Kostel svatého Františka z Assisi v Tanvaldu

Východně od údolí říčky Desná stojí ve svahu nad Tanvaldem kostel svatého Františka z Assisi.
I když vlastně tvrdit, že nad Tanvaldem, není úplně přesné. Kostel totiž vznikl v době, kdy šlo o Šumburk nad Desnou – ke sloučení s Tanvaldem došlo roku 1942 nařízením německých říšských úřadů.

Na wiki:

Kostel svatého Františka z Assisi (Serafinského) v Šumburku nad Desnou je pseudogotickou sakrální stavbou. Je chráněnou kulturní památkou a dominantou města Tanvald.

Základní kámen kostela byl položen 3. prosince 1898. Stavba byla vysvěcena 15. srpna 1901, nicméně práce vedené místním stavitelem Karlem Pekárkem pokračovaly až do roku 1903. Původně měl kostel poněkud netradiční název Jubilejní kostel císaře Františka Josefa I. Základní kámen kostela, který obsahuje zaletovanou schránku se zakládací listinou, stavební plány a korespondencí vztahující se ke stavbě, byl totiž položen v roce 50. výročí jeho nástupu na trůn. Od roku 1918 je označován jako kostel sv. Františka z Assisi nebo také sv. Františka Serafinského.

Kostel je obdélný, jednolodní. Má obdélný, polygonálně ukončený presbytář a severozápadní věž. Presbytář má křížovou žebrovou klenbu.

Zařízení kostela je novodobé a historizující. Zvony z věže byly v období druhé světové války konfiskovány. V roce 1993 získal kostel dva nové zvony.

Kostel je kulturní památkou:

Areál neogotického kostela svatého Františka z Assisi byl dostavěn v roce 1901. K vlastnímu kostelu patří přístupové schodiště překonávající svah stavební parcely kostela.

kostel:

Neogotický kostel zasvěcený svatému Františku z Assisi byl vystavěn v letech 1899 až 1901 tanvaldským stavebním podnikatelem Karlem Pekárkem. Vysvěcení dokončené stavby provedl 14. srpna 1904 pražský biskup Václav Frind.

schodiště:

Žulové přístupové schodiště.

Původní evidenční list památky ->

Rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku:

O kostele v bakalářské práci Vitráže a další okenní výzdoba sakrálních i profánních objektů na Jablonecku do r. 2022 Jany Staňkové z roku 2023:

Kostel svatého Františka z Assisi se nachází v Šumburku nad Desnou, který je jednou z městských částí Tanvaldu.

Jedná se o jednolodní novogotický kostel s obdélníkovým půdorysem a se severozápadní věží. Je ukončen polygonálním presbytářem, který je sklenut křížovou žebrovou klenbou. Jeho základní kámen byl položen dne 4. června 1899 a celá výstavba byla svěřena architektu Karlu Pekárkovi. O rok později se začal vybavovat interiér kostela, především dodáním pěti zvonů zhotovených v dílně c. k. dvorního zvonaře Petra Holzera z vídeňského Nového Města a varhan vytvořených Jindřichem Schiffnerem z pražského Smíchova.143 K vysvěcení šumburského kostela došlo až 15. srpna 1901 jabloneckým vikářem Františkem Günterem.144 Vzhledem k tomu, že byla stavba tohoto kostela zahájena během 50. výročí nástupu Františka Josefa I. na trůn, se původně jmenoval „Jubilejní kostel císaře Františka Josefa I.“ Současný název se zasvěcením svatému Františku z Assisi se u kostela začal používat až v roce 1918.145 V roce 1917 bylo pět zvonů odvezeno pro válečné účely. Nové čtyři zvony od firmy Antonín Winter z Broumova byly dodány kostelu až v roce 1927, kdy se poprvé rozezněly o Vánocích dne 25. prosince.146 Za druhé světové války byly zvony konfiskovány a nové dva byly přivezeny až roku 1993.

Před výstavbou tohoto kostela byla obec Šumburk od roku 1738 součástí příchovické římskokatolické farnosti. Avšak rychlý růst obce a potíže s pohřbíváním (obzvlášť v zimě) nakonec přimělyv roce 1885 pár vlivných osobností ze Šumburku dohodnout se na patřičných krocích, mezi něž patřilo zřízení nového římskokatolického kostela a samostatného farního úřadu.

V současné době je kostel svatého Františka z Assisi pod správou římskokatolické farnosti se sídlem v Šumburku nad Desnou (součást římskokatolické farnosti Tanvald).

V tomto kostele se v současnosti dochovaly čtyři figurální vitráže, které byly zhotoveny dne 23. listopadu 1900 pobočkou firmy Richard Schlein z Hrádku nad Nisou. Zbylé vitráže jsou složené z barevných kosodélníků a mají barevný okraj.

Vitráž č. 1: Madona
Umístění: Presbytář, okno vlevo.
Členění a rozměry vitrážového okna: Vitráž má obdélníkový tvar s lomeným závěrem. Výška vitráže činí cca 4,5 m a šířka cca 1,1 m.
Popis: Ústředním motivem této vitráže je Madona. Korunovaná Panna Marie má ve svém náručí malého Ježíše a stojí bosýma nohama ve výklenku. Obě postavy mají kolem hlav svatozáře. Pozadí je různobarevné v jednotlivých částech, převážně v červené a modré barvě, doplněné bílými rozetami. V rozvinuté nápisové pásce je napsáno latinské jméno světice v gotické minuskule se zvýrazněním modré barvy u každého prvního písmene: „St. Maria“ (Překlad: „Sv. Marie“). V dolní části vitráže je napsán německý text s věnováním v gotické minuskule se zvýrazněním zlaté barvy téměř u každého prvního písmene: „Gewidmet vom Bürgermeister Josef Pochmann AD 1900“ (Překlad: „Věnoval starosta Josef Pochmann, L. P. 1900“). Na pravé patce je napsán německý název firmy ve šikmém směru zleva doprava: „Richard Schlein“.
Ikonografický rozbor: Jedná se o figurální vitráž, na níž je zobrazena Madona. Vzhledem k atributu v podobě malého Ježíše i rozvinuté nápisové pásce se jménem světice jde o Pannu Marii.
Technologický popis: Vitráž se skládá z dílků malovaného a barevného skla spojených olověnými pásky. Je zpevněnašesti silnými vodorovnými olověnými pásy.
Technický stav: Vitráž je ve velmi dobrém stavu.
Autor/Donátor: V dolní části vitráže je uvedena informace jak o autorovi, tak i o donátorovi vitráže. Vitráž byla v roce 1900 vyrobena hrádeckou pobočkou firmy Richard Schlein a darována kostelu šumburským starostou Josefem Pochmannem.

Vitráž č. 2: Zmrtvýchvstání Ježíše Krista
Umístění: Presbytář, okno uprostřed.
Členění a rozměry vitrážového okna: Vitráž má obdélníkový tvar s lomeným závěrem. Výška vitráže činí cca 4,5 m a šířka cca 1,1 m.
Popis: Ústředním motivem vitráže je zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ježíš Kristus má kolem hlavy svatozář s řeckým křížem a je oblečen v červeném plášti. Má v levé ruce hůl a ukazovák pravé ruky si přikládá na hruď. Stojí bos ve výklenku. Pozadí je opět různobarevné: jsou zde části v modré, červené (někde doplněné bílými dílky skla) a zelené barvě. V dolní části vitráže je napsán německý text s věnováním v gotické minuskule se zvýrazněním zlaté barvy téměř u každého prvního písmene: „Gewidmet vom August u. Hermine Stumpe AD 1900“ (Překlad: „Věnovali August a Hermine Stumpeovi, L. P. 1900“).
Ikonografický rozbor: Jedná se o figurální vitráž, která zachycuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Technologický popis: Vitráž se skládá z dílků malovaného a barevného skla spojených olověnými pásky. Je zpevněna šesti silnými vodorovnými olověnými pásy.
Technický stav: Vitráž je velmi zachovalá.
Autor/Donátor: V dolní části vitráže je uvedena informace pouze o tom, že v roce 1900 daroval kostelu tuto vitráž manželský pár, August a Hermine Stumpeovi.

Vitráž č. 3: Svatá Anna s Pannou Marií
Umístění: Presbytář, okno vpravo.
Členění a rozměry vitrážového okna: Vitráž má obdélníkový tvar s lomeným závěrem. Výška vitráže činí cca 4,5 m a šířka cca 1,1 m.
Popis: Ústředním motivem vitráže je svatá Anna, která levou rukou objímá malou Pannu Marii a zdvihá pravou ruku. Má kolem hlavy svatozář, svoji hlavu má zahalenou bílým rouchem a oblečena je v červené tunice a v modrém plášti. Panna Marie má kolem hlavy svatozář a ve vlasech červený šátek. Má prosté šaty a přikládá obě ruce k sobě ve znamení prosby. Obě postavy stojí ve výklenku. V rozvinuté nápisové pásce je napsáno latinské jméno světice v gotické minuskule se zvýrazněním modré barvy u každého prvního písmene: „St. Anna“. V dolní části vitráže je napsán německý text s věnováním v gotické minuskule se zvýrazněním zlaté barvy téměř u každého prvního písmene: „Gewidmet vom Baumeister Carl Pekarek u. Tochter Anna AD 1900“ (Překlad: „Věnovali stavitel Karel Pekárek a dcera Anna, L. P. 1900“).
Ikonografický rozbor: Jedná se o figurální vitráž. Především atribut malé Panny Marie patří ke svaté Anně. Správnost jména této světice potvrzuje i nápisová páska.
Technologický popis: Vitráž se skládá z dílků malovaného a barevného skla spojených olověnými pásky. Je zpevněna šesti silnými vodorovnými olověnými pásy.
Technický stav: Vitráž je ve velmi dobrém stavu.
Autor/Donátor: V dolní části vitráže je uvedena pouze informace o tom, že ji v roce 1900 darovali kostelu stavitel Karel Pekárek a jeho dcera Anna.

Vitráž č. 4: Svatý Alois
Umístění: Pravá strana boční lodi, okno vlevo, nejblíž k presbytáři.
Členění a rozměry vitrážového okna: Vitráž má obdélníkový tvar s lomeným závěrem. Výška vitráže činí cca 4,5 m a šířka cca 1,1 m.
Popis: Na vitráži je vyobrazen svatý Alois. Kolem hlavy má svatozář. Pravou rukou přidržuje bílou lilii a v obou rukou má velký krucifix. Stojí ve výklenku. Pozadí vitráže je v jednotlivých řádcích dílků rovněž různobarevné. Pod tímto světcem je napsáno latinské označení pro svatého a německé jméno světce tučným písmem ve zlaté barvě v gotické minuskule: „St. Aloysius“ (Překlad: „Sv. Alois“). Na každé ze dvou rozvinutých nápisových pásek vedle sebe je napsána jedna část jména donátorky v němčině v gotické minuskule s zvýrazněným prvním písmenem ve zlaté barvě: „Agathe Bartl“ (Překlad: „Agáta Bartlová“). Pod páskami se nacházejí ornamenty v podobě květů a listů. V pravém rohu vitráže je napsán německý text s údaji o výrobci vitráží: „Ausgeführt von Richard Schlein, Grottau i. B.“ (Překlad: „Provedla firma Richard Schlein, Hrádek n. N.“) Celou vitráž lemuje modrý okraj zdobený prvky jehličí a červenými a bílými rozetami ve tvaru kruhu a čtverce. 
Ikonografický rozbor: Jedná se o figurální vitráž. Vzhledem k atributům v podobě krucifixu (kříže) a lilie a nápisové pásce jde o svatého Aloise.
Technologický popis: Vitráž se skládá z dílků malovaného a barevného skla spojených olověnými pásky. Je zpevněna šesti silnými vodorovnými olověnými pásy.
Technický stav: Vitráž je velmi zachovalá.
Autor/Donátor: V dolní části vitráže jsou uvedeny údaje o donátorovi. Vitráž darovala kostelu Agáta Bartlová.