Kostel svatého Havla na hřbitově v Hrobčicích

Jižně od obce Hrobčice na návrší stojí v ploše hřbitova kostel svatého Havla.

Wiki:

Římskokatolický hřbitovní, filiální kostel svatého Havla v Hrobčicích je pozdně románská, původně opevněná, sakrální stavba stojící na jihozápadním okraji Hrobčic na návrší nad obcí. Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Kostel pochází ze 2. čtvrtiny 13. století. Roku 1726 barokně upraven, naposledy opraven koncem 19. století.

Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu. V západní části je kostel románský s polozbořenou západní věžovitou přístavbou. V té se nachází vstupní předsíň. Portál kostela nese datování do roku 1726. Východní část lodi s presbytářem je barokní. Předsíňka na severní straně, která kryje původní románský portál, pochází z 19. století. Přibližně v polovině hřebene střechy se nachází sanktusník.

Loď a presbytář mají plochý strop. Západní předsíň je sklenuta valeně a křížově. V obou stěnách lodi jsou zachována románská okénka. V presbytáři jsou velká barokní okna. Na jižní fasádě byly odkryty dvě skupiny rytin do kamene, znázorňující architekturu a erby. Mohly vzniknout v období raného novověku.

Hlavní oltář je barokní z poslední čtvrtiny 17. století. Kazatelna je polygonální s malovanými, avšak zašlými obrazy, které pocházejí ze stejného období jako hlavní oltář. Obraz Kalvárie a obrazy Křížové cesty jsou ze 17. století. Vnitřní zařízení bylo ve 2. polovině 20. století velmi silně poškozeno.

Zničené kostely:

V rekonstrukci; má novou střechu. Omítka je zčásti poškozená. Opravena je ohradní zeď kolem hřbitova. Pozemek s kostelem patří obci Hrobčice.

Památkový katalog:

Původně románský kostel pochází z druhé čtvrtiny 13. století – o jeho stáří svědčí dochovaná románská okénka v severozápadní části lodi. Původně byl opevněný. V roce 1726 byl barokně upraven – na tuto skutečnost upomíná letopočet, vyrytý do portálu vstupu do severozápadní předsíně a okna v presbytáři. Poslední větší oprava byla provedena na konci 19. století. Areál doplňuje ohradní zeď, vymezující prostor bývalého hřbitova a schodiště.

Areál kostela sv. Havla se nachází na návrší, v jihovýchodní části obce. Kostel pochází z románského období, kdy byl v druhé čtvrtině 13. století vystavěn. Jde o jednolodní obdélnou stavbu se vstupní předsíní v severozápadní části, jejíž portál je datován k roku 1726. Upomíná na barokní přestavbu, kdy byla upravena jihovýchodní část lodi a presbytář. Druhá předsíň, situovaná na severovýchodní straně, pochází z 19. století. Její výstavbou byl zakryt původní románský portál. V obou stěnách lodi jsou zachována románská okénka, v presbytáři jsou okna barokní. Přibližně uprostřed hřebene sedlové střechy, kryté bobrovkami, je umístěna polygonální sanktusníková věž. Pozemek hřbitova, rozkládajícího se kolem kostela, vymezuje ohradní zeď. Postavená je na podezdívce z režného kamenného zdiva, vyrovnávající rozdíly terénu. Vlastní ohradní zeď je cihlová, s korunou krytou pultovou cihelnou stříškou. V pravidelných intervalech je členěna převýšenými cihlovými pilíři. Přerušená je dvěma bránami. K menší ze dvou bran, nacházející se v severozápadní části ohradní zdi vede schodiště. Dolní část má směr rovnoběžný s ohradní zdí, za mezipodestou se zalamuje v pravém úhlu do směru přímého k ose hlavního vstupu do kostela. Stupně jsou provedené z žuly. Schodišťové zdi jsou postavené z cihel a omítnuté, parapety tvoří režné cihly.

Celý areál je hodnotný svým urbanistickým začleněním do struktury obce, jejíž je neoddělitelnou součástí. Kostel, který je cenným pozůstatkem nejstarší výstavby v obci, vykazuje hodnotu stáří. Jeho součástí je také řada kvalitních řemeslných detailů, pocházejících z různých časových období a dokládajících složitý stavebně-historický vývoj (pozůstatky renesančních omítek, barokních kleneb, profilovaných trámů, a podobně). Chráněnými památkovými hodnotami je rovněž hmotový a architektonický výraz jeho fasád.

kostel sv. Havla

Zděný omítnutý kostel, zasazený do terénu, má netypický půdorys v tom, že presbytář není v jeho exteriéru nijak patrný. Loď i presbytář tak mají společný obdélný půdorys, rozšířený na severozápadě o velkou obdélnou předsíň a na severovýchodě o rovněž dosti velkou obdélnou sakristii a menší čtvercovou předsíň bočního vstupu. Velkou část severozápadního průčelí lodi zakrývá zmíněná předsíň. V její severozápadní stěně jsou dveře, přístupné po jednom kamenném schodu. Jsou dvoukřídlé dřevěné, rámové konstrukce, uprostřed křídel vodorovně rozdělené na poloviny. Otvor lemuje kamenný portál s širšími patkami a zvýrazněným vnějším okrajem. Překlad odděluje zasklený nadsvětlík, členěný svislou příčlí na dvě stejné obdélné tabule. Sklo zabezpečuje jednoduchá železná vnější mříž s jednou vodorovnou a jednou svislou příčlí. I nadsvětlík má kamenné orámování se zvýrazněným vnějším okrajem, nahoře s ušima. Na překladu se nachází vyrytý letopočet 1726. Pod opadanou omítkou je viditelné zdivo předsíně z lomového kamene. Nad vysokou hlavní římsou, krytou bobrovkami, se zvedá trojúhelný štít, prolomený čtyřmi obdélnými otvory – vždy dvěma vedle sebe ve dvou úrovních nad sebou. Koruna zdiva štítu je provedená stupňovitě z režných cihel. Jihozápadní strana předsíně je bez otvorů, v části u lodi jsou trámy hrázdění – dva svislé a mezi nimi v polovině trám vodorovný. Stěnu zakončuje hlavní římsa. Na protější straně je předsíň provedena odlišně – stěna se zde zvedá do trojúhelného štítu, jehož levá strana se přimyká k lodi. U napojení na loď je vysoký obdélný otvor, zazděný cihlami. Předsíň má sedlovou střechu s pultem nad štítem severovýchodní strany, krytinou jsou bobrovky. Ze severozápadní stěny lodi je díky předsíni vidět pouze část, nahoře je ukončena do trojúhelného štítu. Vpravo od střechy předsíně je ve štítu prolomeno obdélné okno, jehož dvoukřídlá výplň, umístěná v líci, je dnes bez zasklení. Také tento štít má korunu zdiva ze stupňovitě kladených cihel.

Jihozápadní průčelí člení kromě otvorů pouze vysoká hlavní římsa. V levé části se nacházejí dvě okna nad sebou. Dolní z nich je obdélné, orientované na šířku. Umístěné je v hluboké špaletě, která je nahoře zakončená do segmentového oblouku. Je dvoukřídlé dřevěné, zabezpečené vnější mříží. Nad ním je štěrbinové obdélné okénko, v horní části půlkruhového tvaru. Jeho hluboká špaleta se ven rozšiřuje, dolní část kryjí bobrovky. Horní část špalety sahá až pod hlavní římsu. Okénko je zasklené, sklo člení tři vodorovné příčle. V dolní partii střední části jihozápadního průčelí jsou odhalená dvě obdélná, na šířku orientovaná pole starší omítky, v nichž jsou vyryté motivy architektury a erbů (zejména na levém z nich dosti neuměle provedené). Mírně vlevo od středu stěny se nahoře nachází obdélné okno, umístěné v hluboké špaletě, která má nahoře tvar segmentového oblouku. Dolní část špalety je pokrytá bobrovkami. V otvoru je dvoukřídlé dřevěné okno, s křídly rozdělenými třemi vodorovnými příčlemi. V pravé části jihozápadního průčelí je velké okno, umístěné zhruba uprostřed stěny. Má špaletu, která je nahoře ve středu zvýšená do segmentového oblouku a dole pokrytá bobrovkami. Okno má nahoře rovněž tvar segmentového oblouku. Je dřevěné dvoukřídlé, vodorovně rozdělené v třech pětinách výšky. Dolní části člení jedna svislá a dvě vodorovné příčle, horní jedna vodorovná a jedna svislá. Okno je zabezpečené vnější mříží. U jižního nároží je pod omítkou viditelné zdivo z lomového kamene, u nároží s velkými kvádry. Fasádu zakončuje vysoká fabionová hlavní římsa. Jihovýchodní průčelí má v dolní části sokl, prolomené je stejným oknem – včetně špalety – jako v pravé ose na jihozápadní straně. Stěna pod oknem je nepatrně silnější, takže předstupuje a tvoří tak vodorovný členící prvek. Nad fabionovou hlavní římsou se zvedá trojúhelný štít, provedený stejně jako na protější straně. Ve štítu jsou tři kruhové otvory – dva vedle sebe pod vrcholem štítu a jeden v nižší partii, pod pravým z horních otvorů.

V levé části severovýchodního průčelí je stejné okno jako na jihovýchodě. Pod ním se ke stěně napojuje přístavba sakristie. V dolní části má sokl, stejně jako úsek od ní k východnímu nároží. Na jihovýchodní straně sakristie je štěrbinový obdélný okenní otvor, umístěný asymetricky v horní části stěny. Průčelí ukončuje hlavní římsa, obíhající celou sakristii. V severovýchodní fasádě je prolomen vstup, vyplňující celou výšku stěny a přístupný dvěma kamennými schody. Jednokřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce člení obdélné výplně. Nahoře a dole je po jedné, orientované na šířku, ve středu jsou dvě vedle sebe, orientované na výšku. Vlevo od vstupu je v dolní části sokl, vpravo od něj chybí. Severozápadní stěna je bez otvorů, členěná pouze hlavní římsou. Sakristie má valbovou střechu, krytou bobrovkami. Střední část severovýchodního průčelí kostela, chráněná nízkým soklem, je bez otvorů, v pravé části jsou dva. Levý z nich se nachází pod hlavní římsou a je stejného provedení jako na protější straně. Podobné okénko, avšak o něco širší a nižší, je i v pravé části stěny. Situované je níže. Pod levým oknem se nachází dosti vysoká přístavba předsíně. V jihovýchodní stěně, opatřené nízkým soklem, je zazděný menší obdélný otvor. Pod opadanou omítkou je viditelné cihlové zdivo. Stěnu zakončuje hlavní římsa. Severovýchodní strana předsíně je vyvýšená, uprostřed se zvedá do lichoběžníkového štítu s plastickým orámováním. V dnes zazděném velkém dveřním otvoru, nahoře zakončeném do půlkruhového oblouku, byly velké dvoukřídlé dřevěné dveře s obdélnými výplněmi a sluncovitými nadsvětlíkem. V severozápadní stěně je stejný zazděný otvor, jako na protější straně. Předsíň má sedlovou střechu, krytou bobrovkami. Také vlastní kostel má sedlovou střechu se stejnou krytinou. Na obou jejích stranách jsou dvě volská oka. V hřebeni, zhruba uprostřed, je zasazená polygonální zvonička s cibulovitou střechou. V horní části se zužuje do jehlovité část, na níž je posazená makovice s kovovým patriarším křížem. V křížení ramen kříž doplňují zvlněné paprsky.

