Kostel svatého Jana Křtitele na Zámeckém náměstí v Teplicích

Východní stranu Zámeckého náměstí v Teplicích uzavírá kostel svatého Jana Křtitele, který není přímou součástí areálu místního zámku.
Na wiki:

Kostel svatého Jana Křtitele v Teplicích je římskokatolický děkanský kostel na Zámeckém náměstí v Teplicích. Barokní sakrální stavba bazilikálního typu z roku 1703 je zasvěcena patronovi léčivých pramenů a města Teplice sv. Janu Křtitelovi. Přes léto bývá zpřístupněna i vyhlídková věž s výhledem na centrum města. V kostele se konají pravidelné bohoslužby i koncerty chrámové hudby.

Děkanský kostel byl postaven v letech 1585–1594 na starších základech předchozího kostela, který je zmiňován ve Schwenkfeldově popisu lázní. Stavba věže byla dokončena roku 1594. V roce 1645 byla věž snížena. Podle soudobého zápisu v matrice narozených teplického kostela dokončil jeho barokní přestavbu (původní sloh byl prý renesanční) v roce 1710 claryovský stavitel Christian Lagler. Další úpravy proběhly v letech 1789, 1877 a 1890. Po roce 2000 probíhala na kostele oprava fasády a střechy.

Kostel je architektonicky koncipován jako trojlodní bazilika s pravoúhlým presbytářem. Fasády kostela jsou hladké, s bosáží na nárožích průčelí. Okna jsou segmentová. V západním průčelí je umístěna hranolová věž s nárožní bosáží a osovým polokruhově zakončeným portálem s trojúhelným frontonem. V nejvyšším patře je hranolová věž zúžena a obehnána pavlačí, za kterou se dříve nacházel byt hlásného. Střecha je kryta přilbovou střechou. K ní přiléhá malá schodišťová válcová věž, která je členěna římsami.

Presbytář má valenou klenbu a trojlodí má klenbu křížovou. Při západní stěně je dvoupatrová kruchta. V patře na stěně věže je nepatrné torzo renesanční fresky a českého nápisu z roku 1594.

Zařízení kostela většinou pochází z období kolem roku 1730. Hlavní oltář, který je reminiscencí Berniniho svatopetrského tabernáklu, je dílem Teplického mistra z doby kolem roku 1730. Před oltářem jsou volné sochy sv. Petra a sv. Pavla. Točité sloupy jsou spojeny s vlastní stavbou oltáře, jehož střed tvoří obraz Křest Kristův, snad z dílny Petra Brandla. Oltář je lemovaný plochými reliéfy Teplického mistra: dole se nachází Poslední večeře, po stranách čtyři výjevy z Olivetské hory, nad římsou reliéf Nejsvětější Trojice a skupina andělů. Boční oltáře pocházejí z období kolem roku 1730: oltář sv. Jana Nepomuckého je portálový s obrazem sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa jehož autorem je též Teplický mistr. Obraz je umístěný mezi dvojicemi bočních sloupů. V nástavci je překryt plochý reliéf novějším obrazem. Protějškový oltář Čtrnácti svatých pomocníků s reliéfy sv. Václava a sv. Ludmily je vybaven obrazem z okruhu P. Brandla. Oltář v závěru boční lodi je od Teplického mistra. Je na něm obraz Svaté rodiny (tzv. Příbuzenstvo Kristovo). Pochází z poloviny 19. století a je na něm kopie podle obrazu V.V. Reinera. Je doplněn sochami sv. Antonína a světice s ratolestí s knihou mezi dvojicemi bočních sloupů. Nahoře má Boží oko a anděly. Oltář Svatého Kříže je portálový, sloupový, s volnou plastikou krucifixu před obrazem krajiny. Oltář sv. Barbory je portálový, sloupový, s obrazem světice a sochami sv. Ambrože, sv. Jana Křtitele, sv. Karla Boromejského a františkánského světce. V jeho nástavci jsou sochy čtyř světců.

Na kazatelně jsou ploché reliéfy zobrazující evangelisty a socha Krista na stříšce. Z období kolem roku 1730 pocházejí také dvě zpovědnice s plochými reliéfy sv. Máří Magdalény a sv. Petra od Teplického mistra. Cínová křtitelnice z období 1511–1517 má čtyři reliféry světců a je opatřená nápisem.

V kostele se nacházely varhany zhotovené kolem roku 1700 severočeskou varhanářskou rodinou Flecků, které byly později přemístěny do kostela sv. Petra a Pavla v Křemýži.

Kolem kostela byl hřbitov, který byl zrušen, z něj zůstaly pouze hrobky. Pod kostelem v severní boční lodi se nachází rodová hrobka Clary-Aldringenů, v jižní boční lodi hrobka rodu Vchynských ze Vchýnic s cínovými rakvemi a českými nápisy. V podlaze pod lavicemi je náhrobek Šebestiána z Gutštejna (1578), pamětní desky Pavla Antoniewicze (hejtman litevský, 1664) a paní Mikanové (1764).

Na jižní vnější stěně kostela je renesanční náhrobní kámen Johanky Kaplířové, rozené Gerštorfové z Gerštorfu z roku 1600 s českým nápisem a erbem. Dále je zde barokní náhrobník s reliéfem krucifixu (a jménem Maria Elisabeth) z roku 1711 a nápisový náhrobník městského písaře Christiana Da Thermen.

Kostel je kulturní památkou:

Orientovaná trojlodní bazilika byla postavena na počátku 18. století, a to na starších základech. Věž kostela má renesanční jádro a po požáru roku 1654 byla renovována. Fasády kostela jsou poměrně jednoduché, dominantou je západní hranolová věž.

Kostel sv. Jana Křtitele je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek na území městské památkové zóny. Vyrostl na základech starší stavby někdy po roce 1585. Stavba věže byla dokončena v roce 1594 a následně v roce 1645 snížena. Kostel pak prošel barokní úpravou v letech 1700 – 1703, jejímž autorem byl zřejmě Kr. Lagler. Další stavební práce byly provedeny v letech 1789, 1877 a 1890. Po roce 2000 probíhala na kostele oprava fasády a střechy.

Zděný kostel typu trojlodní baziliky je zasazený do terénu. Z obdélného půdorysu vystupuje na západě hranolová věž, doplněná na jihovýchodě válcovou schodišťovou věží. Střední loď je vyšší než boční lodě, pravoúhlý presbytář není architektonicky zvýrazněn. Západní hranolová věž je vždy dvěma profilovanými římsami nad sebou rozdělena na tři části. Všechna její nároží jsou opatřena pásovou bosáží – v dolní části jsou jednotlivé pásy stejně široké, ve střední části pak střídavě užší a širší. Zúžený hořejšek s dřívějším bytem hlásného má místo bosáže nárožní pilastry. V dolní části západní stěny věže je vstupní portál. Tvoří ho pilastry, nesoucí pás kladí a trojúhelný fronton. Pilastry mají dvakrát odstupňovanou patku, zhruba v polovině je přetíná plastický vodorovný pás, ukončuje je profilovaná římsová hlavice. Kladí má nad pilastry vždy jeden triglyf, vyplňuje ho vystupující plocha. Na stěně věže nad vrcholem frontonu je umístěn kříž. Půlkruhově zakončený dveřní otvor lemuje šambrána s patkou, vystupujícím pásem ve stejné úrovni jako na pilastrech a s hlavním klenákem, v němž je reliéfně provedený monogram IHS a pod ním dva letopočty. Ve cviklech pod kladím je vystupující plný kruhový motiv. Dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce mají v dolní části diamantovou bosu, výše obdélnou výplň a nahoře prosklenou část. Spoj křídel kryje profilovaný sloupek, na jehož hlavici je diamantová bosa. Ve střední části západní stěny věže jsou tři okenní otvory nad sebou. Dole je malé obdélné, na šířku orientované dvoukřídlé okno, lemované šambránou. Křídla rozděluje vodorovná příčle na poloviny. Velké střední okno je rovněž dvoukřídlé, avšak situované na výšku. Křídla mají v polovině vodorovnou příčli, nahoře je oddělená větrací část. Okno lemuje profilovaná šambrána nahoře s ušima s kapkou a dole s rozšířenými rohy. Dvě volutovité konzoly nesou trojúhelný rozeklaný fronton. V poli pod frontonem je uprostřed plastický obrysový kruh. Oválný horní okenní otvor, orientovaný na výšku, má v horní polovině šambránu s hlavním klenákem. Zúžená horní část věže má uprostřed stěny okno v šambráně, po stranách ho lemují stejné pilastry, jako jsou na nárožích. Plošinu kolem věže zabezpečuje jednoduché kovové zábradlí, obíhající celou věž. Severní stěna věže je v dolní části bez otvorů, ve střední úrovni jsou opět tři okna nad sebou, s drobnými odchylkami od západní strany. Dolní okno má šambránu, u níž jsou zvýrazněné všechny čtyři rohy, střední okenní otvor je o něco nižší, takže v orámování je zde navíc obdélná plocha nad oknem, a šambrána horního okna je úplná, s plastickým „klenákem“ rovněž ve středu bočních stran a dolní strany. Věž se na východní straně napojuje do střechy hlavní lodi, takže patrný je pouze její hořejšek. Pod bohatě profilovanou římsou, oddělující horní část, je po obou stranách střechy ve stěně věže malý kruhový okenní otvor. Ve stěně nad římsou jsou dva otvory – v jižní ose je okno v šambráně se zvýrazněnými horními rohy a v severní pak dveře v podobné šambráně. O tom, že jde o pozdější řešení, svědčí pilastry vpravo od okna a vlevo od dveří, do nichž zasahuje šambrána těchto otvorů. Jižní strana hranolové věže je z větší části zakryta připojenou válcovou schodišťovou věží. Ve střední úrovni je horní oválné okno, se stejnou šambránou, jako na protější straně. V zúžené horní části věže je pak okno v šambráně. Střecha věže je v dolní části dvoustupňová. V dolním stupni s prohnutými boky je uprostřed každé strany půlkruhově zakončené okénko, lemované pilastry, které nesou trojúhelný štít. Ve vrcholu štítu je jehla s oválnou makovicí. Na přilbovitý horní stupeň navazuje polygonální nástavec s otvory, na který je připojena jehlová horní část, zakončená makovicí s obrysovým křížem s trojlistě ukončenými rameny. Krytinou střechy je plech.

Válcová schodišťová věž je stejně vysoká, jako věž hranolová. Římsy ji dělí na pět úrovní, z nichž ta horní je mírně zúžená. Římsa třetí zdola je opatřená zubořezem, ostatní jsou poměrně ploché. Na západní straně jsou v dolní části dveře, lemované šambránou s ušima, výše pak kruhové okénko. Je situované u styku schodišťové věže s věží hranolovou a jeho šambrána má uprostřed každé strany otvoru plastický „klenák“. Takové okénko je ve všech dalších úrovních, a to rovněž i na jižní a východní straně věže. V nejvyšší části jsou dvoje protějškové dveře – na západě a východě – jimiž lze vstoupit na plošinu kolem věže hranolové. Schodišťová věž má střechu v dolní části zvonovitou, následuje polygonální nástavec s otvory a jehla, zakončená makovicí. Na ní je umístěný obrysový kříž s příčným břevnem a vrcholem svislého března, zakončenými do trojlistu. Krytinou střechy je plech. Západní průčelí kostela tvoří kromě západních stran hranolové věže a válcové schodišťové věže také stěny bočních lodí, provedené stejně a zároveň obdobně jako u hranolové věže. U nároží je pásová bosáž, nahoře dvojitá římsa, nad níž se zvedá trojúhelný štít s profilovaným orámováním. V dolní části jsou dvoukřídlé dveře rámové konstrukce, lemované portálem. Jde o zjednodušenou verzi portálu hranolové věže. Šambránu kolem dveří doplňuje kladí s dvěma postranními triglyfy a trojúhelný rozeklaný fronton. Ve štítu je segmentově zakončený okenní otvor. Poměrně prosté jižní průčelí kostela je dvouúrovňové, tvořené jižní boční lodí a nad ní lodí hlavní. Pětiosá boční loď má fasádu členěnou pilastry mezi osami, v nichž jsou umístěná okna. Otvory, nahoře ukončené do mírného segmentového oblouku, mají profilovanou šambránu s ušima s kapkou a rozšířenými dolními rohy. Okna s vitrážemi člení čtyři vodorovné příčle a dvě kovové svislé. Okno v ose třetí od západu (zleva) je dole kratší, protože se pod ním nachází vstup, lemovaný šambránou. Stěnu zakončuje profilovaná římsa. Nad pultovou střechou boční lodi se zvedá pětiosá jižní fasáda lodi hlavní. Také ona je členěná pilastry, oddělujícími jednotlivé osy, v nichž jsou okna. Vzhledem k přilehlé střeše boční lodi jsou okna zhruba pouze poloviční výšky. Nahoře je zakončuje segmentový oblouk, jejich plochu rozdělují dvě svislé a dvě vodorovné příčle. Otvory lemuje profilovaná šambrána s ušima s kapkou, horní část je ve středu zalomená směrem dovnitř. Stěna vrcholí profilovanou hlavní římsou. Krajní východní osa jižního průčelí má v přízemí otvor zakončený segmentovým obloukem s profilovanou šambránou s ušima a kapkou, nad ním je pravoúhlé okno. Lemuje ho profilovaná šambrána s ušima a kapkou a se zvýrazněnými dolními rohy. Okno je dřevěné dvoukřídlé, umístěné v líci. Křídla rozdělují dvě vodorovné příčle, nahoře je dvoukřídlá větrací část, jejíž křídla člení vodorovná příčle na poloviny. Mezi osami jižní boční lodi čtvrtou a pátou od západu se ke kostelu napojuje obdélný patrový přístavek, stejně vysoký jako boční loď. Západní i východní stěna jsou provedené stejně – jako obdoba boční lodi. Dole je sokl, u nároží a mezi osami je průběžný pilastr. V ose blíže boční lodi je vstup v pravoúhlém portálu, v patře jsou v obou osách okna – menší varianta oken boční lodi, včetně šambrány. V dolní části západní stěny jsou k ní přizděny tři náhrobníky. Východní stranu téměř celou zakrývá drobný spojovací krček, vedoucí do areálu zámku čp. 517, konkrétně do pavilónu čp. 520, zvaného Kolostůjovy věžičky. Přístavek má valbovou střechu, na západě zapojenou do střechy jižní boční lodi.

Východní a severní strana kostela má díky jeho zasazení do terénu poměrně vysokou suterénní část, zpevněnou na obou stranách novodobou zdí s mohutnými hranolovými opěráky po celé výši suterénu. V severní části východní strany kostela je v suterénu zhruba čtvercový zazděný otvor v šambráně. Čtyřosé východní průčelí nad úrovní suterénu rozdělují pilastry, rozmístění oken je zčásti asymetrické. Neplatí to pro střední dvě osy, kde jsou stejná okna jako v bočních lodích – zde umístěná blíže pilastrům, směřujícím ke krajním osám. Stejné okno je i v severní ose, situované je blíže pilastru jižně od okna. Ještě výrazněji vybočují ze symetrie dvě okna, umístěná nad sebou v krajní jižní ose. Horní z nich je stejné jako v horní části východní osy jižního průčelí, včetně šambrány. Umístěné je výše než zbývající okna tohoto průčelí a blíže pilastru severně od okna. Dolní okno krajní jižní osy je menší, rozdělené vodorovnou příčlí na poloviny a lemované profilovanou šambránou s ušima a kapkou. Dolní rohy šambrány jsou rozšířené. Nad profilovanou hlavní římsou se zvedá vyvýšená hlavní loď, po obou stranách s trojúhelnými štíty lodí bočních. V obou štítech je dřevěné větrací okénko s dřevěnými lamelami. Je obdélné, situované na šířku a zakončené segmentovým obloukem. Ve středu východní stěny hlavní lodi je obdélné okno se segmentovým horním zakončením. Lemuje ho profilovaná římsa s ušima s kapkou, horní část je ve středu zalomená směrem dovnitř a dolní rohy jsou hrotovitě rozšířené. Po obou stranách okna a u nároží je vždy jeden pilastr. Stěna vrcholí profilovanou hlavní římsou. Severní průčelí je až na opěrnou zeď provedeno stejně, jako jeho jižní protějšek. Hlavní loď má sedlovou střechu s námětkem, nad presbytářem je valba. Ve střeše – a rovněž ve střechách bočních lodí – jsou rozmístěna střešní okna (výlezy). V hřebeni střechy nad presbytářem je zasazena polygonální zvonička. Na kopulovitou dolní část střechy navazuje jehla, zakončená makovicí s obrysovým křížem, který má vodorovné břevno a horní část svislého břevna ukončenou do trojlistu.

Kostel patří k velmi významným památkám na území historického jádra města; jde o cenný výpovědní pramen s autenticky zachovanými konstrukcemi i drobnějšími detaily, které vytvářejí mimořádně věrohodně působící celek, dokládající postupný vývoj této sakrální stavby od konce 16. století až do konce století 19.; kostel je rovněž jednou z dominant Zámeckého náměstí a výraznou součástí jeho urbanistické struktury.

Původní evidenční list památky:

Orientovaná trojlodní basilika s pravoúhlým závěrem, převýšenou střední lodí a představěnou střední věží před západní průčelí. Lodi sklenuty křížovou klenbou na vysokých arkádách, oddělujících střední loď od lodí bočních. Při západní straně dvoupatrová kruchta. V bočních lodích krypty. Fasáda nečleněná, věž čtvercová s přiloženou věží na segmentovém půdorysu se schodištěm, v nejvyšším patře věže ochoz.

Věž na starším renesančním jádru renovována po požáru 1654. Vlastní kostelní stavba z prvých let 18. stol. na starších základech (základní kámen položen r. 1700).

Hodnotné vnitřní zařízení. Ve zdivu kostela dochován fragment čes. renes. nápisu ze 16. stol+ v kryptách historické pohřby v cínových rakvích s čes. nápisy.