Kaple Stětí svatého Jana Křtitele v Rumburku

Součástí širšího areálu křížové cesty v Rumburku je také kaple Stětí svatého Jana Křtitele.

Stavba má vcelku pohnutou historii a sloužila nejrůznějším účelům.

Wiki:

Kaple, respektive chrám Stětí svatého Jana Křtitele v Rumburku v okrese Děčín je barokní stavba z let 1725–1784. Původně poutní kaple byla přestavěna a od roku 1959, kdy byla na 99 let pronajata pravoslavné církvi, slouží jako chrám české pravoslavné církve. Nachází se na Strážném vrchu č. 88/35, přibližně 1 km severně od rumburského Lužického náměstí.

Dnešní chrám býval původně poutní kaplí. Její základní kámen byl položen v roce 1722 a byla dokončena roku 1725. V roce 1784 byla kaple zrušena.

V roce 1787 se majitelem stal rumburský výrobce plátna Fidelis Salomon, který objekt přestavěl na větrný mlýn, ten však byl později s ekonomických důvodů zrušen a na jeho místě vznikla hospoda.

Roku 1845 získal areál spolek rumburských měšťanů, jejichž cílem byla obnova poutního místa. Do roku 1829 byla severně od bývalé kaple vybudována Křížová cesta s Kalvárií. Poutní místo pak fungovalo až do konce druhé světové války.

Po vyhnání německého obyvatelstva ze zdejšího kraje byla v objektu zřízena hláska pohraniční stráže. V polovině 50. let se uvažovalo o demolici objektu, v roce 1959 se však Andreji Kolomackému, v tomto kraji působícímu pravoslavnému duchovnímu a architektovi, podařilo získat tehdy zchátralý katolický kostelík s farou patřící pod rumburskou římskokatolickou farnost pro potřeby pravoslavné církve a vlastními silami ho opravil. Jako chrám pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku objekt slouží dodnes.

Památkový katalog:

Areál barokní poutní kaple sv. Jana Křtitele pocházející z let 1722-25 byl rozšířen roku 1900 o 14 zastavení křížové cesty s terakotovými reliéfy a roku 1908 doplněn sousoším Kalvárie (1828) přeneseného do středu Strážného vrchu od budovy chudobince.

Jedná se o původně římskokatolický barokní poutní areál, který počal sloužit účelům pravoslavné církve v roce 1957 a činí tak dodnes. Vedle kaple se nachází fara v podobě drobnějšího domku, který je s kostelem propojen skrze interiéry.

Areál byl postaven pro sakrální účely mezi léty 1722 a 1725 a plány stavby byly dílem Josefa Hampela z Rumburku. Traduje se, že základní kámen byl položen samotnou kněžnou Kristinou z Liechtensteinu. Již v 80. letech 18. století však vlivem josefínských reforem kaple i fara přestaly sloužit svému účelu. Kostel byl odsvěcen a měšťanem Fideliem Salomonem přestavěn na větrný mlýn. Provoz mlýna však nebyl příliš úspěšný, a tak byla stavba prodána a byl zde zbudován pivní šenk.

V roce 1845 stavbu vykoupil krejčovský mistr Andreas Arlt, jenž se rozhodl obnovit původní sakrální funkci areálu. V roce 1897 byla od Arltových dědiců kaple i s obytným domkem odkoupena do majetku děkanského kostela v Rumburku.

Mezi léty 1899 a 1900 byl poutní areál kaple s farou rozšířen o 14 zastavení křížové cesty s takzvanými terakotovými reliéfy vyrobenými z pálené hlíny a křížem s Máří Magdalenou, umístěnými v exteriéru po obvodu plochého návrší u kaple svatého Jana Křtitele. Kamenické práce byly dílem Stefana Winklera z Dolních Křečan, ale samotné reliéfy byly zakoupeny v Mayerově královském uměleckém ústavu v Mnichově. Jedná se o doposud nejmladší exteriérovou křížovou cestu nacházející se ve Šluknovském výběžku.

Následně v roce 1901 byl na venkovní zeď kaple osazen reliéf zobrazující Ježíše Krista v zahradě Getsemanské.

A v roce 1908 bylo do středu návrší Strážného vrchu přemístěno sousoší Ukřižování, jež pochází z roku 1848 a původně bylo situováno před budovou rumburského chudobince, která byla zbourána při stavbě nového gymnázia.

Místo fungovalo jakou poutní až do konce druhé světové války.

Po ukončení 2. světové války místo sloužilo jako hláska pohraniční stráže, což zapříčinilo postupné chátrání stavby, která byla nakonec v 50. letech 20. století určena k demolici. K tomuto samozřejmě následně nedošlo a budova kostela i přilehlé fary byla dána do dlouhodobého pronájmu pravoslavné církvi a jejímu zástupci archimandritu Kolomackému, jenž se zde zároveň stal prvním duchovním správcem ortodoxního ritu. Otec Kolomacký nejen zrenovoval faru, do které se sám nastěhoval, ale také revitalizoval kostel, který opatřil zcela novým ikonostasem a osobitou nástěnnou výmalbou, jež samozřejmě pocházela ze štětců vedených samotnou Kolomackého rukou.

