Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Krásně

Na jižním okraji města Krásno v ulici Radniční stojí kostel svaté Kateřiny Alexandrijské.

Na wiki:

Kostel svaté Kateřiny je římskokatolický filiální (v minulosti farní) kostel v Krásně v okrese Sokolov v Karlovarském kraji. V sousedství kostela se nacházejí historická fara a u hřbitovní zdi středověká zvonice, chráněné jako kulturní památky České republiky. Celý areál kostela je od roku 2025 zapsán jako kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky.

Původní gotický kostel byl postaven pravděpodobně ve druhé polovině 14. století, jako filiální je připomínán roku 1404. Kostel byl později rozsáhle přestavován, jedna přestavba byla provedena roku 1553. Roku 1848 zachvátil město i kostel požár. Přestože byl kostel požárem silně poškozen, došlo k jeho částečnému zastřešení a až do roku 1856 se v něm konaly bohoslužby. Radikální přestavby do novorománské podoby se kostel dočkal v letech 1858 až 1859. Stavbu finančně podpořilo Vídeňské ministerstvo kultury. Z původního kostela se při přestavbě využilo zachovalé zdivo. Kostel byl vysvěcen 2. října 1859. Světitelem byl kardinál Bedřich Schwarzenberg. K pozdější výrazné úpravě kostela došlo roku 1900.

Ve dnech 3. až 4. července 2004 se v kostele konala slavnostní pouť k 600. výročí první písemné zmínky o krásenském kostele.

Kostel je jednolodní stavbou s pětibokým závěrem presbytáře, v průčelí s ústupkovým portálem a rozetou. Architektonicky je kostel velice střídmý, dominantním zdobným prvkem exteriéru je obloučkový vlys. Zajímavý je novorománský ústupkový portál na západní straně kostela. Jako symbol křesťanství se v tympanonu nachází stylizovaný červený kříž.

Zařízení je většinou novorománské, pouze několik uměleckých artefaktů je staršího data. Do kruchtové empory byly roku 1860 umístěny varhany. Autorství oltářního plátna svaté Kateřiny je přisuzováno Josefovi Vojtěchu Hellichovi, malíři portrétů i historických a náboženských obrazů. Světice je zobrazena se svými nejčastějšími atributy, kolem jakožto mučicím nástrojem a mečem. Plátna Křížové cesty pocházejí z roku 1866. Na evangelní straně kostela je na bočním oltáři obraz s Pannou Marií, na straně epištolní je na obraze motiv Ukřižování. Obě plátna pocházejí z konce 19. století. Mezi umělecky a historicky nejhodnotnější umělecká díla Krásna náleží dvě dřevěné sošky, pozdně gotická socha svaté Anny Samotřetí z 16. století a barokní milostná socha Panny Marie Krásenské. Autorem sošky svaté Anny Samotřetí je neznámý řezbář, autorem druhé sochy z lipového dřeva je údajně krásenský truhlář Zimmerhackel. Ke vzniku se váže legenda, která praví, že Madona byla vyřezána ze staré lípy, která rostla u cesty do Čisté a byla vyvrácena při vichřici roku 1677. Tato datace je ovšem pouze na základě legendy a nejedná se tedy o historický údaj. Madona začala být uctívána a z Krásna se stalo místně významné poutní místo. Madona byla roku 1782 umístěna v kostele, přečkala i požár roku 1848. Roku 1991 byla po krádeži zachráněna na hranicích s Německem. V interiéru kostela se nachází několik dalších uměleckých děl, jejichž autory jsou krásenští občané. Zajímavá je křtitelnice krásenského cínaře Martina Gerstnera, která byla roku 1854 prezentována na Světové výstavě v Mnichově.

Z dnes již neexistujícího webu:

Historie kostela Sv. Kateřiny v Krásně

1404 – Anna, paní Bečovska a vdova po šlechtici Borsovi, ustanovuje 29. dubna pro gotický kostel Sv. Kateřiny v Krásně kaplana.
1519 – v té době byl v Krásně pravděpodobně ustanoven katolický farní úřad
1523 – většina obyvatelstva Krásna přestupuje z katolické na protestantskou víru, která sem pronikla ze Saska.
1528 – Kostel přebírá protestantský farář.
1539 – Ke kostelu byla přistavěna městská věž, v níž byl i byt pro hlásného. Ten střežil město před případným požárem a vyzváněl v některé celé hodiny. Podle vyzvánění se střídaly hornické směny na zdejších rudných dolech.
1547 – Král Ferdinand potlačil odboj protestantského panstva. Krásno se stává městem královským, náboženská svoboda vyznání však zůstává.
1550 – Krásno získává vlastní faru, ve které je zavedena matrika.
1553 – Kostel Sv. Kateřiny je přestavován. Krásno dostává od zemské vlády 20 metráků bronzu na odlití zvonů. Bronz splácí město čtyři roky.
1560 – Poblíž kostela byla vystavěna zvonice, pro níž byl v Plzni odlit velký zvon. Vážil 1344 kg, v průměru měřil 1,22 metru. Nápis na zvonu byl latinský, v češtině zněl: „Slovo Páně zůstane na věky“ . Zvon sloužil 350 let až do první světové války.
1579 – Císař Rudolf II. přispívá 100 zlatými na stavbu kostelních varhan a 50 zlatými na stavbu kostelní věže.
1592 – Odlit byl „prostřední zvon“. Vážil 400 kg.
1624 – Po bitvě na Bílé Hoře obsazuje císařské vojsko i Krásno. Protestantství je zakázáno, na faru přichází katolický kněz.
1639 – V tomto roce Třicetileté války vyplenilo Krásno švédské vojsko. Švédové polovinu města vypálili a katolický kostel proměnili ve stáj pro koně.
1656 – K „velkému“ a „střednímu“ zvonu přibyl na zvonici „malý“ zvon.

Přelom 17. a 16. století – vzniká mariánská tradice:

1677 – Krásenský truhlář jménem Zimmerhackl vyřezal z větví vyvrácené lípy sochu Panny Marie s Ježíškem. Padlý kmen narovnal a do otvoru ve stromu sochu umístil. Madona se stala populární v celém kraji.
1680 – Po velkém důlním neštěstí byla v okrajové části Krásna, zvané Hub (směr Horní Slavkov, osada zanikla v 70. letech 20. století) byla postavena kaple Sv. Filipa a Jakuba.
1723 – Po přezkoumání církevními autoritami byla zamítnuta „zázračnost“ sochy Panny Marie Krásenské, ale uznána byla její milostnost, blahodárnost.
1724 – Díky dřevěné plastice Panny Marie s Ježíškem, jíž se připisovaly blahodárné účinky, se Krásno stává poutním místem věřících.
1757 – V tomto roce se v Krásně narodil Adalbert Caroli. Tento doktor theologie se později stal kanovníkem a generálním vikářem chrámu Sv. Víta v Praze.
1760 – Na druhém konci Krásna (směr Litrbachy) byl postaven kostelík Nanebevzetí Panny Marie, a to na místě, kde kdysi stávala letitá lípa se sochou Matky Boží.
1782 – V tomto roce je do kostela Sv. Kateřiny umístěna dřevěná plastika Panny Marie s Ježíškem, vytvořená truhlářem Zimmerhacklem, které je připisována blahodárná síla.
1782 – V Krásně byla postavena nová fara, která však vyhořela v roce 1848 při velkém požáru města.
1786 – Pro příliv poutníků je kostel Sv. Kateřiny rozšířen o ambity. V okolí města je postaveno mnoho kapliček a božích muk.
1787 – V kostele Sv. Kateřiny byl postaven hlavní oltář. Ten starý byl převezen do Lokte.
1788 – V Krásně je při cestě k Bečovu postavena kaplička Panny Marie Sněžné.

