kdy byl kostel po obnově nově vysvěcen světícím biskupem pražským Erasmem Dionysiem Kriegerem. Jejich autoři jsou neznámí, některé obrazy (sv. Gotharda na hlavním oltáři a sv. Jana Nepomuckého) vykazují blízkost tvorbě rokokového malíře Františka Xavera Palka. Varhany byly postaveny roku 1783 varhanářem Antonínem Reisem, který do Slaného zhotovil také varhany pro klášterní kostel Nejsvětější Trojice a kolejní kapli piaristů.

Text na wiki je zčásti shodný s informačním letákem města:

V Památkovém katalogu je areál členěn na tři části:

Kostel / dům / opěrná zeď

Kostel sv. Gotharda byl založen pravděpodobně v 1. polovině 12. století benediktinskými mnichy z kláštera v Ostrově u Davle, kteří ve Slaném zřídili proboštství. V písemných pramenech je poprvé zmiňován v roce 1137. Podoba románské stavby není známa; dochoval se pouze fragment zdi nad severními arkádami lodi dnešní stavby. K rozšíření a zásadní přestavbě objektu došlo po roce 1350 a následně po požáru v roce 1371. V této první fázi vznikla západní hranolová věž a od ní se postupně kostel rozšiřoval východním směrem. Stavba lodí v dnešním půdorysném rozsahu byla pravděpodobně dokončena do husitských válek, kdy také město opustili řeholníci. V důsledku poničení musela být po roce 1425 zvýšena a znovu zaklenuta hlavní loď a kostel také získal západní předsíň. V polovině 15. století, současně s výstavbou města a jeho opevnění, vznikl pozdně gotický presbytář zaklenutý síťovou hvězdovou klenbou, opatřenou v druhé polovině 15. století nástěnnými malbami s námětem Žehnajícího Krista a andělů s nástroji umučení a symboly evangelistů. Do roku 1520 byly zaklenuty postranní lodě a přistavěna sakristie. Další stavební úpravy proběhly až v baroku; hudební kruchta a do krovu vedoucí šnekové schodiště. Dnešní podobu stavby ovlivnily historizující úpravy v 19. století. První proběhla v 70. letech. Podle návrhů Achille Wolfa byl kostel rozšířen o severní předsíň a čtyři opěrné pilíře na jižní straně a následně, 10 let před koncem 19. století, byl podle návrhů Rudolfa Štecha obnoven interiér.

Městský kostel sv. Gotharda stojí při jihovýchodním okraji historického jádra města, na ploše bývalého hřbitova, na terase podepřené na východní a jižní straně opěrnou zdí (součástí městské hradby). Jižním průčelím se obrací k Vinařické ulici, vedoucí přímo k hlavnímu náměstí. Pohledově kratší, hmotný kostel je obklopen hustou zástavbou městských domů a součástí jeho areálu je také klasicistní dům čp. 15. Klasicistní objekt na obdélném půdoryse stojící 11m od severní strany presbytáře, na místě středověké fary. Kostel je trojlodní basilikou s dlouhým polygonálním závěrem, hranolovou věží v severozápadním nároží, krytý vysokou jehlancovou střechou. K jižní zdi presbytáře přiléhá patrová obdélná sakristie. Částečně neomítané zdivo z opracovaného kamene prolamují jednoduchá a kružbová lomená a člení odstupněné opěráky, zdobená na presbytáři kraby a fiálami. Vstup vede bohatým profilovaným hrotitým portálem v severní předsíni. Z původní románské stavby je ve zdivu patrný jen torzální fragment nad arkádami mezi hlavní a boční lodi. Z původních středověkých konstrukcí, architektonických prvků a kamenické výzdoby je i přes historizující úpravy dochována velká většina, včetně pozdně gotického krovu.

Kostel sv. Gotharda ve Slaném je hodnotnou středověkou basilikou, postavenou na místě blíže neznámé románské stavby a s malým využitím jejího zdiva. I přes historizující úpravy z poslední třetiny 19. století, se dochovalo velké množství vrcholně a pozdně středověkých konstrukcí i architektonických a dekorativních prvků, včetně kamenické výzdoby – kružeb, žeber, přípor a svorníků. Kompaktní částí kostela je presbytář postavený po roce 1450, zaklenutý síťovou hvězdovou klenbou se svorníkem s reliéfem Kristovy hlavy, kterou, zřejmě v 70. letech 15. století doplnily nástěnné malby vyobrazující Žehnajícího Krista, postavy andělů s nástroji umučení a symboly evangelistů Matouše a Jana v pozdně gotickém stylu lámaných záhybů. Slohové analogie k nim lze hledat v kapli mincířů v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře i v české deskové malbě – např. rámu Madony Vyšebrodské a desky Zvěstování Panny Marie z Národní galerie v Praze. Z celostátního hlediska je významný středověký krov stavby, datovaný několika dendrochronologickými letopočty rozmezím let 1445–1496, který mimořádně reprezentativně dokumentuje řemeslné tesařské umění tohoto období.

Na webu Památkové péče na Slánsku:

12. 12. 2012 – Sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Gotharda ve Slaném obnoveny

Po čase se vrátily na své místo – na postranní branky hlavního oltáře kostela sv. Gotharda ve Slaném – dvě pozdně barokní plastiky, sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Postupná oprava oltáře probíhá díky podpoře z Programu restaurování movitých kulturních památek, které poskytuje Ministerstvo kultury ČR. Přesto, že je přiznaná dotace s ohledem na celkové náklady na obnovu nejvýznamnější barokní oltářní architektury ve Slaném nevelká, přesto je posun již dnes patrný. V loňském roce proběhla oprava nástavce oltáře, letos zmíněných soch. Ty byly ozářeny ve speciální komoře, napuštěny proti dřevokaznému hmyzu a upevněny uvolněné atributy (praporec sv. Václava a mučednická palma u sv. Jana Nepomuckého).

A teprve nyní, při bližším „dotyku“, si uvědomujeme význam slánského pozdního baroku, zatím nedoceněného a odborně nezhodnoceného. Sochy jsou rozměrné, zpět na místo je usazovala čtveřice řemeslníků s restaurátorem akad. mal. Jiřím Štorkem.

15. 6. 2016 – Zahájení VII. etapy restaurování hlavního oltáře v kostele sv. Gotharda ve Slaném

Hlavní oltář sv. Gotharda z 2. pol. 18. stol. prochází obnovou již od roku 2010. Práce na movité kulturní památce jsou podporovány dotačním programem Ministerstva kultury ČR. V minulém roce bylo dokončeno restaurování zlacení a polychromie střední části retáblu akad. malířem a restaurátorem Jiřím Štorkem († 2016). Na jeho dílo navazuje nyní umělecký pozlacovač Patrik Jílek, který již v dřívější době s restaurátorem Štorkem spolupracoval; některé odborné zásahy bude provádět akad. mal. Hana Slavíková. Rozsah prací se bude týkat spodní části architektury oltáře včetně jeho bočních portálů.

15. 2. 2017 – K probíhající opravě kostela sv. Gotharda ve Slaném

Ve slánské farní kronice je vyznačen 8. červen 1972 jako den památný. Tehdy bylo totiž završeno úsilí bývalého faráře P. Václava Šebka o opravu kostela sv. Gotharda, která byla toho dne zahájena. A od té doby až do roku 1989 probíhala obnova vnějšího pláště a střechy. Práce na kamenických prvcích zajišťoval postupně kamenosochař Bohumil Pánek se spolupracovníky – kameny byly očištěny, doplněny, některé architektonické prvky – fiály – vyměněny za kopie a vše nově vyspárováno. Zdálo se, že je na delší dobu „vystaráno“. Avšak každá monumentální středověká stavba vyžaduje preventivní údržbu a u obdobných architektur, jakou je „slánská katedrála“, udržovací práce probíhají v podstatě stále, nikdy není „hotovo“.

Po roce 1990 díky úsilí farnosti a města Slaného se mnohé opravilo jak v interiéru (výmalba, varhany), tak i v exteriéru (břidlicové střechy na bočních lodích), nicméně některé části gotického chrámu časem počaly vykazovat poměrně vážné poruchy – kritickým byl shledán jeden z pilířů na jižní straně kněžiště. Společně se statikem hledala farnost a pracovníci památkové péče příčiny statických závad. Ukázalo se, že komplikace způsobuje zejména fakt, že stavba není na tomto místě dostatečně odvodněna. Prvním úkolem proto bylo odvést velké množství vody co nejdále od základů kostela, a to až k patě jižní obvodní hradební zdi, která byla doplněna o chrliče.

V roce 2014 farnost za přispění ministerstva kultury a města Slaného zahájila obnovu přízemní části kněžiště a zmíněného opěráku, u kterého bylo třeba nahradit některé původní kamenné bloky. Povrch kamene kněžiště do výšky římsy byl očištěn, obnoveno spárování, zdokumentovány kamenické značky a konzervovány pozoruhodné nápisy červenou rudkou. Kamenickými značkami na českých gotických stavbách se soustavně zabývá Ing. arch. Petr Chotěbor, se kterým ve Slaném dlouhodobě spolupracujeme a rovněž využíváme jeho zkušeností, které získal a získává na pražské katedrále. V loňském roce restaurátor akad. soch. Jarmil Plachý přistoupil i ke konzervaci dvou pozdně gotických fragmentů sochařské výzdoby na severní straně.
Pro další etapu renovace kostela bylo zapotřebí provést průzkum z plošiny, který se uskutečnil 8. 2. 2017. Při něm byly pořízeny fotografie jedinečných sochařských detailů kamenného pláště, a to včetně znaku města, který je pozoruhodný nejen osobním slohem sochaře, ale i tím, že je zhotoven „obráceně“. Restaurátor Jarmil Plachý a arch. Petr Chotěbor se věnovali zejména jižní straně chrámu, již zmíněnému narušenému pilíři, který zakončuje fiála. V ní, jak se ukázalo, jsou povážlivé trhliny a restaurátor společně se statikem nyní řeší způsob nápravy. Zdá se, že ji bude třeba nahradit kopií, tak jak tomu ostatně bylo již v minulosti i u dalších fiál. Je zajímavé, kolik druhů pískovce se na kostele a jeho výzdobě uplatnilo. Restaurátor vedle původního pískovce, ze kterého byla stavba zbudována, nalezl úseky a detaily ze mšenského a přílepského pískovce (Přílepy u Rakovníka, ten u kopií prvků v době baroka). Pánkova dílna pracovala po roce 1972 s pískovcem z Božanova u Broumova.

Vedle staticky narušené fiály je třeba řešit vlastní zdivo pilíře, jeho vyspárování, uvolněné kamenné prvky, omytí a konzervování kamene. To vše je třeba řádně zdokumentovat a vedle kamenických značek je nutné se podobněji zabývat již uvedenými nápisy červenou rudkou.

Závěrem je třeba konstatovat, že před námi stojí náročný úkol, a to jak po stránce odborné (schopný restaurátor, statik a dohled památkové péče), tak po stránce finanční (zhotovení kopie fiály, lešení). V tomto ohledu je třeba spojit úsilí všech subjektů, které mohou být nápomocni.

