Kostel svatého Václava v Rychnově u Jablonce nad Nisou

V severní části Rychnova u Jablonce nad Nisou stojí kostel svatého Václava.
Na wiki:

Římskokatolický farní kostel svatého Václava v Rychnově u Jablonce nad Nisou je barokní sakrální stavba stojící severně nad říčkou Mohelkou obklopená hřbitovem. Od roku 1963 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Kostel byl postaven v letech 1706–1711. Upravován byl v 19. století: v roce 1807 a v letech 1892–1894.

Kostel je orientovaný k severovýchodu. Je jednolodní a má obdélný, polygonálně ukončený presbytář. Po jeho severní straně se nachází věž, která má sakristii v přízemí. Průčelí kostela má tři osy, které jsou členěné pilastry a zakončeny obdélným trojúhelně ukončeným štítem s křídlatými bočními zdmi. V ose průčelí je obdélný portál s rozeklaným štítem a polokruhově ukončené okno. V bočních osách jsou niky, do kterých patří sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého.

Presbytář i loď mají valenou klenbu s lunetami a pásy. Podvěží je sklenuto křížovou klenbou.

Hlavní oltář je pseudobarokní z roku 1868. Jsou na něm rokokové sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa a obraz sv. Václava od J. Hellicha z první poloviny 19. století. Boční oltáře a kazatelna pocházejí z 19. století. Dřevěná barokní křtitelnice je z první poloviny 18. století. Pneumatické varhany postavila v roce 1913 firma H. Shiffner.

Kostel je kulturní památkou:

Kostel sv. Václava z let 1704-1712 je jednou z nejstarších stavebních památek Rychnova. Autorem svatostánku, vycházejícího ještě z raného baroka byl stavitel Nikolas Reymond z Turnova.

Původní evidenční list památky:

Jednolodní, neorientovaný, obdélný, s polygonálním presbytářem a hranolovitou věží. Vnitřní prostor sklenut valeně s lunetami, kruchta dvoupatrová. Pěkný empírový vchod (původní klasicistní dveře s rohanským znakem). Barokní ostění je korunováno mohutným, plasticky vyvedeným valdštejnským znakem. Vznik kolem roku 1711. Uvnitř obraz sv. Václava od J. Hellicha z pol. 19. stol. Boční oltáře z let 1870-80.

Informační tabule u kostela:

Barokní kostel sv. Václava je jedinou rychnovskou monumentální sakrální památkou a nejvýznamnější historickou budovou v obci. Byl postaven v letech 1706-1711. Současnou podobu získal po stavebních úpravách na začátku a na konci 19. století. V okolí kostela se rozkládalo původní centrum Rychnova, kam se soustředil veškerý místní společenský život. U kostela se nacházel hřbitov a stála zde fara.

O vybudování nového kostela se zasloužil především páter Johann F. Schossig, který se ale dokončení kostela nedožil. Téměř hotovou stavbu vysvětil dne 28. září 1711 jeho nástupce Johann G. Hertelt. Svatostánek sloužil rovněž věřícím z Rádla a z Pulečného.

Rychnovská farní kostel byl zasvěcen sv. Václavu, českému zemskému patronovi.

Kostel sv. Václava v Rychnově je jednolodní, obdélníkového půdorysu, zakončený presbytářem ve tvaru mnohoúhelníku. Dominantu stavby tvoří jednoduchá hranolová věž, která přiléhá k východnímu průčelí. V přízemí věže je umístěna sakristie.

Hlavní průčelí obrácené k jihu je trojosé, členěné pilastry a zakončené štítem. V ose průčelí je umístěn obdélný portál s rozeklaným štítem a polokruhovitě ukončené okno. V bočních osách dominují niky se sochami sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Součástí vstupu jsou erby, které mají vztah k majitelům panství a patronům kostela a farnosti. Ostění je korunováno mohutným valdštejnským erbem.

Loď i presbytář jsou sklenuty valenou klenbou s lunetami a pásy, s podvěží se nachází křížová klenba. Většina vnitřního vybavení, hlavní a boční oltáře i kazatelna pocházejí z 19. století. Na výzdobě kostela se podíleli rychnovští malíři.

