Kostel svatých Petra a Pavla v Růžové

Dominantou obce Růžová je kostel svatých Petra a Pavla.

Jeden z kostelů, jejichž osudem prošel Marcel Hrubý, a který mu vděčí za svůj nový život… Existuje knížečka Kostel sv. Petra a Pavla v Růžové (1712-2012) autorského kolektivu Martin Barus, Marcel Hrubý, Václav Zeman, ale předpokládám, že dnes už půjde o silně nedostatkové zboží.

Wiki:

Kostel svatého Petra a Pavla stojí v centru obce Růžová, v okrese Děčín. Od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka.

Farnost je v Růžové poprvé zmiňována již k roku 1352, kdy spadala pod děkanství Lípa (dnešní Česká Lípa). Od roku 1562 byla protestantská. Kostel v Růžové vystavěl v barokním slohu v letech 1710–1712 na místě starší stavby teplický stavitel Christian Lagler. Patronaci nad kostelem převzal majitel panství hrabě František Karel Clary-Aldringen. Dne 9. října 1712 byla stavba vysvěcena Johannem Christophem Müllerem za účasti hraběcí rodiny. Kostel byl vyzdoben obrazy apoštolů, přičemž plátno se sv. Petrem a Pavlem pochází zřejmě z dílny okruhu Petra Brandla. Dnes se obrazy nacházejí v zámku v Děčíně. V roce 1786 došlo v Růžové k obnovení farnosti, pod kterou spadají i Kamenická Stráň a Mezná. Až do roku 1912 spadala pod vikariát Česká Kamenice, později přešla pod vikariát Děčín. Až do roku 1946 zde byl farářem Mons. Robert Franze.

Po válce nebyla farnost obsazena a kostel byl spravován z Děčína. Postupně chátral, neboť tehdejší komunistický režim údržbu náboženských památek zanedbával. Zdevastovanému a vyrabovanému kostelu zasadil další ránu 1. srpna 1988 požár, který vznikl, když tehdejší duchovní správce Benno Rössler neopatrně spaloval suchou trávu a listí poblíž kostela. Od hořící kupky přeskočil oheň na blízkou túji a z ní na střechu kostela. Kostel vyhořel takřka do základů; na místě zůstala jen zřícenina. Na jaře 1989 vydal Okresní národní výbor v Děčíně rozhodnutí o jeho demolici. Na tu už díky převratu v listopadu 1989 nedošlo. V letech 1996-2000 prošel kostel kompletní rekonstrukcí díky snaze pastoračního asistenta Mgr. Marcela Hrubého, kterému se podařilo se spolupracovníky kostel opravit, a 7. října 2000 byl znovu vysvěcen biskupem ThDr. Josefem Kouklem. Současný mobiliář pochází z kostelů v Dubnici v Podještědí (oltáře), Zahořanech u Litoměřic (varhany, křtitelnice a sochy sv. Petra a Pavla) a Markvarticích (sochy). Lavice jsou kopií lavic z kostela v Konojedech u Úštěka.

Na vstupní rampě před kostelem stojí sochy apoštolů. Kolem kostela býval hřbitov. Nový katolický hřbitov na stráni pod Petrovým vrchem začal sloužit roku 1906.

Obecní web:

Dominantou obce je barokní kostel sv. Petra a Pavla. Kostel byl postaven na místě starého kostela v letech 1710 – 1712. V kostele bylo umístěno 10 velkých obrazů z roku 1711 z dílny Petra Brandla. Dne 1. srpna 1988 bohužel kostel vyhořel. V letech 1996-2000 byl kostel opraven, včetně schodiště a zdí okolo kostela. Znovu slavnostně vysvěcen byl 7. října 2000.

Dříve na obecním webu bývalo mnohem víc:

Dominantou obce, která Vás při příjezdu upoutá je kostel sv. Petra a Pavla. V Růžové existovala farnost již ve středověku, připomínaná k roku 1352, tehdy náležela k Děkanství Lípa (dnes Česká Lípa). Od roku 1562 byla farnost protestantská. Kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v barokním slohu na místě starší stavby v letech 1710-1712 pod patronací majitele panství France Karla hraběte Clary Aldringen. Dne 9. řijna 1712 byla stavba slavnostně vysvěcena knězem Johannem Christophem Müllerem za účasti samotného majitele panství. Kostel byl obdarován cennými jedenácti obrazy apoštolů (sv. Petr a Pavel jsou vyobrazeni na jednom plátně z dílny barokního malíře z okruhu Petra Brandla. Obrazy jsou dnes zapůjčeny do děčínského zámku.

V roce 1786 byla v Růžové obnovena farnost, která byla v roce 1912 přičleněna k nově založenému děčínskému vikariátu, když dříve patřila pod Vikariát Česká Kamenice. Růžovskou farnost tvoří kromě farní obce také Kamenická Stráň a Mezná. Posledním farářem do roku 1946 byl Mons. Robert Franze.

Po 2. světové válce již nebyla zdejší fara obsazena a farnost byla spravována z Děčína. Kostel začíná pustnout a komunistický režim náboženství potírá. Již vykradený a zdevastovaný kostel vyhořel 1. srpna 1988 a na jaře 1989 byl navržen Okresním národním výborem v Děčíně k demolici, ke které nedošlo jen díky převratu v listopadu 1989.

Kostel byl renovován v letech 1996-2000 a vysvěcen biskupem ThDr. Josefem Kouklem 7. října 2000. Do jeho interiéru byl umístěn zrestaurovaný mobiliář (hlavní a boční oltáře) z kostela v Dubnici v Podještědí, ze Záhořan u Litoměřic (varhany, křtitelnice, sochy sv. Petra a Pavla), z původního vybavení markvartického kostela (sochy na konzolách). Lavice jsou kopií barokních lavic z Konojed u Úštěka. Presbyterium kostela obepíná novodobá přístavba, která stavebně navázala na původní sakristii a slouží farnosti jako potřebné zázemí.

Zvonice byla postavena v 16. století. V samostatně stojící zvonici vedle kostela vyzvánění denně tři zvony:
sv. Petr (tón h) – požehnán při svěcení kostela v r. 2000 jako dar německých rodáků z Růžové,
sv. Pavel (tón a) – ulitý v roce 2004 u příležitosti 65. výročí kněžského svěcení P. Mons. Wislhelma Wirsama.
sv. Barbora (tón d), který pochází z roku 1409 a byl v roce 1791 přivezen ze zrušeného kostela sv. Kateřiny na Novém městě pražském.

Zásluhu na záchraně této stavby má především Mgr. Marcel Hrubý. Kostel má pro společenský život obce velký význam, konají se zde pravidelné bohoslužby, koncerty a setkání občanů při slavnostních příležitostech. V roce 2009 biskup litoměřický Mons. Jan Baxant požehnal v kostele prapor obce.

V roce 2012 provedla farnost z dotace Státního zemědělského intervenčního fondu výměnu střešní krytiny za břidlicovou, opravu vnějších omítek a obnovu fresky Svaté Rodiny ve štukovém rámu na stropě kostela. Farnost, která společně s obcí každoročně slaví petropavlovskou pouť, si v roce 2012 připomněla 300. výročí posvěcení kostela. Hlavní oslavy proběhly dne 30. června 2012 za účasti německých rodáků, kteří svůj domov pravidelně navštěvují.

Web o Lužických horách (včetně unikátních fotografií):

Rozlehlý jednolodní barokní chrám vybudovaný v letech 1711 až 1712 na náklady majitelů panství Franze Karla hraběte Clary-Aldringen na návrší uprostřed obce. V 70. letech 20. století kostel zpustl, dílo zkázy dokončil požár 1. srpna 1988, po kterém zůstaly z kostela jen obvodové zdi. V letech 1996-2000 byl chrám obnoven za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Okresního úřadu v Děčíně, Česko-německého fondu budoucnosti, Římskokatolické farnosti Srbská Kamenice, německých organizací např. Kirche in Not a Renovabis a mnoha moravských farností. Veškeré práce byly organizovány správcem farnosti Marcelem Hrubým za vydatného přispění nesčetných dobrovolných brigádníků z Čech, Moravy i odjinud.

Kostel byl dne 7. října 2000 slavnostně znovu vysvěcen biskupem litoměřickým ThDr. Josefem Kouklem.

V interiéru kostela vyniká soubor barokních oltářů s hlavním oltářním obrazem Narození Panny Marie a sochami patronů chrámu sv. Petra a Pavla, raně barokní varhany z dílny F. D. Kannhäusera ze Sokolova a rozměrné obrazy křížové cesty z 19. století.

Za pozornost rozhodně stojí i dvouramenné přístupové schodiště ke kostelu s terasou, opatřené sochami svatých: sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého, sv. Josefa a Immaculaty. Uprostřed schodiště nalezneme pseudogotický litinový kříž, dar místního rodáka, pozdějšího ředitele Vítkovických železáren v Ostravě, Franze Kleinpetera. Poblíž kostela se nachází volně stojící zvonice s dřevěným patrem, krytá šindelovou střechou.

Památkový katalog:

Jednolodní barokní areál z let 1711 až 1712 vznikl na náklady vlastníka panství Franze Karla hraběte Clary-Aldringena. Postaven byl teplickým stavitelem Kristianem Laglerem.. Ke kostelu vede dvouramenné přístupové schodiště s terasou a plastikami sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého, sv. Josefa a Immaculaty. Vedle kostela se nachází hranolová zvonice.

