Kostel Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí

V sousedství zámeckého areálu v Benešově nad Ploučnicí stojí východně od něho v Kostelní ulici kostel Narození Panny Marie.
Na wiki:

Kostel Narození Panny Marie v Benešově nad Ploučnicí je římskokatolický farní kostel v severočeské obci Benešov nad Ploučnicí na Děčínsku v Ústeckém kraji. Mimořádně intaktní goticko-renesanční sakrální stavba je chráněna jako kulturní památka.

Kostel byl postaven v letech 1483-1557 na místě starší stavby, která je zmiňována již v polovině 14. století. Z ní patrně pochází věž, plnící původně i obrannou úlohu. Byla postavena počátkem 14. století, roku 1426 poškozena, do roku 1487 opravena, později zvýšena. Presbytář kostela byl postaven v letech 1483-1511. V letech 1517-1520 bylo vybudováno trojlodí, které bylo sklenuté v letech 1552-1554 Valentinem Hirschem z Pramenů, který do tehdejší novostavby pojal i starší strážní věž. Sakristie pochází z roku 1748 a byla dostatečně osazena renesančními prvky. Kostel byl upravován v 17.-20. století.

Jedná se o pozdně gotické síňové trojlodí obdélného tvaru s užším a nižším obdélným pětiboce zakončením presbytářem s dlouhou nízkou sakristií po jižní straně kostela. Po severní straně se nachází Salhausenská kaple. Presbytář je sklenut hvězdovou žebrovou klenbou stejně jako Salhausenská kaple. Po severní straně se v závěru nachází okrouhlá kaple a v severozápadním nároží hranolová věž. V západním průčelí se nachází hrotitý přetínavý portál a hrotité okno s kružbou a pruty. V severozápadním nároží trojlodí je mohutná hranolová věž s přízemím z velkých kvádrů. Je doplněna římsami a polokruhem zakončenými okny v posledním patře. Fasáda na jihu kostela je vybavena opěráky s hrotitými okny s kružbami. Portál je hrotitý a přetínaný. Po celé délce presbytáře po jižní straně se nachází nízká sakristie, ve které se nacházejí v jižní stěně fragmenty zapuštěných reliéfů. V jižní stěně je malé polokruhem zakončené okno s postranními pilířky a dvě niky se soškami sv. Jana a Mojžíše ve východní stěně. Jedná se patrně o dílo Antonína ze Salhausenu z 1. čtvrtiny 17. století. Závěr a severní fasáda kostela jsou členěny hrotitými okny a opěráky. Na severní straně je pozoruhodná Salhausenská kaple s cenným souborem kamenných renesančních a raně barokních náhrobků a epitafů ze 16. a 17. století. Tato kaple je obdélná trojboce ukončená. Má hrotitá okna s kružbami. Okrouhlá kaple je hladká.

Presbytář je sklenut hvězdovou žebrovou klenbou na konzolách a v závěru na příporách. Pozoruhodné jsou zde tři svorníky: první s tesanými listy, druhý s vartenberským znakem a třetí s plastickou polopostavou. Do sakristie vede malý hrotitý portálek. Nad ním je v předsíňce latinský pozdně gotický nápis připomínající započetí stavby presbytáře v roce 1483. V severní stěně presbytáře je velký polokruhový, mírně přihrocený vchod do Salhausenské kaple, který je opatřen mříží z doby kolem roku 1530. Triumfální oblouk je hrotitý, profilovaný. Trojlodí je vyšší než presbytář. Je sklenuto síťovou žebrovou klenbou na osmiboké pilíře. Na jednom z pilířů se nachází letopočet 1557. Na jednom z polí klenby je letopočet 1554, kamenická značka a jméno Bartoloměj Meissner.

Kruchta kostela v dnešní podobě pochází z roku 1869. Podklenuta je v západní části původními křížovými žebrovými klenbami a ve východní části křížovými bez žeber. Poprsnice kruchty je dřevěná pseudogotická. V severozápadním koutě je vestavěna věž s hrotitým portálkem, kolem které se kruchta zalamuje na krakorcích.

Salhausenská kaple je sklenuta síťovou žebrovou klenbou s příporami. Okrouhlá kaple je při závěru sklenuta kupolí s lunetami, zřejmě pochází ze začátku 17. století.

Hlavní oltář s obrazem Narození Panny Marie je rokokový a pochází, podle datovaného nápisu vzadu, z roku 1780. Je doplněn sochami sv. Petra a Pavla. Boční oltář se sochami Panny Marie Bolestné, sv. Maří Magdalény a sv. Veroniky pochází z druhé čtvrtiny 18. století. Boční oltář sv. Jana Nepomuckého s oválnými obrázky ze života světce v akantovém rámci a s nově upraveným středem se sochou sv. Jana Nepomuckého pochází z období po roce 1700. Oltář sv. Františka Xaverského a dvěma sochami světic (sv. Barbory a zřejmě sv. Valpurgy) spolu s oltářem sv. Maří Magdalény s obrazem světice pocházejí z 1. čtvrtiny 18. století.

V interiéru kostela vyniká pískovcová kazatelna od Hanse Köhlera z Míšně z třetí čtvrtiny 16. století. K zvláštnostem kazatelny patří, že místo „nohy kazatelny“ je zde socha sv. Jana Křtitele. Kazatelna má reliéfní výzdobu, vykládaná dvířka datovaná rokem 1576 a stříšku z 19. století. V kostele jsou obrazy Nejsvětější Trojice a Poslední večeře.

Je zde také řada soch. Na severní stěně lodi je skupina Ukřižování z 19. století se sochami Panny Marie, sv. Máří Magdalény a sv. Jana. Na severních pilířích trojlodí se nachází socha sv. Josefa z 19. století, barokní sochy sv. Apoleny a sv. Anny. Na triumfálním oblouku je socha sv. Vavřince z 1. poloviny 18. století, na severní stěně presbytáře barokní socha sv. Josefa. Na jižní stěně závěru se nachází barokní socha Anděla strážce, na jižních pilířích trojlodí barokní sochy sv. Jáchyma, sv. Barbory a Immaculaty. Kamenná, pozdně gotická křtitelnice pochází z roku 1483.

Varhany:

„…Protože potřeba nového nástroje byla stále naléhavější, byl ve městě ustaven výbor pro pořízení nových varhan. Nástroj byl objednán v roce 1869 u Antona Fellera v Libouchci a stal se prvním samostatným dílem tohoto známého mistra. V roce 1871 byly varhany vysvěceny. O zaplacení se postarali: J. O. hrabě Thun, továrník Mattausch, obec Benešov a farnost. Nový velký nástroj v rozložité pseudorománské skříni měl na dvou manuálech o rozsahu C-f3 a pedálu s rozsahem C-c1 celkem 22 rejstříků. Traktura byla mechanická, vzdušnice zásuvkové a nástroj obsahuje i spojky (pomocí šlapek) manuálů i pedálu. Varhany byly největší v kraji a staly se pýchou kostela i obce. Opravy nástroje provedl pražský varhanář Schiffner v letech 1883 a 1893 (z této doby je zachován pozoruhodný zápis varhanářských dělníků, glosující i místní celospolečenské dění). V roce 1874 štafíroval nástroj mistr Wenzel z Chřibské a v roce 1918 byly varhany uchráněny válečné rekvizice cínových píšťal. Velkou opravu v roce 1921 provedla blíže neurčená německá firma a při opravě byly zjištěny velké škody způsobené červotočem. Ke každému manuálu byl přidán jeden rejstřík (navrtáním vzdušnice a přistavěním jedné zásuvky),(zde jde o Pozoun 16’) k traktuře pozitivu byl připojen rejstřík „Harmonium“ v žaluzii a řada původních rejstříků byla vyměněna za zinkové… Výměny zůstal ušetřen Principál 8’, Mixtury, Flute, Salicional a Gedakt 8’. V pedálu byl vysazen Quintbass a nahrazen rejstříkem Cello 8’. Současně v této době byl dodán i nový hrací stůl.

Poslední opravu, při níž byl nástroje také konzervován, provedli (na popud a úpěnlivou prosbu děčínského varhaníka od sv. Kříže, to vše za působnosti patera Jaroslava Gajdošíka) provedli varhanáři Jiří Jón a Jiří Němeček (za účinné pomoci J. Záhory st.). Byl odpojen rejstřík Harmonie a z pedálu vyjmut rejstřík Kryt 8’, (který byl nahrazen replikou), zničený červotočem. Vzdušnice i traktura jsou výborně zachovalé. Pozoruhodný je i pedálový Pozoun 16’s dřevěnými ozvučnými.“

„V benešovském kostele Narození Panny Marie stály varhany již před rokem 1591. Toto datum bylo na nástroji uvedeno. Již v roce 1558 je v Benešově zmiňován varhaník Paul Kanneberger a od roku 1581 Albin Prelhupf. Mezi lety 1582-1591 byly varhany buď opraveny nebo přestavěny. V roce 1621 bylo na opravu varhan vydáno 36 kop. Zachoval se přehled toho, kolik párků, salámů a jiných potravin opravář snědl, co vypil a kolik svící spotřeboval. Další opravy proběhly v letech 1630, 1689, 1720 (přestavba). V roce 1774 varhany renovoval českokamenický B. Matzke a v roce 1782 byla údajně provedena celková oprava. Varhany sloužily do 19. století. V roce 1882 byly varhany v žalostném stavu a hrozilo jejich zřícení. Varhany proto byly sneseny. Při této příležitosti byl v jedné z píšťal nalezen lístek s následujícím textem: „Tyto varhany byly opraveny panem Benedictem Matzkem, měšťanem a výrobcem varhan z města Česká Kamenice, ANNO 1774 dne 24. června. Farářem je nyní Florianus Ritschel, kaplanem je Francisko Josef Gaudernack a Ruperto Hesse. Kantorem Johanes Christoph Kny pod jeho milostí pana hraběte z Thunu na děčínském zámku. Chóradjuktanti: Ferdinand Sturm, toho času senior, pan Döre, pan Claudius Hauschildt, Johan Georg Kannenberger, Thadeus Schlögel, Franz Ant. Ritschel, Ant. Böhnisch, Josef Lühne, Franz Ahne, Franz Richter, Anton Tröstel, Franz Pohl, Josef Fischer, Johan Franz Harvisch – preceptor při nepřítomnosti ved. kůru.“ Na koupi nových varhan bylo zapotřebí spousta peněz, proto byl ve městě ustaven výbor pro pořízení nových varhan. Nástroj s 22 registry byl objednán v roce 1869 u Antona Fellera v Libouchci (Königswald). 6. srpna 1871 byly vysvěceny markvartickým vikářem Josefem Hellerem. Varhaníkem se stal vrchní učitel Ignaz Exner. Varhany stály 3 200 zlatých. Fabrikant F. Mattausch věnoval 1 500 zlatých (jeho iniciály varhany zdobí). Dalšími sponzory byli: Dr. med. W. Hegenbarth, Aug. Hegenbarth, Josef Scrötter, řed. úřadu Augustin Neumann, kaplan Anton Hüttel, vrchní učitel Ignaz Exner, hrabě František Thun věnoval své diety zemského zastupitele, hrabě Oswald Thun věnoval 500 zlatých, kostel dal 800 zlatých a zbytek pocházel od různých dobrodinců. Opravy tohoto nástroje proběhly v roce 1883 a 1893 (pražský varhanář Schiffner), 1784 (štafírování – Wenzel ze Chřibské), 1921 a v roce 1993, kdy opravu provedli varhanáři Jiří John z Rumburka a Jiří Němeček z České Lípy.“

Léta poválečná

Před rokem 1968, za administrátorství patera Appla, byla provedena oprava měchu. (Opravu provedl Jan Záhora st., nyní regenschori chrámu Povýšení sv. Kříže a kostela sv. Václava a Blažeje v Děčíně). Za působení P. MUDr. Ladislava Kubíčka nástroj vyčistil a „opravil“ pan Bohdan Ostroveršenko z Teplic. Výsledkem byly prádelní šňůrou vyvázané cínové píšťaly, neboť řadové lavičky píšťališť se rozpadly (červotoč). Za doby tuhé normalizace se toho na poli chrámové hudby vlastně mnoho dělat nemohlo. Za působnosti P. Karla Volejníčka varhany (průběžně) ladil již zmíněný Jan Záhora st. Za působnosti P. Jaroslava Gajdošíka došlo k velké opravě tohoto nástroje pány Jónem a Němečkem, za asistence otce a syna J. Záhorových, kteří byli i u kolaudace. Součástí opravy byla penetrace Lignofixem. Rejstřík Gedakt (dřevěný) musel být vyroben nový, neboť původní řada se rozsypala na prach (torza ponechána ve skříni na kůru).

Jména některých (zjištěných) varhaníků po druhé světové válce v Benešově působících:

Antonín Harančík (v 50. letech, slepec)
pan Šebek (slepec)
Marie Jirásková (sestra R. D. Františka Jiráska)
Zdeňka Tichá (nyní Hubáčková)
Jan Záhora st.
Jan Záhora ml. (za působnosti R. D. Jana Bláhy)
v roce 2017 dosud zde hraje Ing. Josef Šuma

Dvoumanuálový nástroj s mechanickou trakturou a 24 znějícími rejstříky (katalogy uvádějí pouze 22). Skříň je původní. Nástroj obsahuje Hlavní stroj (HW) a Horní stroj (OW). Elektrické dmychadlo Ventus v pravé přístavbě varhanní skříně z roku 1921, elektromotor 3x380V s tlačítkovým ovládáním přes stykač. Měch klínový (třínásobný) s možností nožního šlapání (kalkant). Jalousie schweller pro OW – dvoustavový (o/z), ovládané šlapkou. Mechanická manuálová spojka II/I, ovládaná šlapkou. Mechanická pedálová spojka I/P, ovládaná šlapkou. Manubria dřevěná s keramickými popiskami, od roku 1993 je vyřazen pedálový Gedakt 8’. Jedno manubrium s popiskou „symetrie“ je němé (právě pro symetrii hracího stolu).

Salhausenská kaple

Salhausenská kaple byla vystavěna v severní části kostela. Jde o podélný prostor, který je ukončen polygonálně. Vnitřní prostor je zdoben síťovou žebrovou klenbou, která je svými žebry svedena na přípory. Osvětlení je řešeno třemi okny s lomenými oblouky. Stejný typ okenního otvoru se nachází ve východní zdi kaple. Do kaple se vstupuje přes presbytář, kde je pískovcový portál, který má okosený tvar s plným obloukem v záklenku. Vchod do kaple je uzavřen renesanční dvoukřídlou mříží s květinovými prvky, jakožto jedním z typických znaků sasko-renesanční architektury.

Náhrobky a epitafy

V kapli se nachází soubor renesančních a raně-barokních epitafů a náhrobků. Po severní straně vchodu je figurální náhrobník Brigity ze Salhausen (pocházející z roku 1568), dítěte Antonína ze Salhausen (z roku 1585), Inocence – syna Haubolda z Starschedel (z roku 1604) a nápisový náhrobník Jonase Pausta z Liebstadtu (z roku 1615, připisovaný Antonínovi ze Salhausen). Na západní stěně kaple je figurální italizující náhrobník Hanse ze Salhausen († roku 1576), dále znakový náhrobník Karla Ferdinanda – syna Haubolda Pausta (z roku 1653), figurální náhrobník Bartoloměje Fritsche (z roku 1616, který je též připisován Antonínovi ze Salhausen) a znakový náhrobník Jana Jiřího – syna Haubolda Pausta (z roku 1652). Na nimi se nacházejí tři dětské figurální náhrobníky: Kryštofa z Hagen (z roku 1590), Sibyly ze Salhausen (z roku 1580) a dítěte Haubolda ze Starschedel (z roku 1591). Dále je zde figurální náhrobní deska Wolfa ze Salhausen (z roku 1589), která je dílem mistra epitafu Wolfa ze Salhausen a nachází se zde také figurální náhrobník Eufemie ze Salhausen (z roku 1595). Nad nimi je dvojitý náhrobník Ludvíka ze Schönfeldu (z roku 1591) a Markéty z Weissbachu (z roku 1592), který je připisovaný H. Köhlerovi z Míšně. Dole na zemi je malý dětský figurální náhrobník Adolfa ze Salhausen (z roku 1596). Při východní závěrově stěně je znakový náhrobník Jonase Pausta (z roku 1648) a dětský figurální náhrobník Jana Wolfa ze Salhausen (z roku 1586). Na východní stěně se nachází velký epitaf Wolfa z Salhausen († roku 1589) a jeho ženy Marie, rozené Beckové († roku 1612), který je připisovaný M. Schwenkovi z Pirny. Vytvořený v letech 1589-1594. Epitaf je sloupový, doplněný sochami Wolfa a Marie, reliéfem jejich dětí a reliéfem Krista křísícího Lazara. V nikách po stranách jsou umístěny sochy sv. Marka a sv. Jana. V nástavci jsou pak sochy Zmrtvýchvstání a na štítu tři sošky andělů. Na jižní straně se nachází epitaf Jiřího ze Schönfeldu (z roku 1550), který je připisovaný Ch. Walterovi z Vratislavi. Pod ním je samostatný reliéf Abrahámovy oběti, zřejmě nástavec tohoto epitafu.

Kostel je kulturní památkou:

Areál kostela Narození Panny Marie byl postaven na dominantním místě v obci a spolu s komplexem budov obou zámeckých areálů tvoří pozoruhodný doklad působení saského rodu Salhausenů ve městě.

Trojlodní orientovaný zděný kostel obdélného půdorysu s užším presbytářem a třístěnným závěrem pocházející z let 1483-1557 patří k našim významným pokladům pozdně gotické architektury v severních Čechách.

Kostel je trojlodní, orientovaný, zděný, až na přízemí věže omítnutý. Má obdélnou loď, na severozápadě s částečně vestavěnou hranolovou věží, a užší presbytář s třístěnným závěrem. K presbytáři se na jižní straně napojuje přízemní sakristie, na severovýchodě oválná přístavba a na severu kaple, zvaná Salhausenská.

Západní průčelí lodě chrání dosti vysoký, dvakrát odstupňovaný sokl se zešikmenou horní částí, krytou kamennými deskami na způsob přesahující římsy. Ústupkový vstupní portál tvaru lomeného oblouku má po stranách vždy dva sloupky, sahající asi do jedné třetiny od země, s patkami zdobenými kanelováním. Mezi sloupky je portál vyžlabený. V horní části portálu se uplatňuje motiv přetínajících se prutů. Vstupní dveře jsou dřevěné dvoukřídlé, rámové konstrukce – s ozdobným středním sloupkem a s výplněmi, na nichž je použit motiv trojlistých a plaménkových kružeb. Horní část horních výplní je prosklená. Nad dveřmi je „nadsvětlík“, ten však není zasklený, ale plný – opět s motivy kružeb: nahoře má čtyřlist v kruhu a pod ním pak dvě jeptišky. Zhruba v dolní třetině člení průčelí lodi kamenná římsa, u portálu se pravoúhle zalamuje a vede nad něj. Římsa je ukončena v místě, kde začíná kamenné zdivo přízemí věže. Nad vstupem se nachází poměrně nízké zaslepené okno, ve špaletě. Má kamenné ostění, opatřené nátěrem. Okno je kamennými pruty rozděleno na tři části – střední je ukončena půlkruhem a obě boční trojlistem. Horní část okna vyplňuje plaménková kružba. Průčelí završuje kamenná profilovaná hlavní římsa, která obíhá celý kostel.

Na severozápadě se na loď napojuje hranolová čtyřpodlažní věž. Jednotlivá patra oddělují kamenné vyžlabené římsy, v horní části vyložené směrem ven. Věž má v přízemí zdivo z kamenných kvádrů s bílým spárováním, bez omítky. Dolní část je opatřena soklem, obdobným jako u západního průčelí lodi. Zhruba uprostřed přízemí věže se nachází dvoukřídlé šestitabulkové okno v líci a v dolní části pak ještě úzké štěrbinové okénko. Ostatní patra věže jsou omítnutá, s nárožími armovanými klenáky. Všechny stěny jsou řešeny obdobně – ve druhém podlaží je okénko tvaru klíčové střílny s kamenným ostěním, třetí podlaží je bez otvorů a v nejvyšším je pak velké okno tvaru lomeného oblouku. Má kamenné ostění a je vyplněné prkenným bedněním s dvěma otvůrky. Věž má zvoncovitou střechu, krytou plechem. V jejím vrcholu se nachází oplechovaná osmistěnná zvonička, rovněž se zvoncovitou střechou, vrcholící nástavcem s makovicí a prutem.

Jižní průčelí tvoří loď a presbytář. Dolní část fasády opět chrání sokl. Je poměrně vysoký, omítnutý, se zešikmenou horní části, krytou kamennými deskami na způsob dosti přesahující římsy. Stejný sokl mají i opěráky, pouze opěrák vpravo a vlevo od vstupu do lodi je na vnitřní straně (tj. na stěně směrem ke vchodu) celý omítnutý. Loď je čtyřosá. Mezi okny jsou poměrně vysoké a značně předstupující opěráky, armované kamennými klenáky (střídají se zhruba vždy jeden hlubší a jeden méně hluboký). Zbývající plocha opěráků je omítnutá. Opěráky se konkávním způsobem napojují na zdivo lodi, a to až pod její hlavní římsou. Tento přechod (stříška) je krytý bobrovkami. Horizontálně člení průčelí kamenná vyžlabená římsa, nahoře krytá zeleně natřeným plechem. Římsa vede i přes opěráky, chybí pouze na přístavbě v levé části průčelí. Opěráky mají ještě jednu římsu, podobnou této, avšak nacházející se vždy pouze na přední straně opěráků – zhruba v horní třetině.

V přízemí lodi se na levé (západní) straně nachází drobný prostor o obdélném půdorysu, otevřený segmentovým obloukem, zajištěným mříží. Otvor má ostění z velkých kamenných kvádrů, sahající pouze k soklu, část nad obloukem je zdůrazněna vyžlabením. Ozdobnou kovanou mříž tvoří čtyři pásy s esovitým (srdcovitým) ornamentem a horní obloukovitá část s podobnými motivy. Stěny místnůstky mají v dolní části parapet, na zadní (severní) stěně jsou pod opadanou omítkou viditelné zbytky nástěnné malby. Prostor je zaklenut křížovou klenbou s žebry, opatřenými nátěrem. Na stěně nad nikou je profilovaná kamenná římsa, krytá plechovou stříškou. Pod levým (západním) oknem lodi se v líci s opěráky nachází zhruba patrová přístavba schodiště na kůr. Má opět sokl, o něco nižší, než u zbývající části lodi. V patře přístavby jsou tři okna ve ven se rozšiřující špaletě. Vpravo a vlevo je okno obdélné, pravděpodobně neotvíravé, rozdělené do šesti tabulek. Prostřední je pak sdružené, tvořené dvěma obdobnými okny. Přístavba má pultovou střechu, krytou plechovými šablonami se zeleným nátěrem. Vzhledem k existenci přístavby je dnes okno lodi v této ose zkráceno. Má kamenné vyžlabené ostění, nahoře tvaru lomeného oblouku. Okno je uprostřed rozděleno kamenným prutem na dvě části, které ukončuje trojlist. V horní části okna je pak plaménková kružba. Sklo je vodorovně členěno na dvě pole, s barevnými vitrážemi. V ose druhé od západu je již okno v plné velikosti. Má opět kamenné ostění s dvěma vyžlabeními. U tohoto i všech dalších oken jsou kameny ostění přiznány, s víceméně nepravidelnou hranicí mezi omítkou a kamenem. Kamenným profilovaným prutem je okno svisle rozděleno na dvě části, zakončené trojlistem. Nad trojlisty je kružba s motivy přetínajících se prutů. Pět železných příčlí člení okno vodorovně na šest polí, vyplněných barevnými vitrážemi. Celé okno chrání na vnější straně drátěná mříž.

Podobná jsou i všechna ostatní okna jižního průčelí lodi i presbytáře, lišící se pouze kružbami v horní části (jen okno v ose vstupu do lodi je kratší).V ose druhé od západu je ještě u levého opěráku přistavěno zádveří vstupu na schodiště, patřící k již popsané přístavbě v západní ose.

Jižní stěna zádveří je prostá, pouze se soklem. Ve východní stěně jsou nové dřevěné jednokřídlé prkenné dveře s ozdobnou klikou, v masivním neprofilovaném kamenném ostění. Přístavek má pultovou střechu, krytou zeleně natřenými plechovými šablonami. V ose třetí od západu je okno nižší než v ose druhé od západu, vodorovně je rozdělené pouze na pět polí. Horní část zakončují dva trojlisty a nad nimi je kružba s lichoběžníkovým polem. Pod oknem se nachází vstup do lodi, přístupný po třech kamenných stupních. Vchod má kamenný ústupkový hrotitý portál s třemi hlubokými výžlabky a s přetínajícími se pruty v horní části. Na každé straně portálu jsou dva sloupky, vnější slabší a vnitřní silnější. V dolní části jsou sloupky zdobeny reliéfy – každý jinými motivy. Vstupní dveře jsou dřevěné dvoukřídlé rámové, s ozdobným středním sloupkem. Obdélné dveřní výplně mají profilované okraje. Průběžná římsa, členící v dolní části jižní průčelí lodi, zde vede nad portál, pravoúhle se zalamuje (v zalomení se hrany římsy přetínají).

Nad vstupem je plechová pultová střecha, červeně natřená. Sokl, obíhající celý kostel, se východně od vstupu zvyšuje. V ose čtvrté od západu je okno normální výšky, nahoře s trojlisty a plaménkovou kružbou. Na pravém opěráku v této ose se na přední (jižní) straně pod průběžnou římsou nachází v řadě klenáků druhé shora nápis. V horním řádku je „H G (C ?) . C O L U (?) M N (?, obrácené D ?)“, ve středním řádku „R E F C křížek mezera S U N křížek (?)“, v dolním řádku je letopočet 1696, na obou stranách oddělený tečkami. Nápis je orámován ozdobnou linkou.

Čtyřosý presbytář je o hodně užší, než loď. Ve všech osách jižního průčelí se nachází okna, o něco málo nižší než v lodi (sahají ke střeše přístavby). Okna jsou svisle rozdělena na pět polí. V západní ose (celkově páté ose od západu) je okno ukončeno dvěma trojlisty a nahoře dvěma plaménky, jejichž ocasy směřují nahoru. V ose presbytáře druhé od západu (celkově šesté od západu) ukončují okno stejné dva trojlisty, avšak dva plaménky nad nimi mají ocasy obrácené dolů do stran. Okno třetí od západu (celkově sedmé od západu) má v horní části dva trojlisty a nad nimi velký čtyřlist, okno čtvrté od západu (celkově osmé od západu) stejné dva trojlisty a nahoře pak dva rotující plaménky v kruhu. Mezi okny se nacházejí opěráky, stejné jako opěráky lodi.

Dolní část celého jižního průčelí presbytáře zakrývá nízká přízemní přístavba sakristie, její jižní stěna je v líci s krajním východním opěrákem lodi. Na západní straně jižního průčelí přístavby jsou dřevěné jednokřídlé dveře rámové konstrukce, se třemi řadami po dvou výplních. Mají obdélný světlík s neprůhledným sklem. Vpravo od dveří začíná nízký sokl z kamenných desek, chránící dolní část stěny. Sakristii osvětlují dvě okna, rozmístěná poměrně daleko od sebe – ve střední a východní části průčelí. Západnější okno je dvoukřídlé čtyřtabulkové, ve špaletě, lemované kamenným ostěním (pravá strana ostění je nahrazena novým materiálem, pravděpodobně betonem). Zabezpečeno je vnější mříží z diagonálně vedených prutů. Východnější okno je dvojité dvoukřídlé (vnější křídla v líci), každé křídlo rozděleno na dvě tabulky. Pod oknem je kamenný parapet, jen nepatrně vystupující ze zdi a dosti značně přesahující šířku okna. Na stěně mezi okny (blíže východnějšímu oknu) se nachází kamenný reliéf (ještě jeden podobný měl v minulosti být – dle některých dokonce stále je – zazděn na této stěně). Pravděpodobně jde o část náhrobníku (podle literatury náhrobníku Barbary von Salhausen, z roku 1603). Reliéf je orámován jako obraz. Rám má v horních rozích, uprostřed horní části a v dolní části bočních stran kartuši s ozdobným lemováním s rozvilinami. Dolní strana rámu je nízká, bez ozdob. Reliéf zobrazuje tři výjevy ze života Krista. Uprostřed je scéna Křtu Krista. Vlevo stojí větší postava sv. Jana Křtitel, stojícího téměř v čelním postoji. Je oblečen do šatu po kolena a s krátkými rukávy. Ruce Jana směřují k Ježíši (reliéf je zde poškozen), za téměř neznatelnou hlavou je svatozář. Napravo stojí menší postava Ježíše, nahého až na bederní roušku, který vztahuje ruce k Janu Křtiteli (?).V horní části reliéfu je oblak, za nímž je poprsí Boha Otce. Je oblečený do řasnatého šatu s širokými dlouhými rukávy. Levá ruka spočívá na oblaku, pravá je pozdvižená a ukazuje vzhůru doprava. Pod oblakem s Bohem Otcem se nachází Duch svatý, zobrazený jako holubice s rozepjatými křídly, sesílající proud paprsků na hlavu Ježíše. Vlevo od této scény se nachází velká postava Ježíše. Je oděn do bohatě řaseného roucha s dlouhými rukávy a pláštíku, s uzlem na pravém rameni. Má plnovous, dlouhé vlasy, nad hlavou je svatozář. Pravá ruka je mírně upažená, zdvižená levá ukazuje k nebesům. Na levé straně reliéfu je krucifix, poměrně výrazně vystupující z jinak dosti plochého reliéfu. Kříž je velmi vysoký, s šikmým příčným břevnem (doprava dolů – z hlediska pozorovatele). Pod vrcholem svislého břevna je stužka, širší než břevno – s nápisem INRI. Kristus dnes nemá hlavu a téměř ani nohy. Reliéf má bohaté pozadí, znázorňující města s hradbami, věžemi a střechami, na kopcovitém členitém terénu. Na pravé straně levé části pozadí je výrazný strom, podobný je i vpravo, pod městem. Dle literatury se jedná o Jeruzalém (vpravo) a Betlém (vlevo).

Jižní průčelí přístavby ukončuje v úseku vpravo od reliéfu římsa, vlevo chybí. Pravá stěna přístavby je součástí východního průčelí kostela. Má opět stejný sokl. Ve stěně se ve špaletě nachází jednokřídlé půlkruhově zakončené okénko, rozdělené na čtyři části a chráněné vnější mříží z diagonálních prutů. Pod oknem je kamenný parapet. Okenní otvor rámuje kamenný reliéf. Vpravo a vlevo od okna je to herma – nahoru se rozšiřující úzký obdélník, zdobený na přední straně motivy květů a volutovitých stonků a listů a ukončený římsou; nad ním je pak ženská hlava s kudrnatými vlasy, podpírající jónskou hlavici. Reliéf pokračuje i po obou stranách od okna, kde je vždy nika se sochou. Na vnějším okraji je celá scéna zakončena volutovitým lemem. Na levé straně je v nice postava sv. Jana Evangelisty, oděná v šaty a plášť. Postava nemá ruce, pod šatem je viditelná pravá noha až nad kotník. Socha je dosti poškozena. Na pravé straně je Mojžíš, oděný v dlouhý řasnatý přepásaný šat a v plášť, který nadzvedají obě pozdvižené ruce (dlaně rukou chybí). Mojžíš má plnovous a delší vlasy, v levé ruce drží otevřenou knihu. Nad oběma sochami je obdélné pole s nápisem – na levé straně je nahoře čitelné „IOHAN“ a pod tím pouze „SICH DAS“, na pravé pak nahoře „GENESIS“ a dole „VELCHS“. Sakristie má pultovou střechu, krytou červeně natřenými plechovými šablonami.

Presbytář má trojboký závěr, opatřený soklem, o něco nižším, než u zbytku kostela. Je tu i průběžná podokenní římsa a opěráky. V levé a střední stěně závěru se nachází zaslepené okno, v pravé stěně okno chybí. Zaslepená okna mají stejné ostění, jako ostatní – jen okno ve střední stěně presbytáře má navíc asi v polovině výšky v ostění římsičku. Okno v jihovýchodní (levé) stěně závěru člení svislý prut, přecházející v horní části v kružby – dva trojlisty a nad nimi dva plaménky, směřující shora od středu do stran. Okno ve východní (střední) stěně má vnitřní členění pouze naznačené v omítce – tj. střední svislý prut a nahoře pak dva oblouky a nad nimi dva plaménky, směřující zdola ze středu do stran. V severovýchodní (pravé) stěně okno chybí, neboť je k ní přistavěna kaple půlkruhového půdorysu.

Kaple nemá sokl, ten je nahrazen barevným zvýrazněním dolní části zdi. Osvětlení prostoru umožňují tři okénka, umístěná v segmentově ukončené, ven se rozevírající nice (okna vyplňují pouze její část). Okénka mají kamenné okosené ostění. Jsou vodorovně rozdělena na dvě tabulky, chrání je jeden svislý mřížový prut s trny a v líci zdi ještě drátěná mřížka. Kapli ukončuje hlavní římsa se zubořezem. Střecha je půlkuželová, krytá plechovými šablonami. Severní průčelí presbytáře z větší části zakrývá přistavěná kaple, zvaná Salhausenská. Viditelné je tak pouze východní (levá) osa s oknem, lišícím se od ostatních. Je obdélné, nahoře ukončené segmentovým obloukem, bez ostění – pouze po stranách a nahoře s plastickým orámováním v omítce. Vodorovně je rozdělené na pět polí, zasklené je barevnými vitrážemi. V dolní části je opět sokl, stejný, jako na jižním průčelí a vpravo a vlevo od okna je vždy opěrák. Salhausenská kaple má obdélný půdorys s trojbokým závěrem. Všechny její stěny mají stejný sokl jako většina kostela a hlavní římsu jako sakristie – se zubořezem. Ve východním průčelí se nachází okno tvaru lomeného oblouku s ostěním, obdobným jako u oken lodi. Vlastní okno je kratší, než ostění (to přesahuje v dolní části, pod oknem je zde vysoká šikmá špaleta). Okno je rozděleno středním prutem na dvě části, ukončené trojlisty. Nad nimi je kruhová kružba s vepsaným čtyřlistem. Okno má tři pole, oddělené vodorovnými železnými příčlemi, zasklené je barevnými vitrážemi. Závěr kaple je třístěnný. Střední stěna je bez otvoru, v levé a pravé stěně je opět okno, stejné jako ve východním průčelí kaple, pouze s jinými kružbami v horní části – nad dvěma trojlisty jsou dva plaménky, směřující od středu dolů do stran (u okna v pravé stěně mají plaménky nosy). Okna jsou opět rozdělena zasklena šesti poli barevných vitráží. Západní průčelí kaple je bez okna. Kaple se zde napojuje na krajní východní opěrák lodi.

Severní průčelí lodi je trojosé, s čtyřmi opěráky. Ty jsou podobné, jako opěráky jižního průčelí – pouze římsu ve střední části mají pouze opěrák první a druhý od západu. Dolní část východního opěráku zakrývá přizdívka o šířce zhruba poloviční, než je šířka opěráku. V girbá části tohoto opěráku se nachází letopočet 1989 a ob klenák pod ním 1857, 1774 a pod nimi iniciály J P a snad i malé „p“. Průčelí je v dolní části opatřeno dvoudílným soklem. Ve východní a západní ose je okno tvaru lomeného oblouku, v jednoduchém ostění bez výžlabků, Je rozděleno středním prutem na dvě části, ukončené dvěma trojlisty a nad nimi dvěma plaménky, směřujícími ze stran ke středu. Vodorovně jsou okno rozděleno železnými příčlemi na šest polí, zasklené jsou barevnými vitrážemi. Pod východním oknem je nad soklem zesílená zeď. Ve střední ose je okno zaslepené, v ostění. Je o necelé jedno pole kratší (v dolní části), než zbylá dvě okna.

Na západě se k lodi napojuje věž. V její severní stěně se v dolní části nacházejí segmentovitě ukončené železné dveře, přístupné po jednoramenném schodišti s jedenácti stupni. Loď má valbovou střechu, presbytář sedlovou a nad závěrem jehlancovou. Krytinou jsou pálené tašky. Ve východní části střechy presbytáře se nachází osmistěnná oplechovaná zvonička, se zvoncovitou střechou a špičatým nástavcem s makovicí, ukončenou křížem. Kříž má konce všech ramen v podobě květu. Ve vrcholu jehlancové střechy presbytáře je ještě malý křížek. Interiér: jde o trojlodní kostel. Lodě oddělují dvě řady polygonálních vyžlabených pilířů. Zaklenuty jsou síťovou klenbou. Na západě se nachází zděná kruchta s dřevěným parapetem, nesená pilíři. Podkruchtí je otevřeno arkádovými oblouky. Presbytář, oddělený od lodi vítězným obloukem tvaru lomeného oblouku, je zaklenut rovněž síťovou klenbou.

Obecně platí, že kostely patří k nejvýznamnějším a dominantním památkám v obci, což platí i pro kostel Narození P. Marie. Památkové hodnoty objektu spočívají v dochování řady autentických konstrukcí a prvků s vysokou vypovídací schopností o stavebněhistorické genezi objektu a historickém stavitelství všeobecně. Řada z nich zvyšuje díky dochování historicky tradičního materiálu výplní i konstrukcí i estetickou hodnotu objektu. Objekt je navíc situován na dominantním místě a spolu s komplexem budov obou zámeckých areálů tvoří pozoruhodný areál, dokládající působení saského rodu Salhausenů ve městě.

Původní evidenční list památky:

Síňové trojlodí s pětiboce uzavřeným užším presbytářem, s hranolovou věží v SZ nároží. V ose západního průčelí ústupkový hrotitý portál s kanelovými sloupky s přetínanými žebry v nadpraží, nad portálem zazděno kružbové okno. V severozápadním nároží průčelí zpola vestavěná hranolová věž, třípatrová, členěná pásovými římsami, s armovaným nárožím. Ve vrcholu hrotitá okna, ve spodní části klíčová okénka. Věž završena valbovou stříškou konvexně vyhnutou s polygonální lucernou a kupolkou. V severní stěně věže segmentově zaklenutý portál. Severní stěna lodi se 3 mohutnými stupňovitými opěráky do výše lodi, 3 okenní osy, střední okno zazděno. Jižní stěna 4 okenní osy, stěna s mohutnými stupňovitými opěráky. V 2. ose zprava ústupkový hrotitý portál se sloupky s diamantovým dekorem, s přetínanými žebry ve vrcholu ostění. V 1. okenní ose zleva mezi opěráky vestavěna kaple Olivetské hory, ve spodní části zaklenutá křížovou žebrovou klenbou. Presbytář s mohutnými stupňovitými opěráky, okna lodi a presbytáře hrotitá s bohatými kružbami s plaménkovými motivy. Při jižní stěně presbytáře přízemní obdélná kaple pod pultovou stříškou s pravoúhlým portálem se světlíkem a 2 okny v hladkých rámech v jižní stěně. Při severní stěně prsbytáře nižší obdélná Salhausenská kaple s pětibokým závěrem, s pravoúhlými okny s přetínajími se pruty. V severovýchodním nároží presbytáře kruhové kaple s okénky ve špaletách s ostěním. Nad presbytářem polygonální sanktusník.

Zařízení barokní, hlavní oltář z l. 1664-1700, ostatní z l. pol. 18. stol., křtitelnice pozdně gotická z r. 1483, kazatelna renesanční z l. 1565-70 od Hanse Köhlera z Míšně, a dvířky z r. 1576.

Pozdně gotický kostel z l. 1483-1557; presbytář z l. 1483-1500, pilíř v jižní lodi dat. 1515, loď stavěna r. 1554, věž 1557; postavil Walter Hirsch ze Sangerbergu; salhausenská kaple po r. 1562.