Hlavní oltář sv. Václava je pseudobarokní, pořízená v roce 1868. Jeho součástí jsou rokokové sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa a oltářní obraz sv. Václava a od malíře Josefa V. Hellicha (1807-1880) z roku 1840. Autor oltářní malby patřil mezi přední české malíře podobizen, historických a náboženských obrazů. Působil v Praze i Vídni, pro jeho umělecký vývoj byl zvlášť důležitý pobyt v Itálii, zejména v Římě. Jeho dílo bylo ovlivněno malířským směrem nazývaným nazarenismus. Vytvořil mnoho oltářních obrazů pro kostely na českém venkovně, například pro kostel Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Hellich měl vlastenecké smýšlení, zajímal se o historii a archeologii a aktivně se účastnil výtvarného spolkového života své doby.

Mezi hodnotné části vnitřního zařízení kostela náleží barokní křtitelnice, řezbářská práce z poloviny 18. století. K původnímu vybavení kostela patří barokní kalich a dva barokní relikviáře v podobě monstrance.

Z roku 1648 pochází jediný dochovaný starý kostelní zvon Karl, který je jedním z nejstarších na Jablonecku.

Od 90. let minulého století prochází kostel postupnou obnovou.

Nejstarší rychnovský hřbitov se nacházel poblíž současného centra obce, v místě bývalé měšťanské školy. Rozkládal se kolem dřevěného kostela, který byl zbořen v roce 1711. Hřbitov dál sloužil svému účelu a byl zrušen až v roce 1837. U nového kostela se začalo pohřbívat již v roce 1732. I toto místa přestalo časem dostačovat potřebám obce, a tak ve 30. letech 20. století byl vybudován nový hřbitov, který slouží do dnešních dnů. Pohřebiště u barokního kostela sv. Václava bylo necitlivým způsobem zlikvidováno v 70. letech 20. století. Dnes jeho existenci připomíná jen několik rozpadlých hrobek a hřbitovní železný kříž.

Na prostranství před kostelem byl postaven pomník padlým v 1. světové válce. V období po roce 1945 zchátral a až roku 1993 byl obnoven jako památník obětem násilí ve 20. století. Stal se symbolem usmíření původních a současných obyvatel Rychnova.

O kostele na městském webu ->

6.11.2012 – Kostel svatého Václava je jednou z nejstarších stavebních památek v našem městě a spolu s morovým sloupem při silnici na Košova z roku 1702 pak i nejstarší památkou církevní.

Jak známo, měl svého předchůdce v malém dřevěném kostelíku, který stával přibližně v místech sochy sv. Jana Nepomuckého u školy v Ještědské ulici. O existenci tohoto kostelíku vypráví pověst o vzniku našeho města. Když se muž se svou družinou vracel z křížové války, našel zde prý nejen úrodnou nivu u řeky, ale i opuštěnou kapličku. Neznámý muž, snad se jmenoval Řichna nebo Richna, zde založil ves. Lidé ji nazvali dle jeho jména Richnov. Protože zřejmě slovanské obyvatelstvo bylo postupně nahrazováno lidmi mluvícími německy, nebylo daleko od jazykové podoby s Riche Aue dojít i v tomto jazyce ke jménu Richnov. Tak nalézáme jméno obce i v konfirmačních knihách pražského arcibiskupství z roku 1361. Jde o první historicky doloženou zmínku o existenci Rychnova. Původní kapličku prý noví osadníci přestavěli na kostelík.

Pravda je však asi jinde. V naší oblasti působili mnichovohradiští cisterciáci, kteří prahli po bohatství a byli i dobrými staviteli kostelů. V honbě za majetkem umožňovali lidem ze svých vsí odcházet do dosud neznámých míst v povodí Mohelky. Tak se stalo, že zřejmě jedna skupina poddaných se usídlila právě v naší oblasti. To však je pouhá konstrukce, neboť písemné doklady cisterciáků byly zcela zničeny za husitských bouří.

Touhou lidí již od středověku bylo odhalit stáří místa a kostelíku zvláště. Zřejmou smyšlenkou je i skutečnost, že se na trámu starého kostelíka při jeho bourání nalezl letopočet 1133. Arabské číslice však tato doba neznala, jí byla vlastní číselná řada vycházející z latiny. Rychnovští kronikáři uvádějí, že páter Frindl řadí kostelík do poloviny 12. století. Připomínají rovněž historika Balbína, jenž ve své knize o kostelích v severních Čechách z roku 1384 řadí svatostánek dokonce na sedmé místo v chronologickém uspořádání více než třicítky kostelů v této oblasti. Ať bylo, jak bylo, již v jednou citovaných konfirmačních knihách je poznámka o tom, že 25. ledna 1361 byl ustaven novým rychnovským farářem v obci Richnov Johan Albet ze Sebnitz za skonavšího faráře Johanidese. Čas běžel, ve farnosti se střídali duchovní představitelé, o nichž se zmíním v další části. Především za husitských válek a ve válkách třicetiletých kostel i fara chátraly. Nový katolický duchovní František Schossig byl v místě ustaven v roce 1686.

Čas dřevěného kostelíka se začal naplňovat. V roce 1704 vymáčkli věřící, kteří se do svatostánku nacpali, boční zeď. Farář Schossig neváhal a vypravil se za majitelem vsi hrabětem Ernstem Karlem z Valdštejna s nejponíženější suplikou požadující výstavbu nového kostela, ale kamenného. Jeho prosba byla vyslyšena. V letech 1706 až 1712 vyrůstá zhruba o dvě stě metů dále směrem severozápadním na svoji dobu impozantní stavba o rozměrech 65 x 21 x 28 metrů veliká, síla zdí čítala dva lokty. Kostel stavěl Mikolas Reymond z Turnova, tesařské práce obstaral Michael Ott z Frýdlantu. Postupem let vzniká jednolodní barokní stavba s obdélníkovým polygonálním zakončením chóru, sedlovou střechou a věžičkou pro sanktusový zvon. Zároveň vyrůstá kostelní věž čtvercového půdorysu ukončená cibulovitou bání. Pod ní se nachází sakristie s křížovou klenbou. Průčelí kostela je tříosé. Na střední ose se nachází portál se segmentovým štítem, nad ním byl umístěn v nice znak. Pro kostel se stala příznačnými vysoká okna s edikulami a prohnutý slepý štít. V bočních osách se objevují výklenky. Farář Schossig měl nedokončenou stavbu vysvětit již v roce 1710, jak uvádí farní kronika. Jeho pokračovatelem se stal kněz Johan Georg Hertelet, který snad 28. září 1711, v den patrona české země, kostel s jeho jménem vysvětil rovněž a za přítomnosti hraběte Valdštejna zde sloužil první mši svatou. Píši vědomě snad, ale s výjimkou kronikáře Preisslera jsem o tomto aktu záznam v jiných materiálech nenašel. Jisté však je, že ve stavbě kostela bylo i nadále pokračováno. To však již v místě působil od 25. 7. 1712 nový kněz Ferdinand Vitus Vettel. Nic nebránilo tomu, aby byl kostel znovu vysvěcen ke cti svatého Václava. „Vznikla stavba,“ jak píše kronikář, „podobná dómu, obzvláštní krásy, jejíž vysoký portál, převyšující střechu kostela, tento pohled umocňuje. Kostel slouží staviteli ke cti, obci Rychnov k ozdobě a podněcovateli faráři Schossigovi a někdejšímu patronovi hraběti Ernstu Karlovi z Valdštejna k věčné památce.“

Ale ještě zpět ke kostelu. Jeho výstavba přišla na pouhých 4 675 zlatých. Bylo to dáno tím, že se jednalo pouze o mzdy, materiál byl dodán bezplatně z panského majetku. Jeho dovoz zajistili bezplatně sedláci. Není bez zajímavosti, že na proplacení stavby byly používány i poplatky, jež lidé na základě soudních rozhodnutí byli nuceni zaplatit. Je samozřejmé, že dokončením stavby práce na interiéru i exteriéru kostela pokračovaly.