19. století – doba stavění i neštěstí

1806 – Byl postaven trojiční sloup ( autor J.Wild z Lokte). Sloup při úpatí doplňovaly sochy Panny Marie, sv. Anny a sv. Jáchyma. (Po roce 1945 sochy zničené).
1832 – V tomto roce byl krásenský farář Renner zvolen kanovníkem při chrámu Sv. Víta v Praze. Pater Renner měl velkou zásluhu na úspěšné propagaci krásenských poutí a byl později prohlášen čestným občanem Krásna.
1837 – Stavba kaple Olivetské hory (vedle kostela); sochy zničené po roce 1945
1843 – V tomto roce byl opraven kostelík Nanebevstoupení Panny Marie, který od té doby sloužil jako chudobinec.
1848 – 7. června při velkém požáru Krásna vyhořel kostel i fara. Socha Panny Marie s Ježíškem byla z hořícího kostela zachráněna. Blízkou dřevěnou zvonici ochránily před požárem vzrostlé lípy (shořelo 230 domů a také radnice a nový pivovar). Až do listopadu se bohoslužby konaly pod širým nebem na krásenském náměstí u sochy sv. Antonín Paduánského. Na zimu byla u kostelní ruiny provizorně zastřešena zřejmě nejvíce zachovaná vstupní část kostela a zde se konaly bohoslužby.

2. polovina 19. století – nový kostel

1856 – Vídeňské ministerstvo kultury finančně podpořilo stavbu nového kostela. Stavbou byl pověřen loketský stavitel J. Scherbaum1859 – Za 26 967 zlatých byla dokončena stavba nového kostela Sv. Kateřiny v Krásně. 2. října byl kostel kardinálem Fridrichem Schwarzenbergem slavnostně vysvěcen.
1860 – V kostele byly vystavěny nové varhany.
1866 – Ochotnický divadelní spolek z Krásna zakoupil z výtěžku svých představení pro kostel Sv. Kateřiny 14 obrazů křížové cesty.
1869 – V tomto roce byla postavena nová fara.
1914 – Velký a střední zvon byly z krásenské zvonice sňaty a použity pro válečné účely. Střední zvon byl později vojskem navrácen.
1918 – V tomto roce byl zrušen kostelní hřbitov
1925 – 12. července v den tzv. Chebské neděle byl vysvěcen nový zvon.
1926 – Farář Enzmann začíná psát kroniku Krásna a knižně ji vydal krásenský spolek Glöiser v roce 1934. Z té později vyšel i krásenský rodák Josef Brandl, který ji pak v 80. letech 20. století vydal knižně pod názvem „Schönfeld“ .
1928 – V kostele byly umístěny mramorové pamětní desky se jmény padlých Kráseňáků v 1. světové válce.
1935 – V sousedství kostela byl bývalý hřbitov přeměněn na okrasný park, který vytvořili krásenští učitelé a žáci.
1942 – Střední a malý zvon byly sňaty a použity na válečné účely (kov byl roztaven pro výrobu zbraní či munice).

Po 2. světové válce

1950 – Do pozdně gotické zvonice za kostelem (z roku 1650) byly zavěšeny zvony z kostela v Kostelní Bříze (uvádí to kniha Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z r. 1998). Bylo zásluhu úsilí tehdejšího faráře Konrada Gebharta. Ten také v 50. letech zajistil pro krásenský kostel několik barevných vitrážových oken. V té době jako člen hasičského spolku zajistil i vitrážovou lampu zpodobňující sv. Floriana, patrona hasičů, na průčelí hasičárny. Byl to první poválečný krásenský farář (1946 – 1959). Vystřídal jej pater Otto Urbánek, který byl v Krásně až do své smrti v roce 1986. Od té doby se v krásenské farnosti vystřídalo více farářů, dojíždějících z okolí, hlavně z Lokte, a krásenskou faru již žádný farář neobýval.

Přelom 20. a 21. století – doba oživení

1991 – V občanské iniciativě byla obnovena kaple Panny Marie Sněžné. Obnovena byla k ní i původní cesta, podél níž byly vysázeny stromy. Okolí kaple však bylo v následujících letech pastvou dobytka opět zničeno.
1991 – V začátku roku byla z kostela Sv. Kateřiny ukradena vzácná socha Madony. Zloděj však byl později i s lupem z dalších kostelů na česko-německých hranicích dopaden. Socha byla vrácena a v červenci znovu vysvěcena, stejně jako obnovená kaple Panny Marie Sněžné.
1992 – V občanské iniciativě byla z popudu občana Krásna Hartwiga Rupperta obnovena lesní pobožnost při Dlouhé stoce pod rozhlednou. Autorem kovového reliéfu „Ave Maria“ je krásenský rodák Antonín Kunc. Před poválečnou devastací tu byl mariánský obraz Karla Rupperta.
1992 – V Krásnu byla uspořádána Letní slavnost. Oslava byla pokusem o navázání na slavnou mariánskou poutní tradici v Krásně. V devadesátých letech se však tradici oživit nepodařilo.
2001 – Z popudu Hartwiga Rupperta byly za finanční podpory krásenských rodáků opraveny kostelní varhany, které byly 5. července slavnostně vysvěceny.
2003 – Začíná oprava kostelního krovu, kterou inicioval Hartwig Ruppert. Vadný krov drtil obvodové zdivo, které začalo praskat. Pro opravu s rozpočtem 2 milionů korun získalo občanské sdružení Rozhled Krásno 1 milion korun od Česko-německého fondu budoucnosti. Na druhé polovině se finančně podílely partnerský spolek z Německa, obec a církev.
2004 – V dubnu 2004 byla dokončena oprava krovu.
2004 – 3. a 4. července v kostele Sv. Kateřiny slavnostní pouť k 600. výročí první písemné zmínky o krásenském kostele. V kostele byla i dokumentární výstava k historii kostela.

Farnost Loket cituje wikipedii ->

Prohlášení kulturní památkou:

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské je výraznou dominantou historického centra bývalého hornického města Krásna nejen díky své velikosti, ale také charakteristické červeno-bílé barevnosti. Byl postaven v letech 1858–1859 na troskách vyhořelého středověkého kostela v novorománském stylu loketským stavitelem Josefem Scherbaumem.

Původní kostel sv. Kateřiny stál na stejném místě pravděpodobně od druhé poloviny 14. století. Gotická jednolodní stavba s polygonálním závěrem prošla několika přestavbami, v červenci 1848 však vyhořela při velkému požáru města. Až do roku 1856 pak bohoslužbám provizorně sloužil na zbytcích jejích zdí zastřešený prostor. Zachované části obvodových zdí pak byly použity při stavbě opět jednolodního novorománského kostela, který byl slavnostně vysvěcen za přítomnosti kardinála Bedřicha Schwarzenberga 3. října 1859. V roce 1869 byla při západním průčelí postavena nová fara, v letech 1892 a 1928 proběhly renovace.

Působivým prvkem v interiéru jsou vitráže. Kromě šesti oken z doby výstavby zde nalezneme i několik vitráží vyrobených po druhé světové válce z popudu prvního poválečného kněze, pátera Konráda Gebharda. Zachycují legendu o zdejší mariánské soše.

Kostel ze severu uzavírá unikátně dochovaný areál bývalého hřbitova, který svou funkci plnil od 14. století až do roku 1918. Ve druhé polovině 19. století byla sice jeho plocha směrem na jih rozšířena, v roce 1901 však vznikl jižně od města nový hřbitov s větší kapacitou. Poslední náhrobky byly ze starého hřbitova odstraněny roku 1922 a v roce 1935 bylo místo přeměněno na okrasný park.

Celý areál je ohraničený režnou kamennou zdí. Při východní straně stojí přibližně uprostřed středověká zvonice, která se stala kulturní památkou již dříve. V bezprostřední blízkosti kostela, v koutě mezi ohradní zdí a kamenným schodištěm, se nachází drobná sakrální stavba, zastřešená jednoduchou sedlovou střechou. Z jejího původního vybavení dnes můžeme vidět pouze skalisko Olivetské hory, sochy byly zničeny po roce 1945.

Finanční podpora:

Kostel sv. Kateřiny v Krásně byl postaven v gotickém slohu. První zmínka pochází z 15. století. V r. 1563 byla přistavěna kamenná středověká zvonice s bronzovým zvonem, který sloužil až do 1. světové války. Kostel v r. 1858 vyhořel a byl přestavěn v pseudorománském slohu. Zachránila se pouze zvonice a socha Panny Marie s Ježíškem. Po 2. světové válce kostel chátral.

Záchrana kostela sv. Kateřiny v Krásně byla v r. 2003 finančně podpořena Česko-německým fondem budoucnosti (ČNFB). Výše příspěvku činila 1 000 000 Kč. Sanace styčných sloupů a interiéru kostela podpořil ČNFB v r. 2009 částkou 700 000 Kč.

Evidence kostelů:

Kostel cihlový, zčásti omítaný. Střecha lodi je z orezlého plechu. Omítanou část na asi polovině kostela stačí natřít, druhá polovina má omítku silně poškozenou. Opravena jsou dvě vitrážová okna v presbytáři. Interiér je opraven.

Kostel je jako filiální připomínán již roku 1404, vznikl tudíž pravděpodobně ve 2. polovině 14. století. Jednalo se o jednolodní gotickou stavbu, později rozsáhle přestavovanou (např. roku 1553). Presbytář byl polygonální, se sanktusovou věžičkou se zvonem. Roku 1786 byl kostel rozšířen o empory. Při devastujícím požáru města, který vypukl dne 7.7.1848, kostel vyhořel; následně byla část ruiny zastřešena a zde se konaly až do roku 1856 bohoslužby. Novorománská podoba kostela je výsledkem radikální přestavby z let 1858 – 1859, přičemž bylo využito zachovalé zdivo z původního svatostánku. Stavitelem byl loketský Josef Scherbaum.

Kostel byl po přestavbě vysvěcen dne 2.10.1859. Vznikl jednolodní objekt s trojboce zakončeným presbytářem, v průčelí s ústupkovým portálem a rozetou. Dominantním dekorativním prvkem exteriéru je obloučkový vlys. Kostel je jednolodní, vybavený oltáři v novorománském slohu. Zařízení je většinou novorománské, ale k ozdobám chrámu patří pozdně gotická plastika sv. Anny Samotřetí a cíl poutí, socha Panny Marie s Ježíškem. Tyto sochy jsou v kostele jen při slavnostech, zejména nedávno restaurovaná plastika milostné Panny Marie Krásenské, která pochází ze 17. století a je zřejmě kopií či replikou ještě starší sochy. Mimo další běžné zařízení je v kostele pozoruhodně tvarovaná cínová křtitelnice cínaře Martina Gerstnera z roku 1856. Roku 1900 byl kostel opět přestavěn.

Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi; o jeho opravu usiluje Občanské sdružení Rozhled.

Památkový katalog:

Areál ve středu obce skládající se z novorománského kostela z let 1858–1859 postaveného loketským stavitelem Josefem Scherbaumem, kaple Olivetské hory a prostoru bývalého hřbitova s ohradní zdí a schodištěm.

Areál kostela sv. Kateřiny Alexandrijské je unikátně dochovaným prostorem, jenž ve své kompaktnosti a jedinečnosti snad jako poslední připomíná význam, důležitost a bohatství tohoto dříve hornického města. Samotný kostel je kvalitní a autenticky dochovanou novorománskou stavbou od regionálního stavitele Josefa Scherbauma, který je i díky své lokalizaci v centru města nejvýznamnější místní dominantou. V kostele se rovněž dochovala celá řada kvalitního vnitřního vybavení, jež jako nedílná součást objektu dotváří celkové vyznění vnitřního prostoru a zároveň dokládá kvality místních umělců a řemeslníků. Celý areál dále doplňuje kaple Olivetské hory a prostor bývalého hřbitova s ohradní zdí a schodištěm, kde se nachází již památkově chráněná středověká zvonice.

kostel sv. Kateřiny Alexandrijské

Novorománský kostel z let 1858–1859 postavený loketským stavitelem Josefem Scherbaumem.

Ačkoliv dnešní novorománský kostel sv. Kateřiny Alexandrijské pochází až z druhé poloviny 19. století, stával na jeho místě kostel stejného zasvěcení již od středověku. Kostel sv. Kateřiny v Krásně byl roku 1404 připomínán jako filiální, jeho vznik je tedy odhadován již na druhou polovinu 14. století. Původně se jednalo o gotické jednolodí, později několikrát přestavované. Presbytář byl polygonální a rovněž se sanktusníkem. Roku 1786 byl rozšířen o empory, ale 7. července 1848 ho při velkém požáru Krásna zachvátil požár, který zničil i přilehlou bohatě hrázděnou faru s vysokým štítem z roku 1782. Část zbytků kostela byla po požáru zastřešena a sloužila tak jako provizorní prostor k bohoslužbám, které se zde konaly až do roku 1856. Nový novorománský kostel byl postaven v letech 1858–1859 podle plánů stavitele Josefa Scherbauma na místě staršího vyhořelého kostela, za finančního přispění tehdejšího ministerstva kultury. K jeho stavbě byly použity zachovalé obvodní zdi původního kostela. Kostel byl dokončen 30. září 1859 a slavnostní vysvěcení za přítomnosti kardinála Bedřicha Schwarzenberga proběhlo 3. října téhož roku. Celkové náklady se vyšplhaly na 33 000 zlatých. V roce 1869 byla při západním průčelí navíc postavena nová fara. V roce 1892 a následně 1928 byl kostel renovován.

Orientované jednolodí s pětibokým presbytářem. Presbytář je nižší než loď, člení ho opěrné pilíře a okna s půlkruhovými záklenky, po stranách pak sdružená okna doplněná kruhovým otvorem v horní části. Na východě je do něj proražen vstup s jednoduchým portálem, ke kterému vede schodiště o šesti stupních. Presbytář kryje valbová střecha, ze které vychází čtyřboký sanktusník s trojúhelnými štíty a jehlancovou stříškou. Obdélnou loď po stranách člení trojice vyšších opěráků zakončených věžičkami a dvojice nižších, zakončených stříškou. Osvětlují ji obdélná okna s půlkruhovými záklenky, které v západní části doplňují drobnější okenní otvory. Uprostřed severní stěny lodě je v kamenném portálu situován boční vstup. Na hřebeni střechy portálu se nachází drobný kamenný kříž. Hlavní průčelí směřuje na západ, v masivním ústupkovém portálu je situován hlavní vchod, nad nímž se v tympanonu nachází stylizovaný červený kříž. Vrchní část hlavního průčelí dále prolamuje rozměrná rozeta a drobné střílnové okno. Na hřebeni střechy je umístěn červený latinský kříž. Exteriér kostela je proveden v režném zdivu s bíle omítanými dekorativními prvky (obloučkový vlys, šambrány), pilíře a portály jsou kamenné a neomítnuté.

Kvalitní a autenticky dochovaná novorománská stavba od regionálního stavitele Josefa Scherbauma, která je i díky své lokalizaci v centru města nejvýznamnější místní dominantou. V kostele se rovněž dochovala celá řada kvalitního vnitřního vybavení, jež jako nedílná součást objektu dotváří celkové vyznění vnitřního prostoru a zároveň dokládá kvality místních umělců a řemeslníků.

kaple Olivetské hory

bývalý hřbitov

schodiště