Evangelický kostel v Duchcově

U rybníka Barbora v Duchově stojí evangelický kostel, dnes kostel Církve československé husitské.
Wiki:

Kostel Církve československé husitské v Duchcově je secesní evangelický kostel postavený drážďanskými architekty Rudolfem Schillingem a Juliem Willi Gräbnerem. Kostel byl zřízen v rámci hnutí Pryč od Říma (německy Los-von-Rom-Bewegung), které mělo šířit protestantskou víru v tradičně katolických zemích. Stavba byla z velké části financována německými protestantskými spolky. V rámci stejné kampaně byly založeny rovněž kostely v Hrobu, Trnovanech a Věšťanech (zbořen 1977).

Základní kámen ke stavbě kostela byl položen 12. listopadu 1899. Stavba probíhala v letech 1899–1902. Hrubá stavba byla dokončena v roce 1901. Stavbu provedl stavitel W. Kowarschik ze Strak. Vysvěcen byl 20. dubna 1902. Na počátku 20. století bylo v Duchcově přibližně 300 osob, které se hlásily k evangelickému aušpurskému vyznání. V roce 1903 byla z místní kazatelské stanice zřízena samostatná farnost. Její činnost byla ukončena v roce 1946, kdy bylo odsunuto obyvatelstvo německé národnosti. Poté byl kostel využíván Církví československou husitskou a Českobratrskou církví evangelickou. Objekt ale chátral a od šedesátých let byl používán jako sklad nábytku.

V letech 1992–1997 byl kostel rekonstruován. Znovu otevřen byl 12. listopadu 1996. V letech 2006 a 2009 byl rekonstruován vstupní sloup poničený malbami vandalů.

V současnosti je kostel uzavřen veřejnosti až na příležitostné dětské umělecké výstavy a pěvecká vystoupení. Bohoslužby se konají každou 2. a 4. neděli v přilehlé farní budově.

Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Jednolodní stavba v secesním stylu má uvnitř emporu a oratoř. Kostel má vlastní kotelnu a moderní vytápění. Kostel měl původně šest vchodů, jeden z nich (boční vchod na kůr) byl ale zazděn. Průčelí je zdobeno rostlinnými motivy (květy, leknínové listy). Věž kostela – Soví věž – je vysoká necelých 42 m, vede na ni 118 schodů a slouží k vyhlídkovým účelům.

V roce 1916 byly dva zvony a kovové píšťaly varhan zrekvírovány pro válečné účely. V roce 1929 byla provedena veřejná sbírka na pořízení nových zvonů. Nyní jsou zde zavěšeny dva zvony. Menší zvon odlil v roce 1901 zvonař Julius Richard Herold z Chomutova, větší zvon má secesní rostlinný reliéf.

Na vrcholu věže byl původně umístěn motiv kohouta. Ten byl ale zničen povětrností. Následně zde byl umístěn symbol CČSH – kalich a kříž, který byl poškozen vichřicí a snesen 1. července 1985.

Jak v textu řečeno, kostelní věž slouží jako vyhlídková:

Vyhlídková věž kostela Církve Československé husitské v Duchcově. Věž dosahuje výšky necelých 42 m. Vstup na věž po domluvě s Městským informačním centrem Duchcov v Masarykově ulici.

Městský web:

Původní secesní evangelický kostel u rybníka Barbora byl postaven podle návrhu drážďanských architektů J.W.Graebnera a R.Schillinga. Jeho základní kámen byl položen 12.11.1899 a kostel byl vysvěcen 20.4.1902. Objekt má zajímavou vnější výzdobu – motiv pelikána, živícího svou krví mláďata uštknutá zmijí. Jedná se o starobylý symbol Krista. Vchod do věže kostela zdobí portréty tvůrců německé reformace M. Luthera a učeného F. Melanchtona. V letní sezoně je, po domluvě v informačním centru, zpřístupněna věž tohoto kostela.

