Kostel Krista Spasitele ve Frýdlantu

V ulici Vrchlického ve Frýdlant stojí v oploceném areálu kostel Krista Spasitele.
Na wiki:

Kostel Krista Spasitele je kostel Církve československé husitské ve Frýdlantu v okrese Liberec. Od roku 2003 je chráněn jako kulturní památka České republiky (Památkový katalog udává, že řízení začalo v roce 1996). 

Od poloviny 16. století bylo Frýdlantsko téměř výhradně luterské. Roku 1627 však bylo vydáno Obnovené zřízení zemské, kterým bylo katolické náboženství prohlášeno za jediné povolené vyznání v českých zemích. Teoreticky platilo i zde, nicméně blízkost a snadná překonatelnost hranic se Slezskem a de facto saskou Horní Lužicí bránila násilné rekatolizaci, jinde v zemi obvyklé.

Státní moc se sice zprvu o podobné metody pokoušela, případy obcí, zcela vylidněných emigrací kvůli víře (např. dnešní Nové Město pod Smrkem roku 1651), však vedly k vyšší obezřetnosti. Během 1. pol. 18. bylo nakonec nekatolickým frýdlantským poddaným dovoleno navštěvovat bohoslužby v sousedních zemích, kde byli vedeni jako farníci.

Kazatelská stanice libereckého sboru německé Evangelické církve augsburského vyznání, zřízená ve Frýdlantu roku 1883, tak byla první oficiální augsburskou obcí založenou ve Frýdlantském výběžku po více než 250 letech. Dvanáct let po založení se stala filiálním sborem, samostatným pak od roku 1898.

V roce 1887 členové náboženské obce založili spolek pro výstavbu kostela. S podporou Jednoty Gustava Adolfa jej postavila místní firma Appelt–Hampel podle projektu bonnského architekta Julia Rolffse (1879–1946) ve stylu gotizující secese.

Základní kámen stavby byl položen v roce 1902. V roce 1903 byly vysvěceny zvony, dostavěn kostel a pokračovalo vnitřní zařizování. Dne 2. června 1904 se konalo slavnostní vysvěcení kostela, s první bohoslužbou slouženou farářem Jiřím Pellarem. Roku 1912 vedle kostela vyrostla fara, rovněž podle návrhu J. Rolffse.

Kostel je jednolodní, obdélníkový, loď má otevřený krov. Okenní malby byly zhotoveny v Hrádku nad Nisou. Původně byly v kostele tři zvony, ale po 2. světové válce zde zůstal jen jediný, nejmenší.

Evangelické církvi augsburského vyznání sloužil kostel do roku 1945. Po skončení 2. světové války a odsunu německého obyvatelstva byl předán do správy Církve československé husitské. Teprve poté zde byla poprvé sloužena bohoslužba v českém jazyce. Do vlastnictví této církve kostel přešel až v roce 1952.

Zhruba na přelomu tisíciletí byl kostel opraven při zachování prakticky všech architektonických a umělecko-řemeslných detailů.

V kostele se nacházejí varhany, které roku 1903 postavil varhanář A. Schuster ze Žitavy. Jejich donátorkou se stala paní Kellerová, která je kostelu věnovala v památce na svou sestru Bertu. Dárkyní varhanní skříně byla paní E. Schindler ze Švýcarska.

Dispozice varhan:

I. manuál:

• Bourdon (16′)
• Principal (8′)
• Hohlflöte (8′)
• Gamba (8′)
• Dolce (8′)
• Octave (4′)
• Gemshorn (4′)
• Octave (2′)
• Mixtur
• Octavkoppel I.
• Manualkoppel

II. manuál:

• Geigenprincipal (8′)
• Gedackt (8′)
• Salicional (8′)
• Aeoline (8′)
• Concertflöte (4′)
• Fugara (4′)
• Piccolo (2′)

Pedál:

• Subbass (16′)
• Principal (8′)
• Violoncello (8′)
• Pedalkoppel I.
• Pedalkoppel II.

Jinými slovy:

Sbor německé evangelické církve, ustavený ve Frýdlantě roku 1883, si postavil v letech 1902–04 podle projektu bonnského architekta Julia Rolffse kostel ve formách gotizující secese, doplněný roku 1912 farou od stejného autora. Areál po roce 1945 připadl církvi Československé husitské.

Areál někdejšího evangelického kostela stojí nad levým břehem Smědé a frýdlantským hlavním nádražím, od silnice I/13 příjezd odbočením v prudké zatáčce u mostu přes Smědou vzhůru.

Městský web:

Evangelický kostel Krista Spasitele je situovaný při Vrchlického ulici na vyvýšené jižní části města. Architektonicky a esteticky velmi zajímavý kostel byl postaven v letech 1902–1903 dle návrhu bonnského architekta Julia Rolffse (1879–1946) frýdlantskou stavební firmou Appelt a Hampel. Finančně se na jeho výstavbě podílela Jednota Adolfa Gustava. Kostel původně sloužil církvi evangelické.  Od roku 1945 (podle jiných pramenů až 1949) zde sídlí Církev československá husitská.

V interiéru jsou umístěny pozoruhodné varhany z dílny mistra Schustra.

Novostavba kostela je symbolem vzestupu tradičních evangelických církví. Kvalitní architektura z přelomu 19. a 20. století dobře dotváří historickou podobu města.

Kačeři:

Za účelem zbudování tohoto kostela byl založen v roce 1887 spolek zdejší obcí Evangelické církve augsburského vyznání. Základní kámen stavby byl položen v roce 1902. V roce 1903 byly vysvěceny zvony, dostavěn kostel a pokračovalo vnitřní zařizování. Dne 2. června 1904 se konalo slavnostní vysvěcení kostela, s první bohoslužbou slouženou farářem Jiřím Pellarem.

Kostel je jednolodní, obdélníkový. Loď kostela má otevřený krov. Okenní malby byly zhotoveny v Hrádku nad Nisou. Varhany postavila v roce 1903 varhanářská dílna Schuster. Původně zde byly tři zvony, ale po druhé světové válce zůstal zde jediný, a to nejmenší. Kostel sloužil do roku 1945 Evangelické církvi augsburského vyznání. Po skončení druhé světové války ale proběhl odsun německého obyvatelstva a kostel byl předán do správy Církve československé husitské. Díky tomu v té době zde byla také prvně sloužena bohoslužba v českém jazyce. Do vlastnictví Církve československé husitské byl kostel dán až v roce 1952.

Kostel je přístupný každou neděli při bohoslužbách CČSH, nebo můžete o otevření kostela požádat v sousední faře.

Památkový katalog:

Evangelický kostel situovaný při Vrchlického ulici na vyvýšené jižní části města postavený v letech 1902–1903 dle návrhu bonnského architekta Julia Rolffse (1879–1946) frýdlantskou stavební firmou Appelt a Hampel za finančního přispění Jednoty Adolfa Gustava je od roku 1945 sídlem Církve československé husitské.

Jednolodní stavba obdélného půdorysu má na jihozápadní straně užší a nižší presbytář, ke kterému se z jihovýchodu přimyká sakristie a z jihozápadu přístavba sborového sálu. Sedlové i valbové střechy kryjí tašky bobrovky a prosvětlují volská oka. Hodinová věž předstupující před vstupní průčelí kostela vrcholí úzkým a vysokým sanktusníkem s křížem. Fasády jsou pojednány v kombinaci hladké omítky opatřené bílým nátěrem a kamenných historizujících prvků s převahou novogotického tvarosloví. Jedná se především o kamenná ostění sdružených oken, vstupní portály, římsy, armování nároží a štítů, balkón věže. Hlavní vstup severovýchodního průčelí přístupný po předloženém schodišti je umístěný v ústupkovém sedlovém portálu s trojlaločným tympanonem. V něm se nachází reliéf poprsí žehnajícího Krista. Okna zdobí ornamentální i figurální vitraje.

Novostavba kostela je symbolem vzestupu tradičních evangelických církví. Kvalitní architektura z přelomu 19. a 20. století dobře dotváří historickou podobu města.

Katalogový list:

V Památkovém katalogu je zmíněno restaurování vitráží v roce 2009.

Na plotě: