Kostel svatého Michaela archanděla v Litvínově

Ve Voigtových sadech v Litvínově na okraji Masarykova náměstí (a v blízkosti náměstí Míru) stojí kostel svatého Michaela archanděla.

O kostele wiki uvádí:

Kostel svatého Michaela archanděla je římskokatolický kostel v Litvínově v okrese Most. Byl postaven v raně barokním slohu a nachází se, společně s farou, uprostřed Litvínova na malé vyvýšenině v prostoru barokního areálu litvínovského děkanství. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.

O výstavbu kostela v letech 1685–1694 se zasadil tehdejší pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna. Tvůrcem raně barokní stavby byl známý francouzský architekt z Burgundska Jean Baptiste Mathey, který pobýval v Itálii, odkud ho roku 1675 povolal Jan Bedřich Valdštejn do Prahy, kde významně zasáhl do pražského barokního stavitelství a stal se osobním architektem pražského arcibiskupa.

Po opakovaném plenění během sedmileté války byl kostel v roce 1763 renovován. Z tohoto období pochází většina vnitřního vybavení jako oltáře, sochy, kazatelna a obrazy. Kostelní lavice jsou v rokokovém slohu.

Další velká renovace kostela proběhla v letech 1887–1902, kdy byl interiér významně zkrášlen. Přibyly karyatidy v presbytáři, vitráže a malíř Reimbot z Drážďan zhotovil četné fresky. V roce 1901 bylo do kostela zavedeno elektrické osvětlení. Varhany pocházejí z roku 1908. Následné opravy kostela proběhly v letech 1935–1937 a 1972–1975.

V roce 2001 litoměřický biskup Josef Koukl posvětil dva zvony, větší z roku 1522 a menší nový.

Kostel stojí na mírném návrší, po kterém vede ke vstupu široké schodiště, které je typické svou monumentalitou pro barokní stavby. Má půdorys latinského kříže a je neorientovaný (je obrácen k severu). Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu s užším obdélným, trojboce ukončeným presbytářem s obdélnou sakristií po západní straně a dvěma obdélnými předsíněmi po východní straně. Hlavní (jižní) průčelí je se středním rizalitem. Průčelí je zdobené pilastry a je členěno do tří pater. V přízemní části je jednoduchý portál a dvě okna po jeho stranách, v prostřední části oddělené římsou jsou tři dvojice obdélníkových a čtvercových oken a nejvyšší patro tvoří dvě čtvercové věže mírně převyšující štít, před kterým se nachází socha patrona kostela sv. Michaela archanděla s mečem vítězícím nad padlým andělem. Na západní věži jsou umístěné hodiny.

Na bočních fasádách jsou pilíře, které přecházejí volutami v pilastry, a velká lichoběžníková, segmentově ukončená okna.

Presbytář je sklenut valenou klenbou. V závěru je presbytář sklenut paprsčitou klenbou s úseky sbíhajícími na kyriatidy. Presbytář je od lodi chrámu oddělen triumfálním obloukem, který nese latinský nápis GLORIA IN EXCELSIS DEO ET IN TERRA PAX HOMINIBUS BONAE VOLUNTATIS (Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle). Na klenbě se nachází největší freska kostela, která zobrazuje Nanebevzetí Panny Marie. Pochází z roku 1889. Loď je sklenuta valenou klenbou s lunetami a pásy, které se sbíhají na pilastry. V lodi kostela další freska Panna Maria s Ježíškem. Kolem bylo šest alegorických postav: víra, naděje, láska, spravedlnost, pravdivost a dobrota. Zbývající prostor byl vyplněn renesančními ornamenty.

Od malíře J. Reinhorna z Drážďan jsou obrazy: Zavraždění sv. Václava, Pád sv. Jana Nepomuckého do Vltavy a Ježíš na hoře Olivetské. Autor obrazu Narození Páně umístěného nad dveřmi na kůr není známý. Richard Fiedler, významný mecenáš dal zhotovit šest barevných okenních maleb s postavami svatých.

Užší vstupní prostora je sklenuta hladkou plochou křížovou klenbou. Nad ní se nachází kruchta se stejnou klenbou. Kruchta je s předloženou balkónovitou částí. Po západní straně (nalevo u hlavního vchodu) této prostory je osmiboká tzv. Růžencová kaple, která je sklenuta kupolí ve které je freska Boha Otce s anděly. Freska je z 18. století. Okem viditelné fresky byly restaurovány po roce 1989, ostatní fresky byly zakonzervovány a zatřeny. Předsíň a sakristie mají v klenbě tzv. českou placku.

Hlavní oltář pochází z období kolem roku 1700. Je portálový, s obrazy pocházejícími z doby výstavby a se sochami sv. Petra a sv. Pavla z 18. století. Na hlavním oltáři je tabernákl z 1. poloviny 18. století. V kostele jsou dvě dvojice protějškových rokokových oltářů ze 2. poloviny 18. století. Na jednom se nachází obraz Panny Marie se sv. Jáchymem a sv. Annou a sochy sv. Josefa a sv. Jana Křtitele. Na druhém oltáři je obraz sv. Aloise a sochy sv. Mikuláše a sv. Augustina. Na třetím je obraz Piety, obraz sv. Maří Magdalény pocházející z 19. století a sochy sv. Václava a sv. Víta. Na čtvrtém oltáři je obraz sv. Jana Nepomuckého, malý obraz s. Josefa a novější sochy sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého.

Kazatelna je rokoková z poloviny 18. století. Rokokové jsou i lavice. Na konzolách se nacházejí sochy sv. Josefa a sv. Anny Samotřetí, které pocházejí z 1. čtvrtiny 18. století. V podvěží je rokoková soška Immaculaty. V předsíni je dřevěný barokní krucifix s Pannou Marií a sv. Janem. Dílo z 1. poloviny 18. století. Obrazy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého pocházejí z roku 1894 a jsou dílem P. Reinhorna z Drážďan. Barokní křtitelnice je kamenná. V kostele jsou také barokní cínové svícny. V sakristii se nachází rokokový kredenc. Nad hlavním vstupním prostorem je kruchta s předstupující balkónovou částí. Zde jsou varhany z roku 1908 od fy Bratří Riegerových z Krnova

Areál kostela je kulturní památkou:

V Památkovém katalogu jsou uvedeny části areálu

kostel Archanděla Michaela
schodiště
fara s kaplí Bratrství ->
socha sv. Jana Nepomuckého (více zde ->)
mřížový plot

Samotné stavby se bezprostředně týkají dvě první položky:

Kamenné schodiště se nachází před jihovýchodním průčelím kostela archanděla Michaela a vede k hlavnímu vstupu. Je jednoramenné, směrem dolů se rozšiřující (ke vstupu se zaobleně zužuje), o patnácti kamenných stupních. Na obou stranách schodiště lemuje cihelná omítnutá parapetní zeď. Je poměrně nízká, nahoře ukončená kamennými deskami. Provedení činí ze schodiště důležitý prvek celkového působení areálu.

Kostel je zděný, na obdélném půdorysu s pětibokým presbytářem a přístavbami dvou sakristií a předsíně. Jihovýchodní průčelí (hlavní vstupní) je řešeno symetricky – se středním rizalitem, v němž se nachází vstup a dvěma postranními osami, které v horní části přecházejí ve věže. Průčelí má vyšší sokl, nahoře krytý kamennými deskami. Uprostřed středního rizalitu je umístěn vstup – dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce. Každé dveřní křídlo se skládá ze tří polí, oddělených rámem a vyplněných prkny s profilovanými okraji. V horním a středním poli se prkna sbíhají ke středu a dohromady tak vytváří kosočtverec, dolní pole je stejné jako horní (prkna tedy směřují ke středu směrem nahoru). Dveře mají novou kovanou kliku a kování kolem zámku. Vstup lemuje pravoúhlý kamenný portál, opatřený nátěrem. V jeho horní části je profilovaná římsička a nad ní konvexně vystouplé pole na způsob římsy, přecházející v širší, dvakrát odstupňovanou profilovanou římsu. Nad horní římsou je půlkruhový fronton, dnes oplechovaný. Nad portálem se nachází značně vystupující obdélné, na výšku orientované pole, s hrubým povrchem (snad bývalá nápisová deska). Na obou stranách středního rizalitu je sdružený pilastr, přičemž jeho krajní část směrem k nároží se již nachází mimo rizalit a postranní pilastry jsou užší, než střední. Pilastry mají profilované okraje a poměrně jednoduchou konvexně vystouplou římsovou hlavici, pod kterou je pás kladí s triglyfy a metopami. Obdobné pilastry ohraničují rovněž obě krajní osy průčelí – vpravo i vlevo od středního rizalitu. V postranních osách je v dolní části stěny vždy jedno obdélné, segmentovitě ukončené dřevěné okno ve špaletě, s šambránou s jednoduchou profilací okrajů. Okno v levé ose je členěno do šesti tabulek (tři úrovně po dvou tabulkách), okno v pravé ose má dolní část zazděnou a horní část rozdělenou rovněž na šest tabulek. Obě okna mají vnější mříž z esovitě zprohýbaných prutů. Nad okny je poměrně mělká, půlkruhově zakončená nika, v šambráně s profilovanými okraji (jako u oken). Koncha niky má vystouplý povrch, s hrubou úpravou. Nika je dnes prázdná. Horní úsek fasády po celé šíři odděluje výrazná mohutná, značně předstupující římsa, uprostřed s profilací. Pod římsou je dosti široký pás kladí, tvořený střídáním triglyfů a metop (ty mají hrubý povrch). Horní část fasády je řešena ve všech třech osách shodně, pouze střední okno je větší než postranní. Rozdělené je dřevěnými příčlemi do devíti obdélných polí (tři úrovně po třech tabulkách), lemuje ho šambrána s profilací bohatší než u ostatních oken – obdobnou, jako u vstupního portálu. V dolní části, vpravo a vlevo od okna, je vodorovný pás. Nad velkým oknem je ještě jedno malé, zhruba čtvercové, ve špaletě. Je rozdělené silnější svislou a slabší vodorovnou příčkou na čtyři tabulky, jeho šambrána je na vnějším okraji jednoduše profilovaná. Po obou stranách středního rizalitu je i v této části průčelí sdružený pilastr, řešený obdobně, jako v té dolní – oproti ní má navíc na vnitřní straně ještě jeden pilastr s jednodušší římsovou hlavicí. Střední pilastr je zde stejně široký, jako pilastr směrem ke středu. Má hlavici s dvěma volutami, prostor mezi volutami je zdoben vejcovcem. Oba postranní pilastry mají bohatě profilovanou římsovou hlavici. Nad hlavicemi pilastrů je prostý pás kladí, ukončený další profilovanou římsou a pokračující i na zbývající části fasády (s odlišným barevným řešením). Obdobně jsou řešeny i obě postranní osy průčelí – s tím rozdílem, že dolní okno je v těchto dvou osách menší, než ve střední ose. Rozdělené je do tří řad po dvou tabulkách a šambrána je tu jednodušší. Pod okny je navíc profilovaná parapetní římsa, která pokračuje i na obě strany od okna a probíhá i všemi pilastry a dále je tu mírně vystouplé obdélné parapetní pole bez výzdoby. Průčelí ukončuje oplechovaná profilovaná římsa (méně mohutná, než římsa mezi dolní a touto částí fasády).

Nad římsou se v obou krajních osách zvedají čtyřstěnné věže, nad střední osou pak štít se sochou archanděla Michaela. Obě věže jsou členěny stejně, a to podobně, jako horní část průčelí lodi. Uprostřed jihovýchodní stěny se nachází okno, obdoba výše popsaného velkého okna krajní osy lodi. Je rozdělené na šest polí (horní dvě a dolní dvě jsou o něco nižší, zasklená, střední pole je o něco vyšší, má dřevěné žaluzie). Na levé věži je navíc nad oknem obdélné pole s ciferníkem věžních hodin (ciferník má římské číslice). Pod okny, lemovanými opět jednoduchou šambránou, je stejné parapetní pole a parapetní římsa, která přechází i na průčelí. U nároží jsou opět tři sdružené pilastry (střední z nich je o něco užší) s korintskými hlavicemi, bohatě zdobenými akanty. Na fasádě je tak při výzdobě pilastrů dodrženo rozmístění řádu dórského, jónského a korintského směrem zdola nahoru. Nad hlavicemi pilastrů je pás kladí, ohraničený dole profilovanou římsou a obíhající všechny stěny. Věže ukončuje velmi mohutná hlavní římsa, oplechovaná. Střecha věží je stanová s námětkem, krytá plechem. Ve vrcholu střechy je makovice s kovaným křížem, zdobeným paprsky a ornamenty kroucených tvarů. Na levé věži je kříž patriarší, pod křížem je šesticípá hvězda. Nad středním rizalitem se nachází segmentový frontonový štít, lemovaný bohatě profilovanou římsou (obdobou římsy frontonu nad vstupem), opatřenou plechem. Po obou stranách štítu jsou plechové chrliče podlouhlého tvaru. Nad štítem je umístěna velká socha archanděla Michaela. Michael má esovitě prohnuté tělo, stojí pokrčenou levou nohou na ďáblu, ležícím na zemi. Ďábel vztahuje nahoru směrem k Michaelovi ruku s otevřenou dlaní. Michael drží v levé ruce před tělem pozlacené váhy s miskami, ve zdvižené pravé ruce má plamenný meč, také pozlacený. Archanděl má pozlacená, vodorovně rozepjatá křídla. Oblečen je v oděv římského vojáka. Hlava je nakloněna doleva, na hlavě je kříž, rovněž pozlacený.

Jihozápadní průčelí (levé boční) se skládá z předstupující věže, z lodi a ustupujícího presbytáře, k němuž je přistavěna sakristie (v pořadí zprava). Věž je i v tomto průčelí řešena stejně jako u vstupního – pouze nad oknem v dolní části chybí nika, sdružené pilastry jsou o něco užší a okno v horní části věže je celé zasklené (dole rozdělené na tři tabulky). Severozápadní stěny věží jsou viditelné jen v horním úseku. Jsou stejné, pouze nemají ciferník hodin a dolní část oken je zazděná. Průčelí lodi a rovněž i sakristie má mírně předstupující sokl. Výrazným svislým členícím prvkem lodi jsou tři vysoké zděné opěráky, přecházející v úrovni horní části oken lodi v pilastry. Opěráky jsou velmi mohutné, nahoře přes ně vede římsa, obíhající v úrovni pod okny lodi celé průčelí. Přechod opěráků v pilastry je zvlněný a celá tato část je oplechovaná. Loď osvětlují tři obdélná, segmentovitě zakončená okna ve špaletě, chráněná vnější drátěnou mříží. Okna jsou zasklena vitrážemi a tudíž dělená podle jednotlivých částí vitráží. Kolem oken je bohatě profilovaná šambrána s ušima nahoře i dole. Fasádu ukončuje profilovaná a dosti mohutná hlavní římsa. Pod ní je pás kladí, dole oddělený římsou a tvořící zároveň hlavice pilastrů. Také presbytář svisle člení obdobné opěráky, přecházející v pilastry, jako u lodi. V jihozápadní fasádě presbytáře je takový opěrák vpravo od krajního levého okna. Není tak mohutný, jako u lodi, přechod v pilastry je méně zvlněný a není kryt plechem. Podobně jako na lodi, je i zde již popsaná římsa, oddělující horní a dolní úsek fasády. Tři půlkruhově zakončená okna presbytáře jsou umístěná v dosti hluboké špaletě. Rozdělená jsou železnými příčlemi do šesti polí (tři úrovně po dvou) a zasklená novým sklem, složeným z buňkovitých šestistěnných políček, oddělených olověnými páskami. Okno v levé ose má ve středním pásu levou tabulku větrací. Kolem oken je profilovaná šambrána. K presbytáři je na této straně přistavěná obdélná sakristie, napojující se na krajní levý opěrák lodi. Její jihovýchodní průčelí člení pouze sokl a na levé straně široká lizéna. Dvouosá jihozápadní fasáda má opět sokl, u nároží je pilastr se soklovou patkou a římsovou hlavicí. V obou osách je obdélné dvoukřídlé dřevěné okno v kamenném ostění s profilovaným vnitřním i vnějším okrajem, ostění je natřeno. Levé okno má křídla rozdělená do dvou tabulek, střední kříž je profilovaný. Pravé okno je poněkud odlišné, pravděpodobně neotvíravé. Střední kříž má svislé rameno jednodušší, příčné rameno je profilované. Okno je rozděleno do čtyř polí, každé pole pak ještě úzkými dřevěnými příčlemi do čtyř částí. Obě okna jsou zabezpečena vnější esovitě zprohýbanou mříží. Fasádu ukončuje širší jednoduše profilovaná římsa, přecházející i přes oba pilastry. Severozápadní průčelí sakristie má sokl, který je díky terénu dosti nízký. U pravého nároží je lizéna. Ve stěně se nachází zazděný vstup, v horní části pak (vzhledem ke vstupu více vlevo) obdélné dřevěné okno v šambráně s jednoduchou profilací na vnějším okraji. I toto okno má vnější mříž, jednoduššího typu. Střecha sakristie je pultová, krytá zeleně natřenými plechovými šablonami.

Severozápadní průčelí kostela (zadní) tvoří třístěnný závěr presbytáře. Rovná střední stěna je širší, než na koso situované boční stěny. U nároží všech tří stěn jsou opět opěráky, přecházející v pilastry, vodorovně je člení římsy a pás kladí – vše stejné, jako na jihozápadním průčelí presbytáře. Stěny závěru jsou bez otvorů, pouze ve střední stěně je zcela dole uprostřed úzký obdélný, na šířku orientovaný větrací otvor. Severovýchodní průčelí (pravé boční) je řešeno obdobně jako jihozápadní, s několika změnami. V dolní části věže se nachází vstup, lemovaný šambránou se zvýrazněným vnějším okrajem. Jsou to jednokřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce se zaskleným segmentovým nadsvětlíkem. Dveře jsou bedněné v dolní části klasovitě a v horní pak rovněž klasovitě, avšak zrcadlově obráceně. Mají ozdobně kované panty a kliku. Ke vstupu vede nízké jednoramenné schodiště, situované rovnoběžně s průčelím. Tvoří ho šest kamenných stupňů, lemovaných zídkou, která má v dolní části sokl, na pravé straně je jednou stupňovitě snížená a ukončená je parapetem. Na horní podestě je nad zídkou ještě další zeď se soklem a dvěma hranolovými sloupky v nárožích, zakončenými mohutnou římsou. Před tímto schodištěm je kolmo situované ještě jedno novější (vede k chodníku na dvoře fary) – se čtyřmi schody a plošinkou mezi oběma schodišti. Nad vstupem – těsně pod kladím – je nedělené čtvercové okénko v hluboké špaletě. Věž má v horní části v této – severovýchodní – stěně okno téměř zazděné, ponechaná je jen horní dvoutabulková zasklená část. Na rozdíl od protějšího jihozápadního průčelí je zde kromě shodně situované sakristie ještě předsíň, a to ve střední ose lodi. Obě užší stěny předsíně (jihovýchodní a severozápadní) jsou členěné pouze pilastrem bez patky a s jednoduchou římsovou hlavicí, která je vždy na vnější straně (směrem od kostela). Průčelí završuje profilovaná hlavní římsa, nad kterou se zvedá štít tvaru pravoúhlého trojúhelníka. Ve štítu je malý obdélný otvor. Širší – severovýchodní – stěna předsíně, opatřená nízkým soklem, má u obou nároží opět stejný pilastr, tvořící spolu s plochým pásem pod římsou rámec. Uprostřed průčelí je vstup – dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce, znovu klasovitě bedněné, obdobně, jako dveře do věže. Křídla mají kované panty a kliku, dveře lemuje šambrána se zvýrazněným vnějším okrajem. Předsíň má pultovou střechu, krytou plechovými šablonami. U presbytáře se nachází sakristie, a to v úrovni první a druhé osy presbytáře zleva. Celou sakristii obíhá mírně předstupující sokl. Podobně jako u jejího protějšku na opačné straně kostela člení přední stěnu pouze široká lizéna na vnější straně (od kostela). Podobné lizény jsou i u obou nároží dvouosého severovýchodního průčelí. V levé ose je obdélné dřevěné okno ve špaletě, rozdělené křížem na čtyři tabulky a každá z nich pak ještě na další čtyři. Okno má ozdobnou vnější mříž z esovitě zprohýbaných prutů, lemuje ho šambrána se zvýrazněným vnějším okrajem. V pravé ose jsou stejné dveře, jako dveře do věže (klika je zde na rozdíl od dveří do věže na levé straně). Nadsvětlík vstupu do sakristie je však obdélný, jeho zasklení je členěné dřevěnými příčlemi do kříže a chrání ho opět stejná vnější mříž, jako okno. Dveře i s nadsvětlíkem jsou orámovány šambránou se zvýrazněným vnějším okrajem. Severozápadní průčelí sakristie má na levé straně lizénu, vpravo nahoře pak podobné okno, jako vedle vstupu, avšak s novější vnější mříží. Sakristie má pultovou střechu, krytou plechem.

Loď má sedlovou střechu, střecha presbytáře je sedlová s valbou nad zadní částí; obě jsou kryté taškami. V exteriéru se částečně uplatňuje zadní štít lodi. Je omítnutý, ve vrcholu s ukončujícím architektonickým článkem – hranolovým sloupkem, přecházejícím v jehlan a ukončeným kytkou. V dolních rozích štítu je podobný hranolový sloupek, završený jehlancem. Na střeše lodi jsou na každé straně dva čtvercové výlezy a na střeše presbytáře jeden. V zadní části střechy presbytáře se nachází šestistěnná oplechovaná zvonička s cibulovitou střechou, krytou plechovými šablonami. Střecha vrcholí nástavcem s pozlacenou makovicí, kterou zakončuje kříž s paprsky mezi rameny.