Kostel svatého Václava ve Šluknově

Severně od náměstí Míru ve Šluknově stojí kostel svatého Václava.
Městský web:

Stavbou se jedná o jednolodní barokní kostel. Vystavěn na místě dřívějšího hřbitovního kostela s hrobkou Šlejniců a Mansfeldů, která byla zahrnuta do barokní stavby. Je dílem neznámého italského architekta (snad N. Rossiho) z let 1711 – 1714. Stavbu provedl stavitel z nedaleké Lipové Zachariáš Hoffmann. Věž byla přistavěna až v letech 1715 – 1722. Hlavní oltářní obraz je od Schmidta z Kremsu. Kostel sv. Václava je zmiňován v míšeňských matrikách od roku 1346, tedy od doby, kdy výběžek spravoval Hynek Berka z Dubé. U jeho ohradní zdi je řada empírových náhrobků. Vlastní chrám je kromě četných dřevořezeb vyzdoben sochami ryze českých světců – zemských patronů (což je v německy mluvícím pohraničí pozoruhodné). Kostel je nyní po celkové opravě a opravdu stojí za zhlédnutí.

Stavba kostela je na nynějším místě již asi třetí v pořadí. Původně zde byl hřbitov s kaplí zasvěcenou sv. Václavu s hrobkou Berků z Dubé. Kaple pocházela ze 12. století.

Roku 1634 kostel spolu s městem vyhořel, ale ještě během třicetileté války byl opět obnoven a roku 1669 vysvěcen litoměřickým biskupem. Při dalším požáru města v roce 1710 však kostel opět lehl popelem. Postaven byl i s věží znovu v roce 1711-1722, zřejmě podle plánů dvorního architekta J. L. von Hilddebrandta. Klenbu a její výzdobu zřejmě provedl Ottavio Broggio z Litoměřic.

Objekt kostela je raně barokní a sochy v kostele jsou ve stylu vrcholného baroka od místního rodáka Franze Bienerta a Josefa Kleina, rodáka z České Kamenice. Stavba je jednolodní se třemi páry bočních výklenků, v nichž jsou empory. V prostředním jižním výklenku je hlavní vchod a naproti je oltář svaté Barbory, kde se v době vánoční staví dřevěný ručně vyřezávaný betlém.

Hlavní oltář je z konce 18. století. Oltářní stůl je z původního kostela, který vyhořel v roce 1710. Na levé straně od oltáře je socha sv. Ludmily a napravo pak socha sv. Víta. V horní části oltáře je obraz od Jana Jiřího Schmidta „Zavraždění svatého Václava“. Na pravé straně od oltáře je na pilastru socha sv. Prokopa a na levém sv. Vojtěch. Na stěně proti oltářnímu stolu jsou proti sobě dvě zasklené vitríny s figurínami římských mučedníků sv. Innocentia a sv. Innocentie. Jejich ostatky byly do Šluknova přineseny v letech 1674-1723. Na pilířích chrámového oblouku jsou dva protějškové oltáře z 18. století. Pravý oltářík je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému a levý Panně Marii. Na dalším pilíři je kazatelna, která byla vyhotovena podle kazatelny u sv. Klimenta v Praze.

Na kruchtě jsou varhany postavené v letech 1937-1942 známou firmou Schuster a syn ze Žitavy. Tyto varhany jsou stavěny přímo pro kostel svatého Václava ve Šluknově. Jedná se o mistrovské dílo, které vychází z výborné akustiky chrámu. Varhany mají 3 manuály s pedálem, 47 znějících rejstříků a 2980 píšťal.

Na vnější straně jsou vpravo i vlevo od hlavního vchodu ve zdi zazděny dva historické kamenné náhrobky. U samotného vchodu jsou pak osazeny sochy mučedníků- sv. Jana a sv. Pavla.

V parčíku na severní straně kostela jsou umístěny sochy tří českých světců, které byly původně umístěny na frekventovaných místech ve městě, kde trpěly vlivem škodlivin a otřesům od automobilové dopravy. Uprostřed stojí svatý Jan Nepomucký a po stranách jsou sochy svatého Vojtěcha a svatého Prokopa. V zahrádce před farou je socha patrona kostela svatého Václava.

Web farnosti:

Raně barokní kostel svatého Václava ve Šluknově se nachází na místě dřívějšího kostela, který byl dvakrát zničen požárem. Podruhé se tak stalo v roce 1710. Pozůstatky kostela byly poté strženy a na jeho místě byl vystavěn podstatně větší nový chrám zasvěcený svatému Václavovi. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Na místě, kde kostel stojí, existoval v minulosti starší svatostánek, existují o něm doklady již z roku 1346. Roku 1634 však spolu s městem vyhořel. Ještě za třicetileté války byl nicméně obnoven a v roce 1669 vysvěcen. V roce 1710 však padl za oběť dalšímu požáru. V následujících letech (1711-1722) byl vystavěn nový, raně barokní a výrazně větší kostel. Stalo se tak pravděpodobně podle plánů architekta J. L. von Hildebrandta, klenba a její výzdoba jsou zřejmě prací stavitele Octavia Broggia.

(Wiki opravuje: Za autora plánů je povětšinou označován rakouský architekt Johann Lucas von Hildebrandt (1668–1745), jeho autorství však spolehlivě vyvrátil archivní výzkum.)

Oltářní stůl pochází ještě z původního kostela. Hlavní oltář je z konce 18. století. Nalevo od něj stojí vrcholně barokní sochy sv. Ludmily a sv. Vojtěcha, napravo socha sv. Víta a sv. Prokopa. Sochy jsou dílem místního rodáka Franze Bienerta a Josefa Kleina z České Kamenice. V horní části oltáře je obraz od Jana Jiřího Schmidta Zavraždění svatého Václava. Ve dvou zasklených vitrínách se nacházejí figuríny římských mučedníků sv. Innocentia a sv. Innocentie, jejichž ostatky byly do Šluknova přineseny na přelomu 17. a 18. století. Naproti hlavnímu vchodu uprostřed lodi se nachází oltář svaté Barbory, kde se o Vánocích vystavuje dřevěný ručně vyřezávaný betlém.

Varhany, které mají 3 manuály s pedálem, 47 znějících rejstříků a 2980 píšťal, postavila přímo pro kostel sv. Václava firma Schuster a syn ze Žitavy. Pocházejí z let 1937-1942. Jedná se o mistrovské dílo, které vychází z výborné akustiky chrámu.

Na wiki:

Kostel svatého Václava ve Šluknově je římskokatolický farní kostel, pravděpodobně již v pořadí třetí stavba na témže místě. Barokní sakrální stavba byla postavena v letech 1711–1722, přičemž její využívání začalo roku 1714. Plány vytvořil lipovský stavitel Zacharias Hoffmann (1678–1754) a zapracoval do nich připomínky rakouského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu (1656–1723). V roce 1922 se stal kostel arciděkanským a od roku 1966 je chráněn jako kulturní památka.

Jednolodní stavba stojí na obdélníkovém půdorysu a zakončuje ji půlkruhově uzavřený presbytář směřující na severovýchod. Stěny zdobí zdvojené pilastry, po stranách hlavního vchodu stojí sochy svatého Pavla a Jana Křtitele. Na hlavním oltáři je umístěn obraz Zavraždění svatého Václava z konce 18. století od Jana Jiřího Schmidta. Na brankách a konzolách stojí sochy svatého Víta, Ludmily, Prokopa a Vojtěcha. Boční oltáře jsou zasvěceny Jezulátku, Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, svaté Barboře, Panně Marii a svatému Janu Nepomuckému. Na jesličkách o rozměrech 6 × 2 metry se podílela řada betlémářů ze Šluknovského výběžku. Varhany z let 1939–1940 od žitavské firmy Andreas Schuster & Sohn disponují 47 rejstříky, třemi manuály, pedálem a více než třemi tisíci píšťalami.

Na zrušeném hřbitově, jenž se rozprostíral kolem kostela, se dochovala řada klasicistních náhrobků, včetně několika prací drážďanského sochaře Franze Pettricha (1770–1844). Severně od něj stojí sochy svatého Vojtěcha, Jana Nepomuckého a Prokopa, přenesené ke kostelu z různých částí města. Před farou z roku 1842, umístěnou východním směrem, stojí socha svatého Václava.

Šluknov je poprvé písemně zmiňován, v roce 1281, jak uvádí Lužický kodex (Codex diplomaticus Lusatiae Superioris). V této době již pravděpodobně stál ve vsi kostel neznámé podoby a zasvěcení, přestože je jeho existence nepřímo potvrzena až v polovině 14. století.

První známý držitel hohnsteinského panství Hynek I. Berka z Dubé na Hohnsteině († kolem 1361) uvedl roku 1359 do šluknovského kostela prvního známého kněze Johannese von Hohlen. Tehdy již ke šluknovské farnosti náležely také vsi Císařský a Rožany. V druhé polovině 16. století se na šluknovském panství prosadila reformace a kostel sloužil evangelickým bohoslužbám. Rekatolizaci započali Mansfeldové, kteří vlastnili panství od roku 1623. Dokončena byla v polovině 17. století. Patrně ještě původní kostel roku 1634 shořel při velkém požáru města. Obnova byla v době třicetileté války obtížná, proto teprve v roce 1647 vyrostla nová věž a roku 1650 byl nákladem 18 tisíc zlatých dostavěn celý kostel. Než došlo k dokončení stavby, konaly se bohoslužby v zámecké kapli. Kostel spolu s farností připadl roku 1655 k nově založené litoměřické diecézi. I tuto sakrální stavbu, v pořadí patrně již druhou, zničil požár. Stalo se tak v červnu roku 1710 a mše svaté se musely opět konat na zámku, v létě pod velkou lípou v zámecké zahradě.

Přípravy na stavbu nového barokního svatostánku zasvěceného svatému Václavovi začaly ještě téhož roku. Iniciátorem a hlavním donátorem stavby se stal majitel panství hrabě Filip Zikmund z Ditrichštejna (1651–1716). Původní plány vypracoval lipovský stavitel Zacharias Hoffmann (1678–1754) a na žádost hraběte do nich zapracoval připomínky rakouského architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu (1656–1723). Ten navrhl úpravy fasád a výstavbu nové věže (původní plán počítal se zakomponováním věže, která přečkala požár). Stavební práce začaly roku 1711 a vedl je Zacharias Hoffmann, tesařské práce zajišťoval Andreas Brener, autorem klenby se stal patrně Octavio Broggio (1670–1742). K bohoslužebným účelům začala stavba sloužit již roku 1714 přesto, že nebyly dokončené věže. Sanktusová věž pochází z roku 1715, práce na hlavní věži začaly v roce 1717 a měly být dokončeny až roku 1722. Po dokončení byl roku 1722 kostel povýšen na děkanský. V následujících letech dostal postupně nové vybavení, jako oltáře či zvony. Roku 1804 a znovu 1823 se v klenbě objevily trhliny, které si vyžádaly stavební úpravy. Během obou světových válek podlehly zvony rekvizicím; o téměř všechny barokní zvony přišel kostel roku 1917. Nové vyrobila roku 1922 zvonařská dílna bratří Ulrichů, zanikly však o dvacet let později v průběhu druhé světové války. V roce 1922 byl kostel povýšen na arciděkanský. Poslední opravy proběhly na konci 20. století.

Kostel svatého svatého Václava vlastní Římskokatolická farnost – arciděkanství Šluknov. Stavba je od roku 1966 vedena jako kulturní památka. Pravidelné bohoslužby slouží arciděkan Pavel Procházka. Poutní mše svatá se koná 28. září na svátek patrona kostela svatého Václava.

Jednolodní barokní sakrální stavba stojí na obdélníkovém půdorysu, polokruhově zakončený presbytář směřuje na severovýchod. Boční fasády lodi člení vysoké stupňovité sokly, na něž navazují sdružené pilastry zakončené kompletním kladím, které obepíná celou stavbu. Okna završuje odsazený, polokruhově zakončený záklenek doplněný šambránou přecházející v nadokenní římsu. Hlavní vstup v jihovýchodní stěně zdobí portál se splávkovou římsou, po jehož stranách stojí pozdně barokní sochy svatého Jana Křtitele a svatého Pavla. Do jihozápadního průčelí je začleněna hranolová věž s podchodem klenutým valenou klenbou. Její nároží zdobí pilastry, okna jsou obdélná, zakončená polokruhovým obloukem. V podchodu je umístěna prázdná nika, ve které stála socha svatého Václava z první poloviny 19. století. Boční stěny doplňuje obdélná sakristie při severozápadní stěně a předsíň s oratoří v patře při jihovýchodní stěně. Ve zdech lodi a presbytáře jsou zazděné klasicistní náhrobky.

Loď je sklenuta třemi vzájemně oddělenými poli valené klenby s lunetami, paprsčitě zakončený presbytář taktéž valenou klenbou s lunetou. Stěny a pilíře člení pilastry, štuková výzdoba pochází z doby výstavby kostela a představují ji především páskové a akantové ornamenty. Zděný kůr přechází v dřevěné galerie, místy třípatrové. Mobiliář pochází především z druhé poloviny 18. století a z přelomu 18. a 19. století. Klasicistní hlavní oltář z konce 18. století zdobí obraz Zavraždění svatého Václava od Jana Jiřího Schmidta. Na starších brankách stojí sochy svatého Víta a svaté Ludmily. Pod okny presbytáře jsou umístěny prosklené rakve s figurínami svaté Inocencie a svatého Inocencia. Na konzolách stojí sochy svatého Prokopa a svatého Vojtěcha z druhé čtvrtiny 18. století. Autory sochařské výzdoby jsou šluknovský sochař Franz Bienert a českokamenický Josef Klein, který rovněž zhotovil původní hlavní oltář, boční oltáře a křtitelnici. Moderní obětní stůl, ambon a kříž jsou vyrobeny z taveného zlatavého skla a pozlacené oceli. Vyrobil je Ateliér Vitraj a 28. července 2018 je posvětil litoměřický biskup Jan Baxant. Do té doby používaný obětní stůl pocházel z předchozího kostela. Novodobá křtitelnice napodobuje klasicistní předlohu, původní dřevěné víko zdobí velká skupina zobrazující Křest Páně. Bohatě zdobenou kazatelnu doplňují postavy evangelistů a na stříšce socha Krista Vládce. Klasicistní boční oltáře pocházejí z přelomu 18. a 19. století a jsou na nich umístěny mladší sochy Jezulátka a Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Naproti hlavnímu vchodu stojí oltář svaté Barbory, který pochází z druhé čtvrtiny 18. století a zdobí jej sochy svaté Barbory, svatého Josefa, svatého Jáchyma a svaté Anny Samotřetí. Dva protějškové oltáře pocházejí z druhé třetiny 18. století a zdobí je socha Madony a obraz svatého Jana Nepomuckého. Obraz Sen svatého Jakuba z roku 1737 od Václava Vavřince Reinera (1689–1743), umístěný původně na zdi lodi, je od roku 2003 vystaven v Galerii a muzeu litoměřické diecéze. Do zdi jsou zasazeny dva kamenné náhrobky, renesanční figurální z roku 1548 (hrob Ernsta ze Schleinitz) a nápisový z roku 1664. Z původních zvonů pocházejících z 18. století se v hlavní věži dochoval pouze jeden. Dochované jesličky byly poprvé postaveny na Vánoce roku 1921 a později je doplnily nové figury a útěk do Egypta. Podklad je dlouhý 6 metrů, široký 2 metry a figury dosahují výšky 20 až 25 centimetrů. Na jesličkách se podílela řada betlémářů Šluknovského výběžku, jako Franz Rosche (1885–1944), Anton Wendler (1897–1972) či Franz Schütz (1906–2000).

Šluknovský kostel vlastnil varhany nejpozději v 16. století. Ty prokazatelně existovaly roku 1616, postavil je patrně šluknovský varhanář a kantor Benignus Weindt (asi 1580–1650), zanikly však při požáru. Kostel z roku 1650 obdržel nové varhany neznámých dispozic, na kterých roku 1698 pracoval českokamenický mistr Tobias Fleck (je možné, že je také sestavil). I tento nástroj zničil požár a v ještě nedokončeném kostele jsou k roku 1719 zmíněny pravděpodobně provizorně pořízené varhany. Zcela nové, na místní poměry veliké, postavil v letech 1736–1737 mistr Franz Fassmann (1697–1760) z Prahy. Celkem obsahovaly 22 rejstříků: 12 hlavní stroj, 6 pozitiv v zábradlí a 4 pedál. Hrací stůl byl vestavěný v podstavci a varhaník tak seděl zády k oltáři. Bohatě štafírovanou skříň zdobily tři sochy. Nástroj procházel pravidelnou údržbou až do roku 1879, kdy cvikovský varhanář Heinrich Schiffner (1853–1938) postavil nové, na svou dobu moderně pojaté varhany. Ty disponovaly 29 rejstříky ve dvou manuálech a pedálu a celkem obsahovaly 1 780 píšťal. Hojně pochvalovaný nástroj začal brzy vykazovat nedostatky, které roku 1890 přestavbou odstranila budyšínská firma Hermann Eule. Poslední varhany pocházejí z let 1939–1940. Za cenu 40 tisíc říšských marek je dodala žitavská firma Andreas Schuster & Sohn. Nástroj s elektropneumatickou trakturou patří k největším v Čechách, disponuje 47 rejstříky ve třech manuálech a pedálu a více než třemi tisíci píšťalami, z nichž některé pocházejí z předchozích Schiffnerových varhan.

Kostel obklopuje někdejší hřbitov, zrušený po roce 1844, kdy začal být na jižním okraji města na svahu Křížového vrchu (391 m) postupně budován nový městský hřbitov. Dochovala se řada klasicistních náhrobků z konce 18. a počátku 19. století, mezi nimi i práce drážďanského dvorního sochaře Franze Pettricha (1770–1844). Severně od kostela stojí sochy svatých Vojtěcha, Jana Nepomuckého a Prokopa, které sem byly postupně přeneseny z původních umístění na území města, a také Bienertův kříž, spojující význam zbožného zastavení a funerální památky. Mohutný litinový kříž na kamenném soklu dal zbudovat obchodník s obilím Franz Bienert roku 1853 nad hrobem své první ženy. Východním směrem navazuje na hřbitov areál historizující fary postavené poté, co se stará budova roku 1842 rozpadla. V její zahrádce je umístěna socha svatého Václava, původně instalovaná v podchodu věže kostela. Západně od kostela stála farní škola, která podlehla demolicím v období po druhé světové válce.

Památkový katalog:

Raně barokní kostel byl postaven na místě požárem poničeného staršího kostela dle plánů Fischera z Erlachu. Hlavní vstup uvozují sochy sv. Petra (!pozor, chyba – jde o svatého Jana!) a Pavla. Severně od kostela se nacházejí sochy tří českých světců svezené z frekventovaných míst města.

kostel sv. Václava

Barokní obdélný jednolodní kostel s půlkruhově uzavřeným presbytářem a s dominantní hranolovitou věží při západním průčelí byl postaven v letech 1711 – 1722 Zachariášem Hoffmannem z Lipové. Fasáda je členěna dvojicemi sdružených toskánských pilastrů.

socha sv. Pavla
socha sv. Jana
socha sv. Jana Nepomuckého
socha sv. Prokopa
socha sv. Vojtěcha

Původní evidenční list památky:

Obdélné jednolodí s půlkruhově uzavřeným užším presbytářem, s hranolovou věží v západním průčelí. Při severní a jižní stěně presbytáře patrové kaple. Stěny členěny dvojicemi sdružených pilastrů, jejichž hlavic nesou průběžné kladí. Západní průčelí s hranolovou věžé s pravoúhlými okny, podklenutou průjezdem. Nad korunní římsou věž přisedlá konkávními křídly s koulemi na soklíkách v bocích a při věži. Věž členěna nárožními pilastry, v horní části s iónskými hlavicemi, profilovanými římsami, v horní části segmentově zaklenutá okna, nad korunní římsou věže ve stěnách segmentově vyklenutou jehlanovitá báň s polygonální lucernou a makovicí. Střecha sedlová, nad presbytářem sanktusník. Loď 3 okenní osy, při věži nad sebou pravoúhlá okénka na kruchtu. Okna lodi segmentově zaklenuta se segmentově zalomenou římsou, v šambráně s volutovými uchy a kapkami ve spodní části. V jižní stěně lodi pravoúhlý portál rámovaný 2 sochami světců v oděvu římských vojínů, s kovanými mučednickými palmami. Vpravo od bočního portálu barokní náhrobník Carola Mansfelda s vybíjeným dekorem, z roku 1664. Presbytář členěn obdobně. Loď sklenuta 3 poli valené klenby s lunetami, pole oddělena pasy dosedajícími na pilíře bočních stěn. Hlavice pilastrů korintisující s volutami a akantovým dekorem. Dříky pilastrů kanelovány. Pasy se štukovým dekorem. V lodi patrové dřevěné tribuny s vyřezávanými detaily a s balustrádou v patře. V prostoru podvěží předsíň sklenuta valeně s lunetami.

Presbytář sklenut jedním polem valené klenby s lunetami, závěr sklenut konchou se 3 lunetovými výsečemi. Triumfální oblouk valený. Při severní stěně presbytáře sakristie sklenuta křížově valeně, při jižní stěně předsíň s oratoří v patře. V jižní stěně lodi při bočním vchodu mramorový epitaf probošta A. Schleinitze z roku 1548. Ma desce reliéfní postava muže s knihou, ve cviklech erby.

Ohradní zeď z lomového zdiva, vysoká při východní stěně kostela.

Při severní straně sakristie empirové náhrobníky:
1) hranolový sokl se 2 reliéfními ovály a kotvou, uzavřen římsovou hlavicí s pásem perlovce.
2) hranolový sokl s obeliskem a sochou ženy s kotvou, s římsovou hlavicí s okem Boží prozřetelnosti.
3) obdélná deska ve spodní části s reliefy 4 putti s okem Boží prozřetelnosti, v bocích kanelování, ve středu ovál s věncem a stuhou, deska segmentově uzavřena.
4) hranolový sokl se sochou stromu s nápisem u paty kmene, s reliéfním oválem s perlovcem. Vlevo u oválu socha ženské figury s urnou.
5) obdélná deska s reliefem 2 putti s urnou s věnečky a nápisy, boky kanelovány.