Po smrti archimandrity byla farnost na Strážném vrchu neobsazena a kostel začal opět chátrat. Jeho opětovné obnovení započalo v roce 1998, V současné době zde žije a vede místní pravoslavnou církevní obec duchovní Antonij Drda.

Areál s kostelem a křížovou cestou se nachází na Strážném vrchu zhruba 1 km severovýchodně od centra města Rumburk. Kostel byl původně barokní kaplí vystavěnou v letech 1722–1725, ale po polovině 20. století došlo k přestavbě. Jednolodní kostel obdélní dispozice s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží na západním průčelí je situován v jižní části areálu.

Ke kostelu jedním štítovým průčelím přiléhá obytná stavba obdélné dispozice. Dům je kryt mansardovou střechou s komínem.

Poblíž přístupové cesty od obce k areálu začíná křížová cesta, skládající se ze čtrnácti výklenkových kaplí, které mají ve výklencích reliéfní výjevy znázorňující Kristova utrpení. Zastavení lemují prostranství kolem kostela ve tvaru obdélníku a jsou osazena v pravidelných rozestupech. První zastavení je umístěno na konci cesty k areálu, poslední zastavení se nachází v jihovýchodním rohu.

Ve středu prostoru, vytyčeném jednotlivými zastavení a kaplí na jihu, se nachází kamenný kříž se sv. Máří Magdalenou na hranolovém podstavci.

Areál kostela s křížovou cestou si v minulosti prošel razantními změnami funkce i přestavbami, ovšem i po všech událostech byla církevní činnost obnovena a opět slouží jako poutní i výletní místo. Původně barokní poutní areál byl umístěn mimo obytné centrum, tak jak to bývalo zvykem, a citlivě zakomponován do krajiny. Od svého vzniku tak představuje součást zdejší krajiny a zároveň je dokladem paměti místa. Změny vlastníků i v náboženském smýšlení mají odraz v současné podobě architektury. Jedná však o cenné doklady o způsobu využívání. Křížová cesta, která se stala součástí areálu až později, je dokladem tehdejší náboženské potřeby obyvatel. Dodnes představuje neoddělitelnou součást, která dotváří krajinný ráz tohoto kulturně významného místa.

Kostel:

Barokní jednolodní kostel obdélné dispozice s pravoúhlým presbytářem a hranolovitou věží s lucernou při západním průčelí pochází z roku 1722. Nároží lodi jsou zkosena a v nich se v přízemí a v patře nacházejí výklenky v rozích zaklenuté konchami.

Barokní kaple sv. Jana Křtitele vznikla na Strážném vrchu v letech 1722 až 1725. Podle pověsti prý na místě dnešní stavby nejprve stávala drobná dřevěná kaplička. Její vznik by měl souviset příběhem tragické lásky dvou bratrů k dceři bohatého rumburského kupce Friedmana. Doložený je však vznik stavby, jejíž základní kámen byl položen roku 1722. Donátorkou byla kněžna Christina Terezie z Lichtensteinu (roz. kněžnou z Löwensteinu, Wertheimu, Rochefortu a Montagiaru), matka nového majitele panství Josefa Wenzela. K dokončení pak došlo roku 1725. Novou kapli vysvětil rumburský farář P. Anton Florien Schoßig.

Pro církevní účely sloužila jen velice krátce, neboť roku 1784 byla odsvěcena a sekularizována. V srpnu roku 1787 ji společně s přilehlým pozemkem zakoupil rumburský výrobce plátna Fidelis Salomon. Nový majitel nechal kapli přestavět na větrný mlýn a vedle něj dále vystavěl nový obytný dům. V okolí nechal zasadit stromy a jiné rostliny, mezi které byl umístěn altán.

Ani mlýn však nevydržel fungovat dlouho. Jedním z problémů byla samotná obsluha, neboť obsluze zařízení „holandského“ typu nikdo nerozuměl. Došlo tedy k přebudování na systém tzv. „Bockmühle“, na jehož provoz dohlížel tovaryš povolaný ze Slezska. Během roku však došlo k nešťastné náhodě a tovaryš zemřel. V Rumburku se rozšířily zvěsti, že slezský mlynář trpěl duševní chorobou a zastřelil se a zdejší mlýn byl považován za nešťastné místo.

Po smrti prvního majitele mlýna přešel majetek na jeho syna Samuela Salomona, který z mlýnu vytvořil hostinec. Ani hospoda se neudržela a vystřídalo se zde několik dalších majitelů. Roku 1845 se rozhodl areál zakoupit spolek rumburských měšťanů, kteří usilovali o obnovu poutního místa. Téhož roku byla zbudována nová makovice věže a byla provedena renovace a kaple byla obnovena jako kostel.

Do konce 19. století byla v areálu zřízena také křížová cesta se čtrnácti zastaveními. K jejímu vysvěcení došlo 1. srpna 1900. 

Základní kámen byl položen kněžnou Kristinou Terezou z Lichtenštejnu už v roce 1722. Původně se pravděpodobně jednalo o centrální stavbu čtvercového půdorysu s okosenými nárožími. Jehlancová střecha se seříznutým vrcholem byla ukončena úzkou zvoničkou s cibulovou bání a ozdobena dvojramenným tzv. patriarším křížem. Liturgicky byla kaple orientována na ose jihozápad – severovýchod. Hlavním průčelím se tedy otáčela směrem k městu a oltář stál na severovýchodní straně. Vnitřní prostor byl osvětlován dvěma okenními otvory umístěnými v opozici, v severozápadním a jihovýchodním průčelí. Příchod ke kapli byl akcentován čtyřmi stromy.

V roce 1784 došlo ke zrušení kaple a odsvěcená stavba byla o tři roky později vydražena ve prospěch rumburského měšťana a plátenického továrníka Fidelia Salomona. Majitel nechal kapli přebudovat na větrný mlýn. K mlýnu v tomto období přibyla vstupní předsíň, která se v roce 1845 stala základem pro věž obnovené kaple. Nově vzniklý prostor byl zřejmě osazen původním vstupním portálem s rovným překladem, nadsvětlíkem a stojnami s ozdobnýma ušima po stranách. V interiéru byl osazen malý oltář. K původními mlýnu Salomon přistavěl ještě obytný dům a na jeho jižní straně založil parčík se zahradním altánem (před rokem 1790).

Roku 1845 stavbu zakoupil rumburský měšťan a krejčovský mistr Andreas Artl a navrátil stavbě původní účel – znovu přebudoval mlýn na kapli. V květnu 1845 byla na věži osazena nová makovice. Slavnostní vysvěcení kaple provedl litoměřický biskup Bartholomeus Hille. Během přestavby byla změněna dispozice z centrální na longitudiální a to s přístavbou presbytáře na severovýchodní straně a věže na straně jihozápadní. Na severozápadní straně se nachází druhotně umístěný pískovcový alianční erb s datací 1724.

Vchod do kaple byl umístěn do podvěží, které vzniklo jako předsíň za přestavby na větrný mlýn provedené Fideliem Salomonem (nápis na pískovcovém překladu nadsvětlíku nesoucí zprávu o dané přestavbě s letopočtem 1845). Už v roce 1878 došlo k další renovaci věže a makovice, kterou provedl klempířský mistr Karel Mölder z Rumburku. Roku 1897 byla chátrající kaple odkoupena od Arltových dědiců a dostala se do majetku děkanského kostela v Rumburku.

Roku 1898 zasáhl kapli kulový blesk – došlo k přestavbě, na které se podílel stavebné mistr Josef Hampel (renovace kaple a obytného domu) a makovici kaple pozlatil malíř Josef Neumann z Horního Jindřichova (datace 1898 se nachází na severovýchodním průčelí presbytáře nad okny).

Kostel svatého Jana Křtitele je vystavěn jako jednolodní, obdélné dispozice s pravoúhlým valeně zaklenutým presbytářem se dvěma vestavěnými kaplemi, vykazující klasicistní zdobné prvky v podobě zkosených nároží zdůrazněných lisénovými rámy nebo půlkruhově zakončených oken.

Výškové dimenze kaple je dosaženo prostřednictvím dominantní hranolové věže se zdůrazněným patrem pro umístění zvonu, které je kryté jehlancovitou střechou s polygonální lucernou se špicí nesoucí pravoslavný kříž, signifikující pozdní stavební úpravy, k nimž došlo až v polovině 19. století. Věž je ve spodní části mírně rozšířená a tvoří tak předsíň završenou trojúhelníkovým štítem. V ose předsíně se nachází také pravoúhlý portál osazený v šambráně s uchy a se světlíkem. K jižnímu průčelí přiléhá přízemní přístavek krytý sedlovou střechou, nad nímž se nachází tribuna zaklenutá segmentovou valenou klenbou.

Dům (fara):

Přízemní obytné stavení obdélné dispozice, kryté mansardovou střechou s komínovým tělesem, se svisle bedněným štítem, jedním štítovým průčelím přiléhá k budově kostela. Fasáda je hladká a členěná pouze jednoduchými obdélnými okny a vstupem.

Fara je přízemní jednoduchý domek se zobytněným podkrovím stojící na obdélném půdorysu a krytý mansardovou střechou s jedním cihlami zděným komínovým tělesem, jenž svým štítovým průčelím přiléhá ke stěně kostela. Fasáda domu je hladká a před hlavní obdélný vstup je předzděná krátká předsíňka krytá pultovou stříškou. Viditelný štít průčelí se dvěma okny je svisle bedněný, pod ním v přízemí se nacházejí tři okenní osy a kvůli svažitosti terénu, zde došlo k odkrytí jednoho suterénového podlaží ve fasádě odděleného hrubě omítnutým soklem, jež má vlastní obdélný vstup.