Kostel Panny Marie Pomocné s Ivanitskou poustevnou v Teplicích nad Metují

Na hraně svahu nad údolím řeky Metuje v Nerudově ulici v Teplicích nad Metují stojí unikátní dvojstavba kostela Panny Marie Pomocné s Ivanitskou poustevnou.
Wiki:

Římskokatolický kostel Panny Marie Pomocné v Teplicích nad Metují: se nachází u pravého břehu Metuje v místní části Kamenec. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Barokní poutní kostel z let 1754-1763 byl postaven stavitelem G. J. Kühnem.

Zařízení je barokní. Hlavní oltář zobrazuje Pannu Marii Pomocnou zvanou podle místa uložení originálu též Pasovská. Jednalo se o populární obraz barokních Čech, kterému bylo zasvěceno na šedesát kaplí a kostelů. Dále jsou zde dva boční oltáře. Poblíž hlavního vchodu visí obraz z roku 1763 s vyobrazením zakladatele, pražského lékaře a filosofa Jana Maxmiliána z Peytersbergu, který vedle kostela nechal postavit dřevěnou poustevnu ivanitů a žil v ní až do své smrti. V současné době se v tomto filiálním kostele bohoslužby nekonají.

Poustevna v Teplicích nad Metují se nachází při pravém břehu řeky Metuje v teplické místní části Kamenec (okres Náchod, Královéhradecký kraj). Jedná se o unikátně dochovanou ivanitskou poustevnu. Kostel při poustevně je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Současný poutní kostel Panny Marie Pomocné (původní gotický kostelík nesl zasvěcení Naší Milé Paní), u něhož se v nevelké dřevěné poustevně zbudované na vlastní náklady dne 16. října 1753 usadil doktor filosofie a medicíny, který patřil k nejlepším lékařům své doby – vdovec Johann Maxmilian Peither z Peithersbergu (* 1688) z Prahy (otec broumovského benediktina Benna Peithera z Peithersbergu (+ 2. března 1772) – profesora filozofie na řádovém gymnáziu), byl postaven stavitelem ze slezského Schönbergu – Gottliebem Johannem Kühnem v letech 1753 – 1754 a vysvěcen 18. srpna 1754.

Spolu s Dr. Johannem Maxmilianem Peitherem z Peithersbergu, který byl po svém smrti (+ 1. prosince 1763 ve věku 75 let) pohřben v kryptě poutního kostela Panny Marie Pomocné, zde žili podle ivanitské řehole další dva poustevníci: fr. Evagrius (+ 16. března 1786 ve věku 76 let) a fr. Ivanus Augustinus Hiller (+ 7. července 1788 ve věku 71,5 let).

Ač Josefem II. bylo poustevnictví zakázáno (jakožto „nedůležité“ a „nepotřebné“) a teplická poustevna oficiálně rozpuštěna, poustevníci Evagrius a Ivanus zde, byť již bez hábitu, žili až do své smrti. Poté poustevna sloužila až do 2. poloviny 20. století jako dům pro kostelníky.

Areál kostela a poustevny patří do majetku farnosti Teplice nad Metují. Počátkem 21. století, během rekonstrukce farního kostela sv. Vavřince v městě samotném byly pravidelné farní bohoslužby slouženy v kostele u poustevny. Od roku 2011 probíhá postupná rekonstrukce celého areálu a v poustevně má být do budoucna muzeum historie ivanitské kongregace. V kostele Panny Marie Pomocné jsou po celý rok pravidelné bohoslužby.

Poustevna je dvoukřídlý přízemní objekt se třemi místnostmi, postavený v kombinaci zdění (místnosti) a roubení (chodba). Z jedné strany přímo navazuje na barokní poutní kostel Panny Marie Pomocné, se kterým dohromady tvoří půdorys nepravidelného písmene U („rameno“, tvořené kostelem je o něco delší, než protilehlé křídlo poustevny). Na střeše středního traktu poustevny se nachází barokní zvonička typu sanktusníku.

Oficiální web:

Barokní ivanitská poustevna v Teplicích nad Metují je stavba půdorysu tvaru U uzavřeného zdí se zahradou, sestávající se z kostela P. Marie Pomocné a dvěma křídly vlastní poloroubené poustevny. V době výstavby byla kromě černé kuchyně a komínů celá roubená.

Je to jedna z posledních památek na kongregaci Sv. Ivana, založenou pro poustevníky v Čechách v roce 1732. Zdejší neobvykle velikou poustevnu postavil v roce 1753 šlechtic Dr. Jan Maxmilián z Peytersbergu, pražský lékař a doktor filosofie, který se ve svých 65 letech rozhodl poustevničit. Svůj majetek věnoval na chod poustevny, ve které žil spolu se dvěma poustevníky až do své smrti roku 1763. Oba poustevníci zde poté žili do roku 1782, kdy císař Josef II. kongregaci poustevníků zrušil. Oba zde pak dožili jako kostelníci.

Poté byla poustevna mírně stavebně upravena a dále používána jako obydlí pro kostelníka a přechodně pro kaplana vykonávající poutní mše a to až do roku 1945 bez větších úprav. Dispozice nezměněny, roubení vnitřních stěn bylo nahrazeno zdivem, šindelová střecha ve 20. století nahrazena lepenkou či plechem. Po roce 1945 již nebyla obývaná a staraly se o ni řádové sestry pracující v místním domově důchodců. Po roce 1989 byly prováděly jen občasné opravy.

Poustevna byla napadená dřevomorkou, odsouzena k zániku, vlastník Farnost Teplice nad Metují neměl prostředky ani velký zájem cennou památku zachránit. V roce 2010 byl založen spolek „Zachraňme teplickou poustevnu“. Jeho smyslem je především poustevnu zachránit a dále s citem opravit tak, aby na ní byl vidět stavební vývoj. Jsou zde zřetelné části původní barokní, pozdější klasicistní úpravy i nejmladší předválečné. Opravu krovu provádíme tradičním způsobem – pomocí trámů natesaných z kulatiny.

Poustevna má tři místnosti, v části bychom rádi zřídili expozici historie objektu i města a část by se využívala jako prostor pro setkání – duchovní obnovy a podobně. Podle našeho názoru není dobré poustevnu veřejnosti uzavřít a využívat ji jen jako ubytování, ale ani z ní udělat pouze muzeum, které bude jinak neobydlené. Poustevna má nyní novou střechu, opravené všechny tři komíny, nahrubo vstupní portál a opravené roubení.

Kostel Panny Marie Pomocnice je v celkem dobrém stavu, sice se stále odvezenou výzdobou, ale s překrásnou nástropní malbou s mariánskou tématikou. Slouží k občasným bohoslužbám. Celek je otevřen s omezeními pro veřejnost.

Městský web:

Uprostřed Teplic nad Metují se skrývá výjimečná památka – poustevna s poutním kostelem a rajskou zahradou. Jedná se o bývalou kongregaci bratrů poustevníků sv. Ivana, která existovala jen v 18. století a jen v Čechách.

Tuto poustevnu v l. 1753 až 1754 založil a žil v ní nejvzdělanější poustevník v Čechách (byl doktorem medicíny a doktorem filosofie), navíc zároveň šlechtic, pocházející z Prahy a mající určitou spojitost s břevnovským i broumovským klášterem – Dr. Jan Maxmilián z Peytersbergu (teplickou poustevnu obýval spolu s dalšími 2 poustevníky; po jejich smrti byla kongregace zrušena a až do 60. let 20. století zde bydlívali kostelníci – kostelnice, v 19. století zde žil ještě 1, celkem čtvrtý, poustevník).

Formátu zakladatelské osobnosti odpovídá i mimořádnost rokokových fresek v kostele svým výborným provedením i filosoficky bohatě vymyšlenou nevšední křesťanskou symbolikou, do které je začleněna pravděpodobně i symbolika zednářská. K dalším zajímavostem až záhadám patří šifry a údajná tajná chodba, procházející hrobkou pod kostelem.

