Kostel svaté Maří Magdalény v Karlových Varech

Nedílnou součástí panorama Karlových Varů je kostel svaté Maří Magdalény, stojící ve svahu nad Vřídlem.

Na wiki:

Kostel svaté Máří Magdaleny v Karlových Varech je římskokatolický farní kostel, vystavěný v barokním slohu v letech 1732-1736 v historické části města. Kostel navržený architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem je architektonickou dominantou karlovarské lázeňské kolonády. Je chráněn jako národní kulturní památka.

První zmínka o kostele sv. Máří Magdaleny v místě dnešního kostela je z roku 1485, ale založen byl pravděpodobně ve druhé polovině 14. století. Kostel od jeho založení (stejně jako od roku 1990 dosud) spravovali křižovníci s červenou hvězdou, tehdy za podpory rodiny Šliků. Na farní kostel byl povýšen v roce 1491. Kostel byl obklopen farním hřbitovem, který byl nařízením císaře Josefa II. v roce 1784 zrušen a částečně přenesen ke kostelu sv. Ondřeje; další ostatky zesnulých z tohoto hřbitova byly přemístěny do podzemní kaple pod kostelem, ve výklenku byla zřízena také kostnice.

Nový barokní kostel byl vystavěn na místě gotického kostela stejného zasvěcení ve 30. letech 18. století, protože starý kostel přestal kapacitou stačit rostoucímu počtu měšťanů i lázeňských hostů. Také po technické stránce byl ve velmi špatném stavu, na špatných základech, jimiž prosakovala spodní voda a dokonce hrozil zřícením. Znepokojen stavem kostela, přijel roku 1728 do města velmistr křižovnického řádu a někdejší karlovarský děkan František Matěj Böhm v doprovodu pražského architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, kterého pověřil prozkoumáním podloží v okolí vřídla a vypracováním plánů nového kostela.

Architekt Kilián Ignác Dientzenhofer během 14 dnů předložil dva návrhy umístění kostela se zakreslením přesné struktury podloží: jeden chrám situoval na místo starého kostela nad Vřídlem a druhý na Novou louku u řeky Teplé, s plánem na její přemostění. Zmínil se ještě o třetím staveništi „u kolny“, které však považoval za nevhodné a nehodlal se jím zabývat. Zájem o vybudování nového kostela měl také císař Karel VI., který občas přijížděl do lázní na léčení se svým dvorem i hosty, proto věnoval roku 1732 na stavbu tisíc dukátů (4 000 zlatých) a vydal povolení k jeho stavbě. Základní kámen nového kostela byl položen 27. dubna 1733. Bourání zdiva starého kostela i staré budovy děkanství a zahájení novostavby vedl pražský stavitel Tomáš Hansen (Thomas Hausl) v letech 1732–1736. Do 9. září 1733 byl dokončen presbytář a sakristie, 1. října 1736 již doklenuta celá kupole a hrubá stavba hotova, ale práce v interiéru pokračovaly ještě v dalších letech. Zúčastnili se jich štukatér Ignác Palliardi z Prahy, truhláři, zámečníci a další řemeslníci. Celkové náklady na výstavbu kostela činily 95 tisíc zlatých.

V 19. století ve zdejším kostele působil historik August Leopold Stöhr. Roku 1861 došlo k celkové přestavbě věží s novobarokními báněmi. V roce 1881 dal karlovarský podnikatel Heinrich Mattoni v Innsbrucku zhotovit dvě vitráže s tematikou vody a vína: „Kristus na svatbě v Káně galilejské“ a „Poslední večeře Páně“ do velkých protějškových oken nad emporami na severní a jižní straně.

V roce 2010 byl děkanský chrám svaté Máří Magdalény zařazen do seznamu národních kulturních památek.

Jde o jednolodní barokní chrám na půdorysu podélné elipsy se dvěma čtyřbokými věžemi v průčelí, které je konkávně prohnuté. Podvěží je současně předsíní a má půdorys příčně orientované elipsy. Obě symetrické věže jsou římsou členěné do dvou pater, s ciferníky věžních hodin ze tří stran, se zvony, a jsou kryté cibulovitými báněmi. Kostel svaté Máří Magdalény patří k významným dílům českého vrcholného baroka.

V interiéru se k oválné hlavní lodi, sklenuté kupolí, váže oválný presbytář na půdorysu příčné elipsy a šest osově symetrických kaplí, oddělených sloupy, nesoucími bohatě profilovanou zalamovanu římsu s kuželkovou balustrádou. V severním a jižním velkém okně jsou protějškové vitráže: Kristus v Emauzích a Poslední večeře Páně z 19. století. Původní barokní oltáře se nedochovaly kompletně, utrpěly požárem kostela z roku 1759.

• Na hlavním oltáři je oltářní obraz Ukřižování s klečící Maří Magdalénou u paty kříže, zčernalý obraz od Eliáše Dollhopfa z roku 1752. V mohutném sloupové architektuře stojí čtyři bíle štafírované sochy od Jakuba Eberleho; představují (odleva) svatého Jeronýma s lebkou v ruce, sv. Petra s klíči, sv. Pavla s mečem a sv. Augustina. V nástavci je pozlacený reliéf Nanebevzetí Panny Marie a nad ním dřevořezba Nejsvětější Trojice mezi dvěma anděly.
• Po stranách hlavního oltáře ve dvou malých výklencích visí dva oltářní obrazy bez rámu: na jižní straně (vlevo) Kající Maří Magdaléna na poušti, na severní straně scéna Noli me tangere s klečící Maří Magdalénou, vztahující ruku ke Kristovi zahradníkovi, oba jsou dílem Josefa Kramolína z roku 1759.
• Křestní kaple s barokním poklopem křtitelnice (1759).
• Barokní kazatelna s dřevořezbami na poprsni a na stříšce, vytvořil je Bernhard Hoffmannn roku 1751.
• Boční oltář s pozdně gotickou poutní sochou madony v zasklené skříni, mezi dvěma sochami morových patronů, sv. Šebestiána a sv. Rocha.
• Boční oltář s barokní zlacenou sochou sv. Jana Nepomuckého uprostřed, na pilastrech, predele a na poprsni oltáře je šest reliéfů z legendy o sv. Janovi.
• Boční oltář Nejsvětější Trojice a sv. Barbory s barokními reliéfy
• Boční oltář sv. Josefa s barokní sochou světce z roku 1742
• V jižní boční kapli se dvěma barokními řezanými lavicemi (od truhláře Franze Dietla) je v ostění vsazena kopie poutního obrazu Panny Marie Klatovské, datovaná letopočtem 1905.
• V severní boční kapli se dvěma barokními řezanými lavicemi je v ostění barokní kopie poutního obrazu Zbraslavské madony z roku 1769
• Gustav Makarius Tauc: Ikona svaté Anežky České mezi sv. Václavem a Ludmilou (1989)

V rámci exkurze je možná prohlídka podzemních prostor kostela.

Městský web:

Původně středověký gotický kostel sv. Máří Magdalény obklopený hřbitovem byl postaven ve druhé polovině 14. století na návrší nad Vřídlem uprostřed města Karlovy Vary. V roce 1518 byl kostel renesančně přestavěn. Na počátku 18. století byl však již kostel po několika požárech ve velmi špatném stavu. Rozhodnuto proto bylo o demolici kostela a výstavbě nového karlovarského chrámu.

Základní kámen kostela byl položen dne 27. dubna 1733. Samotný vrcholně barokní děkanský chrám sv. Máří Magdalény byl poté vystavěn v letech 1733 – 1736 podle plánů významného českého architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Závěrečný kámen do lucerny kostela byl slavnostně položen dne 1. října 1736 byl děkanem Ottickým.

V roce 2010 byl tento nádherný svatostánek prohlášen Národní kulturní památkou České republiky. V interiéru kostela si můžete prohlédnout bohatě zdobený barokní inventář z 18. století. V podzemí chrámu stojí za pozornost unikátní pohřební krypta původního gotického kostela, ve které jsou uloženy kosterní pozůstatky ze zrušeného hřbitova.

Památky a příroda Karlovarska velmi obsáhle (jako vždy):

Vrcholně barokní děkanský kostel sv. Máří Magdalény nechal vystavět v letech 1733-1736 řád Křižovníků s červenou hvězdou na místě staršího gotického kostela z 2. poloviny 14. století nad vývěrem Vřídla uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad). Autorem plánů kostela byl významný český architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Samotnou stavbu vedl polír Thomas Hansl. V roce 2010 byl monumentální chrám sv. Máří Magdalény v Karlových Varech prohlášen Národní kulturní památkou České republiky.

Původní gotický městský kostel sv. Máří Magdalény byl vystavěn ve druhé polovině 14. století na návrší nad vývěrem Vřídla na pravém břehu říčky Teplé (Tepl) uprostřed města Karlovy Vary (Karlsbad). Kostel byl filiálním ke kostelu sv. Anny v Sedleci. První zmínka o zdejším kostelu, spravovaném tehdy rytířským řádem Křižovníků s červenou hvězdou, pochází z roku 1485, kdy mu Jeroným Šlik daroval kus lesa, zvaného „Käsler“, horní a dolní Kaselgraben, v revíru Soos. Roku 1491 byla následně při kostele sv. Máří Magdalény zřízena samostatná farnost, později zřízen vikariát, ke kterému patřily okolní farnosti.

V roce 1518 byl kostel renesančně přestavěn. Jednalo se menší orientovaný jednolodní hrázděný kostel s věží, obdélnou lodí a odsazeným, pravoúhlým, polygonálně zakončeným presbytářem, ke kterému byla přistavěna sakristie. Loď kostela o vnitřních rozměrech 14,5 x 12,3 metru bývala kryta malovaným dřevěným stropem typickým pro tehdejší kostely v oblasti. Přestavbu kostela připomínala ve starém kostele datace „1518“ vysekaná v kamenném pilíři. Z vnitřního vybavení starého kostela je znám pouze oltář sv. Anny, zřízený Šliky. V podzemí kostela bývala krypta, ve které byli ještě na konci 16. století pohřbíváni karlovarští starostové. Kostel byl obklopen obezděným městským hřbitovem, který sloužil jako pohřební místo již v době po roce 1500. Na výše položené terase za kostelem stávala budova fary se zahradou.

V roce 1604 farní kostel sv. Máří Magdalény vyhořel a následně byl do roku 1606 obnoven mistrem Ondřejem. Ve věži kostela byly tehdy zavěšeny nové zvony, které ulil roku 1605 zvonařský mistr Hans Wild z Jáchymova. Během třicetileté války byl však farní kostel opět poškozen požárem. Patrně pouze provizorně obnovený kostel následně postupně zcela zchátral a na počátku 18. století byl již ve velmi špatném technickém stavu.

V roce 1727 se v lázních léčil velmistr Řádu křižovníků s červenou hvězdou a bývalý karlovarský děkan Franz Matthias Böhm, který byl nespokojen se stavem zdejšího gotického děkanského kostela. Do Karlových Varů proto pozval dvorního stavitele řádu, pražského architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, aby vypracoval plány nového kostela a vyhledal vhodné místo pro jeho výstavbu. Dientzenhofer přijel do Karlových Varů dne 30. května 1727, prohlédl si půdu obou možných stavenišť a provedl zde nezbytné sondáže. Původně se uvažovalo ještě o možnosti stavby kostela na místě menší louky a hospodářské budovy mezi domy Modrá Loď (Blaue Schiff) a U tří kaprů (Zu den drei Karpfen) na Nové Louce na pravém břehu Teplé na místě dnešního domu Rozkvět (Regina), kde však bránily záměru majetkové změny a výkup pozemků. Staveniště bylo navíc příliš úzké a těsné a s malým odstupem od nábřežní zdi s nutností výstavby opěrné zdi. Dientzenhofer následně vypracoval pro projekt celou řadu studií a zhotovil větší počet návrhů nového kostela.

Samotnou stavbu kostela však zdržoval nedostatek financí a rovněž odpor města z důvodu nových stavebních zásahů v těsné blízkosti vývěru pramenů. Podle záznamů přijel velmistr řádu křižovníků Franz Matthias Böhm se stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem koncem května roku 1729 do Karlových Varů znovu, aby zde rozhodl s konečnou platností o vhodném místě pro nový kostel, neboť starý už hrozil zřícením. V červenci roku 1729 byly poté vyměřeny základy kostela na místě původního gotického kostela tak, aby Vřídlu nebylo ublíženo, ale ani další jednání s městem nebylo úspěšné.

Dne 4. července 1732 navštívil Franz Matthias Böhm císaře Karla VI., který spolu s manželkou tehdy pobýval v Karlových Varech. Předmětem setkání byla žádost o usazení řádu křižovníků při Karlově kostele ve Vídni. Této příležitosti současně využil k prezentaci havarijního stavu starého karlovarského kostela a debatě o potřebě výstavby nového chrámu, který by velikostí i vzhledem odpovídal požadavkům rozvíjejícího se lázeňského města. Císař na základě rozhovoru ještě v témže roce věnoval křížovníkům ze státní kasy příspěvek ve výši tisíc dukátů (4 tisíce zlatých). Zbývajících 91 tisíc zlatých, potřebných na stavbu kostela, uhradil řád Křižovníků s červenou hvězdou. Dne 17. července 1732, den před svým odjezdem, ještě císař Karel VI. vydal dekret, kterým výstavbu nového děkanského kostela schválil.

Roku 1732 odkázal loketský měšťan Lorenz Pleyer, který se zde tehdy léčil, městu částku 4.000 zlatých na vydržování místa druhého kaplana s podmínkou, že za donátora budou týdně slouženy čtyři mše svaté a pokaždé, když zemře karlovarský občan, rovněž jedna mše. Roku 1732 byly provedeny další sondy, během nichž se objevila nežádoucí horká pára. Následně se přistoupilo k výkopům základů kostela do hloubky 7 sáhů nesvažitém skalnatém podloží. Zhruba uprostřed kostela se již v hloubce 4 sáhů objevily vřídelní kameny všech druhů, rovněž bylo nalezeno větší množství nahromaděných pruhovaných krápníků v místech původní veřejné skládky sutin z kopání základů okolních domů.

Přípravné a stavební práce byly zahájeny hned na počátku následujícího roku 1733. Dne 28. února 1733 byla provedena demolice původní budovy děkanství a započato se stavbou nového barokního správního objektu. Dne 27. dubna 1733 byl následně velmistrem řádu Franzem Matthiasem Böhmem položen základní kámen nového vrcholně barokního děkanského kostela sv. Máří Magdalény podle plánu významného českého architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Samotnou stavbu kostela, probíhající v letech 1733-1736, vedl polír Thomas Hansl z Prahy, který však v průběhu prací zemřel. Na krátkou dobu jej nahradil Martin Läx a po něm se stal polírem Jiří Marek Ehamb. Na stavbě se podílel tesařský mistr Johann Eckel z Kolové, štukatérské práce provedl Ignác Palliari z Prahy, truhlářské práce a lavice truhlářský a řezbářský mistr Franz Dietl a zámečnické práce Jan Kašpar Kraus a Jan Petr Hüttner.

Z důvodu technicky neobyčejné náročnosti stavby kostela na půdorysu se složitým členěním v bezprostřední blízkosti vývěrů Vřídla se stavěla nejprve vzdálenější polovina kostela. Od východního konce nového objektu až k jeho středu navíc pronikaly z podloží výpary, které hrozily zadušením dělníků. Podle zápisu ze dne 30. července 1734 pokračovala výstavba kostela, aby alespoň v nové části mohly být konány bohoslužby. V průběhu roku 1736 byla renovována také hřbitovní zeď. Dne 1. října 1736 byl děkanem Ottickým slavnostně položen závěrečný kámen do lucerny kostela. Roku 1737 byl poté na kupoli kostela vztyčen kříž, na věž vytaženy zvony a mezi obě věže byla na vrchol čelní stěny umístěna kamenná socha sv. Máří Magdalény.

V následujících letech bylo postupně pořizováno vnitřní vybavení kostela z darů mnoha donátorů. V jednom z kaplových výklenků byl postaven postranní Panny Marie, přenesený z původního kostela a renovovaný v roce 1747. V roce 1751 byla v kostele instalována nová kazatelna od karlovarského měšťana Bernarda Hoffmanna. Pozdně barokní hlavní oltář vytvořil roku 1752 sochař Johann Jakob Eberl z Mašťova za 800 zlatých. Součásti oltáře byly tehdy do Karlových Varů převezeny na 18 vozech.

Během ničivého požáru města dne 23. května 1759 došlo k rozsáhlému poškození děkanského kostela. Oheň tehdy zasáhl obě věže a střechu kostela a roztavil zvony. V interiéru kostela požár zničil hudební kůr spolu s varhanami, hudebními nástroji a cennými hudebninami. V lodi byla zničena asi třetina lavic, oltáře však zůstaly až na vyjímky neponičeny. Ztracena byla tehdy patrně také kamenná plastika sv. Máří Magdalény, která stávala na vrcholu vnější pohledové stěny kostela. Při následné opravě kostela, provedené do roku 1763, získal kostel jednoduchou sedlovou střechu.

V roce 1761 byly v kostele postaveny nové varhany od plzeňského varhanáře Johanna Lepolda Rausche. Roku 1762 pobývala v Karlových Varech rakouská císařovna Marie Terezie, která následně věnovala děkanskému kostelu pod záštitou hraběnky Marie Antonie z Berchtoldu nové kostelní hodiny od pražského hodináře Sabastiana Landenspergera z roku a tři nové zvony o celkové váze 2.562 liber, které byly ulity v průběhu letech 1762-1763 v dílně zvonařského mistra Johanna Georga Jordana z Chebu. Na odlévání zvonů tehdy dohlížel cínařský mistr Christoph Götz, kované železné srdce zvonu, 84 liber těžké, ukoval jakýsi chebský „zbrojíř“. Dne 2. července 1763 nové zvony slavnostně vysvětil biskup královéhradecký a arcibiskup pražský Antonín Příchovský z Příchovic. Hlavní oltář opatřila slavkovská dílna malíře Eliase Dollhopfa novým štafírováním a oltářním obrazem.

Po epidemii, která postihla město, byl na základě nařízení Josefa II. o zrušení hřbitovů ve vnitřním městě v roce 1784 uzavřen rovněž městský hřbitov u děkanského kostela sv. Máří Magdalény, který byl poté přenesen ke kostelu sv. Ondřeje. Nalezené kosti při rušení hřbitova byly poté uloženy v kryptě kostela. Roku 1803 byla poté snesena rovněž hřbitovní zeď a v místech bývalého hřbitova byla po pravé straně kostela vybudována nová ulice. V průběhu 19. století působil ve funkci děkana při zdejším kostele zasloužilý karlovarský historik August Leopold Stöhr. Roku 1858 byly v kostele umístěny nové varhany od polského varhanáře Adolfa Alexandra Lummerta z Wroclawi z roku 1858 za 3.5000 pruských tolarů a 350 zl. konvenční měny, instalované v kostele na přelomu let 1858-1859 jeho tovaryšem Augustem Wachsmannem. Starý nástroj byl roku 1858 za 400 zlatých přenesen do klášterního kostela sv. Antonína Paduánského v Sokolově.

Během rekonstrukce kostela roku 1861 bylo sneseno původní zastřešení obou věží v průčelí, které bylo poté nahrazeno novými cibulovými báněmi. V roce 1883 dal podnikatel Heinrich Mattoni na počest své stříbrné svatby namalovat velké kostelní okno. V roce 1886 musely být opravovány zdejší varhany karlovarským varhanářem Bartholomaeem Haberzettlem. V roce 1897 proběhly další opravy kostela. Tehdy patrně vzniklo dnešní terasovité uspořádání prostranství v okolí objektu. Roku 1899 byly v kostele postaveny současné varhany od chebského varhanáře Martina Zeuse za 6.447 zlatých. Při rozšiřování dnešní Vřídelní ulice v roce 1929 byly odkryty rozsáhlé základy původního kostela, které byly zachovány v zemině kostelní terasy. Při jejich částečném odstranění kvůli rozšíření silnice muselo být tehdy severozápadní nároží kostela vyneseno na pilíře, uložené do jílového podloží.

V letech 1948-1950 proběhla celková rekonstrukce děkanského kostela. Dne 3. května 1958 byl kostel sv. Máří Magdalény v Karlových Varech zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 31953/4-870. V sedmdesátých letech 20. století provedl Městský stavební podnik Karlovy Vary další rekonstrukci kostela podle projektu ing. arch. T. Hýzlera z Prahy. V roce 1990 se správy děkanského chrámu po změně politických poměrů opět ujal Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou. V roce 2010 byl děkanský kostel sv. Máří Magdalény v Karlových Varech prohlášen Národní kulturní památkou České republiky.

Vrcholně barokní kostel podélného schématu s centrální hlavní lodí na půdorysu hloubkového oválu, obklopeného v diagonálách položenými čtyřmi půlkruhovými kaplovými výklenky a na příčné ose obdélnými kaplovými výklenky. K východní straně lodi kostela je připojen presbytář na půdorysu oválu postaveného na šířku se čtvercovou sakristií se zkosenými nárožími v ose. Dvouvěžové hlavní průčelí kostela na vysoké kamenné trnoži je konvexně vypnuto a členěno plochými jónskými pilastry. Hranolové věže se zkosenými nárožími jsou završeny barokními cibulovými báněmi. Boční stěny kostela jsou konkávně prohnuty a členěny plochými jónskými pilastry. Portály a okna kostela jsou obdélná, završená segmentem a doplněna dekorativními suprafenestrami. Dále jsou zde okna oválná a v závěrové stěně sakristie poté obdélná.

Centrální prostor lodi kostela o rozměrech 38 x 14 metrů je zaklenut vysokou hvězdicovitou kupolí s lucernou, členěnou radiálními pásy a střídmým štukovým ornamentem do osmi polí. Výška lodi v kupoli dosahuje 38 metrů. Vnitřní stěny lodi kostela, prolomené střídáním půlkruhově a segmentem zakončených vchodů do kaplových výklenků, jsou členěny monumentálně vysokými korintskými polosloupy, nesoucími bohaté rozeklané římsové nástavce. Do hlavního prostoru lodi se v patře otevírají konkávně a konvexně vypjaté ochozy s emporami nad kaplemi a kruchta v západní části lodi, sevřená dvěma hranolovými věžemi, doplněné barokním vypnutým zalamovaným kuželkovým parapetem.

Rozšířený prostor triumfálního oblouku s oratořemi a závěr presbytáře jsou obloženy přeloženými pilastry, nesoucími bohatou konkávně prohnutou římsu. Na nábězích klenby nad triumfálním obloukem a nad kruchtou je umístěno po dvou štukových oválných kartuších s malbami evangelistů od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova. Presbytář kostela a prostor nad kruchtou jsou zaklenuty českými plackami s jednoduchými vykrajovanými zrcadly v omítce. Kaplové výklenky jsou zaklenuty valenými klenbami s výsečemi s jednoduchou štukovou výzdobou. V podzemí kostela se v podloží z vřídelního kamene a žuly nacházejí rozsáhlé prostory, druhotně upravené na kryptu, zaklenuté valenými klenbami s trojbokými výsečemi. Ve výklencích byly zřízeny kaple Božího hrobu a ojedinělý oltář z hrachovce.

Jednotné pozdně barokní vnitřní zařízení kostela pochází převážně z druhé poloviny 18. století. V presbytáři kostela je postaven bílý, zlacený sochařský portálový hlavní oltář z roku 1752 od sochaře Johanna Jakoba Eberla z Mašťova. Ve středu oltáře býval původně zavěšen oltářní obraz z roku 1752 od drážďanského malíře Pohla, který byl po požáru kostela roku 1759 nahrazen novým oltářním obrazem sv. Máří Magdalény od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova. Na obraze je vyvedena sv. Máří Magdaléna, truchlící u paty kříže s Ukřižovaným Ježíšem Kristem. Dvojice sloupů po obou stranách oltářního obrazu nese zalomenou římsu se štítovým nástavcem a dvěma plastikami klečících andělů po stranách na parapetech. V nástavci oltáře je umístěn oválný reliéf Panny Marie Nanebevzaté (Assumpta) a oltářní pozadí završuje sousoší Nejsvětější Trojice v mracích a svatozáři. Oltář doplňují čtyři rozměrné plastiky v nadživotní velikosti, na vrcholech portálů oltářních vchodů stojí sochy biskupů sv. Augustina a sv. Jeronýma, a nad nimi na zdobených sloupových podstavcích sochy apoštolů sv. Petra a sv. Pavla. Otáčivý tabernákl je ozdoben křížem zasazeným v podstavci z vřídelního kamene. Po stranách tabernáklu jsou umístěny dvě plastiky klečících andělů.

Ve všech čtyřech kaplových výklencích lodi jsou umístěny sochařské postranní oltáře. Napravo je umístěn tabulový postranní oltář Panny Marie se střední barokní gotizující sochou, renovovaný v roce 1747, který patřil původně od roku 1688 k inventáři starého kostela a do Karlových Varů byl údajně převezen z okolí Bayreuthu. Protějškový tabulový postranní oltář sv. Barbory, pořízený nákladem hraběnky Thun do inventáře starého kostela. Pozadí oltáře zdobí plastický reliéf zpodobňujícím legendu o sv. Barboře. Anděl nese prosby k nebeskému Otci, vyobrazenému v nástavci oltáře. Na křídlech pozadí oltáře jsou plastiky andělů v opačné pozici. Dále jsou zde dva baldachýnové sochařské postranní oltáře sv. Josefa z roku 1742 se starší sochou titulního světce ze starého kostela a oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1743 se starší sochou světce, která stávala do roku 1728 na Jánském mostě (Johannisbrücke) u Vřídla. Oba oltáře jsou doplněny hodnotnými drobnými figurálními reliéfy na postamentech a reliéfy na menze.

K vybavení inventáře kostela z 18. století patřily ještě u hlavního oltáře stojící postranní oltáře sv. Barbory a sv. Františka Xaverského, který byl roku 1878 přenesen do krypty pod kostelem. Na jeho místě byl poté umístěn stolek na liturgické předměty. V postranních kaplích bývaly také umístěny oltáře, které však blokovaly okna. Roku 1878 byly proto rovněž odstraněny a umístěny do krypty. V lodi kostela je umístěna kazatelna se sochami evangelistů a figurálními reliéfy od karlovarského měšťana Bernarda Hofmanna z roku 1751. Dále ornamentálně řezané lavice a dvě zpovědnice z 1. třetiny 18. století od místního truhláře a řezbáře Franze Ditla. Po požáru kostela v roce 1759 byly lavice renovovány.

V presbytáři na levé straně je nad stolkem na liturgické předměty zavěšen obraz sv. Máří Magdalény a Krista Zahradníka od karlovarského malíře Josefa Kramolína z roku 1788, signovaný „Cramolini 1788“. Na zadní straně přemalovaného obrazu však nese věnování: „In honorem… virginis Mariae de monte Karmeli ejusque confraternitatis… imaginem hanc fieri fecit Josephus Richter, natione Buchaviensis… pinxit Joh. Jos. Mady“ (Na počest Panny Marie z hory Karmel a karmelitánů… tento obrázek vytvořil Josef Richter z Bochova… retušováno Johannem Josefem Madym). Obraz byl roku 1878 restaurován a zavěšen na současné místo. Na pravé straně presbytáře zavěšen obraz klečící Máří Magdalény od vídeňského malíře Johanna Herrmanna z roku 1846, pořízený na objednávku Lady Russell pro hlavní oltář kostela, kde roku 1847 nahradil na nějakou dobu oltářní obraz od Eliase Dollhopfa. V zadní kapli je umístěn obraz Kladení do hrobu z 18. století, renovovaný roku 1877 karlovarským cínařem Georgem Casparem Pitroffem.

V jedné z bočních kaplí je kopie Zbraslavské madony z roku 1769. Roku 1882 daroval obchodník s uměním W. Hübner olejový obraz Panny Marie (Immaculata) namalovaný pražským malířem Ulrichem Farským von Futtak. Původní obrazy z druhé poloviny 19. století s obrazy Zvěstování, Klanění a Mudrců od východu od malíře Josefa Kramolína jsou uloženy na faře a jsou vystavovány na mariánském oltáři v lodi. V sakristii je umístěna pozdně gotická socha Panna Marie (Madona), podle nápisu obnovená roku 1740, a cínové lavabo, liturgické umyvadlo, zdobené mušlemi z počátku 18. století patrně od karlovarského cínaře Josefa Druma. V lodi je umístěn řezaný sloupek na almužny v podobě ryby z první poloviny 18. století, doplněný figurálním reliéfem.

Starý Betlém byl zničen při požáru kostela v roce 1759. V následujícím roce 1760 byl postaven nový velký Betlém, pořízený nákladem 46 zlatých a 45 krejcarů. Jeho rozsáhlé zařízení vyplňovalo postranní kapli sv. Josefa. Na základě Josefínských reforem však musel být z kostela odstraněn. Jako náhradu namaloval poté Josef Kramolín obrazy Zvěstování početí Panny Marie, Klanění pastýřů Ježíši a Klanění východních mudrců, které bývaly o Vánocích vystavovány na oltáři Panny Marie. V kostele jsou postaveny dřevěné lavice z roku 1736 od truhlářského a řezbářského mistra Franze Dietla, zdobené ornamenty.

Mezi liturgické předměty kostela patří pozlacený stříbrný barokní kalich z roku 1756, vysoký 22,5 cm. Noha kalichu je zdobena poprsími sv. Vavřince, sv. Rocha a sv. Jana Nepomuckého, představující symboly léčivých horkých pramenů. Na kalichu pak poprsí patronů karlovarských kostelů sv. Máří Magdalény, sv. Petra a sv. Ondřeje. Na spodní straně obruby nohy je vyryt chronogram na rok 1756: „DEO et SanCtIs PatronIs In therMIs CaroLInIs“ (Bohu a svatým patronům v Karlových Varech). Na obrubě nohy monogram zlatníka „CG“ s trojvěžovým puncem. Dále pozlacená stříbrná barokní monstrance, vysoká 88 cm. Na oválné noze, zdobené dvěma hlavičkami andílků a ornamenty, stojí soška anděla, která ve vysoko zdvižených rukou drží svatozář monstrance. V okénkách, ohraničených stříbrnými vinnými lístky, jsou zasazeny hrozny z modrých kamenů. Ozdoby na nimbusu tvořila ve spodní části sv. Barbora, po stranách andělé, nahoře na svatozáři Bůh Otec, v kříži na koruně pak symbol hroznu. Na obrubě nohy monstrance je vyryt monogram brněnského zlatníka „P.I.W.“ vedle puncu města Brna, znak orla, překrytý trojhrotou korunou. Dále šest cínových svícnů ve stylu empíru, zdobené rozetami a dopněné nápisem karlovarského cínaře Antona Hailingöttera, značnou “S.W.FEIN ZINN” a karlovarským městským znakem. Barokní cínový talíř, signovaný cínařem “Josef Drum in Carlsbad”.

Mezi votivní předměty patřila původně dle pamětní knihy z 18. století stříbrná lampa ve tvaru srdce, kterou v kostele obětovala princezna Fürstenberská v roce 1760. Opat Bernardu Hennet obětoval stříbrné srdce, poděbradský děkan Jacobus Wolf obětoval roku 1759 stříbrné srdce u sochy sv. Jana Nepomuckého a Francisca Galzinelli z Prahy obětovala na tom samém místě také stříbrné srdce. Všechny tyto předměty jsou však dnes již ztraceny. Mezi dalšími dary jsou zaznamenány také výrazné předměty. Farní kronika zaznamenala, jak „přinesl karlovarský tkadlec o svátku apoštola Jana pozlacený stříbrný pohár na víno“ a „další byl použit na svatojánské víno“ nebo měděné koruny, které v roce 1761 kromě stříbrného ciboria kostelu daroval cínař Georg Caspar Pitroff. Karlovarský lékař dr. David Becher věnoval roku 1781 stříbrné ozdoby pro obraz Panny Marie v hodnotě 500 guldenů. V seznamu votivních obětí z cínů jsou karlovarské cínaře do poloviny 19. století zastupují cínařský mistr Johann Georg Weigl (velká závěsná lampa pro hlavní oltář a další pro oltář sv. Josefa), cínařský mistr Caspar Struntz (závěsná lampa pro oltář sv. Jana Nepomuckého) a cínařský mistr Georg Caspar Pittroff (šest cínových svícnů pro hlavní oltář).

Na kruchtě kostela bývaly původně umístěny varhany z roku 1739, které byly zničeny při požáru v roce 1759. Nahrazeny byly mechanickými varhanami z roku 1761 od plzeňského varhanáře Johanna Lepolda Rausche se zásuvkovými vzdušnicemi. Tento nástroj byl v roce 1858 přenesen do klášterního kostela sv. Antonína Paduánského v Sokolově. Poté zde byly umístěny varhany od polského varhanáře Adolfa Alexandra Lummerta z Wroclawi z roku 1858. Dvoumanuálový nástroj s mechanickou trakturou, 28 znějícími rejstříky a 6 rejstříky pomocnými a zásuvkovými vzdušnicemi. Skříň varhan byla štafírována Johannem Ignazem Viereckelem z Karlových Varů. Již v roce 1886 musely být varhany opravovány karlovarským varhanářem Bartholomaeem Haberzettlem, který zhotovil novou varhanní skříň a hrací stůl posunul dopředu. Dnes jsou zde postaveny dvoumanuálové varhany s 30 rejstříky z roku 1899 od chebského varhanáře Martina Zeuse.

Původní zvony kostela z roku 1605 ulité mistrem Hansem Wildem z Jáchymova, byly zničeny při požáru kostela v roce 1759. Na největším zvonu byl nápis: „Ein ehrbarer rath und gemeind in Carslbad liess mich giessen, Hans Wild in Joachimsthal liess mich fliessen“ (Ctihodná rada a obec Karlových Varů mě nechala ulít, Hans Wild z Jáchymově mě dal téct). Jako náhradu za zničené zvony ulil v letech 1762-1763 mistr Johann Georg Jordan z Chebu tři nové zvony o celkové váze 2562 liber. Na odlévání zvonů tehdy dohlížel cínařský mistr Christoph Götz, kované železné srdce zvonu, 84 liber těžké, ukoval jakýsi chebský „zbrojíř“.

Největší zvon z roku 1763 byl opatřen dlouhou věnovací legendou, která připomínala zřizovatele zvonů i požár kostela roku 1759. Zvon byl plasticky zdoben, v poli vedle reliéfu Kalvárie bývaly vyvedeny portréty Císaře Františka I. a císařovny Marie Terezie. Nápis, který vyryl do pole zvonu rytec Joseph Spahn, zněl: „De munificentia augustiss. et apost. majest. dominae et regina nostrae Mariae Theresiae, patrocinante illustrissima comitissa Maria Antonia de Berchtold augm. cameriera hae campanae fuse sunt, quas excellentiss. d. d. Przichowsky episcopus Reg. Rhadencensis et archiepiscopatus Pragensis coadjutor die 2. Juli 1763 consecravit“. Na srdci zvonu byl nápis zvonařského mistra: „Gegossen Matthias Dival in Eger“.

Památkový katalog:

Vrcholně barokní děkanský chrám sv. Máří Magdalény byl postavený v letech 1732–1736 podle plánů významného českého architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera na místě staršího gotického kostela ze 2. poloviny 14. století.

Stavební vývoj: Na místě dnešní stavby existoval kostel již ve 2. polovině 14. století. Tento měl být v roce 1516 přestavěn a v roce 1604 poškozen požárem. Stávající objekt vznikl jako novostavba v letech 1733-6 podle návrhu K. I. Dienzenhofera. Základní kámen položený dne 27. září 1733. Stavbu prováděl pražský stavitel Tomáš Hansl. K vysvěcení kostela došlo dne 1. září 1736. Všechny části stavby náleží k jedné etapě. K původním konstrukcím lze zařadit klenby, zvonovou stolici (?), portály, okna, kruchtu, empory, členění fasád a výzdobu stěn interiéru. Dne 23.5.1759 poškodil kostel požár. Z následní opravy snad krov nad SZ částí lodi. V roce 1861 byl kostel opraven. Tehdy byly vztyčeny nové krovy věží. V roce 1897 byl kostel opraven. V roce 1978 začala rekonstrukce kostela. (vyměněny krytiny na všech střechách, opraveny vnější omítky a vyměněny některé výplně oken a dveří). Interiéry opraveny v letech 1990-3. Hřbitov u kostela byl zrušený v roce 1784. Ohradní zeď odstraněna v roce 1803 (někde uvádí 1861). Opěrné zdi se schodišti vznikly v letech 1948-50.

Kostel se nachází v historickém středu města na malém nepravidelném náměstí a v blízkosti řeky Teplé. Ve vztahu k okolní zástavbě nezaujímá nijak dominantní postavení. Výrazně se ale pohledově uplatňuje z okolních svahů (nejlépe od Z, částečně od S a SZ). Objekt je založený do poměrně příkrého svahu klesajícího zhruba od V k Z. K patě obvodových stěn je dotažený asfaltový povrch okolních ploch. Místy je provedena dlažba ze žulových kostek. Od průčelí je terén na všechny strany vodorovný nebo mírně odspádovaný. Zástavbu po J, JZ a V straně dělí od kostela jen kolem 10 m široká asfaltová cesta (pod asfaltem místy patrná starší dlažba z kamenných kostek). Před hlavním průčelím (SZ) je vystavěna terasa s povrchem zpevněným asfaltem; na SZ je terasa ohraničená opěrnou zdí s obloukově zakřivenými postranními úseky. Líc opěrné zdi je obložený řezanými kamennými deskami. Na koruně je zábradlí svařované ze železných tyčí. K opěrné zdi jsou přiložena dvě symetrická kamenná schodiště pro přístup na terasu. Zábradlí je řešeno stejně. Schodiště dělí od řeky jen komunikace. V JZ frontě zástavby sídlí děkanský úřad. Dále od objektu terén stoupá k SV, V i SV, na sever lehce klesá a na ostatní strany cca vodorovný. Dispozice – Podélná osa kostela probíhá zhruba ve směru SZ-JV s presbytářem na JV straně. Ústřední prostor lodi má oválný půdorys s delší osou v podélném směru. Po obvodě hlavní prostor obklopuje 6 kaplí s propojenými emporami v patře. Střední větší kaple (SV a JZ) mají půdorys sférického obdélníka. Postranní kaple jsou (diagonální) půlkruhové. Vnější plášť centrální části lodi a kaplí je výškově odstupněný – z centrálního prostoru se uplatňují jen segmenty na diagonálních stranách. Středové kaple s emporami jsou výškově sjednocené s hlavním prostorem (ve vztahu k němu působí jako rizality) a v půdorysu obdélné se zaoblenými nárožími a konkávně prohnutou čelní fasádou. Nižší hmoty postranních kaplí s emporami v půdorysu jsou přímé s konvexním úsekem u rizalitu. Na SZ je připojeno k centrálnímu prostoru lodi příčné travé se segmentově prohnutými kratšími stranami v interiéru. Po JZ a SV straně jsou travé čtvercová kaple a v patře nad opět empora propojená se sousedními. Stejně řešené travé s kaplemi a emporami se připojuje k centrálnímu prostoru i na JV. Navíc je zde umístěno schodiště na empory (při JV konci dispozice). Volné JV průčelí je vně segmentově zaoblené s odsazením. Na SZ je loď prodloužena ještě jedním příčně oválným travé vloženém mezi věže (v exteriéru podélné úseky zdí konkávní). Hlavní SZ průčelí je mírně předsazené fasádám věží a v půdorysu křivkovitě zvlněné (střední díl konvexní a postranní úseky konkávní). V patře tohoto travé je kruchta. Presbytář je vystavěný na půdorysu příčného oválu částečně prorůstajícího do sousedního travé lodi. Vnější plášť po celém obvodě sestává z konvexníxh a konkávních úseků (podélné stěny konvexní, nároží poměrně hluboce vyžlabená a závěrová zeď konkávní s konvexními úseky při nárožích). Při podélných stěnách jsou v patře empory přístupné ze schodišť umístěných u vedlejších kaplí. Do jižního nároží je vloženo schodiště do půdy. Dostupné ze sakristie nebo empory. V S a Z nároží lodi situované věže o čtvercové základně. Podélná průčelí předsazená fasádám kaplí. Ve spodní etáži nároží věží jsou mírně okosená s odsazením a v horní etáži (od korunní římsy lodi výše) zaoblená. Prostor přízemí až 1. patra severní věže vyplňuje schodiště pro přístup na kruchtu, emporu a do půdy lodi (přístupné z podkruchtí i zvenku). V posledním 4. patře hodinové ciferníky. Ve 3.patře západní věže zvonová stolice a v posledním podlaží hodinové ciferníky. Schody do 1. patra jen z interiéru. K ose závěru presbytáře přiléhá čtvercová sakristie s výrazně otupenými volnými nárožími. Kouty interiéru také seříznuté. Vnitřek je rozdělený na 2 podlaží. Do 1. patra je možný vstup ze schodiště, které vede do půdy.

kostel sv. Máří Magdalény

Loď s kaplemi a emporami.

Centrální prostor – střecha má tvar kupole s lucernou. Krytina z pásů měděného plechu. Lucerna je v půdorysu oválná se zděným a hladce omítnutým pláštěm. Střecha je kuželová a lehce projmutá. Krytina je z měděného plechu. Na hrotnici je makovice a ozdoba ve tvaru hvězdy. Římsa je zděná se složitějším štukovým profilem. Obvod pláště člení pilastry. Mají výrazně předsazený sokl ukončený šikmou projmutou ploškou. Hlavice jsou čabrakové s oválným terčem v ploše. Dříky jsou protaženy až do římsy. Interiér je přisvětlený osmi na výšku obdélnými okny s odsazenými cca půlkruhovými záklenky. Ostění je omítnuté. Nad okny jsou prostřídané segmentové a záclonovité suprafenestry. Všechny suprafenstry jsou navzájem propojené a uskočené v místech pilastrů. Pod okenními římsami jsou plastická pole posunutá od záklenků. Uprostřed pole je spouštěný k záklenku klenák. Dřevěný rám je dělený křížem (asi 2. polovina 20. století). Sokl se neuplatňuje. Korunní římsa je výrazně vyložená, zděná a ve štuku složitě modelovaná. Omítky fasád jsou štukové. Na každém volném úseku fasády při okrajích jsou lisény. Nahoře jsou spojené vodorovným pásem, který je ale posunutý od korunní římsy. Pás zvýrazňuje jemně profilovaná římska zakrytá shora plechovou okapničkou. Po obvodě 4 okna (Z, V, S a J); na výšku jsou oválná s hlubokým omítnutým ostěním. Výrazná šambrána v dolních rozích pravoúhle zalomená s uchy. Nahoře se nad okny zvedá spojující pás lisén včetně římsky. Vysoký vrstvený vrcholový klenák zasahuje do spodní části profilu korunní římsy. Po stranách klenáku jsou volutky. Dřevěný rám je dělený v ploše křížem. Zasklení tvoří šestihranné tabulky spojované olověnými pásky (patrně novodobý).

SZ část s kruchtou – sedlová střecha je ukončena valbou. Před stěnami věží jsou nižší sedla. Krytina je z měděného plechu. Několik vikýřků je ve tvaru volského oka. Na volném SZ průčelí je vysoký sokl s ústupkem v horní části. Sokl je ukončený profilovanou patkou. Korunní římsa je ve stejné úrovni jako na centrální části. profilace se nemění. Shora je krytá plechem. V místě půdorysných zlomů fasády jsou pilastry. Osazené jsou na průběžnou římsku položenou ve výšce kolem 2 m nad soklem. Soklíky pilastrů mají profilovanou patku. Hlavice jsou volutové s květinovými závěsy a rozetkou uprostřed. Nad hlavicemi je průběžný pás vlysu. Nad soklem je provedena plastická obdélná zrcadla. V postranních dílech průčelí jsou vysoké výklenky půlkruhové půdorysu. Zakončené konchou s páskem v patě. Parapetní římska. Pod i nad výklenkem jsou plastická zrcadla. Nad korunní římsou je nízký trojúhelný tympanon, lemovaný bohatě profilovaným pásem (obdoba římsy). Shora je oplechovaný. Uprostřed je velká kartuše se závitnicemi a listovými festony. Za tympanonem je vlastní štít, který má vysokou obdélnou základnu se soklem a ukončující ve štuku modelovanou římskou. V půdorysu je základna zvlněná podle průčelí. Po délce je několik lisén, kolem nichž je uskočený sokl i římska. Horní plocha základny je chráněna plechem. Nad středem základny vyrůstá volutový štítek, ukončený vodorovně se segmentovým zvednutím uprostřed. V patě je soklík. Ramena provází profilovaný pás. V ploše jsou plastická vrstvená pole. Ve vrcholu je kovaná ozdoba s paprsky. Po stranách štítku jsou osazeny na základně kamenné vázovité ozdoby. Uprostřed je portál se segmentovým záklenkem. Kamenné ostění se soklíky provází vnější lišta. Po stranách jsou nakoso postavené hranolové příložky rozšířené v horní části. Na vodorovných okrajích záclonovité supraporty jsou osazena segmentová křídla s volutami. Pod suprafenstrou je listová kartuše se závitnicemi a andílčí hlavičkou uprostřed. Pod okraji suprafenestry jsou volutové konzolky osazené na příložky. Dveře jsou dřevěné rámové dvoukřídlové. Křídla jsou pobitá plechem a páskovou mřížovinou s rozetkami. Závěsy jsou ozdobné křížové (2. pol.18. stol. ?). Před nimi je velké schodiště. Pískovcové stupně vytváří cca půlkruhové segmenty. V patře je nad portálem vysoké okno na kruchtu. Půlkruhový záklenek je v patách odsazený. Vrstvená šambrána. Pod okraji jsou segmentové suprafenstry, volutové konzolky s rostlinným dekorem a střapci. Pod středem římsy jsou kartuše s květinovými závěsy. Rám je dvojitý. Vnější je dělený z pásového železa. Na zasklení je do olova malba s náboženským výjevem (na zasklení je let. 886). Vnitřní rám je dřevěný dělený (asi 2. polovina 20. století).

Střední JZ kaple s emporou – valbová střecha je s krátkým hřebenem při kopuli. Plocha valby je mírně vypouklá. Měděný plech slouží jako krytina. Několik drobných volských ok s oplechovanými čely je na střeše. Vysoký předsazený sokl je v horní části odsazený, ukončený oblounovou patkou. Obložení soklu je provedeno ze žulových bloků. Korunní římsa je položena ve stejné úrovni jako na centrální části. Profilace se nemění. Na JZ shora je oplechovaná. Omítky jsou štukové. Při okrajích čelní (JZ) fasády jsou pilastry. Soklíky s oblounovou patkou jsou založené na průběžné římsce situované ve výšce kolem 2 m nad soklem. Hlavice mají voluty se spuštěnými květinovými závěsy. Uprostřed spojnice volut je rozetka. Nad hlavicemi je průběžný pás vlysu, který navazuje na římsku pláště centrálního prostoru. Dříky pilastrů jsou protaženy až do korunní římsy. Na bočních fasádách a v zaoblených nárožích jsou lisénové rámy. Čelní fasáda je zakončena segmentovým frontonem provázeným po obvodě pásem profilovaným podobně jako korunní římsa. Shora je zakrytý přetaženým střešním pláštěm. V ose JZ fasády je portál se segmentovým záklenkem. Žulové ostění má soklíky a vnější lištu. Po stranách stojek jsou plastické příložky. Záclonovitá supraporta s přímými okraji. Pod reliéfní kartuše je zdobená lístky a volutkami. Ve vrcholu je andílčí hlavička. Dveře jsou dřevěné dvoukřídlové. Plochy jsou oplechované s mřížovým rastrem z pásků a ozdobnými terčíky (barokní?). Předložené kamenné schodiště s obloukově zakřivenými stupni. Nad portálem je v úrovni patra vysoké okno s odsazeným půlkruhovým záklenkem. Ostění je zděné. Vrstvená šambrána je doplněna v dolních rozích střapci. Segmentová suprafenestra je profilovaná ve štuku. Spodní pás suprafenestry ve střední části je přerušený. Pod okraji římsy jsou na šambráně ploché hlavice s píšťalami a kruhovými terčíky. Pod středem římsy je mušlovitá kartuše a po stranách jsou květinové závěsy. Nad suprafenestrou je ploché vrstvené pole, zasahující do korunní římsy. Dělený rám je z pásového železa. Zasklení je do olova – šestihrany a figurální malovaný obraz (1. pol. 20. st.?).

Střední SV kaple s emporou – je řešena dtto JZ kaple. Pouze před portálem není vzhledem k terénu tak velké schodiště.

Severní kaple s emporami – pultová střecha je krytá pásy z měděného plechu. Sokl je mírně předsazený a obložený žulovými bloky. Korunní římsa je zděná o deskovém základu. Jednodušší maltový profil. Nad jedním z oken patra je římsa obloukově zvednutá. Omítky fasád jsou štukové. Průčelí je rozděleno lisénami na 3 pole. V krajním levém poli jsou lisény nahoře spojené pásem doplněným štukovou římsou (tvoří podložku korunní římse). Při věži koutová liséna není. V levém poli je na výšku obdélný výklenek. V půdorysu je asi půlkruhový, zakončený konchou s páskem v patě. Pásek je dotažený až k lisénám. Pod i nad výklenkem jsou plastické odsazené pole. Z horního pole je zalomený k vrcholu výklenku klenák. V přízemí jsou 2 okna do kaplí. Levé je na výšku oválné s omítnutým ostěním. Hrana ostění je jemně seříznutá. Dřevěný rám je rozdělený křížem. Zasklení je ze šestihranů do olova (asi 2. polovina 20. století); Před ním je voštinová mříž. Pod i nad oknem jsou odsazená plastická zrcadla s vysazenými klenáčky ve vrcholech okna. Pravé okno na výšku je obdélné se segmentovým záklenkem. Zděné ostění provází lištová šambrána s uchy. Dřevěný rám dělí kříž. Šestihrany do olova (nejspíše novodobý). Je zde voštinová mříž. V patře jsou na empory 2 okna ve stejných osách. Levé je na výšku obdélné s cca půlkruhovým záklenkem. Kvůli výše položenému záklenku byla zvednutá korunní římsa. Ostění je zděné. Pod parapetní deskou je lištová šambrána s uchy. Dřevěný rám je stejný jako u oken v přízemí. Pravé okno je na výšku obdélné. Pod okraji vodorovného překladu jsou konzolky s odsazeným čtvrtvýžlabkem. Lištová šambrána je s uchy, rám je stejný. V soklu je ležatě obdélný větrací otvor ze suterénu. Ostění je obloženo kvádry. V líci je voštinová mříž.

Západní kaple s emporami – řešení je stejné jako u severních kaplí. Navíc je zde ve střední části vstup do suterénu. Žulové stojky ostění jsou nečleněné. Dveře jsou dřevěné oplechované. Plochu zdobí mřížový rastr z pásků a rozetky (asi novodobé). Nad vstupem je ležatý obdélný větrací otvor uzavřený mřížkou. Východní kaple s emporami a schodištěm – pultová střecha s valbou na JV. Krytina je měděný plech. Sokl je mírně předsazený a po výšce jednou odsazený (na části). Režný líc je vyskládaný ze žulových kvádrů. Korunní římsa je ve stejné úrovni jako na severních kaplích. Zděná s deskovým základem a jednodušší profilací. Nad jedním z oken je vyšším obloukem zvednutá. Zdivo pokrývá štuková omítka. Průčelí je po délce rozděleno lisénami na 4 pole. V krajních polích jsou lisény spojené pod římsou pásem doplněným římsou. Rozmístění a detaily řešení oken a plastické výzdoby jsou stejné jako u severních kaplí (v krajním pravém poli koncha, ve druhém v přízemí oválné okno a ve třetím v přízemí okno se segmentovým záklenkem). Rámy oken a mříže jsou stejné. Na JV straně jsou po výšce 3 na výšku obdélná okénka ústící na schodiště. Ostění je omítnuté. Dřevěné rámy jsou se zasklením šestihrany do olova (asi 2. pol 20.st). Ve spodních dvou oknech voštinová mříž.

Jižní kaple s emporami a schodištěm – je dtto jako u V kaple. Uprostřed délky JZ fasády je v soklu nízký větrací otvor s mřížkou.

Presbytář – sedlová střecha je s valbou nad závěrem. Valba je po délce lehce zvlněná v návaznosti na průběh obvodové zdi. Krytina je z pásů měděného plechu. Je zde několik volských ok. Při JV okraji hřebene je šestiboký sanktusník. Plášť chrání obklad z měděného plechu. V patě lucerny je římska a pod ní v plochách vpadlá pole s vykrojenými rohy. Zvukové otvory mají stlačený záklenek provázený oblou lištou. Ve vrcholu je klenák a ve cviklech jsou jsou vpadlá pole. Lucerna končí profilovanou římskou. Stříška má tvar helmice na vyšším komolém náběhu. Krytina je z měděného plechu. Ve střešních plochách jsou mělké vykrajované vpadliny. Ve vrcholu je makovice a kříž. Sokl je mírně předsazený ze žulových bloků. Po výšce jednou uskočený (na části). Korunní římsa plynule přechází z lodi se zachováním výškové úrovně i profilace. Obíhá celý vnější obvod. Fasády jsou hladce omítnuté. Na každé straně jsou 2 lisénové rámy různé šířky. Horní pásy rámů jsou posunuté od koruny a zvýrazněné v ploše a jemně modelovanou římskou zakrytou shora plechem (přechází také z lodi). Interiér je osvětlený dvěma okny (JZ a SV strana). Mají jednodušší kasulový tvar. Za lehce zešikmenou špaletou jsou redukované kolmé omítnuté ostění. Vrstvená šambrána. Horní části záklenků narušují pás lisénového rámu. V patkách záklenků jsou na lšambráně čabrakové konzolky s oválným terčem. Dřevěný rám dělí kříž. Výplň je z šestihranných čoček do olova (asi 2. polovina 20. století). V ploše zaoblení jižního nároží po výšce 5 na výšku obdélných okének na schodiště do půdy. Ostění je omítnuté. Dřevěný rám je se zasklením šestihrany do olova (asi novodobý). Ve spodních dvou okénkách je voštinová mříž.

Severní věž – zastřešena je celkem subtilní cibulovou bání podloženou vyšším komolým náběhem. Nahoře báň přechází v osmibokou lucernu. V patě je oblá lišta. V plášti lucerny jsou vpadlá pole s vyžlabenými rohy. Na výšku jsou obdélná zvuková okna s půlkruhovým záklenkem. V patách záklenků jsou římsky a ve vrcholu klenáky. V úrovni parapetních desek je průběžná římska. Plášť lucerny končí deskovou římskou. Stříška je jehlancová na obráceném komolém podstavci. Ve vrcholu je makovice s křížem. Krytina i obložení pláště lucerny jsou z měděného plechu. Vysoký sokl je sestavěný ze žulových kvádrů. V horní části je jednou uskočený. Patka je profilovaná oblounem. Korunní římsa je zděná o deskovém základu. Složitější je zde štuková profilace. Ve střední části stěn je římsa přerušena. Omítky jsou štukové. Na fasády přechází z lodi korunní římsa jako kordonová, která rozděluje věž na 2 přibližně stejné etáže. Profilace římsy se nemění. Shora je římsa oplechovaná. Ve spodní etáži při nárožích pilastry. Řešené jsou shodně jako na SZ průčelí lodi. Nechybí zde ani horní spojující pás vlysu. Soklíky a hlavice pilastrů jsou zalomeny přes nároží. V ploše zkosených nároží jsou mělce vpadlá obdélná pole a nad soklem je velká plastická obdélná zrcadla. Horní etáž začíná soklem s oblounovou patkou. V úrovni parapetních desek zvonových oken je průběžná římska, na níž jsou založeny pilastry situované opět při nárožích. Soklíky sousedních pilastrů jsou propojené přes nároží a ukončené oblou patkou. Hlavice mají volutky, píšťaly, rostlinný štukový ornament a rozetku uprostřed. Dříky pilastrů dole pokračují až ke kordonové římse a nahoře jsou protaženy až do římsy korunní. Každá fasáda je završena segmentovým nízkým tympanonem provázeným složitě profilovaným pásem. Na SV v úrovni přízemí je obdélný vstup s hladkým pískovcovým ostěním. Dveře jsou dřevěné oplechované. Plochu zdobí pásková mřížovina s terčíky (asi novodobé). Předložené je kamenné schodiště s tyčovým zábradlím. V přízemí je na stejné straně cca čtvercové okno s omítnutým ostěním. Dřevěný rám je dělený křížem. Zasklení je ze šestihranů do olova (asi 2. polovina 20. století). Před tím vším je voštinová mříž. V 1. patře na SV a SZ je vyšší okno s odsazeným půlkruhovým záklenkem. Šambrána se soklíky a uchy s volutkami. V parapetu je plastické pole, uprostřed jehož vykrajované spodní strany je střapec a volutka po stranách. Pod záclonovitou suprafenstrou je vrstvené pole. Dřevěný rám dělí v ploše kříž. Výplň ze šestihranných tabulek do olova (nejspíše 2. polovina 20. století). Ve 2. patře na SV a JV je ležatě oválné okno se zděným ostěním; dřevěný rám (asi novodobý). Třetí patro je osvětleno z každé strany vysokým oknem s odsazeným cca půlkruhovým záklenkem. Vrstvená šambrána se soklíky a uchy. Vysoký vrstvený klenák podepírá segmentovou suprafensetru zatočenou při okrajích do volut. Mezi šambránou a římsou je plastické spojující pole. Dřevěný rám je dělený křížem. Výplň je z prkenných žaluzií (nejspíše 2. polovina 20. století). V posledním podlaží je na každé straně plechový ciferník zasahující částečně do tympanonu. Nad ciferníkem je mušle se závitnicemi a květinovým střapcem uprostřed. Na JZ nahrazený ciferník ležatě oválným oknem s omítnutým ostěním. Dřevěný rám (patrně novodobý).

Západní věž – řešena je stejně jako věž severní. Vstup do přízemí zde ale bohužel není (ve struktuře kvádrového zdiva je patrná jeho zazdívka).

Sakristie – sedlová střecha se třemi valbami na JV straně. Měděný plech tvoří povrch střechy. Lehce předsazený sokl je provedený ze žulových bloků. Po obvodě je zděná korunní římsa o deskovém základu. Složitější je maltový profil. Na stěnách je štuková omítka. Všechny fasády člení uzavřený lisénový rám. Lisény jsou u presbytáře mírně posunuté od rohu. Na JZ straně je pravoúhlý vstup. Hladké žulové ostění je zde. Dveře jsou dvojité. Vnější dveře jsou dřevěné svlakové s plechovým obložením. Zdobná mřížovina z pásků a rozetky (asi 2. polovina 20. století) jsou na místě. V přízemí je v každé stěně jedno na výšku obdélné okno (nepočítáme zkosené nároží). Omítnuté ostění je se šambránou. Dřevěný rám je rozdělený křížem. Zasklení je ze šestihranných tabulek spojovaných olověnými pásky (nespíše 2. polovina 20. století). Před tím vším je voštinová mříž. V patře 3 okna je umístěná symetricky nad spodními, na výšku obdélná, lemovaná vrstvenou šambránou s uchy v horních rozích. Rámy a mříže stejné jako u oken v přízemí.

schodiště

Nástupní SZ prostor s předloženým dvouramenným kamenným schodištěm.