Kostel svatého Bartoloměje v Teplicích

Na křižovatce ulic Českobratrská a Chelčického v Teplicích stojí v prudkém svahu kostel svatého Bartoloměje.
Na wiki:

Kostel svatého Bartoloměje v Teplicích (německy St. Bartholomäus-Kirche) je původně luteránský kostel poblíž centra lázeňského města Teplice. Byl postaven ve druhé polovině 19. století v pseudorománském slohu. Od roku 1990 je v soukromých rukách a pro církevní účely nevyužíván. Je chráněn jako kulturní památka.

Byl postaven z podnětu pruského krále Bedřicha Viléma IV. podle návrhu architekta Friedricha Augusta Stülera v letech 1861–1884 a pojmenován St. Bartholomäus-Kirche. O 20 let později byla ke kostelu přistavěna mohutná hranolová věž, díky níž je stavba jednou z dominant města. U kostela je terasa s balustrádami.

Kostel byl původně luteránský, v letech 1945 až 1965 patřil Československé církvi husitské, která jej pojmenovala kostelem Prokopa Holého. Poté připadl městu, jež jej v roce 1990 prodalo soukromníkovi, který zde otevřel restauraci a diskotéku. Později byl kostel na přelomu první a druhé poloviny 90. let odprodán teplickému developerovi Jaroslavu Třešňákovi, který kostel zakonzervoval, ale nijak jej nevyužívá.

Na jaře 2013 byl kostel zapojen do akce Noc kostelů. Byla zde prezentace vězeňské kaple, práce kaplanů u vězeňské služby a Církve československé husitské.

Dnes je v něm výstavní galerie, kde je několik expozic a odpočinkové místo a také koncertní sál, který využívá akustiku tohoto prostoru zejména pro koncerty vážné hudby a hudby akustických stylů, který provozuje společnost VisitTeplice.

Za chrámem se nachází prostor, kde býval starý židovský hřbitov, který byl v roce 1939 zasypán i s náhrobky. Z terasy nad balustrádou je výhled na Krušné hory v širokém pásu, mj. na Hornickou kulturní krajinu Krupka.

Kostel je na návrší nad křižovatkou Chelčického a Českobratrské ulice, zhruba 500 metrů od středu města. Do jmenovaných ulic nezajíždí MHD, je zde možné parkovat autem. Ke kostelu nevede žádná z vyznačených turistických tras. Areál je oplocen a uzamčen.

Kostel je kulturní památkou:

Trojlodní bazilika, doplněná schodištěm, byla postavena dle raně křesťanských vzorů na popud pruského krále Bedřicha Viléma IV.. Plány jsou dílem A. Stüllera, ale věž byla dokončena později (1882) podle návrhu L. Persia. Vysvěcení proběhlo 24. 8. 1864.

Objekt byl užíván k sakrálním účelům – původně evangelickou církví augšpurské konfese, po roce 1945 církví československou husitskou; od roku 1990 sloužil světským účelům; nejprve jako restaurant, provozovaný do 1994, nyní je užíván příležitostně k pořádání kulturních, společenských, ale i soukromých akcí.

Umělecky velmi hodnotná budova trojlodní baziliky, doplněná přístupovým schodištěm, byla vystavěná dle starokřesťanských vzorů podle návrhu Agusta Stüllera. Jde o cenný doklad sakrální stavby z období po polovině 19. století, postavené pro věřící evangelické církve. Kostel, provedený po architektonické i umělecko-řemeslné stránce s vysokou kvalitou, je díky svému umístění a zejména své velmi vysoké věži výraznou urbanistickou dominantou. Zároveň má i historické hodnoty – dokládá existenci zdejší evangelické obce a rovněž je spojen s teplickým lázeňstvím, neboť byl v minulosti navštěvován četnými zahraničními návštěvníky lázní z protestantských zemí, mezi nimiž bylo mnoho významných osob, včetně pruských králů a saských kurfiřtů.

evangelický kostel sv. Bartoloměje

Plány kostela vyhotovil Agust Stüller na přímý příkaz pruského krále Bedřicha Viléma IV. Výstavba byla provedena teplickými stavebními firmami v letech 1861-2, poté se pracovalo na interiéru. Kostel byl vysvěcen 24. 8. 1864. Věž byla vystavěna jen do výše lodi – dokončena byla v roce 1882 dle návrhu Ludwiga Persia, stavbu realizoval teplický stavitel Herrman Rudolph. Kostel byl stavěn pro teplickou evangelickou obec a četné zahraniční návštěvníky teplických lázní z protestantských zemí, mezi nimiž hlavní místo zaujímali pruští králové a saští kurfiřti. Ti se významnou měrou podíleli i na financování stavby. Věžní hodiny – dnes neexistující – byly dokončeny v roce 1887. Původní varhany od firmy Jahn & Söhne z Drážďan byly odtud přeneseny do evangelického kostela v Trnovanech, zvaného Zelený a zde, spolu s kostelem, zničeny. Původní název kostela zněl: „Mírový kostel sv. Bartoloměje“. Po r. 1945 přešel do správy církve československé husitské jako kostel Prokopa Holého. V roce 1990 byl kostel prodán soukromé osobě, opraven a upraven na restaurant, který zde byl provozován do roku 1994. Poté se zde konaly pouze příležitostné akce. Dnes je již v rukou další soukromé osoby, užíván je k pořádání různých kulturních, společenských, ale i soukromých akcí.

Trojlodní bazilika starokřesťanského typu z režného cihlového zdiva, s nartexem, arkádovým průčelím a vysokou kampanilou po levé straně, se nachází na vysokém skalnatém vrchu (zvaném dříve Breitenberg či Judenberg), u křižovatky ulic Českobratrská a Chelčického. Orientovaná je v ose severovýchod – jihozápad. Postavená byla jako klasická bazilika – s nižšími postranními loděmi a převýšenou hlavní lodí. Severovýchodní průčelí má v dolní části nartex, otevřený pěti oblouky arkády se sloupy. Je plochostropý, široký na jeden oblouk bočních průčelí (v levém je umístěn vchod do boční věže – kampanily). V třech středních obloucích jsou ve stěně lodi prolomeny portály s půlkruhovými záklenky (v prostředním z nich je reliéfní kruhový medailón s hlavou Krista). Arkádu nesou válcové kamenné sloupy s kompozitními hlavicemi s motivy akantu a růží. Stěna s portály je členěna pilastry se stejnými hlavicemi. Strop nartexu je dřevěný, členěný na několik polí se čtvercovými kazetami se středovou kytkou. Nad pultovou střechou nartexu se vysoko zvedá střední loď, rámovaná a členěná lizénami, s velkou kruhovou třináctidílnou rozetou uprostřed. Rozeta má profilovanou šambránu. Stěna vrcholí trojúhelným štítem, orámovaným třemi zdobnými pásy nad sebou, z nichž nejvýraznější je zubovitý dolní. Ve štítu je vpadlé obdélné pole, v němž se nachází reliéfní rovnoramenný kříž s rozšířenými konci ramen. Vrchol průčelí zdobí kovový obrysový kříž s trojlistě ukončenými břevny. Severovýchodní fasády bočních lodí jsou oproti hlavní lodi mírně ustoupené, nahoře se šikmo přimykají k hlavní lodi. Horní okraj stěn zdobí stejné pásy jako štít hlavní lodi. Severozápadní a jihovýchodní průčelí baziliky jsou v bočních lodích pětiosá, v hlavní lodi desetiosá. Okenní otvory bočních lodí jsou vysoké, zakončené do půlkruhového oblouku. Rozděluje je zděná svislá příčle, nahoře jsou obě části zakončené do půlkruhu. Ve cviklu nad nimi je ještě kruh. Skla člení pět vodorovných kovových příčlí, okna lemuje zdobná šambrána. Okna hlavní lodi jsou nižší a užší, nahoře půlkruhového tvaru. Rozdělená jsou třemi vodorovnými kovovými příčlemi, lemuje je šambrána. Průčelí hlavní lodi i nižších lodí bočních je členěno mezi okny vystupujícím lizénovým rámcem se zubořezem pod římsou. Hlavní římsy bočních lodí i hlavní jsou provedené dekorativně. Jihozápadní závěr kostela ukončuje půlkruhová apsida hlavní lodi s pěti okny s půlkruhovými záklenky, opět ve stejných lizénových rámcích. Na římsu nad okny dosedá trpasličí galerie se slepými arkádami, nesenými sloupy s kompozitními hlavicemi s květinami. Nad arkádami je hlavní římsa s bohatým keramickým dekorem, pod ní pak pás s výzdobou z terakoty. Stěnu vlastní hlavní lodi člení nárožní lizény a stejné orámování štítu jako na severovýchodě. Stejná je i rozeta, kříž na stěně nad ní a rovněž kovový kříž ve vrcholu. V dolní části je po obou stranách apsidy situováno drobné, půlkruhově zakončené okno. Stejné dva okenní otvory jsou i v obou bočních lodích – v severozápadní boční lodi jsou zazděné. I boční lodi mají nárožní lizény a dekorativní orámování horní šikmé části stěny. Střecha hlavní lodi je sedlová, bočních lodí a nartexu pultová. U východního nároží kostela se nachází velmi vysoká věž – kampanila – která byla dostavěna později. Do výše úrovně boční lodi (kde původně končila) má průčelí členěná podobně jako boční lodě – lizénovými rámy s horním zubořezem a s ozdobnou horní římsou. Lizénové rámy jsou i ve vyšší části, avšak odlišného tvarování. V dolní části jsou na každé stěně dvě úzká, půlkruhově zakončená okna nad sebou. Stejně je tomu tak i ve vyšší úrovni věže, kde je však nahoře navíc velké kruhové okno. Široká římsa odděluje dvoustupňový hořejšek věže. V dolním stupni je sdružené trojokno, tvořené velkými, půlkruhově zakončenými okenními otvory, po jejichž obou stranách je vždy jeden pilastr. Konzolami nesená římsa vymezuje horní stupeň, kde je mezi nárožními věžičkami s jehlancovou střechou trpasličí galerie, tvořená pěti arkádovými oblouky. Střední oblouk je otevřený do interiéru věže. Osmiboký tambur, členěný lizénovými rámy se zubořezem, nese velmi vysokou osmidílnou jehlancovou střechu. Zakončuje je ji špička, na níž je nasazena makovice s kovovým křížem.

schodiště

K hlavnímu průčelí kostela vede kamenné čtyřramenné schodiště rozkládající se na 2 terasách, na každé terase 2 ramena schodiště. Horní 2 ramena opatřena kamenným zábradlím podpíraným sloupy na každém schodu. Spodní 2 ramena lemována kovaným plotem.

Dvojramenné schodiště s podestou a umělecky provedenými sloupkovými balustrádami zábradlí vyrovnává výškový rozdíl mezi ulicí Českobratrská a terasou na skalnatém kopci, kde je postaven evangelický kostel sv. Bartoloměje. Začíná centrálním krátkým vstupním schodištěm na první podestu, odkud vedou po obou stranách dvě ramena schodiště s balustrádami, tvořenými stupňovitými arkádami ze sloupků, nesoucích obloučky. Nahoře je kamenné madlo. Z další podesty se na každé straně dvě další ramena vrací do středu k ústřednímu vstupu na terasu kostela. Opěrné zdi schodiště a bočních stran skalnaté terasy jsou tvořeny kamennými tarasovými zdmi z červeného (dnes zčernalého) porfyru (buližníku) – tolik charakteristického pro celé Teplice. Stupně schodišť jsou kamenné, sloupky po stranách vstupní podesty zděné. Sloupky a překlady centrální části schodiště na horní terase jsou kamenné s náhražkovými výplněmi, vyzděnými z cihel (původně zde byly sloupky balustrády). Ve střední části je obdélné pole s reliéfním křížem.

Schodiště, vyrovnávající výškový rozdíl mezi cestou a terasou, na které je postaven kostel sv. Bartoloměje, není pouze funkčním doplňkem kostela, ale díky svému provedení je výrazným prvkem vnějšího vzhledu areálu.

Starý web o Teplicích:

27.9 12 – Evangelický kostel svatého Bartoloměje, zvané také „mírový“, byl vystavěn v letech 1861 až 1864. Mezi příznivce této stavby patřil rovněž pruský král Bedřich Vilém IV., který obdobně, jako jeho otec Bedřich Vilém III., často navštěvoval teplické lázně, město i celé okolí. Z králova popudu a údajně i podle jeho vlastních skic, vypracoval projekt kostela žák významného německého architekta a teoretika Taschinkela – přední německý architekt August Stüller. Pro jeho sakrální stavby je příznačné využití principů převzatých ze starokřesťanské architektury, které uplatnil rovněž při stavbě této trojlodní basiliky. Tománské oblouky předsíňové haly se vyznačují dokonale vypracovanou dekorací kamenných loupů.

Počátkem devadesátých let 20. století se stal tento zajisté impozantní kostel na nějaký čas speciální chrámovou restaurací Bartolomeus s velkolepou působností. Dnes už je dávno v jeho zdech opět klid.

Na snímku z roku 1918 spatříme v popředí Uhrovu ulici, která dostala své pojmenování po někdejším starostovi města Teplic. Dnes se jedná o Kollárovu ulici, pod kterou teče Sviní, nebo chcete-li Košťanský potok. Celá ulice s vozovkou, chodníky i osvětlením prošla roku 2012 rozsáhlou rekonstrukcí. Pod kostelem sv. Bartoloměje spatříme na starém snímku ještě pozemky zející prázdnotou, neboť k jejich zastavení došlo až v pozdější době. Mezi domy z osmdesátých a devadesátých let 19. století se ještě vměstnala Funkova továrna na nábytek. Schody v levé části snímku vedou do hořejší Českobratrské a Chelčického ulice směrem ke kostelu sv. Bartoloměje.

Nový web o Teplicích:

Původně luteránský kostel byl v převážně německy mluvících Teplicích postaven z podnětu pruského krále Bedřicha Viléma IV roku 1884. Novorománská stavba je zhotovena z hrubého zdiva a k chrámové lodi nasedá mohutná hranolovitá věž, která z komplexu tvoří jednu z nepřehlédnutelných dominant města. Osud kostela výmluvně kopíruje novodobé a pohnuté dějiny Teplic. Po konci II. světové války byla naprostá většina místního německy mluvícího obyvatelstva odsunuta, a tak zmizela i luteránská víra. Kostel pak získala Československá církev husitská, která ho přejmenovala na kostel Prokopa Holého. V 90. letech připadl městu, které kostel odprodalo soukromníkovi a krátce sloužil jako restaurace a diskotéka. Dnes je zakonzervován, veřejnosti je přístupný jako galerie s kavárnou a hlavně s expozicemi týkajícími se například historie židovské komunity v Teplicích. Židé tvořili významnou součást komunity Teplic. Synagoga, jedna z největších v Evropě, bylo bohužel zničena a s ní i velká část židovských památek. Proto Teplice vzdávají hold bývalým spoluobčanům alespoň tímto způsobem.

Web o stavbách v Teplicích:

Stavba luteránského kostela vznikla z podnětu a za podpory pruského krále Bedřicha Viléma IV., který byl v Teplicích častým hostem. On pravděpodobně doporučil F.A. Stülera jako vhodného architekta a údajně sám Stülerovi předložil několik skic možné podoby chrámu. Stüler kostel na jednom z nejvyšších pahorků v centru města pojal jako trojlodní neorománskou baziliku. Věž byla dokončena až roku 1882 podle plánů již zesnulého Ludwiga Persia. Kostel je orientován severo-jižně.

Po druhé světové válce kostel připadl Československé církvi husitské. Od roku 1965 byl vlastnictvím města, které ho roku 1990 prodalo do soukromých rukou. V roce 1980 vznikl projekt na rekonstrukci kostela a přestavbu na výstavní sál od Emila Přikryla, který bohužel nebyl realizován.

Další web o Teplicích:

Elegantní novorománská bazilika, kterou si tepličtí luteráni postavili mezi lety 1861 – 1864, stojí na jednom z nejvyšších pahorků ve městě a významně spoluutváří siluetu Teplic.

Autorem stavby je německý architekt Friedrich August Stüler, kterého ke zpracování plánů zřejmě doporučil pruský král Bedřich Vilém IV. Jeho veličenstvo pravidelně navštěvovalo teplické lázně a morálně i finančně podporovalo myšlenku vybudování nového luteránského kostela. Traduje se, že král dokonce vlastnoručně pořídil několik skic, které architekt ve svém návrhu respektoval. August Stüler patřil svého času mezi špičkové tvůrce: působil jako dvorní architekt pruského krále a kromě dlouhé řady jiných návrhů vypracoval plány např. ke Staré národní galerii v Berlíně.

„Mírový kostel apoštola Bartoloměje“, jak zněl plný název stavby, ztvárnil jako baziliku z dob raného křesťanství, s románskou dekorací a vzdušnou sloupovou předsíní, v našich krajích neobvyklou. Kdo se odváží přelézt zídku a vystoupá až ke kostelním dveřím, tomu se ze sloupoví otevře nezvyklý výhled na Teplice.

Věž ke kostelu přibyla až po osmnácti letech; byla dokončena roku 1882. Stüler pro ni použil plány svého spolupracovníka Ludwiga Persia, stavebního rady v Berlíně. Ten byl ovšem v době stavby již více než čtvrt století po smrti.

Když po druhé světové válce museli němečtí obyvatelé neslavně opustit Československo, připadl kostel Církvi československé husitské. Už roku 1965 ale sbor neměl dost peněz na údržbu a proto své aktivity přesunul do modlitebny na sousední faře, kde působí dodnes. Kostel byl v roce 1990 prodán novému majiteli, který zde zřídil luxusní restauraci. Ta pak hostila i večírky milovníků techna a dalších tanečních stylů. Po krachu společnosti kostel znovu změnil majitele, který pro něj hledá využití – jen občas je kostel využíván pro koncerty a soukromé společenské akce.

Dnes čistě komerční objekt je běžně nepřístupný.