Web o architektuře Teplicka:

Aktuální název: Kostel Církve československé husitské
Historický název: Lutherkirche

Mezi nejzajímavější ukázky ryze německé architektury v Duchcově patří Lutherův kostel, jehož výstavba pro místní rostoucí farnost evangelické církve augšpurského vyznání byla financována z darů německých protestantských spolků v rámci hnutí Los von Rom (Pryč od Říma), které si kladlo za cíl odklon německy mluvícího obyvatelstva od římskokatolické církve a jejich příklon k „velkoněmecké“ tradici protestantismu.

Kostel je jedním ze skupiny severočeských secesních kostelů, navrženým vyhlášeným ateliérem Schilling & Gräbner. V rámci této skupiny se jeví spíše jako skromnější, především ve srovnání s impozantními kostely v Trnovanech a Hrobě. I tak ale nabízí množství secesního dekoru s množstvím rostlinných (florální motivy, borovicové větve, bukové listí snad jako parafráze bukových lesů na krušnohorských svazích a dubové listí jako symbol velkého Německa) i zvířecích motivů (sova, pelikán). Dispozičně se jedná o jednolodí s kúrem, emporou a oratoří. V předním průčelí je umístěno okno, odkazující na rozety středověkých kostelů, avšak tvarované secesně (leknínový list, květ, dým?). Po stranách západního portálu jsou osazeny medailony reformačních teologů Martina Luthera a Philippa Melanchtona. Několik málo detailů je zpracováno i v reminiscenci na historizující slohy, především saskou renesanci. Věž je vysoká 42 metrů a příležitostně se otvírá k vyhlídce do okolí.

Dobový tisk označoval kostel jako stavbu ve „staronorimberském slohu“, což bylo poněkud nepřesné, protože stavba daleko více čerpá z módní secese než z tzv. norimberského slohu jako svébytné velkoněmecké verze historismu.

Kostel je kulturní památkou:

Zděná jednolodní secesní stavba z r. 1902 s odsazeným půlkruhově uzavřeným presbyteriem orientovaným k severu. Při východním průčelí presbytáře obdélná sakristie s kotelnou, při západním průčelí čtyřboká věž. Štuková a pískovcová výzdoba.

Evangelický kostel byl postaven drážďanskými architekty Rudolfem Schillingem a Juliem Willi Gräbnerem v secesním stylu. Kostel byl zřízen v rámci hnutí Pryč od Říma (německy Los-von-Rom-Bewegung), které mělo šířit protestantskou víru v tradičně katolických zemích. Stavba byla z velké části financována německými protestantskými spolky.

Základní kámen ke stavbě kostela byl položen 12. listopadu 1899. Stavba byla dedikována Martinu Lutherovi (Martin – Luther – Kirche).

Stavba probíhala v letech 1899–1902. Na jaře roku 1901 byla dokončena stavba věže, v květnu téhož roku do ní byly zavěšeny zvony. Stavbu provedl stavitel W. Kowarschik ze Strak na Teplicku. Dle tiskové zprávy z roku 1900 stála nedokončená stavba dosud 30. 000 zlatých.

Vysvěcen byl 20. dubna 1902. Na počátku 20. století bylo v Duchcově přibližně 300 osob, které se hlásily k evangelickému aušpurskému vyznání. V roce 1903 byla z místní kazatelské stanice zřízena samostatná farnost. Její činnost byla ukončena v roce 1946, kdy bylo odsunuto obyvatelstvo německé národnosti. Poté byl kostel využíván Církví československou husitskou a Českobratrskou církví evangelickou. Objekt ale chátral a od šedesátých let byl používán jako sklad nábytku.

V letech 1992–1997 byl kostel rekonstruován. Znovu otevřen byl 12. listopadu 1996. V letech 2006 a 2009 byl rekonstruován vstupní sloup poničený malbami vandalů.

V současné době je chrám užíván Církví československou husitskou a též je využíván i ke kulturním účelům.

Evangelický kostel stojí na západním břehu rybníka Barbora. Zděná jednolodní stavba s odsazeným půlkruhově uzavřeným presbyteriem orientovaným k severu. Složitý půdorys, při východním průčelí presbytáře obdélná sakristie s kotelnou, při západním průčelí čtyřboká věž. Omítky celého objektu hrubě strukturované, pohledové, hladké subtilní šambrány, výzdoba štuková a kamenná z jemnozrnného světlého pískovce. Objekt zastřešen sedlovou střechou, nad presbyteriem zvalbenou, pokrytou pálenou taškou bobrovkou, střecha lodě s volskými oky. Hlavní průčelí jižní, štítové s obloučkovitými stupni s atikovým přesahem střechy. Hlavní vstup do otevřené předsíně umístěn mimo středovou osu, vstup do zádveří dvojicí arkád s plnými oblouky svedenými na masivní polygonální středový sloup s patkou, dříkem a kamennou hlavicí v nárožích s andílčími hlavami a vegetabilní výzdobou s granátovými jablky. Předsíň přístupna po schodišti s kamennými stupni. Předsíň zaklenuta valeně, vstup do lodě svrchu uzavřen mírně stlačeným obloukem, ostění kamenné s výžlabkem a trojúhelnou náběžní plochou. Po stranách ostění kamenné vegetabilní konzoly. Nad vstupem rozvinuta štuková mluvící páska s textem v kapitále: „GEHET ZU SEINEN THOREN MIT DANKEN“. Výplň dřevěná, dvoukřídlá s kovovými prvky řešenými ve florálním dekoru. Štítové průčelí v patře prolomeno rozetovým oknem tvaru listu. Štít zdoben soustavou kamenických prvků, při patách jeho oblouků kvádrové kamenné konzoly s rostlinnými motivy. Vpravo štítu válcový pylon s vegetabilní hlavicí spočívající na kamenosochařské konzole s plastikou pelikána krmícího svou krví mláďata – symbolu vykupitelské role Krista. Ve vrcholu štítu osazena plastika andílčí hlavy v nadživotní velikosti se vzepjatými křídly, nad ní kříž s rostlinným břevnem.

Loď prosvětlena sdruženými pětiosými (na východním průčelí) a čtyřosými (na západním průčelí) okny ve dvou úrovních s plnými oblouky a sloupky s kubickými rostlinnými hlavicemi. Výplně dřevěné tabulkové. Presbytář uzavřený půlobloukem, prolomený pětiosým okenním otvorem, sloupky s kamennými hlavicemi střídavě s motivem ptačí a lví hlavy. Původní vitrážová výplň nedochována.

Věž čtyřboká při severním průčelí s věžovitým válcovým tubusem se šnekovým schodištěm osvětleným sdruženými okny s plnými oblouky. Vstup do věže se štukovým portálem s vegetabilní výzdobou po stranách s kamennými medailony Luthera a Melanchthona, nad vstupem oválné nápisové pole, s textem v kapitále: EST IST IN KEINEN ANDERN HEIL. Nad vstupem tříosé palladiánské okno. Zvonicové patro věže osvětleno vysokými zvukovými okny s plnými oblouky a žaluziovými výplněmi. Vyhlídkové patro věže oktogonální, s plochami ciferníku hodin a v nároží s vyhlídkovými balkony s kamennými parapety. Věž zastřešena dvojitou cibulí pokrytou maloforomátovou taškou bobrovkou.

Vzácná ukázka secesní sakrální architektury německého okruhu tzv. staronorimberského stylu. Objekt s historickými konstrukcemi, téměř intaktně dochován. Pohledová dominanta části města.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní stavba na obdélném půdorysu s čtverhrannou věží na severozápadní straně. Při severní straně sakristie. Průčelí k jinu ploché, hladké, s rozetou na ose hlavního vchodu. Portikus ze dvou oblouků, zklenutých na nízký mohutný pilíř. Rohy průčelí flankovány v horní třetině sloupkem na konzole v podobě orla. Sloupek završen nízkou věžicí s plechovou kytkou. Průčelí završeno renesancizujícím štítem se třemi stupni čtvrtobloučků. Východní a západní strany stavby proraženy dvěma řadami pětidílných oken, členěných sloupky. Po jejich stranách ještě po jedné ose dvou jednoduchých oken. Cihelné zdivo omítané, železobetonové klenby.

1793 – nutná oprava, plánováno zřízení koncertní a obřadní síně.