Marinkův kříž východně od Vysokého nad Jizerou

Na křižovatce cest východně od Vysokého nad Jizerou na trase žluté turistické značky (Vysocký okruh) stojí kříž zvaný Marinkův.

Na webu Vysokého nad Jizerou:

Márinkův kříž, pořízený roku 1848 manžely Háskovými (podle domu Márinkovými), rodiči studenta bohosloví utonulého v Litoměřicích v Labi. Z lavičky pod lípou se otevírá rozhled na celý vnitřní hřeben Krkonoš. Výhled na Jizerské hory zakrývá masiv Štěpánky – Hvězdy. Pokud Vám nejsou známa některá jména kopců na obzoru, prohlédněte si informační tabuli Marinkův kříž s panoramatickým výhledem. Vedla k němu prý tajná chodba z nedalekého gotického hradu Nístějka – dnes zříceniny.

Kříž je kulturní památkou:

Bohatě zdobený pískovcový podstavec nese litinový kříž. Drobnou památku nechaly v roce 1848 postavit manžele Háskovy na památku syna Márinky Hásky studenta bohosloví, který v Litoměřicích utonul v Labi.

Původní evidenční list památky:

Za městem v polích východním směrem při hřebenové cestě k Dykově skále. Materiálem šedý pískovec a železo.
Na dvou stupních z pískovce kam. blok s dříkem soklu ukončen ve vrcholu klenutím se 2 hlavami andělů a mušlí i květinovým festonem. Dole květ a po stranách 2 voluty. Na zadní straně podstavce: Nákladem Josefa Háska a jeho manželky r. 1848. Dedikace v průčelí již nečitelná. Reliéfy vypuklé. Ve vrcholu plinty litý empírový příž při patě ve tvaru srdce. Již bez korpusu!
Okolo kříže 4 stromy a lavička. Díly soklu staženy kovovou sponou k sobě. Orientován k Jizerským horám.

Starší evidenční list památky:

Kříž na hranolovém rokokovém pískovcovém podstavci, dole na bocích do volut, s vyklenutou římsou, v níž dvě andílčí hlavy a s nápisovou tabulkou s českým nečitelným citátem z bible, železný kříž litinový, s plastickým korpusem. U paty kříž z boků dva hadi. Jeden z prvních litých křížů v okrese.

PATRON – informace přátel drobných památek Jizerských hor:

Východně od města Vysokého nad Jizerou, na klidném, slunném místě, kde za teplých letních dnů vánkem pročesávané koberce zelených travin, míšené pestrými lučními květy, kontrastují s tmavomodrými západními svahy Krakonošova království, kde je ještě tu a tam patrná mapka bílé pokrývky od nedávno minulé vlády paní zimy, stojí při cestě ku Hradsku, ve stínu lip a javoru,železný kříž zasazený do masívního kamenného podstavce. Přední strana kamene nese biblický citát tohoto znění: „Člověče, který cestou jdeš, viz je-li bolest tvá jako byla má“. Na zadní straně je zvěčněno jméno zbudovatele: „Nákladem Josefa Háska a jeho manželky 1848“.

Háskovi žili v domě č.p.17. Josef Hásek tehdejší statkář, zvaný „jirchář Marinků“ (jirchář-zpracovatel kůží). Jeho manželka Eleonora Hásková, rozená Nečásková-Bílová, sestra bývalého starosty města z let 1856-1863, klempíře Vincence Nečáska, byla obchodnicí ve střižním a ozdobném zboží. Obchodovala též s nádobím a s různým jiným zbožím. Za nákupem cestovala pěšky, čímž byla na Vysocku pověstná. Kromě cest do Liberce, kde měla syny na studiích, chodila pěšky také do Prahy. Na nohou nosila pouze pantofle, aby kdykoliv mohla snadno jíti naboso. V půlnoci vyšla z domu přes Železný Brod do Turnova, dále na Mladou Boleslav, Brandýs a do večera byla v Praze. Zpátky šla opět pěšky s nákupem lehkých předmětů. Ty těžší zaslala povozem.

Háskovi měli tři děti. Syna Karla Háska, jenž byl prvním hostinským v radnici a syna Vincence Háska, bohoslovce (student teologie). Měli také dceru. Ta se provdala za obuvníka Mařatku, otce pozdějšího ředitele škol, Františka Mařatky. Bohoslovec Vincenc pravděpodobně o letních prázdninách v Litoměřicích, při koupání v Labi utonul. Jeho matka Eleonora se se ztrátou milovanéhosyna dlouho nemohla smířit. Trpěla a plakala, kdykoliv si na svého syna vzpomněla. Jednou ve snu se jí zjevil utonulý syn-bohoslovec a promluvil k ní: „Mámo už neplačte nebo se utopím podruhé ve vašich slzách“. Matka přestala plakat a na památku syna-bohoslovce byl na tehdejší „Marinkově roli“ postaven stejnojmenný kříž. Později byla postavena péčí čsl. Turistů lavička, sloužící k odpočinku kolemjdoucím vandrovníkům či poutníkům, kochajícím se výhledy z tohoto místa.

Zdroj: Archiv vlastivědného muzea ve Vysokém nad Jizerou