Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hostíně u Vojkovic

V Hostíně u Vojkovic severně od hlavní silnice poblíž Selské tůně stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie a samostatně umístěná dřevěná zvonice.

Na wiki:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí v katastrálním území Hostín u Vojkovic v okrese Mělník. Je spolu s dřevěnou zvonicí a s pozemky vymezeného areálu chráněnou kulturní památkou ČR. Původně farní kostel Nanebevzetí Panny Marie je od zrušení místní farnosti roku 2006 filiálním kostelem římskokatolické farnosti Neratovice v podřipském vikariátu pražské arcidiecéze.

Vyšehradský probošt Jan Volek v roce 1320 uvádí (první písemná zmínka), že už v roce 1290 byl kostel v Hostíně farním kostelem. V roce 1615 byl gotický kostel renesančně přestavěn a v 18. století byl barokně upraven. Farním kostelem byl až do roku 1678, kdy byl filiálním kostelem náležející k farnosti lužeckého kostela svatého Jiljí. V roce 1784 byla v Hostíně zřízena lokálie a od roku 1857 se stal opět farním kostelem, kterým byl až do 31. prosince 2005.

Dendrochronologický průzkum trámů krovu datuje smýcení stromů:

z přelomu let 1378/79 – jižní trám pozednice (nejstarší )
z přelomu let 1569/70 – trámy krovu lodi a kněžiště
z přelomu let 1898/90 – trám konstrukce krovu nad kněžištěm

Kostel je jednolodní zděná kamenná orientovaná stavba s lodí o půdorysu obdélníku a s pětibokým závěrem se sakristií na severní straně. Závěr je podepřen pěti opěráky. Do jihozápadního nároží lodi je vsazena věž, na jižní straně je obdélná předsíň, na západní straně je štít s oknem do kruchty. Zdi věže zasahující do lodi byly pod kruchtou prolomeny obloukovými otvory. Původní gotický portál s kamenným ostěním a lomeným obloukem je na jižní straně v renesanční předsíni přistavěné v roce 1615. Sedlová střecha je krytá taškami.

Věž je hranolová na půdorysu čtverce (5 × 5 m), je členěna dvěma oběžnými římsami a ukončena jehlanovou prolomenou střechou. Pod okapní římsou na východní straně jsou prolomena okna s půlkulatým záklenkem.

Kolem kostela se rozkládá hřbitov, který byl používán do roku 1824.

Loď má rozměry 13 × 9 m, je prolomena jedním oknem na jižní straně. Plochý strop je níže položený než strop kněžiště. V západní části je kruchta umístěna do tělesa věže. Vítězný oblouk má rozpětí 6,35 m ukončený zalomeným obloukem, který je ve vrcholu zazděný stropem lodi. V rozích lodi jsou v oválech malby světů provedené v 18. století.

Pětiboké kněžiště o rozměru 9,8 × 7,7 m je prolomeno pěti okenními otvory s původním ostěním s jedním ústupkem. Jsou zakončená lomeným obloukem s jednoduchou kružbou, dělená jedním prutem a širokou podokenní římsou. Kněžiště je zaklenuto křížovou klenbou ve vrcholu je svorník s erbem, dvě konzoly přípor mají podobu lidských hlav. V jižní zdi kněžiště je gotická sedilia (2,10 × 1,7 × 0,38 m) s profilovaným ostěním ukončená dvěma lomenými oblouky a kružbou. Na severní straně je sanktuář s vimperkem a fiálami. V severní části kněžiště je do sakristie o půdorysu 3,85 × 4,05 m prolomen barokní portál s lomeným obloukem a dubovými dveřmi. V sakristii je skříň z druhé poloviny 18. století, cínová křtitelnice z roku 1787.

Původní mobiliář byl vyměněn v roce 1910 za neogotický. Hlavní oltář byl nahrazen v roce 1910, nese obraz Nanebevzetí Panny Marie od kněze Adolfa Pergla. Původní obraz hlavního oltáře z 18. století visí na zdi lodi vedle bočního oltáře.

Varhany o jednom manuálu a sedmi rejstřících vyrobil varhanář Ferdinand Guth z Nového Strašecí a byly pořízeny v roce 1870. V roce 1968 byly modernizovány.

Památkový katalog:

Zděný jednolodní orientovaný kostel s polygonálním presbytářem s přilehlou předsíní, sakristií a hranolovou věží. Součástí areálu je bedněná zvonice z poč. 17. st. s kamennou podezdívkou. Gotický kostel z konce 13. st., barokní úpravy v 18. st.

Areál kostela Nanebevzetí P. Marie se nachází na S okraji obce, poblíž zátoky (tzv. Selské tůně), kterou protéká Kozárovický potok. Orientovaná stavba kostela stojí při J okraji nevelkého, dnes zrušeného hřbitova. Prostor bývalého hřbitova (silně zarostlý křovisky), je směrem k místní komunikaci vymezen novodobým drátěným plotem. Poblíž kostela (JZ směrem) stojí volně, na křižovatce místních komunikací (někdejší náves) mohutná stavba hranolové dřevěné zvonice (17. stol?). Předmětem ochrany je kostel Nanebevzetí Panny Marie, zvonice a pozemky vymezeného areálu.

Hodnotný sakrální areál středověkého původu (nejpozději 13. stol.), který se podílí na vývoji farního centra obce.

kostel Nanebevzetí Panny Marie

Orientovaná jednolodní stavba s polygonálním presbytářem stojí na J straně bývalého hřbitova. V JZ nároží kostela je hranolová věž, na J straně přiléhá k lodi obdélná předsíň a na S straně barokní sakristie. Střecha kostela je sedlová, věž má jehlancovou střechu. Střecha lodi je krytá bobrovkami, presbytář zámkovými taškami, sakristie prejzy a předsíň s věží jsou kryté plechem. Fasády jsou hladce omítané (místy opadané až na kamenné zdivo), podezdívka má hrubou cementovou omítku. Polygonální závěr je opatřen opěráky, mezi kterými jsou lomená okna s kamennými kružbami. Předsíň s obdélným vstupem je ukončena stupňovitým štítem. Loď je plochostropá, vítězný oblouk lomený a presbytář je klenutý křížovou klenbou vyšší než strop lodi. V presbytáři je kamenné sedile, dva sanktuáře a barokní portál do sakristie.

zvonice

Původní evidenční list památky:

Farní kostel Nanebevzetí P. Marie + zvonice na návsi, římskokatolická církev – farní úřad Hostín u Vojkovic.

Jednolodní obdélníkový kostel s hranolovou věží v jihozápadním nároží, s předsíní na jižní straně a obdélníkovým pětiboce uzavřeným presbytářem se sakristií na severní straně. Loď původně románská, barokně upravená, jižní stěna prolomena dvěma okny, plochý strop. Hrotitý gotický triumfální oblouk. Presbytář sklenut křížovou klenbou, vyšší než loď. Velmi pěkné konsoly s maskaronem a ženskou hlavičkou. V závěru svorník s erbem. Zdi presbyteria prolomeny pěti okny s jednoduchou kružbou. Na jižní straně presbyteria sedilo s dvěma hrotitými oblouky v profilovaném ostění a jednoduchý hrotitý sanktuář. Na severní straně druhý sanktuář s vimperkem a fiálami zakončenými křížovou kytkou, severní strana je prolomena barokním segmentovým portálem do sakristie přistavěné v 17. stol. (zaklenuta klášterní klenbou). V jižní stěně lodi gotický portál, kryt novodobě přistavěnou předsíní. Střecha sedlová, prejzová. Pseudogotické zařízení, cínová křtitelnice z r. 1787.

Stav dobrý, kostel opraven r. 1968.

Zvonice: na kamenném základě obdélníkového půdorysu dřevěná zvonice. Střecha valbová, kryta taškami.

Zničené kostely:

V rekonstrukci; mimo přístavky má novou střechu. Fasáda je zničená. Opraveno je přístupové schodiště ke kostelu. Kostel je zezadu zčásti zarostlý v křoví. Pozemek s kostelem patří římskokatolické církvi.

Obecní web:

Farní kostel je starou chrámovou stavbou z doby románské a ranně gotické a po přestavbě v r. 1615 zčásti provedení renesančního. V 18. století byl barokně upraven.

První zmínka o kostelu pochází z r. 1320, kdy vyšehradský probošt Jan uvádí, že kostel v Hostíni byl jako farní kostel již roku 1290 a snad dokonce již r. 1277.

Kostel je jednolodní, obdélníková chrámová loď převážně barokní s presbytářem pětiboce ukončeným ranně gotického slohu, na jehož severní straně je sakristie. Stará románská hranolovitá věž stojí při jihozápadním nároží kostela. Západní průčelí tvoří hladká zeď a štít s malým oknem, které osvětluje kruchtu.

Hlavní portál (vstup) je na jižní straně chrámové lodi a je gotický se zachovaným kamenným obložením s lomeným obloukem. Před portálem byla v roce 1615 přistavena renesanční předsíň, barokně upravená v 18. století. Presbyterium – kněžiště kolem oltáře – je vystavěno v čistém ranně gotickém slohu, je zakončeno 5 stranami osmibokého hranolu. Zdi mají tloušťku 1,3 m, jsou prolomeny pěti okny s původním gotickým obložením a ve vrcholu zdobeny kružbami.

Čtvercová sakristie přiléhá k presbyteriu na severní straně. Portál je barokní s dubovými dveřmi. Nad vchodem je nástěnná malba od malíře Urbana s výjevem pelikána, který živí svá mláďata vlastní krví. Obraz je v současné době překryt vápennou malbou. V sakristii se nachází barokní soška sv. Jana Nepomuckého a rokoková skříň z 2. poloviny 18. století. Cínová křtitelnice je z roku 1787, což potvrzuje latinský nápis na ní. Lampa pro věčné světlo je gotická.

Po obou stranách hlavního oltáře jsou ve zdech výklenky, na levé straně výklenek evangelijní uzavíraný mřížkou zhotovenou z kovových pásů a zdobenou květy. Druhý výklenek, nazývaný epištolní, je na pravé straně a sloužil dříve k ukládání konviček na vodu a víno. Výklenek je orámován dvěma lomenými oblouky z kamenného ostění.

Klenba je žebrová a sbíhá se ve výši v kulatém svorníku. Dvě rozhraní žeber (přípory) mají podobu lidských hlav, údajně podobu stavitele této části kostela a jeho dcery.

Triumfální oblouk má největší rozpětí přes 6 m, vrchol je zazděn stropem chrámové lodi. Chrámová loď je obdélníková, 13 m dlouhá a 9 m široká. Má plochý strop, v rozích jsou temperové malby z 18. století s obrazy světců v oválném rámování. V roce 1917-18 obnovil nástěnné malby Joža Úprka (1861-1940). Některé tyto malby byly později překryty malbou vápennou.

V roce 1910 bylo instalováno kompletní nové převážně pseudogotické zařízení kostela – hlavní oltář, vedlejší oltář, kazatelna, zpovědnice a lavice. Staré zařízení bylo zčásti uskladněno v depozitáři muzea ve Velvarech a zčásti zlikvidováno.

Varhany umístěné na kruchtě pocházejí z Nového Strašecí a byly modernizovány v roce 1968.

Obrazy na oltářích maloval kněz Adolf Pergl (1863-1935), který působil také na faře v Hostíně.

Hlavní obraz Nanebevzetí Panny Marie na oltáři znázorňuje výjev Panny Marie podle vzoru z Vatikánu, jak sestupuje z nebe na hostínskou krajinu, zobrazenou od Bukole s Dřínovským vrchem v pozadí a duhou, která s klene nad panoramatem.

Na obrazu vpravo je svatá Markéta a vlevo světice neznámého jména. Na stěně chrámové lodi, poblíž vedlejšího oltáře, visí původní obraz z pol. 18. století Nanebevzetí Panny Marie a apoštolů z dřívějšího hlavního oltáře. Naproti nad hlavním vchodem je zavěšen obraz Panny Marie v naději, který byl vytvořen rokokovém stylu včetně rámu.

Kolem kostela býval hřbitov, který se postupně rozšířil až k nynější faře, dále k tůni a k cestě před kostelem. Tento hřbitov fungoval do roku 1824, kdy byl založen nový hřbitov kolem kaple Božího těla.