Kostel svaté Anny v Tisé

V centru Tisé u silnice pod hřbitovem, kolem kterého vede cesta do zdejšího skalního města, stojí kostel svaté Anny.
Na wiki:

Kostel svaté Anny v Tisé je sakrální stavbou stojící ve středu obce přímo u silnice II/528 Libouchec-Petrovice. Jedná se o státem chráněnou kulturní památkou. Přímo kolem kostela vede hlavní přístupová cesta ke hřbitovu vzhůru do Tiských stěn.

Kostel byl postaven v roce 1789 v prosté pozdně barokní formě, která byla typická v období josefínských reforem. Kostel po roce 1945 zchátral, nikdy však nepřestal úplně sloužit svému účelu. Po roce 1989 zde probíhají zajišťovací opravy. Kostel byl zabezpečen mřížemi roku 1992, posléze došlo k opravě střechy, věže, fasády a k vymalování. Vyčištěn a obnoven byl i hřbitov.

Kostel je pozdně barokní, neorientovaný, jednolodní, obdélný s užším trojboce uzavřeným presbytářem s boční sakristií a s dřevěnou předsíní před hlavním průčelím. V hlavním průčelí střední rizalit s lizénami, segmentově zakončeným oknem a čtyřbokou vížkou s bočními trojúhelníkovými křídly. Boční fasády a presbytář jsou hladké, pouze s omítkovými pásy a obdélnými segmentově ukončenými okny. Sakristie má zkosené nároží a obdélná okna. V průčelní východní věži se nacházejí dva litinové zvony z roku 1922, které vyrobily chabařovické ocelárny Arnold-Kress, a malý zvon z roku 1859 od Františka Herolda z Litoměřic.

Presbytář má plochý strop. Kouty lodi jsou při něm zaobleny. Obdélná loď je členěna pilastry s volutami a mušlovým dekorem. Loď je kryta stropem s fabionem a obrazem Krista uzdravujícího ženu. Kruchta má dřevěnou poprsnici na dvou pilířích. Sakristie má plochý strop.

Kostel je zařízen různým slohově smíšeným, historizujícím pozdně rokokovým zařízením pocházejícím z 19. století a z roku 1910. Sousoší Ukřižování s barokním krucifixem a sochami Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a sv. Máří Magdalény pochází z počátku 19. století. Jsou zde také čtyři barokní sošky evangelistů, které zřejmě zdobily původní kazatelnu. Varhany byly převezeny z kostela v Rozbělesích. Jedná se o nástroj Heinricha Schiffnera z roku 1888. Varhany v Tisé zůstaly zachovány, ale byly poškozeny. Původní cínové píšťaly prospektu byly zrekvírovány v průběhu I. světové války a nahrazeny zinkovými. K dalšímu poškození došlo na konci 80. let 20. století, když se začal hroutit strop. Píšťaly byly tehdy vyňaty a uskladněny v sakristii. Do varhanního stroje zateklo a napadala suť. V roce 2001 k varhanům přišel student varhanářské školy Ivan Bok, který (za podpory svého bratrance Miloše Boka) provedl první opravy varhan a uvedl je do použitelného stavu. Další rekonstrukce varhan proběhla v roce 2011.

Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska:

Kostel Sv. Anny v Tisé se nachází ve středu obce při hlavní silnici a není orientovaný. Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu s užším trojboce uzavřeným presbytářem a boční sakristií. Na stavbu přispěla nejen katolická církev a hraběcí rod Thunů, ale i místní občané a dokonce sám císař Josef II., ten vydal povolení ke stavbě farního kostela v Tisé a zúčastnil se položení základního kamene 21. září 1779 v průběhu své inspekční cesty po českých zemích. Plány zaslalo Gubernium v Praze a stavitel Wenzel Kosh z Děčína zahájil v roce 1785 stavbu, ta byla dokončena v r. 1788 po velkém společném úsilí zdejší společnosti.

Původní zvony byly vzaty ze zrušených klášterů v Žatci a Lounech. Varhany poprvé zazněly na svátek Sv. Anny v roce 1798. Roku 1804 byla vztyčena kazatelna, kterou z vlastních zdrojů podpořilo dvacet Tiských výrobců knoflíků, stejně učinili i sochař Schuster a mistr řezbář Bachmann z Ústí nad Labem. Dne 16. listopadu 1848 byla Tisá povýšena na farnost a prvním páterem se stal Franz Roessler. První pohřeb na hřbitově byl 17. ledna 1789.

Ke stému výročí kostela v roce 1888 bylo pořízeno místními podnikateli nové vybavení exteriéru a interiéru, nové varhany a pravděpodobně i lustry. Ve stejném roce byla v Tisé odhalena socha Josefa II. stojící před farou a prostor před kostelem byl pojmenován „Náměstí Císaře Josefa II.“ Na konci 19. stol. byla k hlavnímu průčelí přistavěna dřevěná předsíň.

Fasáda kostela je hladká členěna pouze lizénami a okolo okenních otvorů kamennými ostěními s klenákem. Hlavní vstupní průčelí završuje hranolová zvonice se zvonovou střechou. Interiér kostela je plochostropý a je členěn pouze pilastry s volutami. Na stropě v lodi je nástropní malba s vyobrazením Krista uzdravujícího ženu. K jihovýchodnímu průčelí je přisazena kruchta s dřevěnou poprsnicí nesená třemi arkádami na dvou zděných pilířích.

Dnešní interiérové vybavení není slohové – jsou zde pozdně rokokové a historizující předměty z 19. století, oltáře, další mobiliář a lustr pak z počátku 20.století. Na kruchtě jsou varhany z 18. století, jde o nástroj Heinricha Schiffnera z roku 1888, který je v podstatě jednomanuálový, byť jednotlivé rejstříky jsou rozmístěny do dvou manuálů, aby byly zlepšeny jeho vlastnosti pro interpretaci.

V průčelní východní věži se nachází tři zvony. Malý zvon z r. 1859 od Františka Herolda z Litoměřic, dva mladší z roku 1922 byly vyrobeny v chabařovických ocelárnách Arnold-Kress jako náhrada za původní historické zvony, které zrekvírovaly úřady rakouského mocnářství za první světové války. Lustr v kostele sv. Anny v Tisé je z počátku 20. století, podle prokazatelných znaků byl vyroben v Kamenickém Šenově. Lustr je uveden v seznamu kulturních památek. V 60. letech minulého století byl neodborným zásahem poškozen a následně uložen na půdě kostela. V roce 2014 byl lustr komplexně rekonstruován.

Socha anděla (umístěná nyní v kostele Sv. Anny) – je pravděpodobně jedinou zachovanou památkou z Schönsteinského zámku, předchůdce dnešní Tisé. Jedná se buď o podnož kazatelny, nebo křtitelnici pocházející z 2. pol. 16. století. Plastiku tvoří postava anděla strážce přidržujícího na svých zádech v křídlech velkou nádobu či spodní část kazatelny. Na lemu nádoby je nápis „Dominus manet in Eternum“ (Pán trvá na věky).

Kostel je kulturní památkou:

Pozdně barokní jednolodní stavba obdélného půdorysu s trojboce uzavřeným presbytářem a boční sakristií z roku 1789. Fasády jsou členěny lizénovými pásy a segmentově klenutými okny.

Kostel byl postaven v intencích josefínských reforem v barokně minimalistickém duchu roku 1789. Stavbu vedl slavný architekt děčínských Thunů Jan Václav Kosch. Plán kostela mu dodala náboženská jednota. Svému účelu kostel sloužil i po roce 1945, ačkoli chátral. Od roku 1989 probíhají zabezpečovací práce a obnova.

Kostel sv. Anny stojí v centru obce, na severní straně průjezdní komunikace. Jedná se o zděnou hladce omítnutou jednolodní neorientovanou stavbu (presbytář míří k severozápadu). Loď má obdélný půdorys s okosenými nárožími, k ní přiléhá pravoúhle odsazený presbytář s polygonálním závěrem (tři strany pravidelného šestiúhelníka) a se sakristií na jihozápadní straně. Loď, presbytář i sakristii kryjí valbové střechy s šablonami z živičné lepenky.

Sokl kostela je jednoduchý z kamenných pískovcových kvádrů, korunní římsa je fabionová a obíhá celý obvod kostela. Nad východním průčelím ční hranolová zvonice s plechem pobitou helmicí s červenou povrchovou úpravou. Nad makovicí je umístěn kovaný patriarší kříž. Okna má zpravidla segmentová čtyřkřídlá čtyřicetitabulková dovnitř otvíravá osazená ve špaletách pískovcových šambrán ozdobených hlavním klenákem a vnější obrysovou lištou. Jihovýchodní hlavní štítové průčelí má při nárožích lizény, další lizény jsou po stranách mělkého středního rizalitu s profilovanou korunní římsou. V ose rizalitu jsou umístěny ven otvíravé dvoukřídlé svlakové dveře. Dveře jsou vsazeny do jednoduchého pískovcového portálu se zdůrazněným hlavním klenákem a vystouplými zrcadly. Na vnitřní straně portálu jsou osazeny novodobé mřížové dveře. Nad portálem je zazděný obdélný nadsvětlík, jehož překlad je tvořen pískovcovou fabionovou římsou. Nad vstupem je umístěno okno s vystouplým parapetem a kamenným ostěním se zdůrazněným hlavním klenákem. Nad průčelím se tyčí štít z pískovcových pohledových kvádrů a dvěma trojúhelnými křídly. Větší část štítu je omítaná s čtvercovým vpadlým polem. Nad ním je dřevěná břidlicí pobitá část zvonice se segmentovými žaluziovými okny na třech stranách, ke které zde dobíhá hřeben střechy.

Boční průčelí lodi mají lizény při nárožích a jednu uprostřed, v takto vzniklých polích je vždy jedno okno. V severovýchodním průčelí jsou v jihovýchodní lizéně nad sebou dvě obdélná okna v pískovcových šambránách s obrysovou lištou od šnekového schodiště. Jihozápadní průčelí má ve střední lizéně dvoukřídlé levé dovnitř otvíravé rámové dveře o šesti výplních osazené v jednoduchém pískovcovém portále. Presbytář je členěn lizénami a v západní stěně závěru je dole stěna prolomena zamřížovaným obdélným oknem s vpadlou štukovou šambránou. Na bocích kněžiště je vždy po jednom okenním otvoru. Okno na jižní straně od spodu je nižší – pouze dvoukřídlé osmnáctitabulkové. Sakristie má fabionovou korunní římsu, při okosených nárožích lizény, na severozápadní a jihozápadní straně má po obdélném zamřížovaném okně v pískovcové šambráně s obrysovou lištou a na straně jihovýchodní jsou dnes zazděné dveře v jednoduchém pískovcovém portále s hlavním klenákem a zrcadly.

Pozdně barokní kostel je charakteristickým příkladem typu horského kostela střídmého pozdně barokního tvarosloví z konce 18. století. Objekt je zároveň cenným a krajinu dotvářejícím prvkem dochovaným ve značně autentické a integrální podobě. Stavba je cenná nejen pro svou uměleckou kvalitu, ale i jako historický hmotný pramen s celou řadou historických konstrukcí a materiálů se značnou mírou autenticity, které slouží k poznání historického stavitelství a nepřímo i lokálních dějin všeobecně.

Rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku:

Hlavní oltář svaté Anny: