Kaple svatého Blažeje východně od Lužice

Východně od obce Lužice mimo značené trasy se nachází ruina kaple svatého Blažeje.

Wiki:

Poutní kaple svatého Blažeje v Lužici je polozřícená sakrální stavba nad pramenem severovýchodně od vsi. Ve druhé dekádě 21. století je téměř bez krytiny, chybí jí krov a v pravé stěně se nachází otvor rozměrů metr na metr. Dříve se jednalo o oblíbené místo litoměřické diecéze, které bylo vyhledávané poutníky. U kaple je studánka s údajně léčivou vodou, která už nyní přes nánosy zeminy nevyvěrá, tekoucí pramen lze ovšem slyšet.

Stranou od obce Lužice, uváděná též jako kaple patřící k Dobrčicím, na malé výšině byla vystavěna kaple sv. Blažeje, která byla však zničena Švédy za třicetileté války. Kaple byla pak obnovena a roku 1778 byla postavena nová kaple, která byla roku 1840 opravena. Toto místo bývalo dříve hojně navštěvováno poutníky a ještě na počátku 20. století sem ročně putovalo na tisíc věřících. Kaple byla v období let 1945–1989 zdevastována.

Zničené kostely:

Bez střechy, krovů a stropu. Obvodové zdivo (cca 5,5 x 9 m) je zachováno jen zčásti; přední stěna a více než polovina levé stěny jsou zbořeny, ostatní stěny sahají téměř do původní výše, ale jsou z nich zvenčí místy vypadané kameny. Fasáda je zničená.

Kaple je zakreslena již na mapě Stabilního katastru z roku 1842.

Pozemek s kaplí patří obci Lužice; vedení obce zahájilo v roce 2020 opravu přístupové cesty ke kapli, která má pokračovat v zimě 2021 – 2022 po skončení vegetačního období. Po odstranění náletových dřevin plánuje obec zajistit zdivo kaple proti dalšímu rozpadu a opravit vedlejší studánku. Obec chce poté hledat možnost získání nějaké dotace na opravu kaple.

Tvrzení wiki, že stavba je polozřícená a téměř bez krytiny, je víc než optimistické. Totální ruina, rozpadající se před očima. A sliby-chyby. Přístupová cesta sice existuje, jsou na ní dokonce překvapivě hned dva altány, ale tak trochu podivně. Ze zelené turistické značky od kostela svatého Augustina neznačená a neznatelná odbočka, na níž jsem několikrát kufroval. Cesta od altánu s pramenem směrem do Lužice (areál jakési skládky či technického dvora, kde si člověk není jist, zda smí nebo nesmí projít) není ani na mapách vyznačena. K zajištění zdiva, natož nějaké opravě, zjevně od onoho roku 2022 nedošlo…

Mostecký Deník:

7. 5. 2022 – Venkov mezi okresy Most, Louny a Teplice je dosud obestřen legendami, které odhalují nezdolnou víru v moc studánek.

Na okraji lesa nedaleko vísky Lužice na Mostecku se mezi stromy skrývá nenápadná zřícenina kaple svatého Blažeje. Na první pohled vypadá obyčejně a nedůležitě, ale v době největší slávy k ní chodily ročně tisíce lidí. A dokonce i procesí až z Bíliny na Teplicku. Opuštěná stavba je totiž stovky let spojována s blízkým pramenem vody, kterou lidé považovali za zázračnou. Objekt, který stojí za výlet, se nachází pár set metrů severovýchodně od obce nad Lužickým potokem.

„Je to zapomenuté poutní místo, které údajně fungovalo již v době předbělohorské, ale více informací o něm máme spíše z 18. století,“ sdělil odborník na barokní sakrální umění a poutní místa Vít Honys, který o kapli svatého Blažeje hovořil při nedávném setkání příznivců Českého středohoří v Sinutci na Lounsku. Lužickou kapli se studánkou vyhledávali lidé se specifickými neduhy a spoléhali v uzdravení léčivou vodou. „Svatý Blažej byl patronem proti nemocem hrdla. Dodnes se někde ještě uděluje svatoblažejské požehnání,“ řekl Honys.

Svatý Blažej je často zobrazován se zkříženými svícemi, které se přikládaly na krk s požehnáním, což mělo dotyčného chránit od všech nebezpečí, onemocnění a bolestí. Lidé v Lužicích prý věřili, že kromě hrdla voda u kaple léčí i oči.

Zarostlá kaple je bez střechy, zbylo jen torzo obvodového zdiva s okenním otvorem. Původní poutní areál u pramene zahrnoval kostel, který však zničili Švédové během třicetileté války. V druhé polovině 18. století vznikla z darů kaple, kterou později nahradila nová, klasicistní. Tím začala další etapa poutních procesí, jež trvala do první světové války. Potom začal význam místa slábnout a po odsunu sudetských Němců v letech 1945 a 1946 se na tradici poutí ke kapli zapomnělo. Chátrající objekt v období komunistické totality téměř zmizel v houštinách.

Obec Lužice, zmiňovaná už na počátku 13. století, před časem zlepšila přístup pro pěší ke kapli, odstranila náletové dřeviny u podzemního zdroje vody a u cesty mezi zříceninou a potokem vysázela ovocné stromy. Na úpatí svahu nechala obec letos vybudovat zastřešené odpočívadlo s vývěrem vody z pramene, která se však nedoporučuje pít a slouží na opláchnutí. Pramen je kvůli suchým obdobím sveden do potoka, aby v něm byl přes léto stálý průtok. Samotné torzo kaple, která není na seznamu chráněných památek, zatím zůstává nedotčeno změnami.

Obec se s pomocí dotací soustředí na záchranu novogotického kostela svatého Augustina, který je dominantou lužické části Českého středohoří a je památkově chráněný od roku 1998. „Chceme dotáhnout do konce i opravu věže,“ řekl starosta Jindřich John. Po vysvěcení by se v kostele mohly znovu konat mše, které by tak navázaly na poutní tradici spojenou s kaplí svatého Blažeje.