weby pro nejsevernější čechy

Pomník Bojovníka od Sokolova

This entry is part 289 of 408 in the series Sochy, skulptury, statue, mozaiky, reliéfy, památníky

U kruhového objezdu nedaleko sokolovského zámku, takřka naproti budově městského úřadu, stojí na okraji parku mezi ulicemi Rokycanská a Rooseveltova Pomník Bojovníka od Sokolova.

Městský web podává o soše info:

Na kamenném podstavci je umístěna stojící bronzová socha vojáka v zimním ústroji se samopalem v ruce. Byl slavnostně odhalen 11. 11. 1951 a jedná se o dílo sochaře Vendelína Zdrůbeckého (1923 – 1986). Byl postaven na paměť prvního bojového vystoupení 1. československého samostatného praporu v bitvě u Sokolova dne 8. 3. 1943 v tehdejším SSSR. V podstavci je symbolicky uložena prsť z bojiště.

Pomník je kulturní památkou:

Robustní pomník ztvárňuje vojáka 1. samostatného československého praporu z bitvy u Sokolova. Základ pomníku tvoří nízký podstavec z žulových kvádrů. Na něm jsou nepravidelně seskupeny hrubě tesané hranolové kvádry. Na čelní straně bývala deska s nápisem: „Se Sovětským svazem na stráži míru.“ Dnes je osazena deska s nápisem: „NA PAMĚŤ / ČESKOSLOVENSKÝCH / BOJOVNÍKŮ BITVY U SOKOLOVA“. Na nízké ploché desce je nadživotní plastika bojovníka v kontrapostu levé nohy v postoji výpadu. Levou ruku má napřaženou vpřed a v pravé drží automat PPŠ-41 Špagin.

Velmi obsáhlé info je na webu sochařství:

Tradičním symbolem Falknova byl sokol (německy Falke), který se objevuje i v historickém městském znaku. Poválečné počeštění jména na Sokolov v roce 1948 muselo být dokonce i v kontextu poválečných událostí u tak velkého města vnímáno jako velmi radikální krok. Vyhláškou z ledna 1948 totiž nové jméno dostaly především vesnice a menší města, které neměly český ekvivalent německého názvu, ostatní se přidržely zavedené české verze, jež existovala i zde. V případě Falknova však sehrála roli v podstatě náhodná souvislost se jménem ukrajinské vesničky Sokolove, respektive podle u nás vžitého názvu Sokolovo, kde v březnu 1943 proběhlo první bojové vystoupení československé Svobodovy armády.

Po roce 1945 byla tato bitva využívána jako propagandistický nástroj komunistů – symbol osvobození Československa z východu, souběžně s tím, jak byly potlačovány připomínky osvobození západní části země Američany nebo role československých letců v Anglii. Generál Svoboda se pak zúčastnil i slavnosti přejmenování Falknova na Sokolov uspořádané 31. března 1948.

Výše zmíněné ideové konstrukty bývaly vtěleny do hmotných symbolů v podobě pomníků a pamětních desek, jež měly sloužit jako jejich každodenní připomínka. Obvykle se setkáme se sochami pohraničníka (alespoň v blízkosti hranic) nebo vojáka Rudé armády (v oblastech osvobozených Američany), umístěnými většinou přímo na místech pomníků osvobození americkou armádou.

V Sokolově je však situace ještě poněkud jiná. Pro hlavní poúnorový pomník bylo vybráno téma bitvy u Sokolova právě v souvislosti s nově založenou tradicí. Socha bojovníka byla postavena na místě Jahnova turnerského pomníku, jehož odstranění zosobňovalo poraženou ideu Velkoněmectví. Socha byla odhalena 11. listopadu 1951, tedy velmi brzy po Únoru 1948, a představuje tak jeden z nejčasnějších dokladů české sorely. Přestože zobrazuje vojáka 1. samostatného československého praporu, lidé ji někdy ztotožňovali s rudoarmějcem a jako symbol vládnoucího režimu se stala předmětem přinejmenším dvou útoků. 19. března 1954 se ji 11 dva mladíci pokusili vyhodit do povětří, i přes razanci výbuchu však nebyla výrazně poničena.13 V srpnu 1968 byla na protest proti sovětské okupaci stržena ze soklu a poškozena.

Autorem sochy je sochař Vendelín Zdrůbecký (1923-1986), jeden z početné generace sochařů, kteří po válce vystudovali pražskou akademii. Zdrůbecký prošel ateliéry Jana Laudy a Karla Pokorného, z nichž se rekrutovali sochaři socialistického realismu, popisné a nudné sochařské machy ve službách vládnoucího režimu. Taková je i sokolovská socha, Zdrůbeckého první větší dílo. V roce 1955 vstoupil do pražského Armádního výtvarného studia, kde pak působil až do smrti. Celý život vytvářel plastiky věnované oslavě vládnoucího režimu, popřípadě upomínající na „bojové tradice“ českého národa. Roku 1982 obdržel titul zasloužilý umělec.

Series Navigation<< Pomník Františka Křižíka v PlzniSousoší Mistra Jana Husa – Hořice >>
Tagy