Kostel svatých Petra a Pavla v Kostelci nad Ohří

Ve východní části Kostelce nad Ohří (dnes část Budyně nad Ohří) stojí kostel svatých Petra a Pavla.

Na wiki:

První záznamy o obci jsou spojeny s výstavbou kostela zasvěceného svatému Petru a Pavlu a fary v roce 1377.

V roce 1747 Ohře podemlela břeh vršku Frimberku a původní kostelík, který na něm stál, se zřítil. Budyňský děkan Leopold požádal pražského stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, jenž při návštěvě Doksan přijel do Kostelce posoudit terén, o vytvoření návrhu nového kostela jižněji od původního místa. V roce 1749 byla zahájena stavba po schválení majitelem panství Karlem Ditrichsteinem. Stavba trvala 9 let a stála 13 570 zlatých, což je přibližně roční výnos libochovického panství. Všechny práce provedli místní čeští i pruští zedníci, kameníci, klenbaři a tesaři. Kostel vysvětil v témže roce Emanuel Arnošt z Valdštejna.

Současně s kostelem se obnovila fara. Střídavě byla obydlena, opuštěna a posléze přivtělena k budyňské faře. Důvodem byl desátek, který do té doby odváděl Jan z Hazmburka z polí Mileticka, jež zaniklo povodní a tamní mlýn se už neobnovil. Do Kostelce byl přidělen kněz Jan Kozlovský z Kozlů, ale pro zdejší chudobu opět odešel a pražskému arcibiskupovi Janovi zaslal stížnost tohoto znění: „Kostelecká fara je sirota bezvěnná. Ubožačka polovinu věna nemá, řečeno jak žádná jiná nemůže vyženiti svého práva. Desátek i část polí si přisvojil děkani Budyňští. Tak jak předci naši vystavěli a předali nám dědictví máme je mi udržovati zachovati pro naše děti, vnuky.“

V katalogu litoměřické diecéze jako filiální kostel.

Na webu o varhanách:

Kostelec nad Ohří
kostel sv. Petra a Pavla
cca 1758 – varhanář F. K. A. Guth – typ práce P-I/5
1916 – varhanář J. Hubička – typ práce V-I/7 – cena 2545 K
1938 – varhanář R. Galnor – typ práce oV – 650 Kč

Hrady.cz:

Barokní kostel v Kostelci nad Ohří stojí na výšině ve východní části vsi. Byl postaven roku 1758, pravděpodobně na místě starší stavby. Vnitřní zařízení soudobé s výjimkou polychromované Madony Ochranitelky z 15. století. Obklopen hřbitovem.

Památkový katalog:

Tato sakrální architektura dobré kvality provedení pochází z let 1747-1758 – jde o příklad typu jednoduššího venkovského kostela z druhé poloviny 18. století. Spolu s ohrazením tvoří výrazný prvek obce, jejíž historii dokládá.

Areál kostela sv. Petra a Pavla je situován ve východní části historické zástavby obce. Hlavním objektem je orientovaný jednolodní kostel, postavený v letech 1749-58 jako náhrada za starší zničenou stavbu na jiném místě. Má obdélnou loď, užší presbytář se dvěma sakristiemi a na západě hranolovou věž. Fasády člení lizénové rámy, vstupy lemují kamenné portály. Střechy – až na věž, kde je prejz – kryje plech. Autorem návrhu pro stavbu kostela je význačný barokní architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Kostel doplňuje ohradní zeď s bránou a brankou, která vymezuje pozemek kolem kostela. Zeď z kamenného zdiva je dnes vesměs bez omítky, korunu kryjí šikmo kladené cihly. Na západě je ve zdi pilířová brána, na jihu pak pilířová branka.

kostel sv. Petra a Pavla

Orientovaný jednolodní kostel byl postaven v letech 1749-58 jako náhrada za starší zničenou stavbu. Má obdélnou loď, užší presbytář se dvěma sakristiemi a na západě hranolovou věž. Fasády člení lizénové rámy, vstupy lemují kamenné portály.

Kostel byl postaven jako náhrada starší stavby, stojící na vrchu Frimberk a zničené následkem sesuvu půdy v roce 1747. Ještě téhož roku (případně v roce následujícím) byl posoudit podmínky stavby na novém, jižněji situovaném místě architekt Kilián Ignác Dientzenhofer. Stavět se začalo v roce 1749, kdy zdejší panství patřilo Karlu Dietrichsteinovi, stavbu prováděli místní řemeslníci. Kostel byl vysvěcen v roce 1758 Emanuelem Arnoštem z Valdštejna.

Jednolodní orientovaný kostel sv. Petra a Pavla je zděná omítnutá stavba s obdélnou lodí a o něco užším obdélným presbytářem – obojí se zkosenými nárožími, u presbytáře zaoblenými. Západní část lodi je užší – zhruba stejně široká, jako presbytář. Nad korunou zdiva se zde zvedá hranolová věž. Půdorys kostela je na severní a jižní straně rozšířený o sakristii, přistavěnou vždy k presbytáři v místě jeho napojení na loď (sakristie se částečně napojují i k lodi). Jednotlivé fasády člení lizénové rámy. Na západním průčelí užší části lodi tvoří tento rám vždy dvojice dosti širokých svislých lizén vedle sebe (u nároží a po stranách střední osy), které spojuje horní vodorovná lizéna. Dolní část zdiva chrání sokl, který pokračuje i na další stěny. Průčelí je dnes bez omítky – je tak viditelné zdivo z lomového kamene dosti pravidelných tvarů různé velikosti, doplněného (zejména u nároží a u otvorů) kvádry. V ose stěny se nachází vstup a nad ním okno. Obdélný vstupní otvor lemuje kamenné ostění s širší patkou, stojkami s uchy a kapkou a s vyvýšeným středem horní části. Ostění má profilovaný vnější okraj, přední strana má povrch upravený rýhováním (u patek a překladu vodorovným, u stojek svislým). V otvoru jsou dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce, pobité pravidelně rozmístěnými hřeby. Každé křídlo je rozdělené třemi vodorovnými prkny na čtyři obdélné části. Nahoře a dole je toto pole orientované na šířku, zdobí ho vystouplá výplň se zaoblenými rohy členěná čtyřmi svislými rýhami. Dvě střední pole, orientovaná na výšku, vyplňují prkna skládaná do tvaru písmene V – v hornějším poli je písmeno obrácené, společně tak tvoří kosočtvercový motiv. Spoj obou křídel kryje sloupek, na jehož dolní části je pás s vruby opět tvaru písmene V. Nahoře je ozdobná hlavice. Na pravém křídle je kovaná klika esovitého akantového tvaru, kolem zámku je kování s vykrajovanými a stáčenými motivy. Na levém křídle dveří je kruhové madlo v podobě stylizovaného rozvinutého květu, kolem místa jeho připevnění je kování symetrického čtvercového tvaru se stáčenými motivy a v rozích vždy s jednou oválnou smyčkou. Nad vstupem se ve stěně lodi nachází obdélné dřevěné okno nahoře se zvedající do půlkruhu (přechod v oblouk je zubovitý). Kolem otvoru byla profilovaná šambrána. Základní členění okna tvoří silnější příčle – tři vodorovné a jedna svislá, vzniklá pole jsou rozdělená do rovnoramenného kříže. Do horního oblouku, odděleného poutcem, je protažená širší svislá příčle, sklo je zde členěno do sluncovitého dvoupásového tvaru. Okno chrání železné příčle stejného uspořádání jako širší příčle dřevěné, na nich pak spočívá drátěná síť. Stěna vrcholí bohatě profilovanou hlavní římsou a profilovaným podřímsím – jediné tyto části jsou dnes omítnuté. K užší hranolové věži vedou zkosené stříšky, kryté prejzem. Věžní nástavec má uprostřed stěn vždy okno zvonice, členění tvoří svislá lizéna po obou stranách okna a horní a dolní lizéna vodorovná (dolní je velmi úzká). Okenní otvor má obdélný tvar nahoře konkávně přecházející v užší rovnou horní část, vyplňují ho vodorovně kladená prkna. Kolem okna je šambrána s profilovaným vnějším okrajem, doplněná dole o parapetní římsu. V šambráně je vysoký hlavní klenák napojující se nahoře plynule na horní vodorovnou lizénu. Stěny věže zakončuje profilovaná hlavní římsa. Dvoudílnou střechu tvoří dolní prohnutá jehlancová část, na níž nahoře navazuje horní zvonovitá část. Krytinou je prejz. Ve vrcholu střechy je zasazená hrotnice s makovicí s obrysovým patriarším křížem, jehož ramena jsou zakončená do stylizovaného trojlistu.

Jižní průčelí tvoří (od západu) jednoosá užší část lodi – dnes bez omítky, její dvouosá hlavní část a jižní stěna presbytáře – obojí se zbytky omítky. Západní osa jižní fasády je stejná jako západní stěna lodi – také zde je tedy vstupní portál s dveřmi a nad ním okno, a to stejného provedení jako na západě (jen okno nemá vnější ochranné pletivo). Rozdíl je pouze v lizénovém rámu, kterému chybí svislé lizény po stranách osy. Svislá lizéna u styku se zkoseným přechodem do širší části lodi je užší než lizéna u jihozápadního nároží. Stěna vrcholí profilovanou hlavní římsou, která dále obíhá celý kostel. Na úzkém kosém přechodu užší části lodi v širší je lizénový rám – svislá lizéna u užší části lodi je opět méně široká, než ta nárožní. Širší část lodi má osy oddělené lizénovým rámem tvořeným svislou lizénou mezi osami a u nároží a horní lizénou vodorovnou. V obou osách je okno obdobného tvaru jako v západním průčelí – zde však chybí šambrána a otvor je umístěný v dosti hluboké, ven se rozšiřující špaletě. Základní členění okna je stejné jako na západní straně, každé z šesti okenních polí má dvě vodorovné a jednu svislou příčli. Horní oblouk je členěný stejně jako v západním průčelí, vnější ochranné pletivo zde není. Přechod lodi v presbytář je opět provedený úzkou kosou stěnou opatřenou lizénovým rámem. Podobný rám člení také jednoosou jižní stěnu presbytáře, v níž je dřevěné okno kasulového tvaru, lemované šambránou s profilovaným vnějším okrajem. Okno umístěné ve špaletě člení dvě silné vodorovné příčle a jedna příčle svislá. Vzniklá pole jsou rozdělená jednou vodorovnou a jednou svislou tenkou příčlí na čtyři tabulky. Poutec odděluje horní obloukovou část členěnou sluncovitě. Okno chrání kovová konstrukce. K dolní části jižní stěny presbytáře je přistavěná sakristie, jejíž obdélný půdorys je na západní straně rozšířený do mírného oblouku. V západní stěně je torzo zazděného pravoúhlého portálu s profilovaným vnějším okrajem, v obou zbývajících stěnách je pak obdélné dřevěné dvoukřídlé okno s křídly rozdělenými dvěma vodorovnými příčlemi. Otvor zabezpečený vnější mříží z esovitě zprohýbaných prutů lemuje šambrána s náznakem uší. Její vnější okraj je zvýrazněný. Na jižní a východní straně je fabionová římsa, na západní straně se koruna zdiva směrem k presbytáři velmi mírně zvedá. Sakristie má neúplnou stanovou střechu o velmi nízkém sklonu, krytou prejzem. Části jejích stěn jsou dnes bez omítky. Trojstěnný závěr tvoří širší rovná východní stěna doplněná po obou stranách úzkou stěnou, situovanou nakoso a zaoblenou. Střední stěnu člení lizénový rám, závěr je bez otvorů. Severní strana kostela je provedená obdobně jako jižní, popsány budou tedy pouze rozdíly. Severní sakristie má v západní stěně okenní otvor zabezpečený mříží z esovitě zprohýbaných prutů, v severní stěně není okno, ale dveře – menší a jednodušší obdoba ostatních kostelních dveří. Jsou jednokřídlé dřevěné, rámové konstrukce, rozdělené širokým vodorovným prknem na dvě obdélné výplně. V nich jsou prkna kladena do tvaru písmene V, přičemž v horní výplni je tento tvar obrácený – společně tak tedy tvoří kosočtverec. Také tyto dveře jsou pobité hřeby a mají podobnou ozdobnou kliku a kruhové madlo. Dveřní otvor lemuje opět obdobný portál – pouze bez kapek a s širší dolní části stojek. Takový portál a dveře (zde již bez dochované kliky) jsou také v severní stěně užší části lodi. Zdejší okno má pouze horní polovinu, je možné, že dolní je zazděná. Tato stěna užší části lodi je dnes téměř bez omítky. Loď má valbovou střechu s námětkem, presbytář sedlovou s půljehlancem nad závěrem – také s námětkem. Krytinou je plech.

Barokní kostel je dílem významného architekta, Kiliána Ignáce Dientzehofera, který jeho návrh zhotovil v období sklonku svojí tvorby. Jednodušší, avšak přesto působivé provedení kostela odpovídá venkovskému prostředí, kostel je významnou součástí historie obce i farnosti. Díky svému situování je rovněž urbanistickou dominantou obce.

ohradní zeď s bránou a brankou

Kamenná ohradní zeď je zděná z víceméně pravidelných kamenů různých velikostí doplněných lomovým kamenem. Části mají zbytky omítky, velké úseky jsou však dnes bez ní. Korunu zdiva kryjí šikmo kladené cihly – vždy ve dvou řadách vedle sebe. Uprostřed západní strany zdi je jednoduchá brána. Bránu tvoří dva hranolové pilíře, uprostřed západní a východní strany rozšířené na způsob lizény. Nad profilovanou římsou je směrem vzhůru se zužující nástavec, profilovaný do tří úrovní. Nahoře je zbytek nohy vázy, která se nedochovala. V bráně jsou novodobá plechová vrata. Na jihu je pilířová branka.

barokní náhrobek (není kulturní památkou)

Barokní náhrobek se skládal z volutové stély s masivní římsou, která se směrem vzhůru zužuje a vrcholí kruhovým zakončením. Umístěn byl při ohradní zdi.

Památkový katalog o náhrobku píše v minulém čase, takže tu už nejspíš k vidění není, o jeho osudech nikde ani zmínka.

Původní evidenční list památky:

Kostel s ohradní zdí. Původně gotický, znovu postaven 1758. Orientovaná jednolodní stavba z lomového zdiva, skládající se z věže, představěné před západní průčelí, z lodi a přímého presbytáře, po jehož stranách umístěny kaplovitě čtvercové prostory. Věž má uprostřech vchod s kamenným ostěním s uchy a kapkami, nad ním zeď, z každé strany prolomena oknem stejně jako nahoře ve veži zakončenými půlkruhem.Boční stěny jsou dvouosé, presbytář má v bočních stranách po 1 oknu. Uvnitř je presbytář sklenut plackou, má ilusivní malbu architektury oltáře na východní stěně. Malba je kombinována s plastickou výzdobou hlavic. Loď je sklenuta valeně na pásech, s lunetami. Pásy spočívají na zdvojených pilastrech s hlavicemi s volutami a květinovými festoby a se širokým přečnívajícím kladím. V západním průčelí kodi tribuna, spočívající na půlkruhovém oblouku. Její zábradlí je v rozích zaobleno, ze středu vystupuje. Kostel je ohražen zdí, na hřbitově při zdi barokní náhrobek, který se skládá z desky s křídly po stranách, a z nástavce s rosetou ve vrcholu. Nápis je nečitelný.

Vzhledem k jeho výše popisovanému významu je kostel ve velmi bídném stavu. Jakž takž je opravena vrchní část věže, i když se na ní již začíná opět loupat omítka a opadávají kusy podstřešní římsy. Kdy tu proběhly nějaké poslední práce, těžko hádat. Větší část kostela je holé zdivo bez omítek, na jižní straně překvapí „citlivé“ zazdění dveřního otvoru do přístavku presbytáře. Na některých místech zdivo praská. Na dveřích varování, že opadává střešní krytina. Tahle stavba na svoje lepší příští čeká, pokud se ho vůbec dočká…