Kaple u kostela svatého Jakuba Většího (Staršího) u Lahovic

Jižně od Lahovic stojí ruina kostela svatého Jakuba Většího (Staršího) a u ní kaple v podobném stavu.
O pustnoucím kostele viz odkaz. Kaple by podle některých zdrojů měla být původem starší než kostel…

Na wiki:

Vedle kostela se nachází malá kaple. Jedná se o drobnou barokní stavbu, která je ukončená štítem s nikou.

Kaple je kulturní památkou jako součást kostelního areálu:

Kaple (zřejmě z 50. l. 18. stol.) v rámci jednoty celku přejímá tvary kostela. Edikulový štít s mohutným frontonem má uprostřed rovněž niku. Do kaple se vstupuje otvorem s mírně stlačeným obloukem. Interiér je zaklenut valenou klenbou s lunetami, v každé stěně kaple je nika.

Areál kostela vznikl v souvislosti se starší svatojakubskou studánkou, jejíž voda byla považována za zázračnou a uzdravující a nad níž stála dřevěná kaple z roku 1670; již v průběhu 2. poloviny 17. století se studánka stala lokálně významným poutním místem a tak po polovině 18. století byla kaple nahrazena zděnou; kaple dokládá lokální rozšíření kultu poutí, které je spojeno s obnovou náboženského života v pobělohorském období.

Ohrožené kulturní dědictví.

Prohlášení za kulturní památku:

Zničené kostely:

Má novou střechu. Dozděna je korunní římsa. Z větší části má novou, ještě nenatřenou omítku. Bez dveří, vstup je provizorně zakryt plachtou. Uvnitř byl pramen.

Kaple je zakreslena již na mapě Stabilního katastru z roku 1843.

Pozemek s kaplí patří římskokatolické církvi; v kapli žije se svolením církve bezdomovec, který postupně odstraňuje náletové dřeviny z okolí kaple a kostela.

V odkazu je vidět řada fotografií z nejrůznějších období, a to včetně interiéru. Kdysi to tam vypadalo takto:

iDNES:

16. listopadu 2014 – Zchátralý kostel svatého Jakuba v Libčevsi na Lounsku, který býval v minulosti vyhledávaným poutním místem, má nezvyklého ochránce. Stará se o něj bezdomovec Pavel, který žije jako poustevník v sousední kapličce. Kostel chátrá od války, místy má probořenou střechu, popraskané zdi a je bez oken.

„Vykácel jsem náletové dřeviny kolem kostela, aby byl aspoň trochu vidět ze silnice. Je smutné, v jakém stavu se nachází, a bude to jen horší,“ říká jednapadesátiletý muž.

Na stole v kapličce, kde žije se se svolením církve, leží několik sklenic se zavařeninou, oblečení visí na šňůrách. Televizi ani denní noviny nemá, přesto o tom, co se děje doma i ve světě, ví. Zprávy mu zprostředkovává malé rádio. „Měl jsem pěkné rádio, vypadalo jako vosí hnízdo, ale někdo mi ho ukradl,“ krčí rameny.

U kostela v Libčevsi žije tři roky. Pochází z nedaleké obce Sinutec a o bydlení podle svých slov přišel kvůli restitucím, když tamní hospodářství získal restituent, který je vystěhoval. Společně se dvěma bratry a matkou se ocitli bez střechy nad hlavou. Později se musel kvůli nedostatku peněz vystěhovat i z dalšího bytu.

„Byli jsme tam čtyři, žádné soukromí a přitom vysoké účty,“ krčí rameny.

Matka mu před měsícem zemřela v léčebně pro dlouhodobě nemocné. „Zjistil jsem to až teď v listopadu. Zemřela už druhou neděli v říjnu, dřív mi nikdo nedal vědět,“ zlobí se.

Na jídlo a kuřivo si vydělává jednorázovými brigádami. „Škoda že už skončilo česání jablek. V prosinci nebo po Novém roce bych měl jít stříhat ovocné stromy, bude záležet na počasí. Je potřeba, aby nebyly mrazy. Dělám, co se namane, práci si nevybírám. Tu a tam vypomůžu něco vykopat, na stavbě, za to dostanu peníze a jídlo. O stálou práci nezavadím, kvůli věku. Prý bych mladým nestačil. Jak mě můžou hodnotit, když mě neviděli dělat?“ říká.

Vodu čerpá ze studánky, která je přímo v kapli. Váže se k ní legenda, že prý uzdravuje. „Voda, to je základ. Piji ji a jsem zdravý, takže na tom něco určitě bude,“ usmívá se muž.

Naposledy opravil díky podpoře členů sdružení Středohoří střechu kaple. Tašky totiž nenechavci rozkradli. „Dali jsme nové tašky a nabarvili je modře, aby to zloděje nelákalo,“ usmívá se.

Blížící se zima ho neděsí. „Loňská byla mírná. Můžu si tu zatopit, když však venku hodně a dlouho mrzne, tak i mně je zima,“ pokračuje.

Společnost mu dělají zvířata. „Měl jsem ochočeného divočáka, před časem mi ho myslivci zastřelili. První rok tu se mnou byl pes Artur, vypadal jako liška, někdo ho ale otrávil. Choval jsem i slepice, ale zakousla mi je lasička,“ vypráví Pavel.

Kostel svatého Jakuba v Libčevsi navštěvují turisté stále, i když ve značně omezeném počtu. Zavítají tam především lidé hledající kešky – v rámci hry zvané geocaching. „Občas mi přinesou něco k jídlu. Popovídám si s nimi,“ říká bezdomovec.

Nad budoucností nepřemýšlí. „Radši nemyslet. Držím se toho, že je dobře, že člověk neví, co bude pozítří, za rok,“ uzavírá.

Fotka z roku 2017 svědčí o tom, že v té době místu opravdu byla věnována alespoň nějaká pozornost, i když už tehdy toho z výše zmiňované modré moc nezbylo:

Aktuálně všude kolem dokola přebujelé nálety. Fasáda (opadaná omítka) a drolící se podstřešní římsa vypadají v podstatě stejně. Vchod je zakryt plachtou, nad volným obloukem černo od sazí. Před kaplí improvizovaný záhon, pár keříků rajčat, nějaká cibule. A pár rostlin, z nichž by oficiální místa radost neměla. Za plachtu si netroufám, netuším, zda je zachován občas zmiňovaný vývěr pramene – mapy.cz ukazují studánky v okolí, ale po těch není ani stopy.

Kačeři uvádějí:

Na počátku tohoto poutního místa byl sen písaře libčeveského panství Martina Schwarze, jenž ochořel těžkou horečkou. Zdálo se mu, že pokud se chce uzdravit, má vzdát hold svatému Jakubu Většímu u nedaleké studánky jemu zasvěcené. Učinil tak a skutečně se uzdravil. Následovně nechal v roce 1670 zbudovat malou kapli ke cti jmenovaného patrona studánky. Po 80 letech vedl zvětšující se příliv poutníků s podporou libčeveského duchovního Kašpara Himmela k postavení většího poutního kostelíka, což povolili rukou nedílnou majitel panství Ferdinand Filip z Lobkovic a biskupská konzistoř v Litoměřicích.

…

Až koncem 90. let 20. století byla občanským sdružením Kampanila opravena studánková kaple a v kostele provizorně podepřena klenba chóru. Po několika letech ale byly obě stavby opět na pokraji zhroucení. Koncem roku 2014 občanské sdružení Středohoří sobě zajistilo alespoň opravu zčásti rozkradené a zčásti rozbité střechy menší studánkové kapličky, poustevník ji v roce 2015 obkopal od pozdějších návozů. Z této studánky se nenapiješ, její voda byla svedena do obecního vodovodu. Pokud se v brzké době nenajde nějaké smysluplné využití tohoto zajímavého areálu, bude zřejmě odsouzen k postupnému zániku.

V areálu kostela a studánkové kaple přebývá s vědomím církevní vrchnosti poustevník (strážce kešky). Nejprve bydlel v kostele, před časem se přestěhoval do komornějšího prostředí studánkové kaple. 

Poslední jakž takž aktuální informace jsou z období 2014-2017, co se (a zda vůbec) s areálem děje momentálně, najít nelze. A zda je v kapli stále stejný „poustevník“, nemám tuchy.

Samotná kaple byla zvána studánkovou, byl v ní vývěr výše zmiňovaného léčivého pramene. Mapy.cz udávají v okolí na základě evidence Národního registru pramenů a studánek (eStudanky.eu) v okolí další tři. Já ale nedokázal objevit ani jeden jediný, byť fotky na výše zmíněném webu ukazují vcelku jasné artefakty. Já se ovšem prodíral tímto terénem ve snaze dostat se na příslušné GPS a získal jen a pouze celou řadu škrábanců a jizev: