Kaple svatého Jana Nepomuckého u Sloupu v Čechách

U silnice 268 ze Sloupu v Čechách směrem na Nový Bor naproti jedné z odboček na Janov stojí na konci lipové aleje kaple sv. Jana Nepomuckého.

Nepřehlédnutelný krajinný artefakt, dlouhé léta chátrající. Aktuálně se honosí novou střechou, fasády a interiér na svoje lepší časy zatím čekají. Vymlácená a místy provizorně zakrytá okna, rozsedávající se římsy a opadané omítky, holé a místy prasklé stěny uvnitř, počárané těmi, co se chtěli zvěčnit navždy. Prostě klasika. Nová krytina a plechování však vypadají solidně a stavba je tak momentálně z nejhoršího venku. A jak je uvedeno dále, snad se blýská na lepší časy.

Asi se to moc nezdá, ale kaple je součástí památkově chráněného areálu zámku. Nicméně – kolik lidí vlastně ví, že ve Sloupu je kromě skalního hradu taky nějaký zámek?  Výše zmíněná lipová alej vede ke kapli právě od zadní brány zámeckého parku.

Foto, a za galerií něco z historie (+ aktualizace v září 2025).

S pomocí netu pár informací o stavbě (doplněno ze v závěru zmiňované publikace):

Kapli sv. Jana Nepomuckého nechal ve Sloupu vystavět hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský (1705-1780) v roce 1738. Právě k Janu Nepomuckému se modlil během cesty na Maltu do sídla svého řádu, když ho na moři zastihla velká bouře. Slíbil, že pokud zůstane živý, postaví světci ve Sloupu kapli. Cestu hrabě přežil a kapli, jednu z prvních sakrálních staveb zasvěcených Janu Nepomuckému, začali na jeho popud stavět 24. dubna 1738.Dle jiných zdrojů byl základní kámen položen 28. dubna 1738. Údajně měla kaple stát na místě zámku a zámek zde na návrší, nejmenovaný pražský architekt ale uspořádání (třetí bod osy tvoří kostel svaté Kateřiny Alexandrijské) prohodil. Stavba pak probíhala následujícího roku, výstavbu kladl chronogram nápisu v dnes chybějící kartuši nad vstupem do roku 1739: „DIVe / Ioannes NemoMVCene / Vota / IoannIs IospehI / VeneratorIs tVI / sVsCIpel“. Roku 1740 byla kaple vysvěcena. Kapli stavěl a jako zednický polír vedl Johann Wenzel Höltzer z Nového Boru, nepochybně příslušník novoborského zednického rodu. 

Jedná se o neorientovanou osmibokou barokní stavbu s obdélným presbytářem a bočními čtvercovými prostorami oratoře. Na severovýchodní straně sakristie, na jihozápadní straně pak oratoř. Fasáda je členěná sdruženými pilastry s čabrakovými hlavicemi, kasulovými a oválnými okny, soklem a profilovanou korunní římsou. Spolu s členitým půdorysem je toto architektonické členění typickým projevem dynamického vrcholného baroka.

Reprezentativní průčelí je orientováno na jihovýchod (směrem k zámku). Zde se nachází portál hlavního vstupu, nad nímž bývala pískovcová kartuš s výše citovaným nápisem. Na římse nad ní pak stály dvě plastiky andílků. Bohatě je pojednán trojúhelníkový štít s pískovcovou kartuší s erbem Kinských a sochařskou výzdobou. Na vrcholu se tyčí socha svatého Jana Nepomuckého a dvě alegorie – vlevo Víra a vpravo Naděje (Láska) od Antonína Brauna (synovec slavného Mathiase Bernharda), který byl činný na zámku a dalších sakrálních objektech ve Sloupu. Původní barokní barevnost fasády byla patrně v šedobílém až světle šedém odstínu, přičemž fasádním nátěrem byly opatřeny také všechny prvky architektonického členění, včetně pískovcových částí.

Uvnitř kaple se nacházel cenný reliéf sv. Jiří od Julia Melzera.

Interiér lodi je zaklenut vzdutou plackovou klenbou a presbytář valenou klenbou s trojbokými výsečemi. Stěny a klenbu lodi člení štuková výzdoba. V šikmých stěnách jsou umístěny niky, ve kterých byly až mnohem později osazeny sochy sv. Vojtěcha a sv. Josefa. Zdivo celé stavby je tvořeno převážně pískovcovými kvádry, které jsou u otvorů, záklenků a dalších detailů doplněny pálenými cihlami. U korunní římsy jsou použity také cihelné tvarovky.

Celou stavbu kryje mansardová střecha, která je společná pro loď i presbytář. V její ose je situována sanktusníková věžička s lucernou, bání a kovaným křížem na vrcholu. Střechu nese velmi zajímavý krov, jehož konstrukce je hambalková s ležatou stolicí. U lodi je pata krovu tvořená s ohledem na vystupující rub klenby systémem výměn a kráčat, u presbytáře s nižším rubem klenby již probíhají vazné trámy. Obě tyto části se ale velmi složitým systémem prolínají. Trámy mají původní tesařské značení a zdobná zkosení s náběžnými štítky u plných vazeb.

Nedochovaly se písemné prameny, které by uváděly jméno tvůrce architektonického projektu, badateli spojovaného s pražským prostředím (podrobně v na konci zmiňované brožuře).

V roce 1795 byla kaple přeměněna na pohřební kapli členů rodu Kinských, v jejíž kryptě byl v roce 1828 pohřben hrabě Filip Josef Kinský a o 3 roky později jeho nástupce Karel.

V na konci zmiňované brožuře je uvedeno, že roku 1795 Filip Kinský nechal provést (pouze) renovaci kaple a stavební úpravy, související s funerální funkcí. Výstavba krypty je datována  v některých pramenech špatně, viz další text.

Když Karel Kinský náhle v noci ze 4. na 5. září 1831 zemřel, jím započaté opravy kaple dokončila vdova Alžběta. Ačkoli byla střecha na podzim 1831 vyspravena šindelem, začátkem příštího roku byl konstatován velmi špatný stav krytiny (zámku i kaple) a byla plánována výměna za taškovou střešní krytinu. Když se po udělení vrchnostenského povolení přistoupilo v létě 1832 k položení nové krytina, byly mnohé části krovu shledány zpuchřelými a nezbylo než je nahradit novými. Nejspíše se jednalo o výměnu námětků a latí, neboť v dochované konstrukci krovu nejsou patrné žádné zásadní výměny trámů.

Jelikož pohřební kaple přestala kapacitou dostačovat pohřbům členů hraběcí rodiny, bylo v roce 1870 přistoupeno k jejímu rozšíření. Pod kaplí byla vybudována nová krypta. Podle dochovaného plánu měl být oktagonální prostor sklenut devíti poli valené klenby na čtyřech sloupech, jeho rozměry v přepočtu činily 8,0 x 87 m. Skutečné provedení stavby se od plánů liší použitím mělkých nik na místo půlkruhových v šikmých stěnách. Dochované sloupy podpírající klenbu jsou litinové, v provedení typickém již pro průmyslové období. Klenby byly nakonec realizovány jako plackové z cihelného zdiva. Přístup mělo zajistit dlouhé schodiště o šíři jednoho sáhu (1,9 m), po jehož stranách se nacházely dva úzké dlouhé prostory. Naproti pak byl situován oltář. Ve skutečnosti bylo schodiště s cihelnou segmentovou klenbou ukončeno pod severozápadní obvodovou stěnou presbytáře a pod touto prostorou byla vystavěna předsíň krypty s cihelnou plackovou klenbou a pravoúhlým vstupním portálem. Ke vstupu do krypty sloužil nově vybudovaný přístavek, navazující na severozápadní stěnu presbytáře.

Po dobu budování krypty byly ostatky členů rodiny vyzvednuty a uloženy jinde. Až 8. května 1871 byla těla uložena do kovových rakví a přesunuta do nově vybudované hrobky. 10. května 1871 došlo ke slavnostnímu posvěcení hrobky a opětovnému posvěcení samotné kaple. Před oltářem byly instalovány rakve Filipa, Karla I. a Karla II., na oltáři stála urna se srdcem kněžny Antonie Lobkowiczové (viz dále).

V na konci zmiňované brožuře je uvedeno, že krom Filipa Josefa (1742-1827), který byl původně pohřben v kostele a do kaple byl přesunut dodatečně a Karla (1766-1831) byli v kapli (posléze v  kryptě) pohřbeni i další členové rodu. Antonie Kinská (1815-1835) je sice pohřbena v lobkowiczké hrobce v Roudnici nad Labem, ale do Sloupu bylo v urně umístěno její srdce. Karel Kinský ml. (1813-1856) – pohřeb v kapli proběhl 27. března 1856 za účasti 29 duchovních. Alžběta Kinská (1791-1876), jejímž dílem je právě krypta, v ní byla jako první pohřbena. Filipína Kinská (1811-1890). Františka Kinská (1854-1939). August František Kinský (1849-1941). Kaspar Preysing (1903-1945) – o jeho smrti více zde ->

Dle jedné z pamětnic, která se účastnila prohlídky kaple, bývala v kryptě prý také dětská postříbřená rakev. Ostatky Kinských údajně měly být přesunuty na Lesní hřbitov v Novém Boru.

Novodobé dějiny kaple jsou v brožuře popsány jako neradostné časy, docházelo k postupně stále větší devastaci, byť v roce 1973 mělo dojít k nějakým opravám. Dokonce „z důvodu nedostatku finančních kapacit a absence využití stavby žádal Okresní národní výbor v České Lípě jako vlastník v letech 1984-1986 o upuštění památkové ochrany a o demolici objektu„.

Pokusil jsem se přepsat info z původního evidenčního listu památky (leč za výsledek tak úplně neručím, kvalita nic moc):

Zámecká hřbitovní kaple s alejí vedoucí k zámku, zděná, omítaní, obdélná jednolodní s přímým presbytářem a bočními kaplemi při S a J stěně s boč. kaplí za presbytářem s přístupem do krypty. Průčelí s vpadlým, nakoso ustupujícím nárožím, členěné pilastry s hlavicemi a kapkami. V ose pravoúhlý portál s uchy a ? utvářenou segmentovou supraportou s andílky v bocích. Pod supraportou v akantové kartuši s čelní mušlí nápis: DIVE IOANNES NEPOMVCENE VOTA IOANNIS IOSPEH VENETATORIST SVSCIPE (chronogram 1739).

Nad portálem v ose průčelí okno s klenákem. Průčelí uzavřeno trojúhelníkovým štítem s reliéfním znakem Kinských. V čele štítu socha sv. Jana Nepomuckého, vpravo dole andílek. V bocích alegorické sochy ženské postavy – vlevo Víra, vpravo Naděje (kříž a kotva). Sochy v životní velikosti, pískovcové. V nároží průčelí oválná okna. Střední část lodi rozšířena na boční kaple s kasulovými okny. Presbytář přímo uzavřený se zkoseným nárožím a volutovými okny a třemi bočními kaplemi. Boční kaple – okna v šambráně s uchy. Kaple za presbytářem s oválnými okny. Vnitřní prostor členěn pilastry s mohutnou stupňovitou římsou. Loď sklenuta valeně s kopulí se štukovým zrcadlem. V nároží lodi 4 výklenky s mušlí. Presbytář sklenut valeně s lunetami, boční kaple plochostropé se štukovým zrcadlem.

Vlastník – církev římskokatolická, uživatel Christos Sidiropulos, Teplice. Vlastník – soukromník zajištěn, přislíbil opravu do 2 let. Kaple v havarijním stavu, vnitřní zařízení zdemolováno, část natahána do krypty.

Nejsem schopen přesně určit rok vzniku tohoto dokumentu, nejspíš šlo o rok 1964. To, co bych považoval za zajímavé, je popis průčelí – nade dveřmi dnes žádní andílci, ani kartuše s nápisem. Jak průčelí vypadalo, je vidět na historické fotografii z webu Zničené kostely zde -> nebo na webu Českého rozhlasu Liberec:

Znak Kinských v trojúhelníkovém štítu má rozbitou vnější část koruny. V textu překvapivě není zmíněn autor soch, kterého uvádějí jiné prameny. A z popisu vyplývá, že pod kaplí je krypta, přístupná přes jednu z kaplí. Humorně působí příslib vlastníka, že kaple bude opravena.

Z dalších zdrojů:

Roku 1828 byl v sousedství kaple zřízen pomník Filipa Josefa Kinského, zakladatele nedalekého Nového Boru. Po roce 1945 kaple i s okolím zchátrala a Kinského pomník byl ukraden.

Tím se vysvětluje podivný artefakt na boku kaple směrem k silnici – tři schody na čtvercovém půdorysu se zbytkem hranolu uprostřed. Na žádné fotografii se mi ho objevit nepodařilo. Viz odkaz výše.

V 90. letech okresní úřad kapli jako nepotřebný majetek prodal soukromníkovi, poté ještě několikrát změnila majitele, aniž by se však zlepšil její stav. Zhruba v roce 2010 kapli zabavil finanční úřad a poté ji nabídl v dražbě. Jediným účastníkem dražby byla obec Sloup, která ji získala za 366 tisíc korun. Obec tak kapli vlastní od roku 2011 a započala s rekonstrukcí. Náklady se odhadují na 8 až 10 milionů korun.

V roce 2015 dostala kaple novou měděnou střechu včetně opláštění věžičky a okapů. Krátce na to vandalové veškerou měď strhali. V roce 2017 až 2018 dostala kaple znovu střechu, tentokrát z pálených tašek a nové měděné opláštění věžičky. Okapy jsou v dolní části plastové. Kromě zabezpečení kaple proti vstupu další práce zatím neprobíhají. Ve stěnách i klenbě jsou výrazné trhliny, statické zabezpečení je v plánu rekonstrukce.

Letecké záběry Jakuba Mencla při akci Výlet za památkou 20. září 2025:

Někdy se návraty vyplatí. Při výše zmíněné akci jsem se stal jednak šťastným majitelem brožurky Zámecká a pohřební kaple sv. Jana Nepomuckého ve Sloupu v Čechách kolektivu Václav Zeman, Miroslav Kolka a Ivan Peřina (kde je k sehnání neporadím, dostali jsme ji od pana starosty), jednak jsme měli jedinečnou šanci shlédnout prostory krypty.

Před koupí kaple obcí prý soukromý vlastník plánoval úprav kaple na ateliér, kdy mělo dojít k totální přestavbě interiéru zakomponováním patra a výstavbou příček, k čemuž naštěstí nedošlo. Realizovány byly jen dílčí úpravy, snaha nahradit tašky měděnými šablony skončila (jak jinak) krádeží, navíc při ní došlo k nevhodným úpravám krovu.

Dnes je kaple (krom již výše uváděného) kompletně staticky zajištěna, byl vybudován přívod elektřiny, jsou vyměněna všechna okna (+mříže). Je připraven rozpočet a obec se snaží získat prostředky z nějakého vhodného dotačního titulu. Snad to vyjde.