Kostel svatého Jakuba Většího v Sokolově

U Starého náměstí v Sokolově stojí kostel svatého Jakuba Většího.

Wiki:

Kostel svatého Jakuba Většího je římskokatolický děkanský kostel v Sokolově v Karlovarském kraji. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka České republiky.

V těsné blízkosti kostela stojí další kulturní památky. Před kostelem na Starém náměstí je to Jubilejní kašna (tzv. Schramova) z roku 1898, za kostelem na Růžovém náměstí socha svatého Jana Nepomuckého s anděly.

Na místě současného kostela stával středověký kostelík, o němž existuje nepřímá zmínka z roku 1290. Jeho podoba ovšem není známá, předpokládá se však svatostánek výrazně skromnějších rozměrů. Při vypálení města saským vojskem 18. května 1632 utrpěl kostel značné škody. Po požáru se zachovalo torzo věže, do které byl již 3. srpna 1632 znovu zavěšen jeden ze zvonů. Přibližně půl roku po požáru byl kostel zastřešen šindelovou krytinou.

Podle údajů z regionální literatury došlo v letech 1670–1671 k zásadní přestavbě kostela. S výjimkou věže byl stržen původní objekt a poté postavena nová loď. Prameny však dokladují, že stavba probíhala pomaleji. Teprve 13. prosince 1670 totiž sokolovský farář požádal arcibiskupskou konzistoř o souhlas se zbouráním starého kostela a vystavěním nového. Základní kámen byl položen 23. března 1671 a slavnostní vysvěcení se konalo 25. července 1673. Světitelem byl arcibiskup pražský Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka. Původně děkanský kostel byl roku 1672 povýšen na arciděkanský.

Další barokní přestavby jsou z let 1680–1681. Dne 1. července 1681 byly zavěšeny zvony. Na původním portálu hlavního vchodu byl erb Nostitců s datací 1684. Starší prameny uvádí, že při této přestavbě byla stará věž kostela zbourána a postavena nová. Novým průzkumem je však doloženo, že stržena a nově vystavěna byla jen vrchní část. Dne 6. září 1873 zasáhl kostel požár, při kterém byla věž částečně poškozena. Kostel byl provizorně zastřešen. Oprava začala až v roce 1877, dokončena byla roku 1879 a dne 19. června 1880 byl na hotové báni s lucernou vztyčen kříž. Tuto podobu si v podstatě kostel zachoval až do současnosti. Roku 1935 byla střecha opatřena novou krytinou. Ke konci druhé světové války dopadla nedaleko od mostu přes Ohři letecká puma. Tlaková vlna poškodila i kostel. Vypadla všechna okna, zůstalo pouze jediné, s vitráží Nejsvětějšího Srdce Ježíšova za hlavním oltářem nad sochou svatého Jakuba, patrona kostela.

Kostel je raně barokní jednolodní obdélná orientovaná stavba s užším presbytářem s půlkruhovým závěrem. K bokům presbytáře přiléhají symetricky dva pravoúhlé patrové rizality, čímž vnější půdorys kostela získal tvar protáhlého latinského kříže. Obě tyto přístavby se od sebe lišily nejen funkcí, ale rovněž uspořádáním. V severní přístavbě je umístěna sakristie, jež má v patře klenutou komoru. Jižní přístavba obsahuje v patře reprezentativní oratoř, přístupnou velkolepým schodištěm. Hranolová věž na západní straně kostela, od čtvrtého patra osmiúhelníková, je celým objemem předsazená. Je zakončena dvojitou cibulovou bání, vrchní kupole je nasazena na výraznou lucernu. Vnější vzhled kostela je velmi střídmý. Fasády jsou rytmizovány lizénovými rámy a vysokými obloukovými okny s vitrážemi. Na severní a jižní stěně se nacházejí portály s frontony. Loď je v interiéru zastropena falešnou dřevěnou klenbou, nesenou ramenáty, omítanou na rákosovou rohož. Presbytář se závěrem je zaklenut křížovou klenbou s pásem a lunetovým závěrem, jeho stěny jsou na jižní straně prolomeny dvěma oblouky oratoře, výrazně členěnými plastickou bosáží. Triumfální oblouk je půlkruhový, stěny lodi jsou členěny plochými pilastry mezi okny. V západní části lodi se nachází varhanní kruchta na pilířích, jež je podklenuta křížovými klenbami a pásy. Dříve měl kostel ještě druhou, horní dřevěnou kruchtu.

Podle inventáře kostela z roku 1731 se v té době nacházely v kostele tři oltáře. Hlavním byl oltář sv. Jakuba Většího. Na evangelní straně stával oltář Panny Marie, na epištolní oltář sv. Jana Křtitele. V letech 1755–1756 vznikal nový hlavní oltář. Truhlářské práce provedl se svým bratrem sokolovský mistr Johann Paul Seydl, sochy s reliéfy vytvořil barokní sochař a řezbář Jakub Eberle, významný umělec severozápadních Čech. Z hlediska uměleckého patří tyto artefakty k Eberlovým vrcholným dílům. Oltářní retabulum má podobu pozdně barokní sloupové edikuly, rozvolněné motivem triumfálního oblouku. Velkolepý nástavec byl doprovázen pěti sochami v nadživotní velikosti. Jednalo se o sochy sv. Jakuba Většího, sv. Petra, sv. Pavla, sv. Jan Křtitele a sv. Jana Nepomuckého. Na konzolách v presbytáři stál na evangelní straně ještě sv. Josef a oproti sv. Jan Křtitel. Podle způsoby řezby náleží tyto sochy světců k vrcholným barokním dílům v regionu.

Hodnotná je rovněž plastika Panny Marie v oltářním nástavci. Roku 1790 byly nahrazeny původní boční oltáře za dva nové, mramorové, získané ze zrušeného klášterního kostela sv. Michaela na Starém Městě v Praze. Na evangelní stranu byl umístěn oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, na epištolní stranu oltář Panny Marie. Jedná se o díla vrcholného baroka z doby kolem roku 1760. Oltáře mají masivní architekturu portálového retabula a štítový nástavec s obrazem, v ornamentálně zdobených edikulách mají své místo příslušní světci.

Další postranní oltář, zasvěcený sv. Floriánu, nechali v roce 1779 zřídit sokolovští měšťané, další postranní oltář byl zasvěcen nejprve sv. Janu Křtiteli, později sv. Kláře. Řezby evangelistů jsou údajně dílem chebského umělce. Jedna z řezeb evangelistů schází. Vzhledem k architektuře kazatelny se ovšem neví, zda vůbec socha čtvrtého evangelisty v kostele byla. Kazatelnu štafíroval roku 1802 Josef Sättler z Jindřichovic. Na vrcholu kazatelny je umístěna socha Spasitele světa (salvator mundi). Je to zobrazení žehnajícího Krista, kterak drží zeměkouli. Pod ním nachází sokol ze znaku města. Autor těchto soch, ani jejich původ, není znám. Datace kostelních účtů neodpovídá žádnému ze známých chebských barokních sochařů. Jedná se ovšem o umělecky hodnotná díla.

V roce 1830 byl pod starou dlažbou nalezen náhrobník faráře Franze Ignaze Wildeho, který zemřel 19. května 1657. Náhrobník s latinským textem byl vsazen do jižní stěny pod kůrem. Součástí inventáře kostela jsou rovněž plátna se sv. Lukášem a sv. Janem Evangelistou. Dalšími malbami jsou sv. Alžběta a sv. Anežka Římská z roku 1903. Velkoryse kompozičně i figurálně je pojatý obraz evangelní scény Zázrak rozmnožení pěti chlebů z roku 1905. Interiér kostela je bohatý na štukovou výzdobu.

Regionální web:

Původní farní kostel stával v Sokolově již koncem 13. století. Patronátní práva ke kostelu měla vždy místní vrchnost. Nejstarší podobu kostela neznáme, ale vzhledem k postavení Sokolova jako malého poddanského města, šlo pravděpodobně o velmi prostou stavbu. Starý kostel byl zničen v roce 1632 při bojích se saským vojskem. V letech 1632 – 1637 byl obnoven v pozdně renesančním stylu.

Znovu byl přestavován barokně v letech 1671 – 1681 za Jana Hartvíka Nostice – budovatele zámku a kláštera v Sokolově. V roce 1672 byl také původně děkanský kostel povýšen na arciděkanský. Chrám je raně barokní, jednolodní se zajímavým vnějškově oblým a uvnitř polygonálním presbytářem, s pravoúhlými přístavky po stranách a velkou předsunutou věží na západní straně. Věž je ve čtyřech patrech hranolová, členěná mezipatrovými římsami a dále polygonální (osmiboká).

Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Cenná je pískovcová křtitelnice z roku 1679. Hlavní oltář je z roku 1756 představuje hodnotnou portálovou prostorovou oltářní architekturu uprostřed s dominantní sochou patrona kostela sv. Jakuba. Kolem něho jsou sochy světců v životní velikosti, které vyřezal sochař a řezbář Jakub Eberle. Dva postranní oltáře jsou z doby po roce 1760 a pocházejí ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Oltáře pocházejí z dílny známého pražského sochaře Ignáce Platzera. Na konzolách po stěnách lodi jsou umístěny sochy světců z roku 1701. Na novějším oltáři pod kruchtou je socha Panny Marie z 16. století. Chórové lavice jsou barokní z poslední čtvrtiny 17. století a kazatelna pochází z druhé poloviny 18. století a má vyřezávanou figurální a ornamentální výzdobu.

Kostel prošel poslední novodobou opravou v letech 1993 – 1994, kdy byly obnoveny fasády, se snahou napodobit původní barokní barevnost omítek. Na sklonku II. světové války spadla v okolí Sokolova letecká puma, která kostel poškodila. Pod vlivem nárazové vlny vypadla všechna okna. Zachránilo se pouze jedno jediné okno: vitráž Nejsvětějšího Srdce Ježíšova za hlavním oltářem nad sochou sv. Jakuba, patrona kostela.

Památkový katalog:

Farní kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní, obdélnou stavbou se západní věží a presbytářem. Kostel je doložen již ve 13. století. V letech 1632–1637 byl přestavěn, a v období let 1671–1681 barokně upraven. Věž je vystavěná v duchu saské renesance.

Původní farní kostel stával v Sokolově již koncem 13. století. Patronátní práva ke kostelu měla vždy místní vrchnost. Nejstarší podobu kostela neznáme, ale vzhledem k postavení Sokolova jako malého poddanského města, šlo pravděpodobně o velmi prostou stavbu. Starý kostel byl zničen v roce 1632 při bojích se saským vojskem. V letech 1632–1637 byl obnoven v pozdně renesančním stylu. Znovu byl přestavován barokně v letech 1671–1681 za Jana Hartvika Nostice – budovatele zámku a kláštera v Sokolově. V roce 1672 byl také původně děkanský kostel povýšen na arciděkanský. Chrám je raně barokní, jednolodní se zajímavým vnějškově oblým a uvnitř polygonálním presbytářem, s pravoúhlými přístavky po stranách a velkou předsunutou věží na západní straně. Věž je ve dvou patrech hranolová, od třetího patra polygonální, členěná mezipatrovými římsami. Barokní portál hlavního vstupu do kostela je datován rokem 1684. Věž byla stavěna v letech 1680–1681 a nucené práce na její stavbě vykonávali za trest nevolníci – účastníci velkého selského povstání z roku 1680. Věž svým typem patří ke stavbám ovlivněným saskou renesancí a podobné stavby se vyskytují i na jiných místech západních a severních Čech. Je zastřešena barokní bání s lucernou. V září roku 1873 při požáru města vyhořel i kostel a původní barokní báň se zřítila. V původní podobě byla obnovena až v roce 1880. Na jednolodní prostor kostela navazuje presbytář sklenutý křížovou klenbou s lunetami. Stěny lodí jsou členěny plochými pilastry, na klenbách je zajímavá renesanční štuková výzdoba. Strop lodi je klenutý, plochý, zrcadlový s lunetami. Po obou stranách kostelní lodi jsou panské oratoře. Hudební kruchta na pilířích je podklenuta křížovými klenbami a pásy. Vstupní síň kostela v přízemí věže je zaklenuta renesanční hřebínkovou klenbou. Vnitřní zařízení kostela je většinou barokní. Kostel prošel poslední novodobou opravou v letech 1993–1994, kdy byly obnoveny fasády, se snahou napodobit původní barokní barevnost omítek.

Jednolodní orientovaná stavba umístěná na východní straně náměstí. Loď obdélná, sklenutá valeně s lunetami, ve střechu klanby obdélné čtvercové výplně se štukovou ornamentikou. Vítězný oblouk segmentový. Presbyterium obdélná, sklenutá křížově, závěr půlkruhový s konchou před západním průčelím hranolovitá věž, od 2. patra oktogonální, má v přízemí pozdně renesanční síťovou hřebínkovou klenbu. K presbyteriu po obou stranách přiléhají valeně klenuté sakristie. Střecha valbová. Boční průčelí členěna lizénami. Věž pochází ze 16. století, obvod zdi kostela z let 1632–1634, štuky, klenby, průčelí a západní portál z let 1671–1681.

Ranně barokní, v zemském kontextu svou zachovalostí významná stavba s původní ornamentální štukovou výzdobou.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní orientovaná stavba umístěná na východní straně náměstí. Loď obdélná, sklenutá valeně s lunetami, ve středu klenby obdélné čtvercové výplně se štukovou ornamentikou. Vítězný oblouk segmentový. Presbyterium obdélná, sklenutá křížově, závěr půlkruhový s konchou. Před západním průčelím hranolovitá věž, od II. patra oktogonální, má v přízemí pozdně renesanč­ní síťovou hřebínkovou klenbu. K presbyteriu po obou stranách přiléhají valeně klenuté sak­ristie. Střecha valbová. Boční průčelí členěna lisénami.