Kaple svatého Vavřince v Mirošovicích

Protějškem zámku v centru Mirošovic je na návrší stojící hřbitovní kaple svatého Vavřince.

Řada zdrojů označuje stavbu jako kostel, ale Katalog litoměřické diecéze ji přes její velikost eviduje „jen“ jako hřbitovní kapli.

Wiki:

Kaple svatého Vavřince je římskokatolická hřbitovní kaple v Mirošovicích v okrese Teplice. Stavba, obklopená zrušeným hřbitovem, je zapsaná v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky.

Kapli nechala postavit kněžna z Lobkovic v roce 1708.

Barokní kaple má oválný půdorys s polygonálním presbytářem, ke kterému jsou na východní a západní straně připojeny obdélné přístavky. Na jihu k lodi přiléhá kruchtovitý přístavek, kterému dominuje vstupní průčelí rozdělené kladím do dvou úrovní. Jeho fasádu člení sdružené pilastry. V přízemí se nachází portál se znakem a v patře obdélné okno s výklenky pro sochy světců po stranách. Průčelí završuje dvojitý štít – uvnitř oválný, vnější trojúhelníkový. Ostatní fasády jsou členěné lizénovými rámci. Uvnitř elipsovité lodi sklenuté plackovou klenbou jsou čtyři výklenky se sochami čtyř církevních Otců a valeně podklenutá i zaklenutá kruchta.

Hlavní sloupový oltář se sochami svatého Petra, Pavla a plastikou Nejsvětější Trojice v nástavci je barokní. Oltářní obraz svatého Vavřince namaloval v roce 1710 na objednávku Eleonory z Lobkovic malíř Petr Brandl. Další dva protějškové rámové oltáře jsou zasvěcené Panně Marii a svaté rodině. V presbytáři stojí sochy svatého Antonína Paduánského a svatého Jana Nepomuckého z doby po roce 1708. V současnosti je ale veškeré vybavení z důvodu špatného technického stavu interiéru odvezeno a Brandlův obraz visí dnes v kostele v Bílině.

Na návsi pod kaplí stojí barokní sloup Nejsvětější Trojice ze druhého desetiletí osmnáctého století a barokní socha svatého Antonína Paduánského datovaná do roku 1717.

Zničené kostely:

Má novou měděnou střechu, sanktusník je odstraněn. Zdivo místy potřebuje opravit nátěr. Opravena je ohradní zeď kolem kostela.

Kostel nechala vybudovat kněžna von Lobkowitz, rozená hraběnka Poppelin von Lobkowitz, dědička panství Bílina, Libčeves a Mirošovice. V roce 1708, kdy byl kostel vysvěcen, se zde nacházel oltářní obraz svatého Vavřince, který je připisován Petru Brandlovi, eventuálně jeho škole.

Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi.

Památkový katalog:

Barokní areál kostela sv. Vavřince byl postaven v roce 1708. Skládá se ze stavby samotného kostela, ohradní zdi hřbitova a osově umístěným přístupovým schodištěm.

Kostel byl postaven v roce 1708. V nikách na vstupním jihozápadním průčelí byly sochy světců, dnes jsou niky prázdné (ještě v roce 1989 byly podle fotodokumentace na svém místě). V dolních nikách byly sochy sv. Václava (vlevo) a neurčený světec, v horních nikách sochy sv. Jiří (vlevo) a sv. Floriána. Ve střeše byla zasazena polygonální zvonička s cibulovitou střechou, která se nedochovala (zachycena je ještě na fotografii ještě v roce 1989).

Areál je situován v severní části mírně stoupající návsi. Jeho hlavním objektem je jednolodní kostel sv. Vavřince. Obdélný půdorys lodi má rozšířený o konvexní části, závěr je trojstěnný. Průčelí člení lizénové rámce a pilastry, nejzdobnější je vstupní průčelí. Presbytář je zaklenut jedním polem křížové klenby s výsečemi, zbývající prostory jsou klenuty valenou klenbou s výsečemi. Pozemek bývalého hřbitova kolem kostela ohraničuje ohradní zeď se zalomenou severovýchodní stranou. Vymezuje prostor nepravidelného pětiúhelníku, je zděná převážně z lomového čedičového kamene s korunou zdi krytou pultovou stříškou. Na jihozápadě na ní navazuje osově umístěné jednoramenné schodiště, které vede na terasovitě řešený, ve svahu založený bývalý hřbitov. Je lemováno zděným zábradlím, nahoře a dole s čučky. Přístup uzavírá dvoukřídlá mřížová branka.

Barokní areál kostela, tvořící spolu se zámkem dominantu obce, je významným hmotným pramenem, svědčícím o dobovém stavitelství, konstrukčních řešeních i o zpracování stavebního materiálu na počátku 18. století, kdy byl vybudován. Kostel je výrazným prvkem urbanistické struktury historické zástavby obce, jejíž podstatu spoluvytváří a také důležitou součástí dějin Mirošovic.

kostel sv. Vavřince

Barokní kostel má obdélný půdorys lodi rozšířený o konvexní části, závěr je trojstěnný. Průčelí člení lizénové rámce a pilastry. Presbytář je zaklenut jedním polem křížové klenby s výsečemi, zbývající prostory jsou klenuty valenou klenbou s výsečemi.

Jednolodní kostel je zděná omítnutá budova, jejíž obdélná loď je ve středu jihovýchodní a severozápadní strany oble rozšířena. Stejně vysoký, avšak užší obdélný presbytář má trojstranný závěr se střední stěnou situovanou rovně a bočními na koso. K jihovýchodní a severozápadní stěně presbytáře je připojena obdélná sakristie. Jihozápadní průčelí lodi má bohaté architektonické členění, jeho střední část se nachází v mírném rizalitu. Dolní část stěny chrání sokl, který pokračuje i na další strany objektu. V ose rizalitu je umístěn vstup, před nímž je kamenná teráska, přístupná po dvou kamenných schodech. Dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce jsou osazené v líci, kovové panty i klika se štítkem na pravém křídla mají zdobné provedení. Obě křídla člení tři obdélné výplně nad sebou, střední je vyšší. Kolem dveří je portál se zvýrazněnou patkou a s uchy s kapkou, nad dveřmi je rozeklaný profilovaný trojúhelný fronton. Do prostoru mezi jeho boky zasahuje velký alianční erb s lobkovickým a ditrichštejnským erbem, umístěný na stěně nad vstupem. Fronton nesou dva krátké pilastry bez patky, vyrůstající nad uchy portálu, mezi nimi je vyrytý nápis s letopočtem „ANNO DOMINI / 1.7.0.8“. U obou nároží středního rizalitu je sdružený pilastr s kompozitní hlavicí, stejně je tomu tak i u nároží lodi. Ve stěně mezi rizalitem a nárožími je vyhloubena dosti vysoká nika, zaklenutá konchou a lemovaná šambránou s uchy. Nahoře je šambrána rozšířená do bohaté profilace a doplněná římsou tvaru segmentového oblouku. Niky jsou dnes prázdné. Nad nimi a pod nimi je vpadlé pole – dole čtvercové, nahoře obdélné. Pilastry nesou profilovaný architráv a prosté kladí, nad nímž se zvedá bohatě profilovaná římsa. Ta odděluje horní část průčelí obdobného členění jako dolní partie. Zdejší pilastry však mají jónskou hlavici s rouškou zavěšenou za závity, u nároží je pilastr pouze jednoduchý. Niky mají nahoře orámování vyvýšené a na něm je usazen uzavřený trojúhelný fronton. Horní vpadlé pole chybí a dolní je obdélné, orientované na šířku. V ose rizalitu se nachází velké obdélné okno ve špaletě, rozdělené třemi vodorovnými a dvěma svislými kovovými příčlemi. Zasklené je šestiúhelníkovými tabulkami, zasazenými do olova. Po stranách okna se nachází šambrána, vyvýšená až pod profilovanou nadokenní římsu. Nahoře má ucha s kapkou, v poli mezi římsou a oknem je nízká a široká půlkruhová nika s reliéfem mušle. Pilastry nesou profilovaný architráv a prosté kladí. Průčelí završuje trojúhelný štít s bohatě profilovaným orámováním, v němž je nad středním pilastrem ještě segmentový fronton. Po obou stranách štítu se nachází kulovitý čuček, v jeho vrcholu je zasazený obrysový kříž s kruhovitě rozšířenými konci břeven, doplněný v křížení břeven vždy jedním zvlněným paprskem.

Jihovýchodní průčelí tvoří loď a presbytář. Obě části člení lizénové rámy ve dvou úrovních, oddělených plochou římsou – ta probíhá ve stejné úrovni jako profilovaná římsa pod oknem jihozápadní fasády. U jižního nároží lodi je stejný pilastr jako na jihozápadě. V levé ose se nachází zazděný vstupní portál s uchy s kapkou, nad ním je menší obdélné, na šířku orientované okno ve špaletě, rozdělené vodorovnou a svislou příčlí. Lemuje ho šambrána s uchy s kapkou a rozšířenými dolními rohy. V horní partii fasády je větší okno, nahoře zakončené do mírného segmentového oblouku. Umístěné je ve špaletě a zasklené šestiúhelníkovými tabulkami, zasazenými do olova. Rozdělené je svislou a vodorovnou železnou příčlí, doplněnou v křížení ozdobným motivem. Kolem okna je podobná šambrána jako u dolního. Směrem doprava následuje vypouklá část lodi, která je dole bez otvorů. V horní etáži je sdružené okno, tvořené dvěma díly s šestiúhelníkovými tabulkami v olovu. Každý díl zpevňují dvě vodorovné a jedna svislá železná příčle, v obou kříženích se stejným motivem jako v levé ose. Oba díly jsou nahoře zakřivené tak, že spolu vytvářejí segmentový oblouk. Okno má podobnou šambránu jako levá osa. Na vypouklou část lodi navazuje rovný úsek bez otvorů, který je však podstatně užší než úsek na levé straně. Loď má profilovanou hlavní římsu, pokračující i na presbytář. Ten je stejně vysoký jako loď, ale užší. V jeho jihovýchodní stěně je v horní partii podobné okno jako v levé ose lodi, avšak širší. Rozdělují ho dvě vodorovné a dvě svislé železné příčle, opět s ozdobou v kříženích. Obdobná je i šambrána. Dolní úroveň presbytáře z velké části zakrývá obdélná sakristie. Její stěny člení lizénový rám. Na jihovýchodní straně jsou dva otvory vedle sebe. Vlevo je zazděný vstup v šambráně s rozšířenými horními rohy, vpravo okno, zabezpečené vnější mříží. Má šambránu s uchy s kapkou a dolními rohy dole rozšířenými. Obdobnou šambránu má i okno v severovýchodní stěně, které je však orientované na šířku a rozdělené do kříže. Stěny sakristie zakončuje profilovaná hlavní římsa, valbovou střechu kryjí plechové šablony. Také závěr člení lizénové rámy. Jeho střední stěna je rovná a boční šikmé. Dolní úroveň je bez otvorů, v horní je v každé stěně podobné okno jako v levé horní ose jihovýchodního průčelí lodi, avšak o něco užší. Severozápadní strana kostela je obdobou svého protějšku. Loď i presbytář mají sedlovou střechu, závěr půljehlancovou, krytinou jsou plechové šablony.

schodiště

Osově umístěné jednoramenné schodiště vede na terasovitě řešený, ve svahu založený bývalý hřbitov. Je lemováno zděným zábradlím, nahoře a dole s čučky. Přístup uzavírá dvoukřídlá mřížová branka.

Přímé schodiště se nachází v ose hlavního vstupu do kostela sv. Vavřince v jeho jihozápadním průčelí. Lemují ho omítnuté zdi, které mají korunu zdiva krytou příčně kladenými kamennými deskami. U dolního a horního stupně schodiště se na zdi nachází velký kulovitý čuček na soklu. Ten má dole širší základnu, na níž navazuje směrem vzhůru se konkávně zužující podstavec. Nahoře je zakončený zaoblenou přesahující římsou. Zeď nahoře pokračuje ještě rovným úsekem, na který se kolmo napojuje ohradní zeď. V dolní části je do zdi osazená železná dvoukřídlá branka, zdobená v dolní části kruhy a ve středním a horním úseku stáčenými motivy. Svislé pruty jsou střídavě vyšší a nižší, ukončené koulí. Nad vyššími pruty je koule menší, posazená na vysokém členitém soklu, nad nižšími pruty je sokl drobný a koule mohutnější.

ohradní zeď

Ohradní zeď se zalomenou severovýchodní stranou vymezuje prostor nepravidelného pětiúhelníku. Je zděná převážně z lomového čedičového kamene s korunou zdi krytou pultovou stříškou. Na jihozápadě na ní navazuje schodiště.

Zděná a omítnutá ohradní zeď se nachází na všech stranách pozemku bývalého hřbitova kolem kostela sv. Vavřince, který má půdorys nepravidelného pětiúhelníku. Na severovýchodě se tak ohradní zeď zalamuje. Postavená je z lomového čedičového kamene. Její korunu kryje pultová stříška se spádem ke kostelu, tvořená naplocho kladenými pálenými cihlami. U severního nároží ohradní zeď chybí, v její severovýchodní části, východně od kostela, je vynechán prostor pro vstup na pozemek kolem kostela (bez brány či uzavření).

Původní evidenční list památky:

Kostel sv. Vavřince se schodištěm ve středu obce. Vlastník římsko-katolická církev, správce farní úřad Bílina.

Zděná omítaná stavba na vysoké terase s předloženým schodištěm, na níž byl původně hřbitov. Půdorys v podobě řeckého kříže, s půlkruhově uzavřenými rameny. Průčelí člení lisenové rámy, pilastry a průběžné římsy. Střed předstupuje ve formě risalitu flankovaného svazkem pilastrů a ukončeného půlkruhovým tympanonenm. Za tím trojúhelníkový štít v šíři průčelí. Portál pravoúhlý s nápisem a lobkovickým znakem. V bočních křídlech plastiky v nikách. Boční stěny člení lisenové rámy. Okna ukončena segmentově. Vnitřek tvoří střední ovál členěný diagonálně dvojicí kompositních pilastrů. Mezi nimi niky s plastikami církevních otců. Zaklenuto valeně s lunetami. Presbytář 1 pole křížové a lunety. Jednotného založení z r. 1708, kvalitní hlavní oltář z doby kol r. 1710.

Velmi desolátní stav. Vadná krytina, vytlučená okna, značně porušený mobiliář. OK ONV Teplice žádal 20. 4. 1979 o upuštění od pam. ochrany kostela. Po jednáních MK ČSR zastavilo další řízení – kapitulní konsistoř v Litoměřicích upozornila, že vlastník objektu o up. od pam. ochr. nikdy nežádal.

Podle všeho prošla stavba v nedávné době obnovou, mnoho zdrojů stále ještě uvádí dezolátní stav a nepřístupné schodiště. Ze zrušeného hřbitova zbyla jen halda náhrobků v jihovýchodním koutě terasy. Najít se toho moc nedá, snad se oprav týkají zmínky v dokumentu Program na záchranu a obnovu kulturních památek Ústeckého kraje pro rok 2012:

Foto z interiéru v roce 2022: