Kostel svatého Michaela Archanděla v Bochově

Na křižovatce ulic Okružní a Pražské nedaleko náměstí Míru v Bochově stojí kostel svatého Michaela Archanděla.

Na wiki info o kostelu neexistuje, tudíž z jiných zdrojů:

Farní kostelbyl postaven v 15. století cca 100 let po založení města v pozdně gotickém slohu. Do té doby sloužil tomuto účelu kostel sv. Jakuba v původní vsi (dnes pod hradem Hartenštejnem).

Nově vystavěn 1579 nákladem Stensdorfů ze Stensdorfu. Po požáru v roce 1666 byl barokně přestavěn do dnešní podoby. Jednolodní kostel krytý valbovou střechou s trojboce uzavřeným obdélným presbytářem s postranními čtvercovými sakristiemi a s věží v jihozápadním nároží. Stěny lodi i presbytáře doplněny Kasalovými okny.

Věž kostela, krytá stanovou střechou a v horních patrech lizénovými rámy. Přízemí věže na západní straně s arkádou a v je něm umístěna pozoruhodná kaple Olivetské hory s barokními polychromovanými dřevěnými sochami spících apoštolů a Krista Trpitele mezi biřici.

V západní části kostela stojí kruchta s dřevěným balkónem, nad ní se nachází ještě hudební kruchta. V jižní vnější fasádě kostela umístěny tři nápisové náhrobní kameny z roku 1574 a v přízemí věže náhrobník z roku 1826.

Vnitřní zařízení kostela, je z barokní doby kolem roku 1750. V kostle se nachází socha archanděla Michaela, sousoší Piety, socha sv. Františka, sv. Vojtěcha, Boha Otce, sv. Jana Nepomuckého a sv. Zikmunda.

Na oltáři umístěna socha sv. Anny s Pannou Marií, v podstavci socha sv. Rozálie, po stranách sochy sv. Josefa a sv. Jáchyma, v nástavci socha Madony a sošky Čtrnácti sv. pomocníků, po stranách na pilastrech pak sochy sv. Václava a sv. Jáchyma. Panelový oltář s anděly a andílky a sochou Krista v nástavci v presbytáři pochází ze staršího zařízení kostela z 2. poloviny 17. století.

Kazatelna s reliéfy evangelistů a se sochami evangelistů a Krista na stříšce pochází z doby kolem roku 1750.

Jižně od kostela stojí fara (čp. 122) postavená kolem roku 1750. Jednopatrová, volně stojící budova krytá mansardovou střechou s dvěma řadami nízkých oválných vikýřů, s bočními branami do zahrady. Hlavní průčelí s nárožními rustikovanými lizénami a středovým rizalitem s širokým obloukem zaklenutý portál s klekánkem. Síň a obytné místnosti v přízemí sklenuty valenou klenbou s hvězdicemi z lunet. Místnosti v patře jsou pak plochostropé.

Památkový katalog:

Původně pozdně gotický farní kostel z 15. století, který byl v letech 1666–1667 obnoven po požáru ve stylu raného baroka. Další přestavby následovaly v 18. století. Jedná se o orientované jednolodí s trojbokým závěrem a výrazným průčelím s jednou věží.

Kolem kostela je zatravněná plocha nepravidelného obrysu původního hřbitova. Na jižní straně je prostranství ohraničeno opěrnou zídkou vysokou místy přes 1 m. Na západním konci se zídka obloukovitě stáčí k severu a pak je přisazena k jižní stěně věže kostela. Zdivo je režné z bílých cihel. Betonová koruna je oboustranně spádovaná. Při věži na zídce je ještě nízký plot ze železných prutů. Osově proti jižnímu portálu lodi je zídka přerušena a zalomena k severu. Plocha po severní straně kostela je dnes soukromá a na Z a V ohraničená je dřevěným plotem. Štěrková cesta k jižnímu vstupu lodi je již zarostlá trávou. Těsně před vstupem jsou položeny ploché kameny. V blízkosti kostela na J a V straně jsou staré kaštany a několik keřů. Necelé 2 m před západním průčelím probíhá hlavní silnice, která se stáčí před jižní zídku. Na S a V za jsou prostranstvím další soukromé pozemky, na jihu za silnicí bývalá fara a na západě se nachází zahrada s domkem.

Podélná osa kostela je téměř přesně ve směru V-Z s presbytářem na východní straně. Loď je obdélného půdorysu s opěráky u podélných stěn. Presbytář je navenek stejně široký i vysoký jako loď. V podélném směru lehce obdélný s trojbokým závěrem (jeví se jako 3 strany mírně podélně zploštělého osmiúhelníka). V půdorysných zlomech závěru jsou opěráky. V interiéru je oddělený prostor presbytáře od lodi vítězným obloukem. Při západním konci jižní fasády lodi je věž čtvercového půdorysu. Západní fasáda lícuje s průčelím lodi. Severní stěna věže je přiložena ke zdi lodi. Interiér po výšce je rozdělený na 5 podlaží. Do SV koutu přízemí a 1. patra je vestavěno schodiště kruhového půdorysu pro přístup do 1. a 2. patra. Na schodiště se chodí z přízemí věže nebo z podkruchtí. Ze schodiště je dostupná také kruchta. V posledním 4. patře se nachází zvonová stolice. Po severním boku presbytáře je obdélná komora (delší stěna V-Z). K jižní straně presbytáře je přisazena cca čtvercová sakristie. Mezi východní stěnou sakristie a jižní zdí presbytáře je lehce obdélný přístavek bývalé oratoře. Jeho interiér dnes přístupný jen ze sakristie.

