Kostel Zvěstování Panny Marie v Duchcově

Na západní straně náměstí Republiky v Duchcově stojí před místním zámkem kostel Zvěstování Panny Marie.
Městský web:

Děkanský chrám Zvěstování P. Marie v Duchcově
Kostel se nachází na náměstí Republiky. Byl postaven ve dvacátých letech 18. st. podle plánů proslulého architekta Marca Antonia Canevalle. Dokončen byl v 18. st. arch. F. M. Kaňkou v barokním stylu. Kostel zdobila významná sochařská díla (mimo jiné od Matyáše Bernarda Brauna) a oltářní obraz od Václava Vavřince Reinera. V kostelní sakristii se nacházel soubor motivních obrazů, na nichž byli jako děkovníci zobrazeni obyvatelé Duchcova, jimž pomohla v nemoci modlitba k sv. Františku Xaverskému. 10. května 1945 byl kostel vypálen a nenávratně byla ztracena Reinerova i Braunova díla zdobící tento kostel. Dochovala se zde pouze část bočního oltáře, která ukrývala ostatky mučedníka z katakomb sv. Kalixta v Římě, sv. Columba, o čemž svědčí zlacený nápis na dřevěné kartuši.

Na wiki:

Kostel Zvěstování Panny Marie v Duchcově je římskokatolický barokní zámecký kostel nacházející se v historickém centru města v jihozápadním rohu Náměstí Republiky. Je chráněn od roku 1958 jako kulturní památka České republiky.

Kostel stojí na místě předchozího renesančního kostela z roku 1587, který však již stál na místě raně gotického kostela či ještě předcházejících sakrálních staveb. Části zdiva těchto předchozích kostelů byly použity pro hmotu kostela současného. Na jižní straně presbytáře se zachovaly zbytky raně gotického kostela sv. Jiří. Plány na stavbu kostela nechal udělat Arnošt Josef z Valdštejna již v roce 1696 u stavitele Marca Antonia Canevalla, který byl také prvním stavitelem a částečně jej dokončil do roku 1707. Zcela dokončen byl F. M. Kaňkou v roce 1721. Vysvěcen byl 12. září 1722.

Kostel byl obnoven v roce 1826. Větší část původního cenného zařízení (hodnotné pozdně gotické plastiky, oltářní obraz Zvěstování Panny Marie, z roku 1720, spolu s bočním oltářem s obrazem sv. Judy Tadeáše. Oba obrazy byly dílem Václava Vavřince Reinera. Dále zde byly dřevěné nadživotní plastiky od Matyáše Bernarda Brauna. Tato díla byla zničena, když byl 10. května 1945 kostel vypálen sovětskými vojsky. Ze zbytků původního interiéru jsou zajímavé především mramorové náhrobníky ze 16. století. Na počátku 21. století bývá kostel využíván pro výstavy výtvarných děl, na divadelní představení a pro vánoční mši (24. prosince). Kostel čeká ve druhé dekádě 21. století na schválení památkářů ohledně rekonstrukce podlahy.

Jedná se o jednolodní stavbu o třech klenebních polích s trojicí mělkých mezipilastrových kaplí po stranách. Na západě je předsíň, která je sevřená dvěma věžemi. Na východě je polygonálně uzavřený presbytář. Průčelní věže jsou členěny římsami, které jsou spjaty pilastrovým řádem. Římsy svírají mělký rizalit, který je ukončený štítem. Vnitřní prostor má valenou klenbu s lunetami. V presbytáři je lunetový závěr. Na jižní straně se nachází tzv. Valdštejnská kaple, která má čtvercový půdorys a je sklenutá kupolí. Kostel má šindelovou střechu, která je místy poškozená, částečně je vyspravena lepenkou. Omítka kostela je mírně poškozená.

Z původního zařízení se zachovalo: barokní oltář, Valdštejnův epitaf z 1. poloviny 18. století, krucifix ze 16. století (umístěný na faře) a torzo pozdně gotické křtitelnice z konce 15. století. Na jižní straně presbytáře se nacházejí tři mramorové náhrobníky. Jeden nápisový náhrobník je opatřen erbem a patří Adamu Havlovi z Lobkovic (zemřel v roce 1605). Dva figurální náhrobníky: s postavou ženy (zemřela roku 1575) a dítěte (zemřelo roku 1594).