Po dobu existence kostela se v něm vystřídala řada kněží, kteří se více nebo méně zasloužili o to, že si kostel může připomínat své třistaleté výročí. Rád bych se však zmínil o kněžích, kteří zde působili ještě v dobách dřevěného kostelíka. O prvním faráři, který je v Rychnově písemně doložen, jsem se již zmínil. Z celé řady dalších je zajímavým kněz Filip, který v Rychnově působil v dobách husitských bouří. Sám se stal vyznavačem myšlenek M. J. Husa, ale neúspěšně přesvědčoval farníky k odchodu z katolické církve. Po krátké epizodě katolického kněze Rychnov ztratil v období husitském na dlouhou dobu svého duchovního pastýře a lidé životní jistoty. Blízkým se jim stalo učení augustiánského mnicha Martina Luthera, který v roce 1517 přibil na kostelní vrata ve Wittenbergu svých devadesát pět tezí o víře. Přitažlivý byl článek o přijímání pod obojí a hlavně články o spravedlnosti a rovnosti lidí. Nová evangelicko-luteránská víra oslovila rychnovské farníky. Své sehrálo i ustavení evangelického kněze Andrease Krölla zřejmě v roce 1611 na rychnovskou faru. Jeho následovník pastor Justus Becker zažil osud protestantských kněží a lidí, kteří byli po roce 1624 vyhnáni ze země a dožili v cizině. Rychnov se od roku 1624 stal po šedesát dva let místem bez faráře. Prvním farářem byl roku 1686 jmenován zmiňovaný Johan Friedrich Schlossig, který se stal nejen otcem myšlenky výstavby nového kostela, ale i prvním organizátorem výstavby. Jeho pokračovatel J. G. Hertelt nejen nový kostel pokřtil, ale v místě oltáře postupně bořeného starého kostelíku nechal postavit pamětní kříž. Ten dostal konečnou podobu v roce 1714 za faráře Ferdinanda Vituse Vettera. Své si zažil roku 1775 za selských bouří farář Lissner. Jen vystoupení farníků mu zachránilo život před skupinou rozzuřených sedláků, kteří prošli Rychnovem. Kněz Anton Erdtmann po dobu svého působení řešil nejen otázky církevní, ale i stavební. Kostelní věž byla v důsledku zatékání dešťové vody poškozena, a proto musela být její střecha v roce 1794 stržena a instalována nová. Jistě nelehkým úkolem byla i přestavba staré fary ze dřeva za novou – kamennou. Zdárně dokončil přestavbu vysokého oltáře za nový a pěknější. Stalo se tak v roce 1796. Své stavitelské úsilí ukončil o dva roky později vydlážděním kostela. Farář J. Blasius Stovaser se zasloužil o zřízení nových kostelních varhan. Za jeho působení si bohatí rychnovští občané nechávali postavit soukromé rodinné lavice. Jeho nejhumánnějším činem bylo to, že se vzdal robotních povinnosti farníků při pracích na polích a při těžbě dřeva. Za něj padala 16. července 1805 v Rychnově a okolí mana – jakási zrníčka velikosti hrachové kuličky. Ta alespoň na krátký čas zahnala velký hlad způsobený špatnými výsledky sklizně. Roku 1806 vysvětil rovněž nový hřbitov, který vznikl podél kostelní zdi.

Za pana faráře Franze Neubnera, který na faře působil neuvěřitelných jedenatřicet roků, spadl o Vánocích mezi shromážděné věřící velký kostelní lustr. O panice, která vypukla, není jistě třeba psát. Nové věžní hodiny začaly ukazovat lidem čas roku 1839. Významným momentem v době jeho působení byla instalace nového oltářního obrazu svatého Václava. Jeho autorem se stal český malíř V. Hellich, který v té době působil ve Vídni. Práci tohoto vynikajícího portrétisty si mohli věřící prohlédnout v roce 1840. Možná, že tímto krokem se cítili poškozeni rychnovští manufakturní malíři, kteří věnovali kostelu nejeden církevní obraz, a hlavně zakladatel malířské rychnovské školy I. Müller, který namaloval několik oltářních obrazů pro kostely a kaple v širokém okolí. Leč Rychnov získal obraz od malíře, o němž se domnívám, že jeho tvorba byla zatím nedoceněna.

Zřejmě nejzajímavější osobou mezi rychnovskými kněžími v polovině 19. století byl nejvzdělanější teolog – profesor a doktor teologie, nositel řady vysokých vyznamenání Alois Schalk. Ten působil jako farář na rychnovské faře sice pouhých 16 měsíců, ale po celou dobu se snažil místnímu obyvatelstvu pomáhat při zlepšování životních podmínek. Z jeho iniciativy byly narýpány tisíce rašelinných borků k topení, které se snažil prodat. Neúspěšně se pokusil o těžbu uhlí, v jehož existenci v místě věřil. Zklamání z neúspěchu bylo jistě veliké, a tak po šestnácti měsících v roce 1852 opustil faru a až do své smrti v roce 1879 žil a působil v Lomnici nad Popelkou. Jemu je dáváno na vrub, že dokázal ošidit knížete Rohana o pět tisíc zlatých tak, že přepsal částku na dlužním úpisu z pěti set na pět tisíc zlatých. Kníže prý nad tím mávl rukou a konstatoval „Je to prostě schalk /čtverák, podvodníček/, tak se nedá nic dělat.“ V roce 1853 přišel na rychnovskou faru kněz A. Felger. Jeho prvním krokem bylo, že obec přestala odvádět desátky. I on musel řešit otázky kolem malé věže kostela, která vlivem zatékajících dešťů zchátrala a musela být zcela nahrazena novou. Po faráři Schalkovi zbyly v Rychnově dluhy. Ani dlouholetým úsilím faráře Felgera se je nepodařilo od dlužníka vymoci. Farář Jen Bernard působil v Rychnově od roku 1883 po celých devatenáct let. Za jeho úřadování byly v roce 1884 zavěšeny do věže kostela již páté hodiny. Farář nechal stále vlhké zdi kostela do výše dvou metrů vyasfaltovat a omítnout. Úmysl dobrý, ale výsledek – vzlínající voda přinášela vlhkost stále výše. Kostel doznal zlepšení i v tom, že byl místním malířem Hellebrandtem vymalován. Farníky vítaly zvuky nových varhan, které zaplatil místní kupec A. Peukert. Za působení výše uvedeného kněze došlo k výrazné změně na vzhledu kostela, s níž se občané nebyli schopni dlouho vypořádat. Vážně poškozená cibulovitá kopule byla stržena a nahrazena novou jehlancovitou oktogonální střechou. Lidé především kritizovali, že vzhled kostela touto změnou ztratil svůj dominantní charakter. Stalo se tak roku 1894. Hned následujícího roku byly zřízeny postranní oltáře se sochou svaté Marie z Lourd, druhý zobrazuje svatého Josefa s Ježíškem, původních čtrnáct obrazů křížové cesty bylo nahrazeno novými, které namalovali místní malíři. Zřejmě nejvýznamnějším úkolem pro faráře Bernarda, s nímž se vypořádal velmi dobře, se stala oslava dvou set let znovuzavedení katolické víry a obnovení duchovní péče.

Přelom století přinesl řadu střetů mezi farářem Svobodou a některými zastupiteli, neboť pokračoval odklon od církve. Na kostele v roce 1907 bylo renovováno jeho průčelí a později některé jeho prostory včetně nové věže. Kněz Hahn prožil s Rychnovskými kruté období I. světové války. Nejdříve jeho zásluhou a přičiněním rychnovských žen došlo k výstavbě kláštera milosrdných sester svatého Karla Boromejského (dnes Korek Jelínek), která vyvolala tvrdé spory mezi zastupiteli a knížetem Rohanem, jenž o stavbu usiloval. Po vysvěcení kláštera v roce 1913 v něm mohly od následujícího roku sestry řeholnice vykonávat svoji charitativní péči. Od roku 1913 začalo osvětlovat interiér kostela pře sto padesát žárovek, v následujícím roce zazněly kostelem tóny nových varhan. Největší ranou pro faráře a věřící byla konfiskace kostelních zvonů pro válečné účely v roce 1916. V kostele zůstal jen malý zvonek Karl, který pamatoval ještě léta dřevěného kostelíku. Prvně se na kostelní věži znovu rozezvučel v roce 1920 nový sanktusový zvon. Díky úsilí faráře byly při sbírkách mezi obyvatelstvem zajištěny finance na zvony nové. Ty byly 23. 9. 1923 zavěšeny a v devatenáct hodin se prvně ozvaly netrpělivým občanům města Rychnova. Farářovým úsilím se podařilo prosadit výstavbu nové fary. Jednalo se o zděnou stavbu s podvalovou střechou. V roce 1926 se mohl nastěhovat do sice menší, ale pěkné farní budovy.