26. 4. 2017 – Hlavní oltář v kostele sv. Gotharda ve Slaném

Závěrem minulého týdne proběhl z kostela sv. Gotharda ve Slaném do restaurátorských dílen poměrně náročný přesun hlavního oltářního obrazu sv. Gotharda a oltářních soch sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, sv. Petra a sv. Pavla. Náročnost byla dána nejen vlastními rozměry obrazu, ale zejména hmotností soch. Při jejich demontáži bylo třeba postupovat velice opatrně, aby nedošlo ke zbytečnému poškození (dřevěné detaily – ulomení prstíčků atd.). Na rozsáhlou opravu letos přispělo podstatně ministerstvo kultury. Můžeme se tak těšit, že na konci roku oltář ve „slánské katedrále“ zazáří v plné kráse. Možná, že po obnově obrazu budeme moudřejší i pokud se jedná o jeho autorství, barokní mistr se zatím skrývá v anonymitě.

3. 1. 2018 – Restaurování zdiva a sochařské výzdoby presbytáře kostela sv. Gotharda ve Slaném

Oprava soklové části kamenného zdiva středověkého kostela probíhá v etapách od roku 2014, kdy bylo provedeno i jeho statické zajištění. V závěru roku 2017 bylo dokončeno restaurování renesančního náhrobku na východní straně presbytáře a sochařské výzdoby na dvou opěrných pilířích severní strany. Stejně tak, jako předešlé etapy, probíhají restaurátorské práce pod vedením akad. soch. Jarmila Plachého.

Připomeňme si, že zdi jsou pokryty řadou nápisů a kamenických značek, jakýchsi podpisů řemeslníků, kteří na stavbě pracovali. Zabývá se jimi soustavně historik architektury ing. arch. Petr Chotěbor, spoluautor nevelké publikace o slánském kostele (zde se právě o slánských kamenických značkách stručně rozepsal). Na začátku roku 2017 jeho průzkum pokračoval z plošiny ve výšce nad soklovou římsou.

Tento příspěvek se věnuje nedávnému dokončení restaurování renesančního náhrobku na východní straně presbytáře a sochařské výzdoby na dvou opěrných pilířích severní strany. Stejně tak, jako předešlé etapy, probíhají restaurátorské práce pod vedením akad. soch. Jarmila Plachého. Zajímavá byla obnova nápisové desky renesančního náhrobku z načervenalého vápence (1585). Je zasazena do líce zdiva, nad níž je osazena římsa s tympanonem z jemného mšenského pískovce. Původně byly po stranách desky sloupky s hlavicemi jako u náhrobku na straně severní. Mechanicky narušena byla zejména jemná profilace římsy náhrobku, na několika místech se objevily praskliny. Levou stranu tympanonu bylo dokonce nutné slepit a přeosadit na nerezové trny. Povrch pískovce i nápisové desky byly značně znečištěny načernalou sádrovcovou krustou. Poškozený kámen byl nejprve zpevněn roztokem a posléze plasticky doplněn probarvovaným minerálním tmelem. Mezi tím odborníci čistili povrch, použili i zábaly se speciální čistící pastou, pracovali s vodní parou. Na doporučení restaurátora byla na závěr stříška tympanonu opatřena tenkým olověným plechem, aby se zamezilo další degradaci kamene.

Sochařskou pozdně gotickou výzdobu na severních opěrných pilířích reprezentuje polopostava anděla pod římsou a dále architektonická plastika – konzola se zvířecí figurou. Významový výklad těchto gotických skulptur zatím postrádáme, v případě zvířecí figury nedošlo ani k bližšímu ikonografickému určení. Bližší typologické srovnání lze snad hledat v grafických předlohách, například na dřevorytech z přelomu 15. a 16. století. Příčinou snížené čitelnosti je značná ztráta hmoty pískovcového kamene vlivem koroze. Přesto je třeba vyzdvihnout precizní provedení dochovaných částí na figuře anděla, zejména struktury perutí na jeho rozepjatých křídlech. Silné černé krusty byly na těchto jemných místech odstraněny pomocí vibrační jehly. Koncepce restaurátorského zásahu má v tomto případě galerijní charakter, tzn. kámen nebyl doplňován, ale pouze zpevněn, očištěn a opatřen hydrofobizačním nátěrem, proti „zelenění“ biocidním roztokem. Pouze v případě předsazené římsy nad skulpturou anděla došlo k výměně starší vysprávky části kamene a novému spárování.