Duchcovský děkanský kostel měl do roku 1916 šest zvonů: Velký zvon, Zwölfer Glocke a Nový zvon na severní věži, Bratrský zvon a Umíráček na jižní věži a Mešní zvon v sanktusníku:

Velký zvon
Dne 1. prosince 1650 Gabriel Hilger z Freibergu v Sasku odlil tzv. velký zvon, na náklad magistra Gregoria Fisselia (Fischel), který byl nástupce magistra Simonise. Za tento Fisselův dar měl na zvonu latinské verše v humanistické majuskuli:
„MAGISTER – ME FECIT PROPRIO GREGORIUS AERE REFUNDI DENIS TERQUE ANNIS, QUANDO DECANUS ERAT SUSCIPE ME LAETAM DUXOVIA, LAETUS ABIVIT E TERRA IN COELOS, QUI BENEDICTUS ERAT – FISSELIUS.“
Ve volném překladu:
„Mne dal ulít na svůj náklad Mgr. Fisselius ve 13 létech, kdy byl děkanem v Duchcově. Nechť mne Duchcov přátelsky přijme.“
Pod těmito verši byl Fisseliův znak, na druhé straně reliéf Ukřižování Krista, kolem zdobeného věnce jméno zvonaře. Zvon měl dolní průměr 112 cm, výšku 106 cm, vážil 1050 kg. Byl sejmut v září 1917 spolu s tzv. Novým zvonem od téhož zvonaře, 252 kg těžkým.

Zwölfler Glocke
Zachován zůstal pouze tzv. Zwölfler Glocke, nejstarší ze všech zvonů. Zvon pořídil Wolf Hilger z Freibergu. Kolem věnce je nápis:
„VERBUM DOMINI MANET IN AETERNUM. ANNO DOMINI MDLXXXVI.“
Pod nápisem je znak rodu Hilgerů – medvěd ve skoku, držící v předních tlapách kružítko, a iniciály zvonaře W. H. Dolní průměr zvonu je 68 cm, výška 57 cm.

Bratrský zvon
Tzv. Bratrský zvon visel v jižní věži, s nápisem:
„MEIN KLANG DICH RUFFT ZUM KIRCHENGANCK LIEBE GOTT, SAG IHM LOB, PREIS, DANCK.“
Pod nápisem je obraz sv. Jiří a jméno zvonaře Gabriela Hilgera, r. 1650. Dolní průměr zvonu je 92 cm, výška 72 cm. Zvon zůstal zachován a visí nyní v severní věži.

Umíráček
Umíráček vyrobil německý zvonař Jan Baltazar Crommel z Ústí nad Labem. Byl na něm reliéf sv. Barbory jako patronky předměstí a nápis:
GOSSE MICH IOHANN BALTHASAR CROMMELI IN AVSIG ANNO 1679
Překlad:
Ulil mne Johann Balthasar Crommeli v Ústí roku 1679
Na protější straně stálo:
„JOHANNES CHRISTOPHORUS HEUMANN DUXENSIS AERE PROPRIO FIERI ET PIE AGONIZANTIBUS PULSARI JUSSIT.“
Překlad:
„J. Chr. Heumann z Duchcova dal mne na svůj náklad ulít, abych zvonil umírajícím“.
Dolní průměr zvonu byl 55 cm, výška 44 cm. Sňat byl již 13. listopadu 1913.

Mešní zvon
Roku 1727 věnovala rodina Valdštejnů mešní zvon ku cti sv. Josefa, Norberta a Prokopa. Vážil 78 kg, odebrán byl v září 1917.

V r. 1923 dostal kostel nové zvony, které byly zabaveny za druhé světové války. Dodnes nebyly zvony adekvátně nahrazeny. Stát vyplatil odškodnění pouze 4 000 Kč za jeden kg váhy. Následné poválečné znehodnocení peněz je příčinou, že nově bylo možno opatřit jen dva zvony o váze 60 kg a 105 kg.

Kostel je jako součást zámeckého areálu kulturní památkou:

Zděný, omítaný, obdélný, jednolodní kostel s odsazeným presbytářem s trojbokým závěrem. Na jižní straně 2 pravoúhlé kaple. Sedlová střecha krytá taškami, na věžích cibule s protáhlými lucernami, nad presbytářem sanktusník. Uvnitř valená klenba.

Stojí na místě někdejšího ranně gotického kostela svatého Jiří a pozdějšího kostela renesančního. Zdivo gotického kostela je součástí jižní části presbytáře. Plány pro kostel vypracoval na konci 17. století Marco Antonio Canevalle pro Arnošta Josefa z Valdštejna. Stavba byla dokončena v roce 1721 F. M. Kaňkou. Obnovena byla v roce 1826.

Na výzdobě kostela se podíleli sochař Matyáš Bernard Braun (1684–1738) a malíř Václav Vavřinec Reiner (1689–1743).

