Kostel svatého Jakuba v Týně nad Vltavou

U náměstí Míru v Týně nad Vltavou stojí na jeho jižní straně kostel svatého Jakuba.
Na wiki:

Kostel svatého Jakuba se nachází na náměstí Míru v Týně nad Vltavou v okrese České Budějovice. V roce 1958 byl vyhlášen kulturní památkou.

Jde o jednolodní, původně gotický, později barokně přestavěný kostel založený ve druhé polovině 13. století.

V roce 1569 byl kostel zasvěcen svatému Jakubu Většímu, jeho původním patronem však byl Svatý Kryštof, ochránce cest a brodů. Roku 1702 byla ke kostelu přistavěna kaple svaté Barbory s podzemní kryptou pro významné městské hodnostáře a o patnáct let později kostel získal také barokní varhany. Zhotovitelem varhan byl varhanář Bedřich (Fridrich) Semerád.

Ve druhé polovině 17. století byl kostel přestavěn do barokní podoby. Došlo k rozšíření lodi, přístavbě čtyřhranné věže a vytvoření velkolepého západního průčelí, jež bylo vyzdobeno sochami svatých Jakuba, Josefa a Barbory. V místech původního vchodu do kostela vznikla kaple svatého Josefa s další podzemní kryptou. Obě krypty byly zrušeny během vlády Josefa II.

Během přestavby proběhly i významné změny interiéru. Jezuita Ignác Raab vymaloval nové oltáře, sochařská výzdoba oltářů a kazatelna pocházejí z dílny jeho řádového bratra Süsmayera, stejně jako plastiky Marnotratného syna a Máří Magdalény.

Kolem kostela se původně nacházel hřbitov, jenž byl využíván do roku 1771, do první poloviny 19. století pak byly staré hroby i hřbitovní zeď zrušeny. U vchodu na hřbitov stávala socha Panny Marie, která byla později přemístěna před kapli sv. Barbory. Do zachované jižní části hřbitovní zdi bylo vestavěno schodiště s kamennými vázami, na jehož vrcholu jsou po stranách umístěny sochy svatých Aloise a Františka Xaverského s klečícím černochem.

Od roku 2010 má kostel dva nové zvony nazvané Vltavotýn a svatý Václav. Z původních zůstal po německé konfiskaci zachován pouze zvon Jiří Toušek. Zvony byly poprvé využity na svátek svatého Václava téhož roku.

Jihovýchodně od kostela stojí budova děkanství s farou ze druhé poloviny 17. století, rovněž památkově chráněné.

Nad lodí kostela je zachována nízká nástavba s drobnými štěrbinovitými okénky, zřízená nejspíše v 15. století s cílem posílení obranyschopnosti opevněného areálu kostela se hřbitovem.

O kostele na městském webu ->

Kostel je kulturní památkou:

Původně gotický kostel sv. Jakuba pochází z 2. poloviny 13. století. V době založení byl zasvěcen sv. Christoforu, ochránci brodů a cest, v roce 1569 došlo k jeho rozšíření a novému zasvěcení sv. Jakubu. V roce 1702 byla směrem do náměstí přistavěna barokní kaple sv. Barbory. Pod ní vznikla krypta pro pohřbívání významných osobností města a v průběhu válek o dědictví rakouské v polovině 18. století také jako místo posledního odpočinku padlých důstojníků. V roce 1719 byly na kruchtu kostela pořízeny varhany, náležející dosud mezi nejzachovalejší barokní nástroje v Čechách. Podobu kostela změnila rozsáhlá barokní přestavba v letech 1753-1763, kdy byla rozšířena chrámová loď, přistavěna věž a vytvořeno monumentální západní průčelí se sochami sv. Josefa, Jakuba a sv. Barbory. Na místě původního vstupu do kostela vznikla kaple sv. Josefa s druhou kryptou v podzemí (obě krypty zanikly za Josefa II.). Rozsáhlé úpravy se dotkly také výzdoby kostela, do interiéru byly pořízeny nové oltáře s kvalitními obrazy jezuity Ignáce Raaba. Křtitelnice, kazatelna a sochařská výzdoba oltářů je dílem dalšího jezuity Süsmayera. Na prostranství kolem kostela se původně rozkládal hřbitov, na kterém bylo pohřbívání ukončeno roku 1771. Na počátku 19. století byly staré hroby zarovnány a roku 1844 byla zrušena hřbitovní zeď. Zachována zůstala pouze její část na jižní straně kostela. Do ní bylo vestavěno schodiště, v roce 1848 doplněné vázami na žulových hranolech a sochami sv. Aloise a sv. Františka Xaverského s klečícím černochem, které patřily patrně k původní výzdobě kostela a jsou také nejspíše dílem Süsmayera. Socha Immaculaty před kaplí sv. Barbory stála u původního vstupu na hřbitov.

Kostel sv. Jakuba se nachází ve městě Týně nad Vltavou, v jihozápadní části náměstí Míru. Jeho severovýchodní fasáda s hranolovou věží je orientovaná do náměstí. Na východ od kostela se rozprostírá areál fary (děkanství) čp. 220, který je zapsán jako nemovitá kulturní památka ve státním soupisu. Kostel je umístěn na tarasu, který se uplatňuje od jihu, od řeky Vltavy, kde je vysoká omítnutá zeď. Jedná se o jednolodní kostel, jehož obdélná loď je plochostropá s fabiónovou římsou po obvodě a se štukovými zrcadly uprostřed a po stranách. Na východě navazuje na loď zúžený trojboce zakončený presbytář, který je zaklenut dvěma poli křížové klenby a paprsčitým závěrem, jejíž žebra se sbíhají ve svornících a dosedají na konzole ve tvaru obráceného jehlanu. Podél JZ stěny presbytáře je obdélná úzká sakristie zaklenutá třemi poli nízké plackové klenby s oddělujícím širokým pasem, která v zimě plní funkci kaple. Před jižní a severní stranou lodě je předsazena kaple sklenutá neckovou klenbou se štukovým zrcadlem dosedající po obvodě na profilovanou římsu. Před severní fasádu lodě v její západní části je předsazena hranolová věž – zvonice s barokní helmicí.

Kostel tvoří významný urbanistický celek v městské zástavbě s dominantním přístupem se sochami od budovy děkanství. Jedná se o architektonicky zajímavou stavbu ze 13. století, která byla v době barokní přestavěna do dnešní podoby, má cenné interiéry s hodnotnými architektonickými detaily a stavebními prvky. V kostele se nalézá řada historických konstrukcí jako je zaklenutí presbytáře dvěma poli křížové klenby s paprsčitým závěrem, sklenutí sakristie plackovou klenbou a necková klenba s profilovanou římsou v obou kaplích. Interiér kostela pochází z barokní doby, kde se zachovaly portály s protrženým frontonem do kaplí, portál se segmentovým nástavcem v presbytáři a prolomená kasulová okna s vitráží v lodi i v presbytáři. Nad kostelem se dochovaly hodnotné krovy s ležatou stolicí a dvěma úrovněmi hambalků. Památková ochrana se vztahuje na celý areál kostela, který odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

Původní evidenční list památky:

Orientovaný jednolodní chrám z lomového kamene omítnutý s odsazeným presbytářem, 2 kaplemi, sakristií na již. straně a věží při sever. nároží západ. průčelí asi 2 m za jeho lící. Presbytář pětiboký, uzavřený, sklenutý 2 poli kříž. klenby a paprsčitě v závěru na již. straně renes. malba z 60. let 16. stol., na sev. vchod do sakristie. Vítěz. oblouk hrotitý. Hl. loď plochostropá s fabion. římsou na záp. straně otevřená kruchta, loď osvětlována ze sev. a z jihu 2 kasulovými okny. Na sev. kaple, na jih. druhá kaple otvírající se do lodi segmentově sklenutými otvory v edicule s rozlomenou římsou a uprostřed s konsolou. Záp. průčelí s volut. štítem a plastikami sv. Barbory a sv. Josefa nad postranními volutami a sv. xxx v nice je členěno koryntskými nekanelovanými pilastry a 1 kasulovým oknem. Portál je s rozlomenou římsou na níž 2 kamenné putti, nesenou 2 páry ionisujících nekanel. pilastrů. Kaple členěny pilastry a segm. okny, mají sedlové, vížkou zakončené střechy. Ostat. fasáda prostá, členěna jen kasulovými okny a 6 opěráky presbyteria. Věž zbarokizovaná se seg. zaklenutými okny zvonicového patra, nad hodinami vzedmutou podstřešní římsou, kryta plechovou cibulovou bání. Sedlová zvalb. střecha bobrovková. Barokní zařízení, mimořádné 4 manuál. varhany. Chrám stojí na terase, ze záp. s vázami a plast. sv. Ignáce a Frant. Xaver. (pískovec). Životní velikost. Při sever. kostel. frontě volně stojící plast. Madony Asumpty na hadem obtočené zeměkouli podpírané 2 andělíčky. Sokl bez nápisu, zděný na čelní straně mírně vypuklý s mohutnější římsou. Výška cca 5 m. Všechny plastiky 3. čtvrť 18. stol.