Farář R. Schwalke se rozhodl k potěše a poučení věřících instalovat v prostoru kostela zvon Karel, který jako jediný přežil téměř tři století od dob dřevěného kostelíku. Jak známo ve třicátých letech minulého století zuřila hospodářská krize, která těžce postihla i Rychnov. Rovněž nástup fašismu a stále sílící iredentické tendence sudetských Němců sehrály své. Mezi lidmi začaly převažovat jiné než náboženské hodnoty. Kostel byl nedostatečně opravován v sedmdesátých letech minulého století. Zásadních oprav doznává teprve od devadesátých let minulého století. Moje předchozí vypravování jistě doplní ti, kdož u těchto akcí stáli.

Součástí kostela je samozřejmě fara. Ta nejstarší zřejmě vznikala na místech dnešní fary a je spojována s působením evangelických pastorů v Rychnově někdy na začátku 17. století. V době působení faráře A. Erdtmanna (1792 – 1798) byla fara stržena a na jejím místě postavena nová, kamenná. Ta sloužila přes sto třicet roků, než se podařilo prosadit faru novou. Stalo se tak v roce 1926 dle plánů Ing. arch. K. Salače z Turnova. Jde o stavbu s podvalovou střechou. V jejím prvním patře směrem ke kostelu hledí do ulice plastika Dobrého pastýře.

Kostel a půda posvěcená by měly být jakýmsi tabu pro zloděje. Přesto se však rychnovský kostel a najmě fara staly místy, kam nenechavci pronikli. Prvními zloději byli vojáci, kteří za sedmileté války v roce 1764 vylomili okno v sakristii a vykradli obětní schránku. Při pokusu vniknout do kostela je nemile překvapil farář. S puškou v ruce zloděje donutil vrátit zpět, co ukradli. V kronikách se lze dočíst, že v roce 1805 navštívili zloději v nočních hodinách faru dokonce dvakrát, nejinak tomu bylo v roce 1839. Roku 1843 se zloděj pokusil vniknout do sakristie kostela. Na krádeže ve faře byl bohatý rok 1855, kdy byly faráři ukradeny jeho osobní věci. Přišel mimo jiné i o peřiny a oblečení. Na počátku roku 1856 kradl v kostele pulečenský občan J. Wavřich. Ukradl ciborium (schránka na hostie) a především svíce, které roztavil a výhodně prodal turnovskému voskaři. Neunikl soudu, byl žalářován a tam také ukončil svůj život. 1. 9. 1886 neznámý zloděj ukradl zlatou monstranci. Byla nalezena později zcela zdemolovaná v blízkém poli.

A co závěrem? Snad jen to, že na Jablonecku je i druhý kostel svatého Václava. Lze ho navštívit ve Velkých Hamrech. Celkově je v českých zemích více než tři sta kostelů a kaplí svatého Václava. Nejvíce se jich pochopitelně nalézá v pražské arcidiecézi – plných dvaasedmdesát. Ale i v cizině můžeme nalézt církevní objekty zasvěcené knížeti svatému Václavovi. Vznikly z podnětu lidí, kteří hledali mimo vlast lepší živobytí, nebo byli vyhnáni z Čech po roce 1624. Lze je nalézt po celé Evropě, ale i v Severní a Jižní Americe.