V roce 2018 by vlastník – Římskokatolická farnost Slaný – rád pokračoval v opravě presbyteria, a to poškozeného pilíře na jihovýchodní straně kněžiště, včetně jeho statického zajištění. Památka byla zařazena do dotačního Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, na restaurátorských pracích se tak finančně podílelo ministerstvo kultury i město Slaný.

25. 3. 2019 – Restaurování oltáře P. Marie v kostele sv. Gotharda

V roce 2018 proběhla I. etapa restaurování, při které byla demontována sochařská a řezbářská výzdoba – následně byla restaurována a provizorně uložena do depozitu. Ve II. etapě bude opravena oltářní architektura a výzdoba oltářního nástavce s andílky – poté bude oltář i se sochařskou výzdobou zkompletován. Oltář P. Marie s druhým bočním oltářem sv. Kříže a hlavním oltářem (dokončeno rest. 2017) jsou v porovnání s ostatními menšími oltáři v kostele poměrně kvalitní díla, patrně mají i stejného autora … Oltářní architektura je zároveň blízká oltáři zaniklé kaple Čtrnácti svatých pomocníků ve Slaném, dnes v kostele sv. Jakuba Většího v Lidicích u Slaného (v současnosti torzo). Oltář P. Marie a jeho výzdoba byla degradována zejména mladšími úpravami a nánosy laku, na který občas nepůsobilo ani ředidlo … způsob úpravy polychromie navazuje na odstín „příbuzného“ hl. oltáře. Práce provádí restaurátorka a akademická malířka Hana Slavíková, která dohlíží i na práce truhlářské a pozlacovačské.

15. 6. 2022 – První etapa restaurování vitráží kostela sv. Gotharda ve Slaném

Jak postupují práce na první z vitráží z presbytáře kostela sv. Gotharda, jsme se zajeli podívat do dílny v Novém Boru. Malovanými vitrážemi byla okna osazována mezi lety 1890–1894 za působení děkana Josefa Kandlera a to ze sbírek dobrodinců. V minulosti byly některé části ne vždy odborně opravovány, a tak je v současnosti jejich stav již havarijní, vyžadující postupnou generální opravu.

Vlivem prostředí i pohybu ptáků je na plochách jednotlivých vitráží velký nános nečistot, jenž bylo v první fázi třeba odstranit, aby se mohlo posoudit, které části bude třeba vyměnit nebo opravit. Také olověná vazba je zkorodovaná, místy ve spojích popraskaná, takže i převoz do dílny probíhal s maximální péčí. V dílně provádějí práce restaurátoři Milan Augustin a Miroslav Kressl, kteří vitráž sejmuli na konci října 2021. Během kontrolního dne byl odsouhlasen rozsah a odstíny výměn skel, stejně jako i změny v následném osazení. I přes komplikované hledání barevně i strukturou odpovídající náhrady poškozených skel věříme, že slánské vitráže v rukách mistrů znovu „ožijí“ a budou dlouhá léta zdobit naši nejvzácnější městskou památku.

21. 6. 2022 – První zrestaurované vitráže v kostele sv. Gotharda ve Slaném

Na začátku roku 2022 bylo vzhledem k havarijnímu stavu vitráží pětibokého presbytáře přistoupeno k jejich záchraně restaurováním. Předmětem první etapy byly malované vitráže s kobercovým dekorem vyplňující necelých 12 metrů vysoké okno na jižní straně kostela. Vitráže pochází z let 1890–1894. V těchto dnech zrestaurované vitráže osazují zpět na místo zkušení restaurátoři vitráží z Nového Boru pod vedením Milana Augustina a Miroslava Kressla.