Jde o cennou sakrální architekturu středověkého původu, později několikrát upravovanou – dokládá tak postupný vývoj stavitelství a uměleckých řemesel v průběhu doby. Vzhledem k rané době vzniku má kostel výraznou hodnotu stáří, rovněž je významnou součástí dějin obce. Přes svůj prostý vzhled, odpovídající venkovskému prostředí, je dominantou jihovýchodní části obce i okolní krajiny. Objekt není již řadu let liturgicky využíván.

ohradní zeď

Ohradní zeď na všech stranách vymezuje pozemek hřbitova, rozkládajícího se kolem kostela sv. Havla. Rozdíly terénu vyrovnává podezdívka z režného kamenného zdiva. Většinu líce vyplňují lomové kameny dosti velkých rozměrů – na způsob kyklopského zdiva, místy jsou i velké opracované kvádry. Na podezdívce spočívá vlastní ohradní zeď z cihelného zdiva, které je na vnitřní straně (tj. do hřbitova) omítnuté. Zeď oproti líci podezdívky lehce ustupuje, korunu jejího zdiva kryjí kolmo kladené cihly. Ohradní zeď rytmizují mírně vyšší vystupující hranolové sloupky, nahoře s přesahující částí, které jsou ponechány režné. Jedinou výjimkou jsou sloupky v cylindrické části zdi na jihozápadní straně (za hrobem rodiny Barwinek), které jsou omítnuté. Mezi sloupky je na koruně vnější strany podezdívky položena řada cihel, situovaných kolmo. Ohradní zeď je prolomena dvěma bránami. Menší z nich, přístupná po schodišti, se nachází v severozápadní části zdi, u hlavního vstupu do kostela. Je osazena dvoukřídlými kovovými vraty, zavěšenými na hranolových sloupcích ohradní zdi. Dolní část mají plnou, výše jsou svislé pruty, zpevněné třemi vodorovnými příčlemi. Pruty jsou střídavě prosté a s tordovanou střední částí, mezi pruty se nacházejí ozdobné motivy – dole stáčené, nahoře kruhové. V kruzích je ve středu – na prutu – rozvinutý květ. Vyšší rovné pruty jsou zakončené do tvaru lilie, nižší tordované mají nahoře kulovitý článek. Druhá brána je v severovýchodním úseku ohradní zdi. Jsou v ní dvoukřídlá železná vrata, zavěšená na sloupcích zdi, otvor této brány je však výrazně širší. Vrata jsou dole plná, střed a hořejšek vyplňují svislé pruty, zakončené do tvaru lilie. Zpevňuje je vodorovná příčle v polovině, a další nahoře, kde sleduje směrem ke středu se zvyšující obloukovitou linii vrcholů prutů.

schodiště

Schodiště, vyrovnávající rozdíly terénu, vede k menší ze dvou bran v ohradní zdi areálu kostela sv. Havla, která se nachází v severozápadní části. Dolní část schodiště má směr rovnoběžný s ohradní zdí, za mezipodestou se zalamuje v pravém úhlu do směru přímého k ose hlavního vstupu do kostela. Stupně jsou provedené z žuly. Schodišťové zdi jsou postavené z cihel a omítnuté, parapety tvoří režné cihly. Mezi sloupky dnes chybějící brány je pochozí plocha rovněž vyskládána z cihel.

dřevěný kříž

Vysoký dřevěný kříž s dřevěným polychromovaným korpusem Krista zanikl v roce 1984.

Původní evidenční list památky:

Orientovaná stavba z pravidelných, řádkovaných kvádrů, dodatečně omítnutá. Půdorys se skládá z obdélné zvonice (dnes polozbořené) a obdélné lodi s pravoúhle ukončeným kněžištěm. Západní a východní fasády štítové, nečleněné. Okna jsou nestejného provedení, světlosti i úrovně. Vstup pravoúhlý. Střecha sedlová, kryta taškami, na ní polygonální sanktusník, ukončený cibulkou. Vnitřek plochostropý.

Vysoký dřevěný kříž, na vrcholu opatřený kovovým křížkem. Dřevěný polychromovaný korpus má hlavu mírně skloněnu k pravému rameni, zřasenou splývavou roušku a nohy mírně skrčeny.

1966 – V sešlém stavu, zvonice zbořena. 21. 6. 1973 zahájena oprava stavby.

Hrobčický zpravodaj 1/2025: