weby pro nejsevernější čechy

Katedrála svatého Štěpána v Litoměřicích

Na Dómském pahorku na Dómském náměstí v Litoměřicích stojí katedrála svatého Štěpána, katedrální a kapitulní chrám litoměřické diecéze, jejíž biskupská rezidence se nachází východně od chóru katedrály.

Jedná se o stavbu významnou, nejen chráněnou kulturní památku České republiky, ale i místo, odkud vedou nitky až k nám. Ať chceme či ne, patříme do obvodu litoměřické diecéze a mnohé děti navštěvují ve Varnsdorfu biskupské gymnázium. Snad tedy není od věci se do tohoto chrámu podívat.

Bohužel nevlastním žádnou publikaci, srovnatelnou s tím, co vyšlo o „našem“ Filipově (a nepochybuji, že by se něco našlo), leč sem tam zmínka v literatuře i na netu je. Tedy zmínka – spíš slohové práce, ono je totiž o čem psát. Vždyť v jinak poměrně heslovité encyklopedii Umělecké památky Čech E. Pocheho zabírá text 5 sloupců přes 3 strany. Bohužel jsem při návštěvě a focení neměl podrobnější popis při ruce, asi tedy nemám zaznamenáno zcela vše a neumím přesně určit, co je co. Inu, výzva do budoucna.

Takhle vypadala katedrála na jaře roku 1982:

A toto je žhavá současnost (září 2016):

Něco málo k historii místa – Dómský vrch, v dřívějších dobách nazývaný hora sv. Štěpána, je místem, kde již kolem roku 1057 kníže Spytihněv II. založil Kolegiátní kapitulu a románskou baziliku (zřejmě šlo již tehdy o kamenný kostel). Ve středověku došlo k nejrůznějším přestavbám, až nakonec byl v letech 1662-1664 zbořen. Souběžně v letech 1663-1670 byla jižně od bourané baziliky stavěna nynější katedrála, barokní jednolodní kostel, vysvěcený roku 1681. Snad podle návrhu a za vedení litoměřických stavitelů Bernarda Spinety a Giulia Broggia. Mělo se jednat i stavbu se dvěma věžemi v průčelí, stavba však byla špatně založena a přivolaný Domenico Orsi de Orsini z Prahy rozestavěné věže zakomponoval do průčelí (stavba zvenčí působí jako trojlodní) a s polírem Angelem Canevallem dokončil problematickou klenbu. Statických problémů se ale chrám nezbavil, ve zdivu stále vznikaly další a další trhliny. Roku 1732 byla pořízena nová, strmější střecha, 1892 a 1899 byly vyměněny klenby některých bočních kaplí, v letech 1912-1914 pak cihlovou klenbu hlavní lodi nahradila lehčí klenba rabická (ocelové příhradové nosníky, na jejichž spodní přírubu byl zavěšen podhled z cementokorkových desek ve tvaru valené klenby do pasů).

Věž u chrámu byla postavena na místě zvonice v letech 1883-1889 dle návrhu rakouského architekta barona Heinricha Ferstela litoměřickým stavitelem Franzem Sanderem. Věž je celkem 65 metrů vysoká (118 kamenných a 83 dřevěných schodů) a čtvercový půdorys činí cca 9×9 metrů. Od roku 2010 je v sezóně přístupná a slouží jako rozhledna, s katedrálou je spojena arkádovým obloukem, na němž se nachází osobní znak 14. litoměřického biskupa Emanuela Jana Schöbela.

Katedrála má délku 50 metrů, výšku 20,50 metrů a šířku v lodi i s kaplemi 22 metrů. Nad vstupním pískovcovým portálem s okovanými dveřmi z r. 1742 od zámečníka Gabriela Boehmera je nika se sochou sv. Štěpána (z r.1700), kterému je chrám zasvěcen. Na vstupním portálu je znak biskupa-zakladatele Schleinitze. Po stranách portálu jsou sochy sv. Felixe ze Sutri a sv. Viktorina z Amiterna. Pod kamennou římsou je další znak, tentokrát obnovitele katedrály biskupa Königsegga. Průčelí je dvoudílné o pěti osách, členěné vysokými pilastry s kamennými hlavicemi.

Interiér katedrály pochází většinou z doby prvního litoměřického biskupa Schleinitze (kolem roku 1670) a zachoval se v celistvosti až dodnes. Jedná se o hlavní oltář, šest velkých oltářů v bočních kaplích, kazatelnu, chorové lavice i lavice v lodi katedrály, dvě zpovědnice poblíž hlavního vchodu, a dále kredence a skříně v obou sakristiích. Pět velkých oltářních obrazů maloval Karel Škréta. Další obrazy jsou mj. od litoměřického mistra Josefa Czecha († 1779), Jana Petra Molitora (1702–1756) a dalších malířů.

Na loď navazuje trojboce ukončený chór s nižšími přístavky sakristií a oratoří po obou stranách. Krytou chodbou je kostel spojen s biskupskou rezidencí.

V presbytáři stojí velký hlavní oltář sv. Štěpána, v němž jsou umístěny dva obrazy „Kamenování sv. Štěpána“ od Karla Škréty (1610–1674). V nástavci oltáře se nachází menší obraz „Panny Marie Nanebevzaté“ od Mathiase Zimprechta (1626–1680). Pod obrazem Kamenování sv. Štěpána je umístěn krucifix (korpus na kříži je zhotoven ze slonové kosti), který daroval katedrále 2. litoměřický biskup Jaroslav Ignác Šternberk. Na podstavci tohoto kříže se nachází reliéf sv. Štěpána. Velké polychromované antependium hlavního oltáře uvádí výjev ze života sv. Štěpána. Dva velké svícny ze žlutého kovu stojících u boků hlavního oltáře (tzv. serafínky) pocházejí z první poloviny 17. století. Pod hlavním oltářem se nachází krypta.

Na obou bočních stranách chrámu jsou tři průchozí kaple, z pohledu od hlavního vchodu po levé straně (tzv. evangelní strana):

Oltář Bolestné Matky Boží – Mater Dolorosa

– nese svatostánek. Místo oltářního obrazu má vzácnou pietu z dřívějšího kolegiátního kostela. Až do r. 1900 byla ukryta za skleněným poklopem, který drželi dva andělé.

Oltář Andělů strážných

se Škrétovým obrazem arch. Rafaela, jak vede mladistvého Tobiáše; dřev. reliéf: „Sen patriarchy Jakuba“.

Oltář sv. Václava

se Škrétovým obrazem. V rakvičce ostatky sv. Felixe, které přivezl biskup Sternberg r. 1676 z Říma z katakomb sv. Cyriaka. Na reliéfu výjevy ze života sv. Václava i sv. Felixe

Po pravé straně (tzv. epištolní strana):

Oltář Panny Marie Radostné – Mater Gaudiosa

– deskový obraz Panny Marie s děťátkem, na způsob východních milostných obrazů. První biskup kostela měl k obrazu osobní vztah a dal se pohřbít do hrobky před ním. Jeho nástupce biskup Sternberg sem v r. 1692 umístil ostatky sv. Victorina. Nad schránkou je obraz světce od Kryštofa Tietze. Reliéf dole zachycuje výjev ze života světce.

Oltář sv. apoštolů Petra a Pavla

– obraz Škrétův. Na dřev. antependiu reliéf s výjevy ze života obou apoštolů.

Oltář sv. Vojtěcha

– obraz od Karla Škréty. Nad oltářním stolem ozdobná rakev s ostatky sv. Klementa z římských katakomb.

Malé boční oltáře

(vlevo)

Oltář Božského Srdce Ježíšova

– býval tu oltář „Příbuzenstva Kristova“ s obrazem od Kryštova Tietze z r. 1690. Biskup Josef Gross místo obrazu tam dal sochu Božského Srdce Ježíšova. Na predelle je obraz „Panny Marie ustavičné pomoci“. Dřevěný reliéf dole ukazuje smrt sv. Anny.

Oltář sv. Barbory

– obraz od Frant. Ant. Muellera (1697-1753) z Prahy. Pod obrazem reliéf „Stětí sv. Barbory“, na boku sochy sv. Agáty a sv. Apollonie. Na protilehlém pilíři je pamětní deska dómského děkana F. Reintsche (+ 14.1.1744), který zřídil tento oltář.

Oltář sv. Maří Magdalény

– oltářní obraz je dílo Josefa Czecha z Litoměřic (+ 1779), pod ním v kartuši reliéf, jak Maří Magdaléna umývá Kristu nohy. V nástavci obraz sv. Pavlíny a po stranách sochy sv. Kateřiny a Veroniky.

(vpravo)

Oltář sv. Jana Nepomuckého

z r. 1693 – obraz od Kryštofa Tietze, na dřev. antependiu reliéf mrtvého světce.

Oltář 14 svatých Pomocníků

– obraz maloval Fr. Mueller.

Oltář sv. Šebestiána

se sochami sv. Františka Xaverského a sv. Rocha. Obraz namaloval litoměřický mistr Josef Czech, sochy vytvořil Jan Ant. Eckert. Pod obrazem reliéf Máří Magdalény s křížem.

Do pilířů jsou vsazeny pamětní desky biskupů: Aug. Wahala, Ant. L. Frind, Emanuel J. Schoebel, Josef Gross, Antonín Alois Weber (narozen 24. října 1877 na Vlčí Hoře, pátý biskup pocházející ze Šluknovského výběžku!) a kardinál Štěpán Trochta. Vídeňský arcibiskup V. E. Milde, který byl dříve biskupem v Litoměřicích (1823-1832), dal v závěti do katedrály uložit své srdce – je pod deskou téhož biskupa. Vedlejší deska patří zasloužilému biskupovi Augustinu B. Hille (1832-1865).

Kazatelna představuje velmi zdobnou řezbářskou práci. Jsou na ní umístěny sošky světců tzv. církevních otců: sv. Ambrože, sv. Jeronýma, sv. Augustina, sv. Řehoř Velikého a sv. Atanasia. Obraz sv. Matouše je kopií Škrétova obrazu z Křešic. Jedná se o práci Františka Josefa Kutschery z roku 1781. Na stříšce kazatelny je umístěna socha Spasitele, na vrcholu erb biskupa Schleinitze.

Na kruchtě jsou mohutné varhany ve starých rokokových skříních. Původní nástroj se sochami andílků postavil v r. 1778 A. Reiss pro paulánský kostel v Praze, z něhož byly koupeny v roce 1785. Je tu však osazen nový elektromagnetický stroj, pocházející od drážďanské firmy Jehmlich z roku 1942. Varhany mají 4 manuály, 56 registrů a 3944 píšťal, z nichž největší píšťaly měří 5 a půl metru, zatímco nejmenší nedosahují délky ani jednoho centimetru. Od listopadu 2010 jsou v katedrále na boční empoře umístěny menší chórové renesanční varhany.

Tagy