weby pro nejsevernější čechy

Kostel svatého Mikuláše v Brništi

This entry is part 69 of 130 in the series Kostely, kaple, chrámy, zvonice, hrobky, mauzolea

V centru obce Brniště na Českolipsku na místním hřbitově stojí kostel svatého Mikuláše.

Brniště mělo svůj kostel již v roce 1359, příslušel pražské diecézi, podléhal děkanství v Jablonném a byl filiálním kostelem Stráže až do roku 1700. Raně gotický kostel byl postaven na místě původní (snad dřevěné) stavby. Jeho existence byla poprvé doložena v roce 1384. Kostel je od roku 1413 zasvěcen svatému Mikuláši. Sv. Mikuláš byl patronem kostela ve Stráži, odtud byly převezeny relikvie do Brniště.

Zvonice byla přistavěna roku 1697. V letech 1699-1728 prošel barokní přestavbou na pokyn hraběte Lichtenštejn-Kastelkorna. Ten také nechal roku 1699 postavit vstupní bránu se svým erbem. V roce 1700 se Brniště stalo samostatnou farností. V roce 1711 byla na vstupní bráně postavena socha svatého Mikuláše. Z původního gotického kostela je zachováno zdivo do výše 4 metrů. Roku 1727 stržena klenba nad hlavním oltářem i nad sakristií, odstraněno oratorium, 1728 nová klenba a hlavní zeď, 1760 opravena věž. Ozdobný kříž vyrobili Johann Adam Zenkert, podkovářský mistr a Florián Milde. Pracovalo se také na hlavním oltáři a varhanní skříni – malíř Karl Anton Kreybich ze Zákup.

21. dubna 1808 kostel vyhořel po opakovaném zásahu bleskem. Vnitřní zařízení bylo silně poškozeno. Obnoven byl bez původní kupole a s věží o patro menší. Opravy lodě po požáru probíhaly rok.  Při opravě byly do věže uloženy důležité listiny.

Kostel měl tyto zvony:

Umíráček byl darován Michelem Tölzerem z Hlemýždí a nesl nápis „Ulil mne Johann Christian Schunke v Praze 1774“ .

Velký zvon nesl nápis „Verbum Domini manet in aeternum“ (Slovo Boží platí věčně).

Střední zvon nesl nápis „ 1808 21. dubna večer v ¾ na osm jsem by poraněn bleskem. 1823 v srpnu mne přetavil a ulil v měsíci srpnu W. Paul v Lípě. Albert Breier, děkan Anton Breier kaplan, Anton Schile čp. 33, rychtář v Brništi.“

Malý zvon nesl nápis “1823 v měsíci srpnu mne znovu ulil W. Paul v Lípě. Svatý Antoníne, sv. Jene z Nepomuku, pros za nás.“

Zvony byly kromě umíráčku zrekvírovány během 1. světové války. Nové zvony byly pořízeny a vysvěceny v roce 1922.

V průběhu 19. století byl kostel mnohokrát opravován (v letech 1859, 1862 a 1864, věž byla opravována v letech 1865–1867).  Od roku 1958 je zapsán na seznamu kulturních památek.

Kostel je jednolodní obdélníková stavba s pravoúhlým presbytářem. Má při západní straně věž, na severní obdélnou sakristii. Zařízení kostela je rokokové z druhé poloviny 18. století.

Kostel s odsazeným, přímo uzavřeným kněžištěm se západní hranolovou věží, krytou čtyřbokým jehlanem, završeným polygonálním jehlancem. Loď i kněžiště jsou kryté sedlovou střechou. U vnější zdi kostela u jižní zdi předsíně jsou dva barokní náhrobníky. Kostel je obehnán kamennou zdí, ze severní strany je na vyvýšené podezdívce, ve východní straně zdi je vsazena barokní brána se sochou sv. Mikuláše. Do jižní části ohradní zdi původního hřbitova je vsazena drobná stavba márnice (rok výstavby není znám). V obezděném areálu je i hřbitov. Roku 1888 byl za starým hřbitovem založen nový hřbitov.

Původní evidenční list památky podává podrobnější popis, který se ovšem neshodne ve výše uvedeném se základní charakteristikou (viz tučný text):

Kostel je dvoulodní, s odsazeným, přímo uzavřeným kněžištěm se západní hranolovou věží, krytou čtyřbokým jehlancem, završeným polygonálním štíhlým jehlancem. Loď a kněžiště kryté sedlovou střechou, nad závěrem kněžiště valba. Zdivo zděné z přitesávaných pískovcových kvádrů, omítané. Boční zdi lodě mají po třech polokruhově zaklenutých oknech. V severní boční zdi postranní vchod. Loď plochostropá s nástropní malbou na středu, kněžiště zaklenuté plackou. Hranolová věž členěná římsami se otevírá v patrech jednoduchými úzkými okny v nejvyšším patře a zdvojenými. V přízemí věže na západní straně portál, završený erbem Lichtenštejnů. Při severní stěně kněžiště oratoř. V interiéru lodi na západní straně kruchta, nesená dřevěnými sloupy. Na vnější zdi kostela na kněžišti barokní náhrobník tvaru komolého jehlanu (1785), v oválné kartuši umístěn německý nápis. Další náhrobník Waltera Gurima, kováře (1790), je zdoben reliéfy s motivy lebek a smrtky s lukem. Na vrcholu náhrobníku tvaru komolého jehlance reliéf Božího oka.

V areálu kostela drobná zděná stavba márnice (1711), krytá valbovou střechou se vstupem v ose podélné stěny a nadstaveným zdobným štítem, zakončeným nízkým trojúhelníkem. Vlastní vstup pravoúhlý. Z boku portálu ve stěně polokruhová okna. Vstup do areálu kostela zděnou branou zaklenutou stlačeným obloukem, flankovanou pilastry s římsovými hlavicemi. Nad hlavní římsou rozeklaný štít, v ose volná plastika sv. Mikuláše.

Kostel je ve správě Římskokatolické farnosti Brniště. Mše jsou slouženy knězem z Mimoně každou neděli odpoledne v zákristii.

Kostel byl zakomponován jako úvodní stanoviště naučné Stezky hastrmanů.

V současné době není kostel v dobrém stavu. S touto větou nezbývá než souhlasit. Na první venkovní pohled je zřejmé, že zdi silně trpí, omítka je v podstatě komplet oloupaná a cihly se místy drolí. Zdi kostela a především věže jsou rozpraskané odshora až dolů, místy sice jsou praskliny opravované, ale v některých místech je jich i několik vedle sebe.

Series Navigation<< Socha svatého Mikuláše na bráně kostela sv. Mikuláše v BrništiEvangelický kostel v Jablonném v Podještědí >>
Tagy