Sfinga II. na Sfingovém rybníku v zámeckém parku v Duchcově

Na jihovýchodním okraji zámeckého parku v Duchcově je umístěn tzv. Sfingový rybník, kterému daly jméno sochy sfing. Druhá z nich je ve východní části vodní plochy.

Socha je jako součást zámeckého areálu kulturní památkou:

Socha nacházející se nad hladinou zámeckého rybníku pocházejícího z 30. let 18. století. Socha znázorňuje sfingu, mýtickou bytost s tělem lvice a hrudí, krkem a hlavou ženy. Sfinga má lehce otočenou natočenou hlavu vpravo.

Sochy sfing vznikly v souvislosti s pořizováním sochařské výzdoby do duchcovské zámecké zahrady, a to na základě smlouvy uzavřené mezi Františkem Josefem z Valdštejna a Matyášem Bernardem Braunem roku 1737; vyhotoveny a dodány zřejmě byly až následujícího roku. Jejich současné umístění na novodobých soklech obložených žulovými kostkami uprostřed tzv. sfingového rybníka je druhotné.

Pískovcová socha (soudě dle lvího těla v mírně nadživotní velikosti) představuje sfingu ve své typické poloze s ležícím lvím tělem a vzpřímenou ženskou částí, s hlavou otočenou na svou pravou stranu. Záda a hruď má krytou pokrývkou s barokním ornamentem, lemovanou jakýmsi zploštělým vejcovcem. Hlavu má krytou útvarem, který končí na zádech plizovanou látkou a v zádu jsou na něm patrné dva svými konci překřížené copy. Socha je osazena na podstavci vyzděném v rybníku z (žulových? dlažebních?) kostek.

Sochy sfing jsou nedílným kamenosochařským doplňkem areálu zámecké zahrady v Duchcově, připomínající její původní barokní sochařskou výzdobu. Současně jsou dokladem velmi kvalitní kamenosochařské pozdně barokní produkce braunovské dílny.

Samotné sochy představují kvalitně tesané nadživotní sochy z šedobílého pískovce opírající se předními tlapami o volutovou konzolu, hlavy s ušlechtile pojednanými obličeji s náznakem úsměvu jsou natočené do stran, povrch plášťů a roušky je pojednán v jemné nízké reliéfní ornamentice dobových dekorů pásky, stylizované mušle a maskaronu.