Kostel svatého Jiří v Malešově

V centru Malešova na mírném návrší stojí kostel svatého Jiří.

Obecní web nadřízené Hoštky:

Kostel svatého Jiří je kulturní památnou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek. Kostel je původně románskou sakrální stavbou. Patří mezi nejstarší a nejcennější stavby regionu. Kostel byl často slohově a stavebně upravován. Loď kostela je obdélného půdorysu, presbyterium je polygonálně uzavřeno. Interiér lodi kostela byl opatřen plochým stropem, který dnes již zcela chybí. presbytář kostela je zaklenut žebrovou klenbou. Střecha lodi je sedlová. K lodi je dále na severní straně přistavěna sakristie.

Wiki:

Římskokatolický filiální kostel svatého Jiří v Malešově je původně snad románská, dále pozdně gotická, renesanční a barokní sakrální stavba. Stojí na vysokém ostrohu nad Úštěckým potokem uprostřed veliké přibližně čtvercové návsi kdysi bohaté zemědělské obce. Kolem kostela je oválný hřbitov. Od roku 1964 je kostel chráněn jako kulturní památka.

Kostel s věží, původně snad románskou, byl výrazně přestavěn ve 14.–18. století renesančně a barokně. Věž byla upravená v roce 1574. Po roce 1945, kdy došlo k vysídlení německy mluvícího obyvatelstva, byl kostel ponechán bez větší údržby. Koncem 70. let 20. století se zřítila vysoká jehlancová střecha věže, která byla kdysi viditelná ze širokého okolí, byla více než 10 let bez jakékoli ochrany před povětrností. Dnes ji kryje nízký jehlan. Ostatní části pocházejí z pozdějších stavebních etap.

Jednolodní podélná stavba s odsazeným polygonálním presbytářem. Po jeho severním boku je sakristie. Po jižním boku se nachází předsíň. V ose západního průčelí stojí mocná převýšená čtyřboká věž. Do dnešní výšky byla věž upravena renesančně kolem roku 1574. Pohledově se jedná o velmi exponovanou stavbu viditelnou ze širokého okolí polabské nížiny. Stěny člení malá okénka ve spodních patrech a velká zvuková okna s kulatým záklenkem v posledním patře.

V presbytáři je gotická žebrová klenba z 15. století. V lodi je plochý strop se štukovým rámem. Okna jsou sklenutá všude segmentem. Loď a presbytář mají barokní okna ze 2. čtvrtiny 18. století se štukovými šambránami a římsami. Ve druhé dekádě 21. století jsou zčásti skrytá za popínavými rostlinami. Míra zachování stropu je nejistá. Křížová a paprsková klenba presbytáře se snad zachovala.

Vnitřní zařízení bylo barokní a pseudoslohové. Patří k němu hlavní oltář i oba boční pseudoslohové oltáře ze 2. poloviny 19. století. Kazatelna je dřevěná s řezbami rokajů, reliéfem a plastikami ze 2. poloviny 18. století. Do kostela patří sochy dvou andělů se svícny a dále sochy sv. Prokopa, sv. Vojtěcha, sv. Floriána a Bolestného Krista. Obraz Svaté rodiny je v řezaném rámu. Je rovněž barokní a pochází z 18. století. Křtitelnice je barokní kamenná s šupinatou profilovanou nohou a mušlí s akanty. Je na ní letopočet 1715.

Silně pochybuji, že z popisovaného vnitřního vybavení je v současné době něco na svém místě. Kostel je přes svou proklamovanou hodnotu velmi zpustlý.

Památkový katalog:

Cenná sakrální stavba středověkého původu (z období pozdní gotiky) byla několikrát přestavována a upravována, a to renesančně a barokně. Presbytář pochází z 15. století, mohutná hranolová věž na západě by mohla být románská. Dochované zbytky fasád odpovídají barokním úpravám. Kostel obklopuje kamenná ohradní zeď.

V roce 1574 došlo k úpravám věže. Ta měla původně vysokou střechu, která se na konci 70. let 20. století zřítila a byla nahrazena dnešní, výrazně nižší.

Areál kostela sv. Jiří se nachází na návrší ve východní části návsi. Tvoří ho kostel a ohradní zeď. Dominantním prvkem velmi hodnotného jednolodního kostela je masivní hranolová věž, u níž se předpokládá románský původ. Ze středověku – 15. století – se dochoval i presbytář. Později byl kostel několikrát upravován, torza fasád lodi a presbytáře jsou barokní. Pozemek kolem kostela vymezuje kamenná ohradní zeď, která je v některých partiích v různé míře poškozená, místy i chybí. Na západě je zeď přerušená vstupem.

Kostel sv. Jiří v Malešově je velmi cenná kulturní památka nadregionálního významu. Celý areál tvořící kvalitní urbanistický celek, který je dominantou obce, je stavebně-historicky unikátním dokladem vývoje středověké sakrální architektury. Přes necitlivé stavební zásahy, které byly provedeny zejména ve 2. polovině 20. století, si objekt dochoval autentické historické konstrukce a detaily. Mezi hodnoty kostela patří samotná jeho hmota, vzhled, dominantní postavení v rámci prostoru obce, řemeslné zpracování detailů, kamenické detaily, užité materiály, konstrukční skladba, podoba střešní krytiny i fasád a další aspekty estetické i sakrálně-funkční. Kostel má také výraznou historickou hodnotu jako doklad dlouhých dějin obce.

kostel sv. Jiří

Dominantním prvkem velmi hodnotného kostela je masivní hranolová věž, u níž se předpokládá románský původ. Ze středověku – 15. století – se dochoval i presbytář. Později byl kostel několikrát upravován, torza fasád lodi a presbytáře jsou barokní.

Kostel má obdélnou loď, o něco užší obdélný presbytář s trojstěnným závěrem a na západě k lodi připojenou hranolovou věž. Půdorys rozšiřuje obdélná sakristie u východní části severního průčelí lodi a obdélná předsíň u západní části jižního průčelí lodi. Věž na západě kostela má z velké části opadanou omítku, takže je viditelné zdivo z opracovaných kamenů různé velikosti. Nároží zpevňují kamenné kvádry. V dolní části západní stěny věže se nachází vstupní otvor, dnes zazděný. Lemuje ho ostění se zvýrazněným vnějším okrajem a vně ostění ještě portál. Po obou stranách je pilastr s hlavicí pouze naznačenou tenkými římsami, nahoře s profilovanou římsou. Pilastry nesou supraportu v podobě bohatě profilované, třikrát směrem dolů zprohýbané římsy (ve vyvýšeném středu a symetricky stejně v nižší úrovni po obou stranách středu). Ve vyšších partiích stěny věže jsou celkem čtyři okenní otvory nad sebou. Dolní z nich je poměrně malý, obdélný, lemovaný ostěním a zabezpečený mříží. Ostění tvoří na každé straně otvoru jeden kvádr, přičemž nahoře a dole kvádr přesahuje přes boční stranu pouze zčásti a kvádry jsou různě velké. Podobně je tomu i u mírně vyššího okna druhého zdola. Okno třetí zdola má kvádry ostění ve vzájemně podobné velikosti, na vnitřní straně je okosení. Rozestup od okna druhého zdola je výrazně menší než mezi okny prvním a druhým zdola a oproti spodnějšímu oknu je to třetí zdola osově mírně vychýlené na severní (levou) stranu. Čtvrté zdola je velké okno zvonice, ukončené do ne zcela pravidelného oblouku. Také to lemuje ostění, které však v dolní části chybí. Otvor dnes uzavírají dvířka ze svisle kladených prken. Stěnu věže zakončuje kamenná hlavní římsa, která pokračuje i na ostatní strany. Čtyři úrovně otvorů jsou i v jižní stěně věže, kde opět jednotlivé etáže nejsou zcela v jedné ose. Oproti otvoru druhému zdola je otvor první zdola výrazně východněji (vpravo), otvor třetí zdola mírně západněji a otvor čtvrtý zdola velmi lehce východněji. V dolní etáži je pouze drobný štěrbinový větrací otvor s ostěním z kvádrů zhruba stejné velikosti, zatímco vyšší dvě úrovně mají ostění nestejných rozměrů (obzvlášť otvor druhý zdola). Horní otvor zvonice je obdobný jako na západě, oproti němu však bez dvířek. Díky připojení střechy lodi je na východní straně věže pouze otvor do zvonice, zde však o něco nižší a zaklenutý do pravidelného půlkruhového oblouku. V severní stěně jsou otvory v horních dvou etážích. Obdélný spodnější má ostění z kvádrů různé velikosti, horní do zvonice – zde s prkennými dvířky – má kolem horního oblouku ostění. Věž má dosti nízkou stanovou střechu, krytinou jsou bobrovky.

K věži se na východě napojuje loď, která je – podobně jako věž – v současnosti téměř zcela bez omítky, takže je odhalené její kamenné zdivo, doplněné zejména u otvorů cihlami. Úzké úseky lodi po obou stranách věže, které jsou bez otvorů, tvoří součást západní fronty kostela. Nad profilovanou hlavní římsou, která obíhá i zbývající strany kostela, je dosti široký a nízký zděný pilíř, přimykající se ke stěně lodi. Jižní průčelí tvoří loď, presbytář a k lodi připojená obdélná předsíň. Ta zakrývá západní partii lodi do poměrně značné výšky, do níž sahá pultová střecha předsíně. Postavená je z kamenného zdiva, v nárožích s kvádry. Západní strana předsíně je bez otvoru, nad profilovanou hlavní římsou se zvedá vysoká atika, jejíž horní partie se směrem k lodi prohnutě zvedá. Nad střechou předsíně je ve stěně lodi menší okenní otvor, nahoře sahající svým ne zcela pravidelným mírným segmentovým obloukem až pod profilovanou hlavní římsu. V části lodi východně od předsíně jsou dvě obdélná okna ukončená segmentovým obloukem, rozdělená jednou svislou a dvěma vodorovnými železnými příčlemi – zasklení dnes chybí. Nad okny je torzo štukové výzdoby: profilovaná římsa, která je u západnějšího okna ve středu půlkruhově vzdutá, zatímco u východnějšího okna se ke středu prohnutě zvedá do hrotovitého výběžku. Pod nadokenní římsou západnějšího okna je drobný pozůstatek zdobných štukových linií, pod oběma okny torzální parapetní římsa. Pod východnějším oknem je ve stěně lodi dnes zazděný vstupní otvor s ostěním, které má ucha (nyní poškozená, původně s kapkou) a zvýrazněný vnější okraj. V dolní partii stěny po obou stranách vstupu je zdivo odlišného provedení – z velkých opracovaných kvádrů, východně od vstupu je menší vpadlé oválné, na výšku orientované pole. Nároží u napojení lodi a presbytáře je opatřené opěrákem z kamenných kvádrů, sahajícím do úrovně horního oblouku okna lodi.

Obdélný presbytář je stejně vysoký, avšak mírně užší než loď, má trojstěnný závěr se střední stěnou rovnou a bočními šikmými. Všechny strany presbytáře a závěru člení lizénový rám a mají po jednom okenním otvoru, který je obdobou oken lodi. V jižní stěně je okno bez zasklení, nahoře se stejnou římsou jako u západnějšího z obou velkých oken lodi. V jihovýchodní stěně závěru je otvor zazděný, nad ním je římsa, jejíž střed se zvedá do hrotovitého tvaru (na rozdíl od lodi rovně, nikoliv prohnutě). Ve východní stěně závěru je stejná nadokenní římsa jako v jižní stěně lodi, v severovýchodní stěně závěru a severní stěně presbytáře zase stejná jako na protějších stranách. Před východní částí severního průčelí kostela se nachází obdélná sakristie, jejíž stěny člení lizénový rám. V její východní a jižní fasádě je na šířku orientovaný obdélný okenní otvor, ukončený segmentovým obloukem, západní strana je bez otvoru. Všechny tři stěny obíhá profilovaná hlavní římsa. Nad ní se na severní straně zvedá nástavba ze svisle kladených prken, nahoře tvořících trojúhelníkový tvar. Sakristie tak má sedlovou střechu. V části lodi západně od sakristie jsou celkem tři okenní otvory. Zhruba uprostřed lodi je to okno stejného tvaru a výzdoby nad otvorem jako v ose třetí od západu na jižní straně, blíže severozápadnímu nároží lodi pak stejné okno jako v ose východně od předsíně na jižní straně (dnes v dolní polovině zazděné). V úseku mezi těmito osami je v dolní partii stěny ještě menší obdélný, na šířku orientovaný otvor chráněný mříží. Loď i presbytář mají sedlovou střechu, závěr půljehlancovou, krytinou jsou bobrovky.

ohradní zeď

Kamenná zeď je dnes vesměs bez omítky, značnou část zakrývá vegetace.

Ohradní zeď vymezuje pozemek kolem kostela sv. Jiří. Vzhledem k absenci omítky je viditelné její zdivo postavené z kamenů různé velikosti a stupně opracování. Korunu zdiva kryly kamenné desky, z nichž se zachovala pouze část. Zeď je v některých partiích v různé míře poškozená, na severu a severovýchodě chybí její dosti značné části. Na západě je zeď přerušená vstupem.

Ohradní zeď je funkčním doplňkem budovy kostela a zároveň součástí vnějšího vzhledu areálu.

Původní evidenční list památky:

Zničené kostely:

Jehlancová střecha věže odstraněna, věž je provizorně zastřešena téměř do roviny. Provizorní střecha věže i střecha lodi s malými dírami. Krov kostela je v havarijním stavu. Fasáda je zničená. Okna jsou rozbitá. Zavřený, prázdný. Zadní část kostela je porostlá plazivým vínem.

Jen na opravu krovu a krytiny kostela jsou třeba cca 2 mil. Kč.

Pozemek s kostelem je v soukromém vlastnictví.