Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Domažlicích

U západního konce náměstí Míru v Domažlicích stojí klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Kostel je památkově chráněn jako součást bývalého kláštera augustiniánů:

Areál kláštera s kostelem Nanebevzetí Panny Marie založen na konci 13. století. Dnešní podoba je výsledkem zejména barokních a klasicistních přestaveb a úprav provedených v průběhu 17. až 19. století.

Městský web:

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na západním konci náměstí Míru stojí gotická stavba klášterního kostela, budovaná v průběhu 14. století. Kostel byl zčásti pobořen v období husitských válek. Přestavěn do současné barokní podoby byl v letech 1746 – 1752. Další stavební úpravy kostel prodělal v roce 1774 a v letech 1892 – 1893. Kostel Nanebevzetí Panny Marie tvoří významnou dominantu západní strany náměstí a je jednou z hodnotných architektur města Domažlice.

Na webu Noci kostelů:

Dominantou západní části náměstí v Domažlicích je klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie a přilehlý konvent řádu obutých Augustiniánů – mnichů, jejichž zakladatelem je v roce 1287 český král Václav II. a jeho manželka Jitka. Zakládací listina byla vyhotovena v lednu 1288 pražským biskupem Tobiášem z Bechyně.

Poté bylo započato se stavbou klášterního kostela, která se protáhla a proto v roce 1379 povolil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna sbírku na jeho dokončení. V roce 1419 přepadli Husité domažlický konvent, vypálili konventní budovy, rozehnali mnichy a vyplenili kostel. Správa klášterního jmění byla králem Jiřím z Poděbrad přenechána pánu Ježkovi z Boskovic a v roce 1470 převedena na pana Lva z Rožmitálu. Domažličtí požádali v roce 1534 o přenechání klášterního majetku, což bylo povoleno císařem Ferdinandem I. v roce 1557. Jelikož klášterní kostel i konvent byly značně zdevastovány tak opravy trvaly téměř až do konce 17. století. Augustiniánský řád získal roku 1681 opět práva užívání kostela a bylo započato s budováním jeho vnitřního zařízení. Uskutečnilo se jak na účet řádu tak i z dobrovolných darů příznivců klášterního kostela a mezi nimi byli Krištof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic, rytíř Stupparth z Löwenthalu a Jan František hrabě z Vrtby. Požárem ve městě v roce 1747 došlo k značnému poškození budov i kostela a jejich oprava se protáhla až do roku 1832, kdy došlo v listopadu k vysvěcení kostela.

Původně před kostelem na jižní stranu byl hřbitov, který byl obehnán zdí a v roce 1841 bylo městská hořejší brána zbourána a tuto jižní část pozemku odkoupilo město Domažlice. Na nově vystavěné zdi byly opět umístěny následující sochy z původní zdi, které jsou dílem sochaře Františka Ringelhahna v roce 1746 a to: sv. Mikuláš Tolentinský, Nanebevzetí Panny Marie, sv. Augustin, sv. Jan Facunda, sv. Tomáš z Villanovy, sv. Jan Nepomucký, sv. Václav, sv. Gelasius, papež a sv. Vavřinec. Klášterní zeď je u kostela ukončena kutou barokní železnou mříží pocházející z 18. století.

V chodbě kláštera bylo v roce 1731 umístěno 14 obrazů křížové cesty malířem Josefem Heidlem. Vzhledem k jejich značné zchátralosti byly v roce 1842 pořízeny nové obrazy, jejichž autorem je domažlický rodák a malíř Petr Wimmer (narozen 1822, zemřel roku 1879).

Ve 20. století došlo k několika opravám kostela i věže. Při obnově vnitřku kostela v roce 1913 byla zrenovována nástropní malba nad hlavním oltářem znázorňující korunování Panny Marie malířem Martinem Matoušem z Prahy. Vnitřní zařízení tvoří hlavní oltář se dvěma postranními oltáři a u hlavního oltáře jsou sochy učitelů církve sv. Augustina a sv. Řehoře Velikého z 18. století.

K poslední celkové opravě jak klášterního kostela tak i věže došlo v roce 1990.

Atlas Česka:

Konvent augustiniánů poustevníků se nachází v severozápadní části centra města Domažlic. V jeho prostorách nyní sídlí Základní umělecká škola.

Augustiniánský konvent s kostelem Nanebevzetí Panny Marie založil český král Přemysl Otakar II. nedlouho po vzniku samotného města během 60. let 13. století (fundace však pochází až od Václava II. a jeho manželky Judity z roku 1287). Krátce poté následovala výstavba klášterního areálu. V konventu se již roku 1315 konala provinciální kapitula a o dostavbě kostela máme zprávy z roku 1379, kdy bylo augustiniánům povoleno vybírat almužny na jeho dokončení. O několik let později přišlo s husitskými válkami roku 1420 vyplenění konventu s rozvrácením tamní komunity. Do Domažlic se řeholníci vrátili až po bitvě u Lipan (1434) a od té doby zde přebývali pouze v provizorních podmínkách mezi rozvalinami konventu, které v roce 1499 postihl požár. Roku 1530 opustil poslední augustinián Domažlice. O tři roky později dal Ferdinand I. klášterní jmění do zástavy městu. K obnově řeholní komunity došlo z rozhodnutí místodržícího Karla z Liechtensteina v dubnu 1621, přičemž město muselo vrátit augustiniánům majetek a obnovit budovu konventu, což se v úplnosti podařilo až v polovině 18. století. Poté se přistoupilo i k zásadnější přestavbě kostela, která trvala více než 60 let a byla zakončena vysvěcením stavby 18. listopadu 1832. Augustiniáni v Domažlicích působili až do roku 1950 kdy bylo jejich zdejší společenství násilně přerušeno komunistickým režimem. Ačkoli byl konvent řádu v roce 1990 vrácen zpět, řeholní život se obnovit prozatím nepodařilo. Objekt konventu prošel od té doby rekonstrukcí a v současnosti zde sídlí Základní umělecká škola.

Čtyřkřídlá budova konventu se nachází na severní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie. Nejvýstavnějším prostorem je v něm refektář, který zdobí nástropní malby Františka Julia Luxe zobrazující scény ze života sv. Tomáše z Villanovy a sv. Mikuláše Tolentinského z poloviny 18. století. Jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl ve středověku vystavěn jako trojlodní, z něhož se do dnešních dnů zachovalo pouze zdivo kněžiště a část severní boční zdi. Současný stav reflektuje novověké úpravy s vnitřním zařízením z první poloviny 19. století.

Domažlický Deník:

21. 9. 2023 – Město Domažlice má s augustiniány uzavřenou smlouvu o pronájmu části konventu, která byla uzavřena na 30 let. V prostorách kláštera má tak své zázemí Základní umělecká škola Jindřicha Jindřicha. Město je zmíněnou smlouvou zavázáno za 30 let utratit deset milionů korun na opravách objektu se souhlasem jeho majitele. „Nyní město na opravu majiteli objektu České provincii řádu sv. Augustina přispělo 200 tisíci korunami. Tuto částku zahrnoval loňský rozpočet, který schvalovali zastupitelé v únoru 2022,“ sdělil mluvčí města Domažlice Josef Babor.

V roce 2021 byla takto opravena fasáda na severní straně objektu, o rok později na západní straně.

V souvislosti s probíhajícími stavebními pracemi povolila rada města vjezd do centra města nákladním autům stavbařů, která váží více než 5 tun. „Do 10. listopadu mohou na náměstí vjet čtyři auta, která firma potřebuje pro odvoz materiálu a stavbu lešení,“ uvedl starosta Stanislav Antoš. Jednotlivé vozy váží od 6,5 do 18 tun.

Web o turistice:

Kostel je součástí augustiánského kláštera. Souhlas k jeho založení měl dát král Přemysl Otakar II. První písemná zmínka je ale až z roku 1287. Stavba probíhala až do konce 14. století. Kostel byl postaven v gotickém slohu, měl síňové trojlodí, na které navazoval protáhlý presbytář. Klášter s kostelem byl v roce 1420 vypleněn domažlickými husity. Ruiny kláštera se dostaly do majetku města. Až v roce 1621 byl klášter ve špatném stavu vrácen řádu. S novou výstavbou bylo započato až v roce1671. Při velkém požáru města klášter vyhořel. Došlo na jeho opravu a tato stavba se bez větších úprav udržela až do dnešních dnů. Poslední velká oprava areálu byla provedena mezi roky 1990 až 1994. Kostel se stavěl s klášterem. Dnes se díváme na přestavbu z let 1828 až 1832, která byla provedena v klasicistním slohu. Autorem plánu byl fráter kláštera Ludvík Ducháček. Vnitřní zařízení kostela je převážně z první poloviny 19. století. Klášterní zeď zdobí šest soch svatých z let 1743 – 44.