Na konci války, 10. května 1945, kostel po útoku vyhořel. Zřítila se horní část jižní věže, při požáru shořel mobiliář kostela, okna, krov nad lodí a částí kněžiště. Opadala velká část interiérových omítek, popraskaly klenby. Z původního hambalkového krovu zůstalo jen torzo se sanktusníkovou věžičkou nad kněžištěm, nad lodí zbyly z hambalkového krovu kované kleště, které dosud leží bez napojení do dřevěných táhel. Nad lodí byl po válce zdvižen konstrukčně zajímavý vaznicový krov se šikmými sloupky kolmými ke střešním rovinám.

Jedná se o jednolodní stavbu o 3 klenebních polích s trojicí mělkých mezipilastrových kaplí po stranách s polygonálně (třemi stranami osmiúhelníka) uzavřeným presbytářem orientovaným na západ, na východě s kruchtou sevřenou mezi dvěma věžemi. Průčelní věže členěny římsami, spjatými pilastrovým řádem, na 3 „podlaží“ (dolní je řádu toskánského, prostřední řádu jónského a nejvyšší řádu korintského) svírají mělký rizalit ukončený segmentovým štítem s kamenným křížem na vrcholu. Za tímto křížem je ve druhém plánu trojúhelný štít zakončený kovaným křížem a po stranách pískovcovými plastikami plamenů. Věže mají mědí pobité cibulové střechy s lucernami s kovanými patriarchálními kříži. V dolním „podlaží“ průčelí jsou v nikách pískovcové sochy, v rizalitu nad hlavním vchodem je to Immaculata, v jižní věži sv. Petr a v severní sv. Pavel. Členění na „podlaží“ přechází ve dvou dolních „podlaží“ na zbytek chrámu, kde je však členění jednodušší v podstatě několika násobnými lisénovými rámy. Vnitřní prostor sklenut valenou klenbou s výsečemi, v lodi dělená pasy na tři části. Na jižní straně lodi je v místě prostřední mělké kaple vchod do na čtvercovém půdorysu postavené kaple Valdštejnské, sklenuté kupolí, v níž epitaf s valdštejnským erbem z r. 1740. Na jižní straně presbytáře výklenek s třemi náhrobníky z červeného mramoru. V čele Adama Havla Popela barona z Lobkowicz +1605, na západní straně dívky Marty Zigelové z Chocenic +1594 a na východní Kateřiny ze Žďáru, rozené Kaplířky ze Sulevic + 30. XII. 1575.

Evidence kostelů:

Mimo věže a a sanktusník má novou střechu. Opravena je i střecha spojovacího krčku mezi kostelem a zámkem. Levé věži chybí zakončení. Omítka je mírně poškozená. V oknech jsou luxfery. Uvnitř je kostel zpustošený; dne 10.5.1945 byl kostel vypálen ruskou armádou, shořelo přitom cenné zařízení včetně obrazů od Václava Vavřince Reinera a dřevěných soch od Matyáše Bernarda Brauna. Vojáci ruské armády při hledání cenností pozotvírali rakve v kryptě kostela a ostatky pohřbených vyházeli ven. Ostatky se kolem kostela nacházely po dlouhé dny. – Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi; ta v letech 2019 – 2024 zorganizovala opravu krovů a střechy lodi kostela s využitím dotačních programů Ministerstva kultury ČR a Ústeckého kraje.

Plány byly. Teplický Deník:

3. 5. 2018 – Zdá se, že kostelu Zvěstování Panny Marie v Duchcově se blýská na lepší časy. Jeho momentální stav není úplně utěšený.

Pokud se podaří církvi získat dotaci na národní kulturní památky, tak by se tato nedílná součást duchcovského náměstí Republiky dočkala opravy.

„Na první pohled kostel vypadá ještě dobře, ale při podrobnějším zkoumání jsou zjevné nedostatky na střeše, ornamentech římsy, oknech a fasádě. Uvnitř je pak spoušť trosek, bez podlahy a elektřiny,“ řekl farář tamější katolické farnosti Philipp Irmer.

Církev chce, aby se do památky vrátil lidský a kulturní život. „Národní památkový ústav nás zaúkoloval odstranit největší nedostatky a umožnit bezpečný přístup do kostela. Již jsme vyplnili sítěmi chybějící nebo rozbitá okna, tak aby se zabránilo přístupu holubů,“ říká farář, který razí myšlenku, že kostel má být přístupný a vedený jako místo evropského setkávání, komunikace a porozumění.

,,Chceme mu vdechnout život. Může být propojen s aktivitami zámku i města,“ dodal Irmer.