Vyšší sedlová střecha kostelní lodi má ostřeji podseknuté krátké námětky. Krytina je ze šablon hliníkového plechu (alukryt). Několik prosklených vylezáků. Před stěnou věže je pult spádovaný k východu. Na západní straně je lehce předsazený sokl z obílených kamenných desek. Při jeho patě je ještě hladce omítnutá nízká přizdívka z cihel, ukončená zhruba vodorovně. Podélné stěny jsou ukončeny zděnou římsou s jednoduchým štukovým profilem. Na západní fasádě v úrovni koruny je jednoduchá štuková fabionová římsa chráněná shora plechem. Omítky fasád jsou štukové. Podélné stěny nemají žádné členění. Plocha západního průčelí je rozdělena svazkovými pilastry na 3 pole (střední o málo širší). Okolo pilastrů je uskočený sokl i část korunní římsy. Ploché hlavice mají podobu jednoduché kartuše s vyrytým oválným zrcadlem uprostřed a kruhovými terči v horních rozích. Nad hlavicemi je průběžná římska podložená oblou lištou. V polích mezi pilastry jsou úzké lisény spojené nad soklem pásem a nahoře protažené také až do římsy. V severním poli jsou spojeny lisény ještě vodorovným pásem nad oknem přízemí. Západní štít je zděný, hladce omítnutý, v patě zhruba zalícovaný se stěnou a nahoře vytažený nad střešní plochy. Vyšší obdélná základna má plochý omítnutý soklík, který se lomí kolem postranních lisén. V lisénách jsou 2 obdélné vpadliny nad sebou. Okraje základové plochy jsou kryté kamennými deskami, na nichž jsouc osazeny obelisky ze stejného materiálu. následují šikmá a lehce projmutá ramena chráněná také kamennými deskami. provázena štukovými pásy, které jsou dole i nahoře vodorovně propojeny. Horní vodorovný pás je ale z větší části cca půlkruhově prohnutý. Vrcholový tympanon má v zásadě lichoběžný tvar. Části šikmých ploch jsou přímé a části segmentově prohnuté. Krycí desky jsou stejné. V patách jsou osazeny na čtyřbokých podstavcích kamenné koule a ve vrcholu kamenná plastika. Pod okraji tympanonu se nacházejí pilířky s vpadlým obdélným polem. Pod pilířky pokračují dolů malované pásy s vykrajovanými zrcadly. Pilířky jsou spojeny téměř půlkruhově zvednutým pásem s vodorovnými krajními úseky. Uprostřed štítu na výšku je obdélná vpadlina s odsazeným stlačeným záklenkem a stejně vytvarovanou parapetní deskou. Boky uprostřed výšky jsou vyostření směrem ven. Vůkol je šambrána. V přímém čelu niky je větrací otvor. U jižní stěny jsou 4 vysoké opěráky. Západní přiléhá k boku věže. Východní opěrák asi odpovídá rozhraní lodi a presbytáře. Sokl nemaje. Pultové stříšky jsou kryté alukrytem. Zdivo je hladce omítnuté a čela jsou svislá. Zhruba v polovině výšky je obvod mírně redukovaný. V místě ústupků jsou cihelné omítnuté římsky podložené pásem. V čelech obou vnitřních opěráků jsou zazděné kamenné desky s reliéfním nápisem a letopočtem (asi 1574). Severní čtyři opěráky jsou řešeny stejně, ale rozmístěny v hustším sledu. Východní opěrák je posunutý od předpokládaného SV nároží k západu a je citlivý. Při západní stěně sakristie stojí ještě nižší opěrák s šikmým čelem po celé výšce; je omítnutý a bez soklu. Podobný je ještě mezi 1. a 2. hlavním opěrákem od východu. V ose západní stěny je pravoúhlý portál. Kamenné obílené ostění má soklíky s vpadlým polem. Vnější lištu s uchy a kapkami a vrcholový klenák s diamantovým řezem. Na čele ostění jsou po obvodě plastická zrcadla s obloučky nebo výžlabky na kratších stranách. Zvlněná křídla supraporty jsou ve vrcholu zatočená do volut. Pod plastické pole kopírující obrysem supraportu. Dveře jsou dřevěné dvoukřídlové rámové s kosočtverečně skládanou výplní. Ozdobné deskové závěsy (asi barokní). Předložené kamenné schodiště je s trubkovým zábradlím. Ve východní polovině jižní stěny je obdélný portál se žulovým ostěním. Na soklících i po obvodě jsou plastická zrcadla (obdoba západního portálu). Vnější lišta má ucha s kapkami, dveře dřevěné rámové dvoukřídlové s diagonálně skládanými prkny. Závěsy jsou háčkované, deskové s ozdobnými motivy (asi 1. polovina 18. století). V protější zdi na stejném místě je ještě jeden vstup. Krytý je předsazeným zděným segmentovým pasem rozepjatým mezi sousedními opěráky. Nad tím vším je pultová plechová stříška. V líci je provizorní prkenná výplň (vlastní ostění není patrné). Z interiéru je vidět, že dveře jsou stejné jako v protějším vstupu. V jižní stěně jsou 3 kasulová okna. Šikmé špalety jsou omítnuté stejně jako redukované ostění. Hladké šambrány s vrcholovým klenákem s vpadlým zrcadlem. Dřevěné dělené rámy jsou s neprůhledným tabulovým sklem (1. polovina 20. století?). Ve středním okně je dělený rám z pásového železa. Zaklení tvoří tabulky do olova s malovaným figurálním obrazem (celek asi z počátku 20. století). V střední části severní stěny jsou 2 podobná okna. Levé má boky špalety asymetricky zešikmené. V jednom je dřevěný a v jednom železný rám. Kruchta je přisvětlena od západu kasulovým oknem. Rám je dřevěný (1. polovina 20. století?). Nad ním je ještě ležatě oválné okno se zděným ostěním. Předsazená špaleta má pohledově tvar plochého čtyřlistu. Pasparta. Dřevěný rám je s neprůhledným sklem (2. polovina 20. století). Do podkruchtí ústí od západu 2 na výšku obdélná okna umístěná v postranních polích. Kamenné obílené ostění je s vnější lištou a uchy. Výplň je ze skleněných tvarovek (2. polovina 20. století). Voštinová mříž. V postranních polích západní stěny a v úrovni patra vysoké výklenky cca půlkruhového půdorysu. Zakončené je konchou a lemované profilovanou šambránou. V patě konchy je pásek s volutkami a mušlí uprostřed. Pásek přerušuje šambránu. Uvnitř výklenku jsou kamenné sochy na čtyřbokých podstavcích. Při západním konci severní stěny jsou vysazeny po celé výšce ploché omítnuté šmorce. V západní části jižní stěny je osazena kamenná pamětní deska s reliéfním nápisem a letopočtem 1574.

Sedlová střechy presbytáře plynule pokračuje z lodi se zachováním výškové úrovně hřebene i tvaru námětků. Nad stěnami závěru jsou strmé valby. Krytina je z alukrytu. Několik prosklených poklopů se zde také nachází. Na východním konci hřebene je malinký křížek. Ve východní části střechy je osmiboký sanktusník, který je ale opláštěný pozinkovaným plechem. V lucerně na výšku jsou obdélné otvory s odsazeným půlkruhovým záklenkem. V patě otvorů je římska. Obvod lucerny nahoře končí složitěji profilovanou římskou. Cibulová stříška je podložená náběhem s oblou lištou. Na hrotnici je makovice a křížek. Krytina je z pozinkovaného plechu. Sokl není proveden. Koruna stěn je ve stejné úrovni jako na lodi. Smaltový profil zděné římsy se nemění. Štukové omítky postrádají členění. V půdorysných zlomech závěru jsou rozpěrné pilíře. Hladce omítnuté a bez soklu. Pultové stříšky s alukrytem čela jsou svislá. Zhruba v polovině výšky je obvodový ústupek s jednoduchou omítnutou římskou podloženou pásem. V JV a SV stěně je kasulové okno. Zešikmená špaleta je omítnutá. Posunuté ostění je zděné. Okolo dokola je šambrána. Ve vrcholovém klenáku je vpadlé pole. Dělený rám je z pásového železa. Na zasklení je do olova malovaný obraz s náboženským motivem (na zasklení JV okna letopočet 1908; zasklení druhého okna je novodobé). Ve východní stěně je podobné okno, ale boky špalety jsou svislé a záklenek a parapet je stlačený a navíc, je odsazený. Dřevěný dělený rám (1. polovina 20. století?). Ve východní části jižní stěny je na výšku obdélné okno s odsazeným stlačeným záklenkem. Spodní část okna zakrývá střecha přístavku. Železný rám se zasklením do olova. Malovaný obraz s figurálním motivem (celek nejspíše z 1. poloviny 20. století). V severní stěně je mezi východní zdí sakristie a nárožním opěrákem od terénu vysoká a hluboká vpadlina. Začíná od terénu a je ukončena stlačeným obloukem. Čelo přímé. O čelo SV opěráku je opřený kamenný pamětní kříž.

Nízká stanová střecha věže má krytinu z alukrytu. Je zde plechový poklop. Ve vrcholu je křížek. Lehce předsazený sokl je obložený kamennými deskami a na západní straně je ještě k tomu obílený. Na západní straně je před soklem nízká omítnutá přizdívka. Zděná korunní římsa má složitý a jemný štukový profil. Nad středy stěn je vyšším segmentovým obloukem zvednutá. Zdivo pokrývá štuková omítka. Ze západní stěny lodi na fasády přechází korunní římsa, která rozděluje věž na dvě cca stejně vysoké etáže. Shora je římska oplechovaná. Na J a V profilaci římsky doplňuje spodní oblounek. Ve spodní etáži jsou při nárožích svazkové pilastry. Okolo dokola nich se zalamuje sokl i kordonová římska. Pouze na západní straně mají ploché hlavice podobné kartuši (stejné jako u pilastrů lodi). Nad hlavicemi je průběžný profilovaný pásek, který také přechází z lodi. Mezi pilastry jsou provedeny lisény spojené nad soklem pásem. V patě horní etáže je malinký soklík. Při nárožích jsou opět svazkové pilastry, v jejichž místě jsou malinký soklík i korunní římsa zalomeny. Hlavice tvoří oblé lišty, zalomené přes nároží. V polích jsou opět lisény, propojené pod korunní římsou vyšším pásem. Mezi 3. a 4. patrem jsou lisény propojené vodorovným pásem. Na J a V straně je místy vidět zdivo z lomového kamene, pískovce a cihel. Pilastry jsou také ze smíšeného materiálu. V soklíku jsou nad kordonovou římskou cihelné plenty. Na západní straně je vstup do přízemí. v celé síle zdi jsou šikmé omítnuté boky a plochý v patách odsazený trojlistý záklenek. Okolo vstupu je šambrána. Vrstvený vrcholový klenák má uprostřed vpadlé pole pod záclonovitou kamennou supraportou plastické pole cca trojúhelného tvaru. Otvor je uzavřený ozdobnou mříží (novodobá). Přízemí je osvětleno od jihu ležatě obdélným oknem. Žulové ostění provází vnější lišta s uchy. Dřevěný rám dělí kříž. Neprůhledné sklo (2. polovina 20. století). V pravé polovině východní stěny je podobné okno na schody do patra. Kamenné ostění má navíc parapetní římsu. Nad překladem je vidět cihelný segmentový vynášecí pas. Dřevěný dělený rám (1. polovina 20. století?); před mříž. V 1. patře na Z, J a V na výšku obdélné okno; u západního je plochý segmentový záklenek. Kolmé omítnuté ostění se šambránou. Hladké dvoukřídlové okenice jsou se svlaky (okenice J a V okna možná z 1. poloviny 19. století, u západního okna výplň je nová). V dalším podlaží jsou 3 stejná okna (pouze o něco vyšší). V dřevěných dvoukřídlových okenicích jsou větrací otvory (možná klasicistní. Okenice v západním okně jsou ale bohužel novodobé). Místnost ve 3. patře osvětlená od Z, J a V na výšku obdélným oknem se zděným ostěním. Omítková šambrána a kamenná parapetní římsa. Dvoukřídlové dřevěné plné okenice se svlaky a větracími otvory (snad 1. polovina 19. století, výplň západního okna je novodobá). Ve 4. patře na každé straně je na výšku obdélné okno se segmentovým záklenkem. Ostění i záklenky jsou cihelné omítnuté. Kamenné parapetní římsy. Dřevěný je rám s dvoukřídlovými žaluziovými okenicemi (asi 2. polovina 19. století). V západním okně jsou plné dřevěné okenice (novodobé). Po levé straně východního okna přízemí ležatě je obdélná vpadlina s pamětní deskou; lemovaná šambránou.

Komora je krytá vyšší pultovou střechou spádovanou k severu. Alukryt. Bez vikýřů. Sokl zde není proveden. Na severní straně je zděná omítnutá korunní římsa s šikmo podseknutým čelem. Podložená pásem. Hladké omítky nemají žádné členění. Oba štíty jsou zděné a hladce omítnuté. Čela v patě jsou neodsazená a nahoře ukončená pod střechou. Ve východním štítu je na výšku obdélný vstupní otvor se zděným ostěním. Prkenná svlaková dvířka s pásovými závěsy (2. polovina 19. století?). V severní stěně jsou ležaté obdélné okno. Žulové ostění provází vnější lišta s uchy. Dřevěný rám (1. polovina 20. století?). Před mříž. Ve východní stěně je ještě podobné okno. Žulové ostění má vnější lištu a parapetní římsu, dřevěný rám (1. polovina 20. století?) Proplétaná mříž. Nad překladem je větrací čtvercový otvor.

Sakristie má valbovou střechu s alukrytem. Sokl není proveden. Po obvodě je zděná korunní římsa s maltovým fabionem. Omítky fasád jsou štukové. Přes volná nároží jsou zalomené výraznější kvádrované lisény. Na Z a J straně je dále plošší uzavřené lisénové rámce. Na jihu je obdélný portál s nadsvětlíkem. Žulové ostění je doplněno soklíky a vnější lištou s uchy. Dřevěné svlakové dveře s klasovitě skládanými prkny. Závěsy jsou pásové (nejspíše barokní). V nadsvětlíku je dřevěný rám (19. století?) a mříž. Interiér je osvětlený od západu asymetricky umístěným oknem, které je nízké pravoúhlé s žulovým olištovaným ostěním a parapetní římsou. Má dřevěný dělený rám (možná 1. polovina 19. století) a také proplétanou mříž.

Přístavek u sakristie má pultovou střechu spádovanou k jihu. Šablony jsou z hliníkového plechu. Sokl není. Koruna jižní stěny je níže než u předsíně. Římsa je zděná desková. Omítky fasád jsou štukové bez členění. Zdivo východního štítu je hladce omítnuté a zalícované se stěnou i střešní plochou. Na východní straně cca je čtvercové okno. Žulové ostění má vnější lištu a parapetní římsu. Dřevěný rám s dělenými křídly (2. polovina 20. století); mříž je z pásoviny. V jižní stěně je zazděný pravoúhlý portál s nadsvětlíkem. Žulové ostění má soklíky a vnější lištu s uchy výplň funkčního nadsvětlíku tvoří skleněné tvarovky (2. polovina 20. století). Proplétaná mříž.

Původní evidenční list památky (velmi rozsáhlý, nestíhám přepis, takže kombi):

Kostel pozdě gotický (obvodní zdivo a základ opěráků), přestavěn raně barokně: r. 1856 a znovu někdy kolem poloviny 18. stol. Kasulová okna, mladší portály, rokokové kování dveří aj.

Kamenný epitaf z r. 1395, jiný z r. 1368 a zevně 3 nápisové desky z let 1362, 1579, 1585 (jižní bok lodi).

Volně stojící zděná omítaná jednolodní stavba s polygonálním presbyteriem o závěru 5 osmiúhelníka, stejně širokým a vysokým jako loď a s opěráky kolem závěru i na bocích lodi. K severnímu boku presbyteria přiléhá obdélná sachristie s pultovou střechou, na jižním boku čtvercovitá předsíňka s valbovou střechou a východně na ni navazující plošší obdélný přístavek s pultovou střechou. Při JZ nároží lodi, lícujíc s průčelní, hranolová převýšená věž s jehlancovou střechou, pro jejíž protějšek při SZ nároží zůstaly připraveny jen přesahující výběhy zdiva. Střecha nad lodí a presbyterium sedlová, nad závěrem valbová krytina šindel. Nad presbyteriem se tyčí polygonální sanktusová věžička s lucernou a cibulí, pobitá plechem.

Štítové průčelí kostela kojosé, členěné svazkovými pilastry s čabrakovými hlavicemi a kladím, které se nad pilastry zalamuje a přechází na věž se svazkovými pilastry na nárožích. Nad schodištěm o 7 stupních v ose průčelí pravoúhlý kamenný portál se soklíky, ušima a kapkami a hlavním klenákem v soklu a klenáku diamantový řez a dvoukřídlými dveřmi z klasovitě /

Další velmi podrobný popis je k dispozici na webu Památky a příroda Karlovarska:

Původně pozdně gotický farní kostel sv. Michaela Archanděla byl postaven patrně na již počátku 15. století podle návrhu neznámého architekta nad náměstím na jižním okraji nového založení historického jádra města Bochov (Buchau). Nový kostel tak nahradil první farní kostel sv. Jakuba stojící na místě původního založení městečka, středověké farní vsi Krašnov (Krassnow), v údolí Bochovského potoka (Krailnbach) jihozápadně od dnešního města, který se stal poté k němu filiálním.

Během husitských válek byla však již v roce 1437 nová sakrální stavba poničena husity. Kostel byl následně obnoven díky bohaté pomoci města Cheb. Obnovený kostel měl být následně zasvěcen Panně Marii. V roce 1445 byl kostel poškozen požárem. Při obléhání a dobývání města Bochova a hradu Hungerbergu královskými vojsky Jiřího z Poděbrad v roce 1469 byl spolu s městem vypálen a zplundrován rovněž zdejší farní kostel. V letech 1556-1624 se ve zdejší farnosti rozšířilo protestantství a při kostele tehdy působil luteránský kazatel.

Roku 1579 byl zdejší kostel renesančně přestavěn nákladem Adama staršího Steinsdorfa ze Steinsdorfu, který si v kostele zřídil rodovou hrobku. Po bitvě na Bílé hoře se zdejší kostel dostal znovu pod katolickou správou a ke zdejší faře byli s pomocí tepelského kláštera dosazeni noví kněží. Během ničivého požáru města v roce 1666 zdejší kostel zcela vyhořel. Při požáru byly roztaveny rovněž původní zvony kostela. V letech 1666-1667 byl následně zničený kostel za Černínů raně barokně obnoven. Roku 1667 byly ve věži kostela zavěšeny nové zvony od zvonaře Löwa z Prahy. V roce 1744 byl kostel zbarokizován a vybaven jednotným pozdně barokním inventářem.

V době kolem roku 1750 byla jižně od kostela vystavěna nová pozdně barokní budova fary čp. 122. Na základě dekretu císaře Josefa II. z roku 1784 byl zrušen hřbitov u kostela, nově založený hřbitov za objektem fary byl poté vysvěcen dne 7. listopadu 1785. Roku 1780 vystavěl loketský varhanář Johann Georg Ignatz Schmidt na kruchtě kostela nové varhany za 900 zlatých. Roku 1823 byly na žádost tehdejšího faráře Ludwiga G. Haberzetela a kantora Adalberta Ulmana zdejší varhany místním hodinářem a hudebníkem Franzem Karlem Kohlerem poprvé vyčištěny a naladěny o 3/8 tónu výše. V roce 1845 varhany opravoval jistý Anton Flesner.

Roku 1917 žilo ve zdejší farnosti, ke které patřilo město Bochov a vsi Dlouhá Lomnice, Horní Tašovice, Německý Chloumek a Nový Dvůr na katastru Těšetic, celkem 3492 katolíků, 56 Židů a 43 osob jiného vyznání. Koncem první světové války byl dne 12. ledna 1918 zrekvírován zvon zvaný „Zwölferglöcke“, umíráček ze sanktusové zvoničky kostela, stejně jako dva zvony z kostela sv. Jakuba na válečné účely. Po válce byly pořízeny nové zvony kostela, dne 25. dubna 1920 byl vysvěcen nový umíráček a dne 30. října 1927 byly prelátem Franzem vysvěceny nejmenší a prostřední zvon od zvonaře A. Bernera z Českých Budějovic. Během druhé světové války byly roku 1941 znovu sneseny nejmenší a prostřední zvon a odeslány k použití ve válečném průmyslu.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války působil ve funkci první zdejšího poválečného faráře v letech 1947-1950 Jan Ludín, který byl však zatčen Státní bezpečností za údajnou protistátní činnost a na tři roky uvězněn. Koncem dubna roku 1947 byly zdejší varhany renovovány firmou St. Havlík, Nástroj byl tehdy vyčištěn, opraven, natřen nátěrem proti červotoči a nakonec naladěn. Objekt zdejší fary byl poté převeden do vlastnictví státu. Až do roku 1969 byl poté zdejší kostel filiálním ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Žalmanově, odkud dojížděli tamní faráři sloužit bohoslužby do Bochova.

V letech 1954-1957 byla provedena rekonstrukce střechy kostela a opraveny elektrické rozvody. V letech 1957-1967 působil při bochovském kostele administrátor Jiří Svoboda, který se zasadil o obnovu zdejší farnosti. Pro novou faru byl zakoupen dům v Opletalově ulici 96, ve kterém byla následně zřízena kaple. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Michaela Archanděla v Bochově zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 22229/4-743. V roce 19665 provedl M. Heger opravu převodů klávesnice varhan a další drobné opravy, roku 1970 poté Jiří Vaculín zdejší varhany nově naladil. Dne 16. června 1974 navštívil Bochov biskup a apoštolský administrátor pražského arcibiskupství, pozdější kardinál František Tomášek, který celebroval ve farním kostel mši svatou a uděloval svátost biřmování.

Dalšími bochovskými faráři byli Hugo Pitel (1975-1981), Jiří Neliba (1981-1989) a Jan Lukeš (1990-1992). V září roku 1992 přišel do Bochova po 34 letech působení v Teplé farář František Kolanada, který spravoval kromě borovského kostela ještě dalších deset farností. V letech 1975-1981 byly vymalovány vnitřní stěny kostela, vyspraveny okna a odborně restaurovány oltáře.

Koncem 20. století byly již vnější fasády a střecha farního kostela ve špatném stavu, uvnitř kostela se však stále konaly pravidelné bohoslužby. V letech 1993-1995 byly provedeny drobné renovační práce na kostele, opraven silně poškozený sokl objektu a vyměněny okapy, celkově restaurována kaple Olivetské hory v přízemí věže, která byla následně opatřena uměleckou mříží a k varhanám byl instalován nový měch a ventilátor.

V letech 1999-2002 přistoupila římskokatolická církev jako vlastník objektu k celkové rekonstrukci zchátralého kostela za přispění z rozpočtu města Bochova a Karlovarského kraje a darů věřících. Obnoveny byly postupně vnější omítky celého objektu místní firmou Jiřího Stejskala za dohledu pracovníků Národního památkového ústavu. V roce 2009 nechal církev provést rekonstrukci střechy kostela včetně opravy sanktusové věžičky a nátěru pláště celé střechy.

Orientovaný pozdně gotický, renesančně a raně barokně přestavěný jednolodní kostel na obdélném půdorysu s připojeným obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem krytý původně šindelovou, dnes plechovou valbovou střechou s osmibokou sloupkovou sanktusovou zvoničkou nad závěrem, zakončenou cibulovou bání s makovicí a křížem na vrcholu. Po stranách presbytáře jsou připojeny čtvercové sakristie. Při jihozápadním nároží lodi kostela stojí mohutná hranolová věž, zakončená nízkou stanovou střechou s mohutným křížem na vrcholu. Vnější podélné stěny lodi i presbytáře jsou doplněny odstupněnými gotickými opěrnými pilíři a barokními kasulovými okny, prolomenými mezi nimi.

Vstupní trojosé západní průčelí kostela, členěné podkladnými pilastry, je završeno obloukově zakončeným zprohýbaným štítem s křídly a barokní sochou sv. Michaela Archanděla na vrcholu, odděleným dvojitou profilovanou římsou. Ve středovém poli štítu je umístěn kasulový výklenek se stejně formovaným okénkem. Ve středové ose průčelí je umístěn obdélný portál vchodu s obloukovou římsou v nadpraží, velkým kasulovým oknem a čtyřlalokovým okénkem nad ním. Postraní osy průčelí jsou doplněny obdélnými okny a nikami s barokními sochami sv. Rocha a sv. Šebestiána.

Stěny věže jsou členěny pilastry a v horních patrech lizénovými rámci a završeny profilovanou, uprostřed prohnutou korunní římsou pod střechou. V přízemí věže, na západní straně otevřeném arkádou, je situována kaple Olivetské hory s polychromovanými dřevěnými barokními sochami spících apoštolů a Krista Trpitele mezi biřici. V jižní vnější fasádě kostela zazděny tři nápisové náhrobní kameny z roku 1574 a v přízemí věže náhrobník z roku 1826.

Presbytář i loď kostela sklenuty valenou klenbou s lunetami, triumfální oblouk je polokruhový. Sakristie jsou sklenuty křížovými klenbami. Vnitřní stěny jsou členěny pilastry. V západní části lodi kostela je situována dřevěná dvoupatrová kruchta s polokruhovou předprsní a barokně zprohýbanými křídly, vybíhajícími při stěnách kostelní lodi, opatřená dřevěným mramorovaným zábradlím. Druhé vynesené patro kruchty slouží jako hudební kůr.

Jednotné barokní vnitřní zařízení kostela pochází z doby kolem roku 1750. Portálový barokní hlavní oltář se středovou sochou patrona kostela sv. Michaela archanděla s ohnivým mečem a plastikou putti se svým štítem u nohou. Mezi zakroucenými sloupy je umístěna na levé straně socha ochranného anděla a napravo socha archanděla Rafaela s malým Tobiášem. Na obou stranách podesty jsou umístěny další plastiky andělů strážných. Na oltářní mense je umístěn reliéf Daniela ve lví jámě v kovovém rokajovém rámu. Nalevo pod plastikou ochranného anděla je umístěn reliéf Mládenci v ohnivé peci, napravo pod sochou Rafaela pak reliéf Anděl ukazující cestu Tobiášovi ve stejných rámech.

Při levé straně triumfálního oblouku je v lodi umístěn panelový postranní oltář Piety s postraními, nakoso postavenými pilastry. Ve středu oltáře je ve skleněné skříni umístěno dřevěné sousoší Piety se zlatou korunkou. V podstavci oltáře v zakřivené zasklené nice je umístěna soška sv. Františka, doprovázená po obou stranách modlícími se anděly a na postranních pilastrových podestách vlevo sochou sv. Václava a vpravo sochou sv. Jana Nepomuckého. Ve středu nástavce oltáře je před oblaky a svatozáří umístěna plastika anděla, nesoucího kříž, který Bůh Otec nad ním přijímá s otevřenou náručí. Na konzolách po stranách nástavce jsou postaveny velké sochy sv. Vojtěcha a neznámého biskupa.

Při pravé straně triumfálního oblouku je v lodi umístěn architektonicky shodný panelový postranní oltář sv. Anny s postraními, nakoso postavenými pilastry. Ve středu oltáře je ve skleněné skříni socha sv. Anny s Pannou Marií. V podstavci oltáře v zakřivené zasklené nice je umístěna ležící soška sv. Rozálie s křížem, doprovázená po obou stranách modlícími se anděly a na postranních pilastrových podestách vlevo sochou sv. Josefa s Ježíškem a vpravo sochou sv. Jáchyma. Ve středu nástavce oltáře je umístěna socha Panny Marie (Madona) na oblacích se svatozáří, obklopená soškami Čtrnácti sv. pomocníků. Po stranách nástavce jsou umístěny vlevo socha sv. Erasma s navijákem jako mučícím nástrojem a vpravo socha sv. Floriána. Nástavec oltáře je završen plastikou Božího oka.

Při severní stěně presbytáře je umístěn panelový oltář ze staršího zařízení kostela z druhé poloviny 17. století s plastikami klečících andělů po stranách obrazu sv. Veroniky s rouškou. Na úzké konzole nad obrazem jsou posazeny sochy Panny Marie (Madona) a dítěte s parukou, korunkou a žezlem. Na konzole je umístěna sv. Vincenta v nástavci oltáře pak socha Ježíše Krista.

Při východní stěně lodi kostela po levé straně triumfálního oblouku je postavena kazatelna, přístupná zvenčí, z doby kolem roku 1750. V rokokových rámech na koši kazatelny jsou umístěny malované reliéfy církevních otců ve skupinách po dvou. Na dvířkách je ve stejné formě provedena malba sv. Pavla. Stříška kazatelny se soškami evangelistů se svými atributy je završena sochou Salvátora. Jednoduchá šestiboká křtitelnice s víkem, zdobeným skupinou Křtu Kristova. Na konzolách v lodi je postavena socha Panny Marie (Madona) z druhé poloviny 17. století a sochy sv. Josefa a sv. Rocha z doby kolem roku 1750 od autora hlavního oltáře.

Mramorované zábradlí empory je v předprsni přerušeno dvoudílnou hrací skříní varhan, jejichž postranní nástavce jsou zdobeny rokajovou dřevořezbou a soškami putti. Pozdně barokní dvoumanuálové varhany z roku 1780 od loketského varhanáře Johanna Georga Ignatze Schmidta s 16 rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi. Bohatě vyřezávaný široký oboustranný prospekt varhan je vyveden v podobě věžovité svatyně s principálovými píšťalami zdobenými vyřezávanými motivy.

Okenní otvory kostela zdobí malovaná okna z počátku 20. století. Okno v presbytáři s vyobrazením Panny Marie (Immaculata) opatřeno věnovacím nápisem: „Gewidmet von Carolus Funk Aep. Notarius et Parochus. A. D. 1908“. Okno v severní boční stěně lodi s vyobrazením sv. Wilhelma s věnovacím nápisem: „Gewidmet von Wilhelm und Katharina Risper, Kaufmannseheleute in Buchau“, protějškové okno v jižní boční stěně lodi s vyobrazením sv. Kateřiny a shodným nápisem. Jižní okno presbytáře nese vyobrazení slitovnice (Gnadenstuhl) s nápisem: „Ehre sei dem Vater, dem Sohne, dem hl. Geist“.

V jižní stěně presbytáře je osazen mramorovaný renesanční epitaf Adama ze Steinsdorfu a jeho ženy Kateřiny z roku 1579. Obdélná kamenná deska o rozměrech 3,5 x 1,76 metru nese hlavní reliéf s dvěma sloupy po stranách, rozdělený na horní a dolní část. V dolní polovině je umístěn reliéf rodiny zesnulého, pět klečících rytířů se složenýma rukama, dvě děti a dvě ženy. Postava rytíře ve středu reliéfu zobrazuje Adama ze Steinsdorfu, jeho žena klečí na okraji skupiny. Nad hlavami druhého rytíře a prvního dítěte jsou rozpoznatelné znamení křížků, které naznačují, že tyto osoby byly při zřízení náhrobku již po smrti. Před první ženskou postavou se nachází nějaký erb. V horní polovině náhrobku je v levé části vyveden reliéf Obětování Izáka Abrahámem a v pravé pak reliéf Narození Páně.

Nad profilovanou římsou je v nástavci mezi kanelovanými pilastry umístěn reliéf Vzkříšení z mrtvých v soudný den. Nástavec náhrobku je korunován plastikami Ježíše Krista stojícího na Zeměkouli s po obou stranách orodujících sv. Jana a Panny Marie. Na postranních podestách jednotlivých reliéfů jsou umístěny celkem čtyři ženské postavy představující ctnosti. Silnou profilovanou vrcholovou římsu středové části zdobí čtyři rodové znaky. Podstavce sloupů nesou reliéfy lidských koster, vlevo se šípem, vpravo s kosou.

Na podestě levé části je umístěn věnovací nápis: „ANNO DNI MDLXXIX AM TAGE ANDREA IST IN CHRISTO SELIGLICH ENTSCHLAFEN DER EDLE GESTRENGE VND EHRNVESTE ADAM VON STEINSDORF VFF HARTENSTEIN VND VTTRITSCH SEINS ALTERS XLVIII IAR ALHIE BEGRABEN DEM GOT GENADE“. V pravé části podesty nápis: „IM IAHR MDXCV FREITAGS FOR HIMMELFAHRTH CHRISTI IST DIE EDLE UND VIELEHRENTUGENDSAME FRAW CATHARINA STENSDORFERIN EIN GEBORENE SCHREIBERSDORF WITTIB VFF DELITZSCH FRVE VMB 4 VHR IN GOT SELIG VND SANFT ENTSCHLAFEN IHRES ALTERS … IAHR VND HIE IN DER VON STENSDORF ERBBEGREBNIS GESETZT DER GOT GENADE“. Tabulka nad postavou Adama ze Steinsdorfu nese nápis: „CHRISTUS IST MEIN LEBEN STERBEN IST MEIN GEWINN“ a tabulka nad hlavou jeho ženy Kateřiny nese nápis: „WIR LEBEN IDER STERBEN SO SEIND WIER DES HERRN“.

V západní vnitřní stěně severní sakristie umístěn umělecky cennější obdélný mramorový figurální epitaf Hanuše z Pröllhoferu z roku 1568 o rozměrech 2,94 x 1,34 metru. Ve spodní polovině středové části náhrobku je pod roztaženým závěsem umístěn reliéf dvou proti sobě klečících postav, vlevo tří dospělých rytířů, jednoho mladíka a jednoho chlapce, vpravo pak devíti žen. Nad hlavami první a čtvrté ženské postavy jsou rozpoznatelné znamení křížků, které naznačují, že tyto osoby byly při zřízení náhrobku již po smrti. Nad skupinou jsou vyvedeny erbovní štíty v kruhových zdobených rámech, každý zabírající polovinu horního pole náhrobku. Vlevo je umístěn rodový znak Pröllhoferů, vpravo erb Belwitzů z Nostitz. V trojlistém nástavci náhrobku je umístěn reliéf Pohlcení Jonáše od ryby.

Na podstavci náhrobku je umístěna dvoustranná nápisová deska s věnovacím nápisem: „ANNO MDLXVIII DEN IIII IVNI IST IN GOT VERSCHIEDEN DER EDLE ERNVEST HANS PROLHOFER VON PORKERSDORF VF HERSCHODITZ SEINES ALTERS IM LXI IAR LEIT ALHIER GOTT GEBE IM EIN FROELICHE AVERSTEHVNG ZVM EWIGEN LEBEN. ANNO MDLXII DN VI AVGVST IST IN GOTT VERSCHIEDEN DIE EDLE EHRENTHVGENTSAME FRAV MAGDALENA PROLHOFERIN EIN GEBORENE BOELBITZIN VND LEIT ALLHIER BEGRABEN GOT GEBE IHR EIN FROELICHE AVERSTHVNG ZVM EWIGEN LEBEN“.

Na věži kostela bývaly zavěšeny zvony z roku 1667 od zvonaře Löwa z Prahy, které nahradily zvony zničené požárem kostela v roce 1666. Největší zvon nesl německý nápis: „O Gott! Lass Dir befohlen sein, die Glocke und die Kirche Dein“. V sanktusové zvoničce kostela býval zavěšený umíráček zvaný „Zwölferglöcke“, zrekvírovaný roku 1918. Nový umíráček pochází z roku 1920. Nejmenší a prostřední zvon od zvonaře A. Bernera z Českých Budějovic z roku 1927 nesli nápis: „1568, 1616 und 166 durch Feauersnot, 1917 durch Kriegstod verschmolzen und vertan, figen 1927 zu mahnen an, 1927 goss mich A. Berner aus Budweis“. Oba zvony byly roku 1941 zabaveny na válečné účely.