Evangelický kostel v Česká Kamenici

V místě křížení ulic 5. května, Husova a Žižkova v Česká Kamenici stojí evangelický kostel.
Na wiki:

Evangelický kostel v České Kamenici, nazývaný také kostel Ježíše Krista, je sakrální stavba postavená v letech 1929–1930 v historizujícím slohu. Od roku 2007 je veden jako kulturní památka České republiky.

Roku 1902 založila českokamenická evangelická církevní obec spolek pro výstavbu kostela. V následujících letech pro něj získala pozemky a roku 1912 nechala vypracovat plány od Franze Grusse (1891–1979) z Kraslic, stavbu ovšem přerušila první světová válka. Nové plány vytvořil zhořelecký architekt Hermann Gerhard. Výstavba kostela začala 28. října 1929, kdy byl položen základní kámen, slavnostní vysvěcení novostavby následovalo 10. srpna 1930. Po druhé světové válce připadl kostel Československé církvi evangelické, která jej roku 1968 prodala městu Česká Kamenice. To zde zřídilo smuteční síň. Na počátku 21. století prošla stavba rekonstrukcí. Od 5. června 2007 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.

Jednolodní stavba stojí na obdélném půdorysu, presbytář je odsazený, v průčelí je umístěna chórová věž. Okna jsou zakončena jednoduchým obloukem. Hlavní portál v ose je zakončen půlkruhovým záklenkem, dveře jsou dvoukřídlé. Střecha je sedlová s valbovým zakončením, krytá břidlicí. Loď je zaklenuta valenou klenbou. Vnitřní vybavení kostela bylo pořizováno postupně po výstavbě, k nejcennějším kusům patřila křišťálová křtitelnice. Mobiliář byl zničen a rozebrán po roce 1968. Varhany z roku 1940 s 8 rejstříky ve dvou manuálech a pedálu vyrobila budyšínská firma Hermann Eule.

Z dalších zdrojů:

Místní nevelká, ale vzhledem ke značnému podílu podnikatelů bohatá evangelická obec vytvořila roku 1902 spolek pro výstavbu kostela. Získala pozemky a roku 1912 nechala zpracovat projekt stavby F. Grusse z Kraslic. Realisaci zbrzdila I. světová válka a následná hospodářská krise. Výstavba začala roku 1929, skončila o rok později. Dodatečně byl kostel zařízen, mj. křišťálovou křtitelnicí (1931). Roku 1945 připadl Československé církvi evangelické. Roku 1968 jej město odkoupilo a do roku 1980 tu zřídilo smuteční síň, přičemž bylo zničeno původní vybavení. V současné době se dokončuje oprava pláště kostela. Jedná se o ukázku historisující meziválečné architektury, hojně zastoupené v někdejších německy mluvících oblastech Čech, Moravy a Slezska

Kostel je kulturní památkou:

Kostel byl postaven v r. 1930 dle plánů Hermanna Gerharda z Görlitz stavitelem Ernstem Wutschkem.

Kostel je jednolodní orientované stavba s lodí na obdélném půdoryse s delší osou orientovanou ve směru západ-východ, ke kterému na východě přiléhá odsazené pravoúhlé presbyterium s chórovou věží a sakristií po jižní straně. Loď je zastřešena sedlovou střechou se zděným štítem po severní straně věže na východě a valbou na západě. Po jižní straně věže je jižní střešní rovina přetažena až na sakristii, kde je na východě ukončena valbou. Věž kryje zvoncová střecha. Střechy pokrývají břidlicové plotny, kladené na koso ve stoupajících řadách do tzv. rámů.

Západní, vstupní, průčelí je prolomeno v ose umístěným obdélným dveřním otvorem s půlkruhovým záklenkem a vyplněn je dvoukřídlými dřevěnými rámovými dveřmi. Otvor je opatřen ústupkovým portálem s dvěma ústupky, přičemž stranu kolmou na průčelí vnějšího ústupku zdobí zalamovaný trojúhelný pásek, stranu rovnoběžnou s průčelím zadního ústupku pak zdobí zubořez. Ke vstupu vede široké schodiště, neboť práh vstupu je umístěn až na úroveň soklu průčelí. Po stranách vstupu je pak prolomeno po jednom obdélném převýšeném okenním otvoru s půlkruhovým záklenkem a jednoduchou plochou šambránou. Okna jsou horizontálně dělena dvěma železnými pásy do třech polí, která jsou zasklena kruhovými terčíky spojovanými olovem s mezilehlými projmutými trojúhelníčky. Průčelí je uvozeno prostým soklem a zakončeno jednoduše profilovanou korunní římsou. Valbu sedlové střechy prolamuje v ose vikýř s termálním oknem děleným vertikálně dřevěným rámem do třech polí.

Jižní průčelí se rozpadá do třech plánů. Přední plán, jižní průčelí lodi, je prolomeno pěti obdélnými převýšenými okenními otvory s půlkruhovými záklenky a jednoduchými plochými šambránami. Okna jsou horizontálně dělena třemi železnými pásy do čtyřech polí, která jsou zasklena kruhovými terčíky spojovanými olovem s mezilehlými projmutými trojúhelníčky. Průčelí je uvozeno prostým soklem a zakončeno jednoduše profilovanou korunní římsou. Oba prvky přecházejí i na sakristii. Střední plán, jižní průčelí sakristie, je v ose prolomeno obdélným dveřním otvorem s půlkruhovým záklenkem, který je vyplněn jednokřídlými dřevěnými rámovými dveřmi. Vstup je opatřen ústupkovým portálem s jedním ústupkem, jehož hmota částečně předstupuje před průčelí. Nad portálem je umístěn kruhový okenní otvor s plochou šambránou. Zadní plán, jižní průčelí chórové věže, je na výšku přízemí a prvního patra zakryto sakristií. Druhé patro je prolomeno dvojicí obdélných okenních otvorů s jednokřídlými nečleněnými okny. Třetí patro prosvětluje kruhový okenní otvor s plochou šambránou, které je vyplněno dřevěným oknem děleným horizontálně rámem do dvou polí. Poslední čtvrté zvonové patro je od třetího odděleno třemi ústupky ve hmotě zdi. V ose je prolomeno převýšeným obdélným zvonovým otvorem s půlkruhovým záklenkem, které je vyplněno žaluziemi v dřevěném rámu děleném do tvaru písmene „T“. Otvor je umístěn do vpadlého pole rámovaného širokými lizénami odsazeními od nároží. Věž vrcholí jednodušeji profilovanou korunní římsou.

Severní průčelí je dvouplánové. Přední plán, severní průčelí lodi, je shodné s předním plánem průčelí jižního. Zadní plán, severní průčelí chórové věže, je na výšku přízemí a patra prolomeno značně převýšeným obdélným okenním otvorem s půlkruhovým záklenkem a plochou pásovou šambránou. První patro je od patra druhého odděleno ústupkem ve hmotě zdi. Zbývající patra věže jsou shodná s jižním průčelím věže. Východní průčelí se rozpadá do tří plánů. Přední plán, východní průčelí chórové věže, je v přízemí prolomeno obdélným dveřním otvorem s půlkruhovým záklenkem s plochou pásovou šambránou a jednokřídlými dřevěnými dveřmi s nadsvětlíkem. V patře nad vstupem je umístěn obdélný okenní otvor s půlkruhovým záklenkem s plochou pásovou šambránou. Výplň tvoří jednoduché dřevěné okno dělené poutcem v jedné třetině odshora na horní půlkruhové pole zasklené obdélnými na výšku kladenými tabulkami do olova a na spodní dvoukřídlé pole zasklené opět obdélnými na výšku kladenými tabulkami do olova v pěti řadách po třech. Výše položená patra jsou shodě řešena s předchozími průčelími. Střední plán, východní průčelí sakristie, je v ose prolomeno obdélným okenním otvorem s půlkruhovým záklenkem, které je zaskleno obdélnými na výšku kladenými tabulkami do olova v pěti osmi po pěti s obvodovým odsazeným barevně pojatým páslem. Zadní plán východní průčelí lodi, se uplatňuje pouze po pravé /severní) straně věže a neprostupuje jím žádný otvor.

Loď je zaklenuta valenou klenbou, s vrcholnicí rovnoběžnou s delší osou kostela, která zasahuje až do krovu. Jižní a severní stěna lodi je vertikálně členěna čtyřmi pilastry do pěti polí s okenními otvory. Západní část zaujala za vstupem tribuna, na východě je loď spojena s presbytářem vítězným obloukem s půlkruhovým záklenkem. Presbytář je zaklenut polovicí kupolové klenby, sakristie je plochostropá.

Jednoduchá hmotná stavba s dochovanou řadou autentických konstrukcí a prvků je dokladem hodnotné architektury regionálního významu. Svým hmotovým, architektonickým výrazem a urbanistickým zasazením se velice výrazně uplatňuje v parku s vysazenými „německými“ duby. K hodnotě objektu zároveň přispívá i částečně dochované původní interiérové vybavení.

Na starém městském webu:

Základní kámen novostavby byl položen 28. října 1929. Již 10. srpna 1930 byl nový kostel slavnostně vysvěcen.

Zdejší evangelická obec již v roce 1902 založila spolek pro stavbu evangelického kostela, který během několika let získal pozemky a roku 1912 nechal zpracovat projekt kostela. Výstavbu zmařila 1. světová válka a k její realizaci došlo až po vzniku ČSR. Základní kámen novostavby byl položen 28. října 1929. Již 10. srpna 1930 byl nový kostel slavnostně vysvěcen. Až po dostavbě byly v roce 1931 instalovány topení a darovaná křišťálová křtitelnice. V roce 1940 byly v kostele umístěny varhany.

Další info:

V důsledku hnutí ´Los von Rom´ vznikla v České Kamenici v roce 1901 kazatelská stanice evangelického sboru a.v. v Růžové. Teprve 28. října 1929, už v období Německé evangelické církve (DEK), byl položen základní kámen evangelického kostela. Jednolodní stavba v neobarokním slohu se čtyřbokou věží byla slavnostně otevřena 10. srpna 1930.

Po zániku celé Německé evangelické církve po roce 1945 vznikla v České Kamenici kazatelská stanice Českobratrské církve evangelické v Děčíně, která kromě kostela získala před rokem 1950 v sousedství budovu a upravila ji na sborový dům. Roku 1956, za faráře (1955-1958) Miloslava Běťáka (1927-1993) byl ustaven samostatný sbor. Ale již v roce 1978 se z něho stala opět kazatelská stanice, nejprve evangelického sboru ve Varnsdorfu, od roku 1993 sboru v Rumburku.

V roce 1968 prodala evangelická církev kostel městu. Po rekonstrukci interieru v roce 1980 slouží budova kostela jako pohřební obřadní síň.

Web o Lužických Horách:

Asi 200 m západně od bývalého vrchnostenského špitálu stojí bývalý evangelický kostel Ježíše Krista, postavený podle plánů architekta Hermanna Gerharda z Görlitz, upravených Ernstem Wutschkem z Podmokel. Základní kámen byl položen 28. října 1929 a již 10. srpna 1930 byl kostel slavnostně vysvěcen. Jednolodní obdélná stavba s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží se zvoncovou střechou byla původně vyzdobena vitrážovými okny s náboženskými motivy od kamenického malíře skla Franze Tschörnera. Uvnitř byla také pozoruhodná křtitelnice z křišťálového skla. Po roce 1945 kostel sloužil evangelické církvi a postupně chátral až do roku 1968, kdy jej město začalo rekonstruovat a v roce 1980 v něm otevřelo smuteční obřadní síň.

V městských materiálech:

Obyvatelstvo České Kamenice nebylo čistě katolického vyznání. Evangelický sbor se zde formoval již v 70-80. letech 19. století. Nedostatek finančních prostředků však dlouho bránil stavbě vlastního kostela. Jeho výstavba byla zahájena až roku 1929 a slavnostně byl vysvěcen 10. srpna 1930.

Svému účelu sloužil do roku 1945, po té jej využíval místní sbor Československé církve evangelické. V 70. letech 20. století byl upraven na smuteční obřadní síň a tomuto účelu slouží dodnes. Přestavba v 70. letech, změna interiéru a výměna vitráží značně poškodila celkovou koncepci stavby. Další rekonstrukcí prošel kostel díky péči města v roce 2009. Po obnově interiéru se kostel využívá také k pořádání různých kulturních akcí zaměřených na klasickou hudbu.

Zvláštností byly tři zvony, laděné tak, aby souzvučely s vyzváněním katolického kostela sv. Jakuba. V roce 1942 podlehly válečné rekvizici, na věži zůstal jen nejmenší z nich. Raritou byla i křtitelnice – křišťálová mísa zdobená rytinami. Ta je dnes uložena v Ústředním archivu Československé církve evangelické v Praze.