Kostel pochází ze začátku 18. stol., solitérní zvonice je starší, ze 16. stol. V 70. letech 20. století objekt zpustl a vinou požáru z 1. srpna 1988 zůstaly stát jen obvodové zdi. V letech 1996-2000 a 2013-2014 byl kostel obnoven, proto je nyní v dobrém technickém stavu. V roce 1998 se zřítila podstatná část zadní a severní boční stěny presbytáře, následně byla znovu vyzděna. Za obnoveným presbytářem bylo v rámci rekonstrukce přistavěno nové zázemí, jehož fasáda převzala barokní tvarosloví sakrální stavby.

Areál kostela sv. Petra a Pavla je hlavním orientačním bodem obce Růžová. Vybudován je na východním svahu, v centru, při hlavní sinici. Mohutný sanktusník kostela upozorňuje na údolní zástavbu i v dálkových pohledech.

K hlavní komunikaci se areál obrací schodištěm, které překonává výškový rozdíl. Schodiště je ve spodní části dvouramenné, v horní části se sbíhá do jednoho ramene, lemovaného zde přerušenou a zalomenou ohradní resp. opěrnou zdí. Symetrická osová kompozice je dotvořena níže dvěma sloupy se sochami (levý sloup se sochou Panny Marie je kulturní památkou, pravý sloup se sochou sv. Josefa nikoliv) a výše dvěma sochami na zlomech ohradní zdi (levá socha sv. Vojtěcha i pravá sv. Jana Nepomuckého jsou památkami). Západní průčelí přibližně orientovaného kostela je vyvrcholením barokní kompozice. Ohradní zeď obíhá celý hřbitovní pozemek okolo kostela, otevřená je branou na severu. Samostatná zvonice je umístěna odděleně, za cestou, severozápadně.

kostel sv. Petra a Pavla

Barokní jednolodní kostel s půlkruhově uzavřeným užším presbytářem, krytý sedlovou střechou se sanktusníkem, pochází z roku 1711. V západním průčelí se nachází střední mělký rizalit s pravoúhlým portálem v šambráně s uchy, kapkami a dalším zdobením.

Kostel je centrem areálu. Obehnán je ohradní zdí, přístupný je po západním schodišti doplněném skulpturami. Západním bezvěžovým průčelím se obrací pomocí schodiště k hlavní komunikaci. Severním podélným k vedlejší cestě vedoucí do svahu. Z této cesty, ke které je připojeno i menší parkoviště, je přístupný branou v severní části ohradní zdi. Kostel je přibližně orientovaný, presbytářem se obrací k severovýchodovýchodu.

Jednolodní sakrální stavba s bezvěžovým průčelím a s pravoúhle uzavřeným užším presbytářem je kryta sedlovou střechou, v závěru zvalbenou, nad presbytářem završenou sanktusníkem. Presbytář obepíná přízemní novostavba, která propojuje stávající severní a znovupostavenou jižní sakristii. Kostel je zděný, hladce omítaný, v meruňkové barevnosti, s tmavšími aktivními a světlejšími pasivními prvky. Zvalbená sedlová střecha je kryta břidlicí v německé skladbě. Osmiboký masivní lucernový sanktusník je krytý měděným falcovaným plechem. Završen je bání a nad ní odsazeným stanem s hrotnicí, tvořenou dvojramenným křížem nad zlaceným knoflíkem.

Hlavní tedy západní průčelí kostela je ploché, členěné podloženými resp. svazkovými pilastry, jejichž hlavice jsou zahrnuty do kladí. V přízemí v ose otevírá průčelí obdélný portál s uchy a segmentovým nástavcem s aliančním znakem Františka Karla hr. z Clary-Aldringen a Marie Terezie hr. Künigl z Ehrenburgu a Warthu. Nad portálem pokračuje fasáda vertikálně slepým oknem s uchy. Průčelí je završeno atikou, na kterou je nasazen deskový edikulový štít s pilastry, postranními volutovými křídly a s trojúhelným nástavcem. Střední deska edikuly je osazena hodinovým ciferníkem s ručičkami. Po stranách štítu jsou na atiku postaveny sochy sv. Petra a Pavla. Vše završují na bocích trojúhelného nástavce kulové čučky a na vrcholu zdobný dvouramenný kříž. Boční průčelí jsou členěna pilastry prostými, jejich hlavice přechází do kladí přerušovaného. Severní a jižní fasáda hlavní lodi je symetrická, prolomená čtyřmi okny, navazující boční fasády presbytáře jedním oknem. Okna jsou svisle obdélná, zaklenutá segmentově. Jejich štuková šambrána je opatřena uchy. Okenní výplně mají po šesti křídlech, každé dělené na čtyři tabulky. V hlavním západním portálu jsou osazené vstupní dveře zhotovené z tvrdého dubového dřeva. Křídla mají rámovou konstrukci, jsou osově souměrná. Zavěšena jsou na třech párech kovaných závěsů se zdobným zakončením. Člení je čtyři čtyřúhelné, dynamicky zvlněné kazety a zhruba v jedné třetině výšky esovitě zvlněné zahloubené plochy, řezbářsky vyplněné v nízkém reliéfu mřížkou s plasticky vymezeným oválem uprostřed. Křídla jsou opatřena klapačkou. Nad nimi se nachází nadsvětlík s prosklenou kruhovou výplní nesoucí novodobou sklomalbu s hlavou Ježíše Krista, jejíž obvod je řezbářsky zdoben florálními motivy, v ploše se pak opakuje také motiv mřížky. Nadsvětlík a křídla odděluje obloukový profilovaný poutec s malým klenákem. Dveře lze zařadit do období velmi pozdního rokoka (s dílčími pozdějšími úpravami). Zdobně kovářsky vyveden je také klíčový štítek a klika (z období úprav závěru 19. století), nad nimi je umístěn novodobý zámek.

Obecně platí, že církevní stavby patří k nejvýznamnějším a dominantním památkám v obci, což lze aplikovat i na dotčený kostel. Památkové hodnoty stavby spočívají v dochování řady autentických konstrukcí a prvků s vysokou vypovídací schopností o stavebně historické genezi objektu a historickém stavitelství všeobecně. Stávající architektonický výraz průčelí a i všechny dochované historické konstrukce a detaily zvyšují díky vysokému stupni dochování tradičního materiálu estetickou hodnotu objektu.

ohradní zeď

Neomítaná ohradní zeď zhotovená z lomového kamene, jejíž koruna je krytá kamennými deskami, obíhá prostor okolo kostela a k němu připojeného hřbitova. K vnitřní straně zdi přiléhají náhrobky. Zeď je prolomena dvoukřídlou kovanou bránou.

Ohradní zeď je souvislá, kompletní, obíhá obdélný hřbitovní pozemek kolem kostela. Je vyzděna z pískovcových kvádrů, z lícové i rubové strany neomítaná. Koruna zdiva je kryta pískovcovými deskami, dovnitř spádovanými. Na západní straně je ohradní zeď z důvodu klesání terénu zároveň zdí opěrnou. Zde je rovněž prolomena schodištěm a podle něj se zalamuje dvěma rameny. K hlavnímu průčelí jsou tato ramena připojena dvěma kovanými brankami. Zeď je prolomena též hlavní branou od severu. Vjezd je vymezen jen o málo vyššími a širšími pilíři, rovněž z neomítaných kvádrů, koruna zdiva je řešena shodně s ohradní zdí. Do pilířů je uchycena dvoukřídlá brána ze snýtovaných prutů, natřených, podobně jako branky u západního průčelí, matnou kovářskou grafitovou černí. Horní partie křídel je zakončena zvonovnicově, vrchol klapačky je doplněn křížkem.

socha sv. Vojtěcha

socha sv. Jana Nepomuckého

sloup se sochou Panny Marie ->

schodiště

Kamenné dvojramenné schodiště zpřístupňující hlavní vchod kostela je lemované neomítanou zídkou zhotovenou z lomového kamene, jejíž koruna je kryta kamennými deskami a k níž přiléhá kované jednoduché zábradlí.

Vnější, na západní stranu předložené terénní schodiště překonává rozdíl úrovní mezi hlavní silnicí a plochou kolem kostela. Je komponováno osově symetricky, ve vazbě na hlavní osu sakrální stavby.

Schodiště je ve spodní části dvouramenné, s odpočívadly. V horní části jednoramenné.

Užší nástupní ramena opisují oválnou křivku. S ohledem na situaci přilehlé křižovatky je severní rameno kratší. V zatravněném oválu jsou po stranách umístěny sloupy se sochami Panny Marie a sv. Josefa a v ose litinový kříž. Na mezipodestě se ramena sbíhají a odtud pokračují širším přímým výstupním ramenem na horní podestu před západním vstupním portálem. Stupně, odpočívadla i podesty jsou kamenné, pískovcové. Opěrné zídky nástupních ramen jsou vyzděné z kamenných kvádrů, koruna jejich zdiva je vylitá z hrubšího prostého betonu s naznačenými dilatačními sparami. Výstupní rameno lemuje ze severní i jižní strany zalomená opěrná ohradní zeď areálu. Schodiště je opatřené při vnějším obvodu kovovým zábradlím. U nástupních ramen je madlo kruhového průřezu uchycené pomocí ok na kovové sloupky, u výstupního ramene jsou oka zakončena trny vetknutými do ohradní zdi. Madla jsou celkem čtyři, mají spirálově stočené konce.

zvonice ->