Historie tohoto objektu je velmi zajímavá a donedávna zcela neznámá, plná tajemna. Jedná se o vzácně dochovanou památku na poustevničení v Čechách, zejména co se týče kongregace bratrů poustevníků sv. Ivana. Tehdy to byl zřejmě vzorný a největší objekt této kongregace. Jiné stavěné poustevny se prakticky nedochovaly. 

V kostele Panny Marie Pomocné a v kostelích v okolí pořádá Mgr. Ladislav Šikut, DiS festival Varhanní léto.

O záchranu poustevny usiluje občanské sdružení Zachraňme teplickou poustevnu.

Snahy o záchranu (bohužel nedatováno):

Poloroubenou poustevnu v Teplici nad Metují nechal v roce 1753 postavit pražský lékař a filosof Dr. Jan Maxmilián z Peytersbergu. Jedná se o velmi unikátní památku poustevnictví v období baroka, která bohužel posledních několik desítek let pouze chátrala a z velké části byla napadena dřevomorkou. Od roku 2012 se o její postupnou opravu stará spolek Zachraňme teplickou poustevnu, který zde chce otevřít muzeum Teplic nad Metují. Aktuálním cílem je dokončení dvou cel, kde je třeba vybudovat podlahy, zrestaurovat okna a dveře a dokončit elektroinstalaci a omítky. Následně by se v této části budovy měla otevřít první expozice zamýšleného muzea.

Jedná se o kulturní památku:

Areál poutního kostela a poustevny. 

Kostel je jednoduchou barokní stavbou s kvalitní malbou, poustevna s ním přímo souvisí. Jedná se o ojedinělou stavbu tohoto typu dochovanou v takřka neporušené podobě. Stavba svou funkcí přesahuje regionální měřítko. Obě stavby tvoří vzájemně propojený architektonický celek výrazně oživující kulturněhistorický akcent okolní krajiny, dnes z větší části poznamenané novodobou zástavbou.

Areál situovaný na návrší nad zámeckým parkem, dříve nad městem, dnes v bezprostřední blízkosti novodobé zástavby města, sestává ze dvou budov. Hlavní, dominantní, budovou je kostel Panny Marie pomocné, druhou poustevna. Obě budovy spolu navzájem souvisí jednak provozně, jednak jsou propojeny také stavebně, čímž tvoří nedělitelný celek. K oběma stavbám přiléhá malá zahrada vymezená částečně stavbami kostela a poustevny, částečně cihelnou ohradní zdí, tato není předmětem ochrany. V současné době je areál obrostlý bujnou vegetací, dříve nejspíš tvořil výraznou krajinnou dominantu.

16. 1. 2014 – Havarijní stav. Dožívající krytina. Vlivem dlouhodobého zatékání a zanedbané údržby jsou nosné dřevěné konstrukce (stěny, stropy) silně napadeny dřevomorkou v latentním stavu, jejich části uhnívají a konstrukce ztrácejí nosnou funkci.

Původní evidenční list památky:

Poutní kostel umístěn na návrší, jižně od farního kostela. Jednolodní stavba orientovaná od jihu k severu. Loď ve východních nárožích skosena, zakryta volutovou klenbou. Presbyterium na jižní straně, segmen­tově uzavřené. V severní části dvoupatrová kruchta dřevěná, na západní straně sakristie. K lodi při­léhá chodba, spojující kostel s dřevěnou poustevnou. Okna mezi lodí a chodbou jsou osmiúhelná, zamřížovaná, s rokajovou ornamentikou. Interiér kostela členěn toskánskými pilastry, vně stavba rovněž členěna toskánskými pilastry. Patrová hranolovitá věž se zdvihá nad střední osou hlavního severního průčelí; uzavřená je cibulí s lucernou, pobitá je plechem. Střecha kostela polovalba, eternit.

Velmi obsáhle diplomová práce Bc. Martiny Noskové Kostel Panny Marie Pomocné a poustevna sv. Ivana v Teplicích nad Metují z roku 2020 ->