Kostel svatých Petra a Pavla v Jeníkově

Dominantou obce Jeníkov je na návrší stojící kostel svatých Petra a Pavla.
Wiki:

Farní kostel svatého Petra a Pavla v pozdně barokním stylu byl postaven mezi lety 1756-1763 a stojí na návrší v obci kde je jeho dominantou. Kostel byl vysvěcen roku 1763 a od roku 2005 je postupně opravován (především střecha). Kostel byl postaven na místě starší stavby z roku 1551, která vyhořela roku 1756. Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Kostel je koncipován jako jednolodní s půlkruhovým uzavřeným presbytářem. Západní průčelí je tříosé, po stranách konkávně prohnuto. Členěno je pilastry a ukončeno štítem se sochami sv. Petra a Pavla z roku 1898. Na jižní straně kostela je čtvercová sakristie.

Hlavní oltář je ciboriový se sochami světců. Také jsou zde dva protějškové boční oltáře. Zajímavá je iluzivní oltářní architektura s dvěma světci, která je namalována na východní stěně. Její součástí je i závěsný obraz Nanebevstoupení Páně od J. Q. Jahna z roku 1760. V presbytáři je umístěn velmi zachovalý obraz sv. Václava z poloviny 18. století. Stěny jsou dále vyzdobeny čtyřmi obrazy evangelistů z let 1720-30.

Pod kostelem se nachází socha sv. Salvátora z první poloviny 18. století.

V průčelní západní věži se nacházejí tři zvony na dřevěné konstrukci, na jejímž horním žebru je datace ANNO 1760.

Velký zvon
Velký zvon z roku 1496 vyrobil Jiljí Konvář z Prahy.[4] Dolní průměr zvonu je 81 cm, nachází se na něm nápis v gotické minuskuli.
Rozměry
Dolní průměr: 81 cm
Průměr čepce: 46 cm
Výška: 67 cm bez koruny, 80 cm s korunou
Popis zvonu
Koruna: šest uch s pletencem.
Čepec: klenutý příklop, na čepci dvouřádkový nápis v gotické minuskuli, vysoký 3 cm, výška písmen 2,5 cm, první řádek mezi zdvojenými linkami, druhý obsahuje pouze konec nápisu: anno domini millesimo quatorgentesimo nonagesimo sexto haec opus conflatus est per magi / (heraldická lilie) strum egidium (heraldická lilie). Překlad: Léta Páně 1496 toto dílo vyrobeno je mistrem Jiljím.
Krk: reliéf světce, vysoký 14 cm, poněkud nezřetelný – muž se svatozáří, v pravé ruce drží kříž.
Věnec: dvě linky těsně u sebe.
Srdce: hruškovité s krátkou rozšiřující se výpustí, na výpusti vhloubené tečky.
Původ zvonu
Jde o dosud jediný známý zvon od tohoto zvonaře v severních Čechách. Lze předpokládat, že původně byl určen pro jiný kostel a dostal se sem až v souvislosti s válečnými rekvizicemi. Tomu by nasvědčoval i fakt, že v 19. století ještě není v kostele zmiňován.[5]
Zavěšení a stav zvonu
Zvon je zavěšen na ocelovém závěsu v dřevěné konstrukci. Zvon je v dobrém stavu (k roku 2002).

Střední zvon
Střední zvon z roku 1925 vyrobil zvonař Richard Herold z Chomutova. Dolní průměr zvonu je 62 cm, nachází se na něm německé nápisy.
Rozměry
Dolní průměr: 62 cm
Průměr čepce: 34 cm
Výška: 48 cm bez koruny, 59 cm s korunou
Popis zvonu
Koruna: šest uch zdobených vodorovnými půlměsíčky.
Čepec: ornamentální pás, vysoký 11 cm, tvořený listovými závity, v něm jednořádkový nápis, vysoký 3 cm, výška písmen 2 cm: HEILIGER PETRUS UND PAULUS, BITTET FÜR UNS! Překlad: Svatý Petře a Pavle, proste za nás.
Krk: pětiřádkový nápis, výška písmen 2 cm: GEWIDMET / VON DEN PFARRKINDERN / DER KIRCHENGEMEINDE JANEGG / GEWEIHT AM 5. JULI / DES JUBILJAHRES 1925. Překlad: Věnován od dětí farnosti Jeníkov, posvěcen 5. července v jubilejním roce 1925. Na protější straně šedou barvou rekviziční nápis: 13 B 93.
Věnec: jednořádkový nápis, vysoký 3 cm, výška písmen 2 cm: MICH GOSS RICHARD HEROLD KOMOTAU. Překlad: Ulil mě Richard Herold z Chomutova.
Srdce: vějířovité, z boku ploché s výpustí.
Zavěšení a stav zvonu
Zvon je zavěšen na ocelovém závěsu v dřevěné konstrukci. Zvon je v dobrém stavu (k roku 2002).

Malý zvon
Malý zvon není blíže určen, pochází zřejmě z 20. století.
Rozměry
Dolní průměr: 50 cm
Průměr čepce: 26 cm
Výška: 38 cm bez koruny, 45 cm s korunou
Popis zvonu
Koruna: talířová
Čepec: klenutý příklop, čepec bez ozdob
Krk: asi čtyřřádkový mělce vhloubený nápis, výška písmen cca 2 cm, zcela nečitelný
Věnec: tři ústupky
Srdce: vějířovité, z boku ploché
Původ zvonu
Vzhledem k nečitelnému nápisu není o původu zvonu známo nic bližšího, nicméně vzhledem k talířové koruně jistě není starší než z 19. století. Je možné, že je rovněž dílem Richarda Herolda, jako střední zvon v tomto kostele.
Zavěšení a stav zvonu
Zvon je zavěšen na ocelovém závěsu v dřevěné konstrukci. Povrch zvonu značně zkorodovaný (k roku 2002).

Evidence kostelů:

Mimo věž má novou střechu. Věž má střechu z olezlého plechu. Omítka je mírně poškozená. Okna jsou opravená, na levé straně má tři nová vitrážová okna. Sakristie má nové dveře. Věž má nový ciferník hodin.

Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi; ta zorganizovala v letech 2004 – 2018 opravu střechy lodi kostela s využitím dotačních programů Ministerstva kultury ČR a Ústeckého kraje. V roce 2025 půjde na obnovu oken a dveří kostela 898.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva kultury ČR a z Nadace OF.

Areál je kulturní památkou:

Těžiště areálu tvoří kostel, postavený v letech 1756-1763 podle návrhu Jakuba Schwarze. Je významným krajinotvorným prvkem, utvářejícím pohledovou dominantu. Součástí areálu jsou též dvě schodiště a sochy sv. Petra, sv. Pavla a sv. Jana Nepomuckého.

První zmínka o farním kostelu v Jeníkově pochází z roku 1352. Dnešní kostel byl postaven na místě starší stavby z roku 1551, která vyhořela v roce 1756. Tento původní kostel byl regionálním mariánským poutním místem, avšak tato tradice s výstavbou nového kostela zanikla. Již v roce, v němž k požáru došlo, se započalo se stavbou, což dokládá datace na hlavním klenáku jihozápadního vstupního portálu. Stavba byla prováděna za oseckého opata Kajetána Březiny z Birkenfeldu podle návrhu stavitele Jakuba Schwarze, bývalého políra významného severočeského architekta pozdního baroka Octavia Broggia. Jeho architektonické řešení vychází z rozměrově i koncepčně téměř shodných kostelních novostaveb, realizovaných krátce předtím v inkorporovaných farnostech oseckého kláštera ve Vtelně a zejména na Starém Oseku, s nimiž se shoduje mělkým rizalitem zdůrazněnou střední částí lodi, větší dynamičnost však naznačují konkávně projmuté boční osy průčelí s nikami obsahujícími sochy sv. Petra a Pavla a segmentově vystupující půdorys závěru.

Interiér s minimem vnitřního vybavení naznačuje prostřednictvím malované iluzivní architektury hlavního oltáře a vzdutých plackových kleneb se štukovými zrcadly a medailony barokní iluzi rozpínání vnitřního prostoru, která se snaží smazat pomyslnou hranici mezi sférou pozemskou a nebeskou a navodit společně s působivým situováním celého kostela na návrší dojem většího prostoru, než jakým ve skutečnosti je. Na výzdobě interiéru se podílel malíř Jan Quirin Jahn, který zhotovil nástěnné iluzivní architektury hlavního oltáře a bočních oltářů sv. Václava a P. Marie Bolestné. Obraz hlavního oltáře namaloval Benedikt Kern, bratr slavnějšího drážďanského dvorního malíře Antonína Kerna, ozdoby k rámu obrazu vytvořil duchcovský sochař E. Khünel. Tabernákl před hlavním oltářem a kazatelna jsou dílem lounského sochaře Františka Rottera. Varhany postavil loketský varhanář Josef Pleyer, věžní hodiny zhotovil Martin Fischer z Duchcova.

Kostel, vysvěcený v roce 1763, byl původně opatřen vedle hlavního vchodu v jihozápadním průčelí ještě dvěma bočními vstupy a ke každému z nich byla později zřízena přístupová schodiště. Roku 1859 provedl novou výmalbu interiéru kostela včetně architektury hlavního oltáře, dvou bočních oltářů (které se pro špatný stav musely nově namalovat) a restaurování obrazů malíř Josef Vojtěch Hellich. Další výraznou změnu interiéru přinesly úpravy v závěru 19. století, při nichž došlo k pořízení nových věžních hodin, náhradě stávajících malovaných oltářních architektur bočních oltářů dřevěnými novorenesančními, pořízení nového tabernáklu a nových varhan od firmy H. Schiffnera.

Novodobě do areálu přibyla socha sv. Jana Nepomuckého, která ho však velmi vhodně doplňuje. Jde o sochu, která stávala nedaleko mohutného čtyřmetrového sloupu Nejsvětější Trojice na Libkovickém návrší v Hrdlovce (sloup je dnes umístěn v Litvínově, socha v Jeníkově). Publikace Umělecké památky Čech zpřesňuje lokaci, udává, že šlo o obec Libkovice, sloup i socha stály při polní cestě do Hrdlovky. Odtud byla přemístěna na současné místo v souvislosti s těžbou uhlí.

Kostel sv. Mikuláše je vybudován na oválném návrší na západní straně návsi v centru Jeníkova, je hlavní dominantou obce. Na jihovýchodě sousedí s farou a přes ulici s kaplí sv. Anny, na západní straně s rovněž památkově chráněným secesním domem č. p. 30. Níže jihozápadním směrem, přibližně na ose vstupního průčelí, je ve zřejmé souvislosti se sakrální stavbou umístěna barokní socha sv. Salvátora. Areál kromě neorientovaného pozdně barokního kostela spoluutváří ještě dvě venkovní terénní schodiště a tři sochařská díla. Dominantním prvkem je kostel, osazený na návrší a obrácený presbytářem k severovýchodu. Hlavní přístupové schodiště vede ke štítovému věžnímu průčelí kostela z centra obce od jihozápadu. Přístup od návsi resp. fary k bočnímu průčelí lodi zajišťuje druhé schodiště od jihovýchodu. Prostší sochy sv. Petra a Pavla vroubí hlavní schodiště na jeho horním konci před výstupní podestou před vstupním portálem do podvěží. Bohatě pojatá socha sv. Jana Nepomuckého doprovází v odstupu nezpevněné cesty začátek schodiště bočního, tvoří protiváhu fary. Na toto místo však byla umístěna novodobě – pochází z pomezí obcí Hrdlovka a Libkovice na Mostecku a do Jeníkova byla přemístěna v souvislosti s těžbou uhlí.

Jde o kvalitní příklad dobře dochované barokní sakrální architektury, postavené podle návrhu spolupracovníka Octavia Broggia, Jakuba Schwarze. Kostel je také významnou součástí dějin Jeníkova, ale i oseckého kláštera, jehož opat Kajetán Březina z Birkenfeldu stavbu inicioval. Kostel vhodně doplňují dvě schodiště a sochy světců, které dotvářejí celek a výrazně se podílejí na jeho vzhledu. Díky svému situování a provedení je areál kostela dominantou obce a výrazným krajinotvorným prvkem.

kostel sv. Petra a Pavla

Jednolodní kostel. Fasády člení pilastry a jednotlivé otvory v ostěních, na vstupním průčelí jsou sochy sv. Petra a sv. Pavla. Dominantním prvkem je hranolová věž s cibulovitou střechou.

Kostel sv. Mikuláše stojí na oválném návrší na západní straně návsi v centru Jeníkova. Jde o zděnou jednolodní stavbu s obdélnou lodí, rozšířenou o rizality, a obdélným presbytářem se segmentově vzedmutým závěrem. Kostel je presbytářem orientovaný k severovýchodu. Hlavní průčelí je jihozápadní, s hranolovou věží s cibulí. Sedlová střecha je nad presbytářem zvalbená, závěr má půlkuželovou střechu. Krytinou jsou pálené tašky bobrovky, kladené jednoduše. Obě roviny střešního pláště jsou pročleněny volskými oky.

Jihozápadní průčelí lodi obrácené směrem ke středu obce je tříosé, rytmizované plochými pilastry s iónskými hlavicemi, vynášejícími kladí. Dolní část průčelí chrání kamenný sokl, který obíhá celou stavbu. Ve střední ose jihozápadního průčelí je prolomen pravoúhlý vstupní otvor s kamenným ostěním s ušima, kapkami a zdvojenou obvodovou páskou. V překladu ostění je umístěn hlavní klenák s letopočtem 1750. Dveře jsou dřevěné dvoukřídlé, rámové konstrukce. Křídla člení obdélné výplně – nahoře a dole je po jedné, orientované na šířku, mezi nimi jsou nad sebou dvě, orientované na výšku. Nad vstupem je osazena dvojice sdružených oválných boltcových kartuší se znaky oseckého kláštera: tumba v pozadí se zkříženými opatskými berlemi, po stranách lilie, pod tumbou rovnoramenný kříž s vepsanou filiací MORS. Při horním okraji kartuše iniciály „F(RATER) C(AIETANUS) B(IRKENFELSIS) A(BBAS) O(SSECENSIS)“, ve významu „bratr Kajetán Březina von Birkenfeld, opat osecký“. Kartuše chrání římsa. Nad ní je prolomeno obdélné okno, uzavřené segmentem, osvětlující kruchtu. Otvor je opatřen kamenným ostěním s ušima, zdvojenou obvodovou páskou a hlavním klenákem. Okenní výplň je dřevěná, tabulkově členěná, nadokenní římsa je segmentová. Okrajové osy průčelí, konkávně projmuté, jsou identické: jsou zde půlválcové niky s mušlovitou konchou, kterou celou vyplňuje plasticky i barevně provedená polovina slunečního kotouče s paprsky. V nikách, lemovaných profilovaným okrajem, se nacházejí sochy, umístěné na hranolovém soklu. V pravé nice je to socha sv. Pavla. Jde o stojící mužskou postavu, oděnou do dlouhého šatu s dlouhými rukávy a do pláště, přehozeného přes levou paži. Obě paže jsou ohnuté v lokti – pravá ruka přidržuje za horní okraj meč, umístěný zhruba v ose postavy a směřující mírně diagonálně doleva. V levé světcově dlani spočívá kniha, opřená o tělo. Sv. Pavel má pohublou tvář se zapadlýma očima, ústa jsou pootevřená. Na bradě je dlouhý plnovous. V levé nice stojí socha sv. Petra. Také on má dlouhý šat s dlouhými rukávy a plášť, kryjící pravé rameno, paži i předloktí. Obě ruce, sepjaté v partii pasu, přidržují světcovy atributy – pravá ruka klíč, levá knihu. Na hlavě, natočené k levému rameni, jsou krátké kučeravé vlasy s výraznými prameny nad čelem, na bradě je krátký plnovous. Niky, lemované profilovanou šambránou, chrání římsy, ostře vzepjaté do baldachýnového oblouku. Stěnu lodi zakončuje profilovaná hlavní římsa. Na plochu průčelí navazuje hranolová věž. Po stranách je sevřena štítovou atikou, při patách s kamennými obelisky. Věž je na všech průčelích členěna pilastry, vynášejícími kladí. Zvuková okna jsou uzavřena segmentem, mají ostění s ušima a hlavním klenákem, výplně dřevěné žaluziové. Stěny věže zakončuje profilovaná hlavní římsa. Pod cibulí věže se nachází kruhová plocha s ciferníkem hodin. Cibule vrcholí lucernou, makovicí a křížem s dvojitým břevnem. Krytinou jsou červeně natřené plechové šablony.

Boční průčelí lodi člení pilastry, jejich severovýchodní část se nachází v rizalitu, jehož nároží jsou konkávně vybrána. Levá část jihovýchodního průčelí lodi je dvouosá. V levé ose jsou dvě obdélná okna nad sebou. Lemuje je kamenné ostění a zabezpečuje vnější mříž (u dolního je provedena ozdobně, z esovitě zprohýbaných prutů). V ose druhé zleva je umístěn vstup – dvoukřídlé dřevěné dveře podobného provedení jako v jihozápadním průčelí. Kamenný portál má rozšířené patky, nahoře uši a hlavní klenák, lemuje ho profilovaná páska. Nad vstupem je velké, segmentově zakončené okno. Po stranách a nahoře má kamenné ostění s širšími patkami, hrotovitě rozšířenými horními rohy a s hlavním klenákem. Dole ho doplňuje profilovaná kamenná parapetní římsa. Takové okno je i v ose třetí zleva, která je umístěná ve velmi mělkém rizalitu. Na loď se napojuje mírně užší a stejně vysoký presbytář, k němuž je přistavěna obdélná sakristie. Její nároží jsou konkávně vybraná, stěny zakončuje podokapní římsa. Vstup do sakristie je z jihozápadu – jde o portálek s kamenným ostěním s obvodovou páskou, v němž je osazena jednokřídlá dřevěná dveřní výplň. K jihovýchodu je sakristie otevřena obdélným oknem s kamenným ostěním s ušima a s rozšířeným středem horní části. Zabezpečuje ho vnější mříž z esovitě zprohýbaných prutů a za ní ještě drátěná síť. Sakristie má pultovou střechu, krytou bobrovkami. Nad sakristií je ve stěně presbytáře obdobné okno jako ve vedlejší ose lodi. Takové se nachází i ve středu oblého závěru, avšak dnes je zazděné. Vedle odsazení závěru a u nároží rovných stran presbytáře jsou na stěně stejné pilastry, jako v lodi. Severozápadní průčelí je obdobou jihovýchodního, pouze zde není sakristie a v ose druhé zprava chybí vchod.

schodiště I.

Přímé dlouhé schodiště tvoří cihelné stupně, lemované po stranách nízkou zídkou rovněž z cihel. V zídce je zakotvené jednoduché kovové trubkové zábradlí.

Hlavní přístupové schodiště vede ke štítovému věžnímu průčelí kostela z centra obce od jihozápadu. Umístěné je mezi domy č. p. 31 a 32. Nenavazuje přímo na asfaltový povrch vozovky, ale až v odstupu, za částečně zpevněnou a travnatou krajnicí. Vroubené je čtveřicí kaštanů. Za výstupním stupněm se nachází travnatá shromažďovací plocha před vchodem do kostela, široká cca 10 metrů. Terénní schodiště tvoří 31 stupňů v rytmu odspodu 5-5-4-3-5-9. Zhotovené je z kvalitních drážďanských pálených cihel (použitých například v oseckém klášteře). Hrany stupnic jsou vystavěné z cihel kladených na bok, druhá polovina stupnic z cihel na plocho. Stupně jsou vymezeny po stranách nízkou podezdívkou, rovněž cihelnou. Cihly podezdívky jsou kladené opět na bok, kolmo ke svahu, linie koruny zdiva organicky kopíruje jak terén, tak i krátké podesty. Zábradlí je novodobé, trubkové, ukotvené po obou stranách do podezdívek. Při vrcholu je schodiště flankováno po obou stranách kamennými skulpturami, jde o sochy sv. Petra a sv. Pavla.

socha sv. Petra
socha sv. Pavla

schodiště II.

Přímé dlouhé schodiště tvoří jednotlivé úrovně vždy s třemi stupni z cihel, spojené mezipodestou. Schodiště lemuje nízká zídka rovněž z cihel, v níž je zakotvené jednoduché kovové zábradlí.

Přístup od návsi resp. fary k levé části bočního průčelí lodi kostela sv. Petra a Pavla zajišťuje schodiště, vedoucí sem od jihovýchodu. Umístěné je mezi domem č. p. 32 a farou č. p. 1. Od asfaltové cesty ho dělí širší travnatá plocha, schodiště začíná teprve od hrany podezdívky předzahrádky budovy fary. Vroubené je různorodou alejí (lípy, kaštany). Za výstupním stupněm se nachází travnatá shromažďovací plocha před bočním vchodem do kostela, široká cca 10 metrů. Terénní schodiště tvoří více než 20 stupňů, schody jsou sdružené zpravidla po třech, mezi nimi jsou delší podesty. Stupně a podezdívky jsou zhotovené z kvalitních drážďanských pálených cihel (použitých např. v Oseckém klášteře), podesty jsou mlatové. Hrany stupnic jsou vystavěné z cihel kladených na bok. Stupně jsou vymezeny po stranách nízkou podezdívkou, rovněž cihelnou. Cihly podezdívky jsou kladené opět na bok, kolmo ke svahu, linie koruny zdiva organicky kopíruje jak mírný sklon podest, tak i linii hran stupňů. Zejména ve spodní části schodiště nese podezdívka ještě zbytky hladké cementové omazávky, jinak je režná. Zábradlí je novodobé, trubkové, ukotvené po obou stranách do podezdívek. Při začátku je schodiště na levé straně ve větším odstupu doprovozeno barokní figurální plastikou sv. Jana Nepomuckého.

socha sv. Jana Nepomuckého

Původní evidenční list památky:

Zděná, omítaná, orientovaná stavba. Půdorys se skládá z podélného jednolodí, ukončeného pravoúhlým presbytářem. Průčelí člení pilastry (patrové). V ose portál a nad ním okno s půlkruhovým štítkem. Do západní fasády vtažena hranolová věž, ukončená cibulovou bání, krytou plechem. Boční fasády člení pilastry, okna v kamenných rámech, ukončených segmentem. Střecha kryta taškami. Vnitřní prostor, členěn svazky pilastrů a zaklenut třeni poli placky (ve středním štukové zrcadlo).