Kostel svatého Václava ve Velešíně

U vstupu na hřbitov ve Velešíně stojí kostel svatého Václava.

Na wiki:

Kostel svatého Václava je římskokatolický chrám ve Velešíně. Postaven byl ve 13. století, jeho současná podoba je výsledkem barokní přestavby v polovině 18. století, ale i později byl několikrát stavebně upravován. Areál kostela spolu s márnicí, farou, hřbitovem a ohradní zdí se vstupní branou je od roku 1963 chráněn jako kulturní památka.

Velešínský kostel sv. Václava vznikl pravděpodobně na místě starší dřevěné stavby někdy v polovině 13. století, první písemná zmínka jej dokládá v roce 1285. Z nejstarší podoby kostela se dodnes dochovala část zdiva a gotický portál v jižní části presbytáře. K větším stavebním úpravám došlo v roce 1491, především byla přistavěna čtyřpatrová věž. V roce 1491 byl kostel nově vysvěcen biskupem Benediktem z Valdštejna, který tehdy sice působil v Polsku, ale kvůli nedostatku světících biskupů v Čechách často zajížděl do Českého království. V témže roce byl vysvěcen i nově postavený kostel sv. Filipa a Jakuba. K renovaci a dalším drobným opravám došlo v letech 1603 a 1700, kdy byla podlaha vydlážděna kamennými deskami.

Zásadní přestavbu kostela v barokním slohu inicioval dlouholetý a činorodý farář Theofil Ignác Hostounský (1694–1763), který byl zároveň arcibiskupským vikářem pro několik sousedních farností. Velešínská farnost byla v té době prosperujícím hospodářským celkem s vlastními poddanými a farář Hostounský stál u zrodu myšlenky radikální přestavby kostela v letech 1750–1754. K přestavbě kostela svolil tehdejší majitel panství a patron kostela hrabě František Leopold Buquoy. I když bylo běžné, že šlechta se finančně podílela na přestavbách církevních staveb na svých statcích, Buquoyové se tehdy potýkali s obrovským zadlužením s hrozbou exekuce. Přestavbu velešínského kostela financoval sám farář Hostounský ze svých prostředků a z výnosů farnosti, vlastními nákresy v pamětní knize také zaznamenal podobu kostela před a po rekonstrukci. Po dokončení přestavby byl kostel v roce 1754 nově vysvěcen pražským světícím biskupem Janem Ondřejem Kayserem, i poté ale pokračovaly úpravy interiérů, opět na vlastní náklady faráře Hostounského (zakoupení varhan 1755, stavba kazatelny 1756, oprava a pozlacení oltáře Panny Marie 1759–1760).

V roce 1773 byla kostelní věž zvýšena o páté patro s bytem pro kostelníka, v roce 1833 byla věž obohacena o hodiny. V roce 1837 byla střecha kostela pokryta taškami, v letech 1887–1888 došlo k renovaci vnitřního zařízení. V roce 1910 dosloužily varhany z roku 1755, na stavbu nového nástroje se složily regionální finanční instituce a Buquoyové. Varhany z roku 1911 postavila firma Čeněk Škopek z Tábora nákladem 4500 korun. Za první světové války byly zrekvírovány všechny čtyři kostelní zvony pocházející z 18. a 19. století, nové zvony byly vysvěceny a zavěšeny v roce 1926. Na jaře 1942 byly všechny zvony opět sejmuty a poskytnuty pro válečné účely. Ve výroční den vzniku Československé republiky 28. října 1946 byl vysvěcen nový zvon. Z iniciativy faráře Ladislava Vichra tehdy došlo k obnově fasád a střechy z dobrovolných příspěvků ve výši 50 000 Kčs. V 80. letech 20. století byly do Velešína převezeny cenné barokní varhany z Hůrek, původně ze zrušeného kláštera v Belgii. Varhany byly v dezolátním stavu, ale přes nepřízeň státních orgánů se podařilo prosadit jejich zrestaurování s náklady ve výši přes 86 000 Kčs. Poprvé zazněly v roce 1988 při svatováclavské pouti. V roce 2002 přibyly ke zvonu z roku 1946 další tři zvony, ulité ve zvonařství Rudolfa Pernera v bavorském Pasově.

Kostel sv. Václava stojí východně od centra Velešína, přístup k němu je z ulice Latrán kolem nejstaršího velešínského domu U Kantůrků. Pod památkovou ochranu spadá kromě kostela márnice, ohradní zeď s honosnou vstupní branou a hřbitov severně od kostela. Původně dvoulodní stavba byla změněna na jednolodní přestavbou v 18. století.

Kostel je jednolodní stavbou se čtyřmi bočními kaplemi a pravoúhlým presbytářem. K západnímu průčelí přiléhá hranolová věž s hodinami, nad ciferníky jsou data jednotlivých stavebních úprav. Vnitřní výzdoba pochází převážně z druhé poloviny 18. století, hlavní oltářní obraz a křížová cesta je dílem místního rodáka Bedřicha Kamarýta.

Památkový katalog:

Kostel se nalézá v prostoru hřbitova obehnaném ohradní zdí. Původně dvoulodní kostel, změněn na jednolodní se čtyřmi mělkými bočními kaplemi po stranách. 

Gotický kostel pochází z doby kolem poloviny 13. století – obvodové zdivo lodi. Ve 40. letech 14. století byl zbudován nynější presbytář. Kolem roku 1491 byla loď sklenuta ve formě pozdně gotického dvoulodí a v kněžišti vsazen nový sanktuář. Kostel byl obnoven roku 1604. V letech 1751 – 1754 byla odstraněna klenba dvoulodí a narovnán závěr kněžiště. Další rekonstrukce proběhla v letech 1887 – 1888, nově vysvěcen roku 1932.

Areál zahrnuje kostel, hřbitov, márnici a obvodní zeď s branou. Kostel se nalézá v prostoru hřbitova obehnaném ohradní zdí. Původně dvoulodní kostel, změněn na jednolodní se čtyřmi mělkými bočními kaplemi po stranách, s hlubokým, původně pětiboce zakončeným presbytářem s opěráky, dnes pravoúhlým, s obdélnou tzv. starou sakristií s oratoří v patře na severní straně a s novou sakristií na jižní straně presbytáře, s předsíňkou na jižní straně lodi a s hranolovou věží v západním průčelí. Fasády jednoduché hladké. Presbytář sklenut třemi poli křížové klenby, v závěru valeně s výsečemi.

Kostel odpovídá pojetí kulturní památky podle § 2 a 42 zákona č. 20/ 1987 Sb. O státní památkové péči. Památková ochrana se vztahuje na celý areál. Kostel je významným urbanistickým prvkem, který zásadně dotváří charakter zástavby v obci a ve své poloze se výrazně uplatňuje při dálkových pohledech na obec od sv., východu a jv. ze svahů v údolí řeky Malše. a vytváří tak její charakteristické panorama. Kostel obsahuje řadu hodnotných stavebních konstrukcí z období – raného středověku, snad 13. století – obvodové zdivo lodi a západní vstupní portál – z vrcholné gotiky, 14. století – kněžiště a z pozdní gotiky, kolem roku 1500 – zbytky klenby dvoulodí (dnes pilíře kruchty), portál sakristie a jižní portál lodi – z baroka, 18. století – úprava kněžiště, klenba lodi. Kostel je významným dokladem podoby a proměny církevní stavby od vrcholného středověku až po novověk a zároveň je důležitým dokladem farní správy a projevu křesťanské víry v regionu.

Původní evidenční list památky:

Původně dvoulodní, změněn na jednolodní se čtyřmi mělkými boč. kaplemi po stranách, s hlubokým, pův. pětiboce zakonč. presbytářem s opěráky, dnes pravoúhlý, s obdél. tzv. starou sakristií s oratoří v patře na sev. straně a s novou sakristií na již. straně presbytáře, s předsíňkou na již. straně lodi a s hranol. věží v záp. průčelí. Fasády jednoduché, hladké. Presbytář sklenut třemi poli kříž. klenby, v závěru valeně s výsečemi, v již. stěně sedlový portálek se skos. ostěním a pravoúhlý sanktuář s přetínavými pruty ostění, zakonč. oslím obloukem; oratoř a nový sakristie plochostropé; v lodi valená klenba s výsečemi, konvex-konkávně vypjatá kruchta na dvou pilířích.

Historické fotografie na obecním webu ->

Oč stručnější jsou popisy kostela na oficiálních webových zdrojích, o to více se návštěvník dozví přímo v kostele: