weby pro nejsevernější čechy

Sousoší sv. Luitgardy (Víry), sv. Jana a sv. Pavla u Osečné

This entry is part 35 of 77 in the series Sochy

Na zalesněném návrší na jihovýchodním okraji obce Osečná, napravo od silnice do Českého Dubu, na trase žluté turistické značky se nachází sousoší tří svatých.
Jedná se o sousoší unikátní a přesto nejedinečné – jde totiž o jedno ze tří totožných, další jsou k vidění v Českém Dubu a v Hodkovicích nad Mohelkou. Bohužel je návrší dnes zalesněno (prý odtud bylo vidět na Ještěd) a cesta, zobrazená na informační tabuli, dávno zanikla. O původu a historii památky se dá dohledat na netu poměrně dost informací.

Městský web (tentýž text na infotabuli, umístěné u sousoší v roce 2019):

V letech 1653 – 1783 byl vrchností Českodubska ženský klášter sv. Jakuba ve Vídni. Panství v Podještědí získal věnem od své abatyše Reginy, dědičky hraběte Isolaniho.

Trvalou památkou na zbožnou Reginu jsou v Osečné, v Českém Dubě a v Hodkovicích nad Mohelkou tři stejná velkolepá sousoší z pískovce, které pochází z roku 1714 a zpodobňují v životní velikosti tři katolické svaté: Jana, Pavla a Luitgardu. Uprostřed pomníku se tyčí do výše kříž s Kristem, u jehož nohou klečí sv. Luitgarda. Luitgarda je světice cisterciánského řádu, které se v modlitbě zdálo, že se k ní Kristus odpoutal z kříže a dal jí políbit své rány. Po obou stranách pomníku jsou stojící postavy světců s železnými meči – vlevo sv. Jan a vpravo sv. Pavel.

V 17. a 18. století mnoho obyvatel Čech podlehlo opakovaným epidemiím v důsledku válek a hladomorů. Císař Karel VI., otec Marie Terezie, nařídil roku 1713 z pietních důvodů zřizování „morových sloupů“ v celé monarchii. Představená kláštera sv. Jakuba ve Vídní Maria Magdalena z Walterskirchenu se rozhodla, že ozdobí tři největší obce svého panství pod Ještědem důstojnými náboženskými monumenty z umělecké dílny Matyáše Brauna (1684–1738). Tento věhlasný sochař rakouského původu je tvůrcem mnoha barokních skvostů v Čechách, zdobících četné zámky, kostely a také Karlův most v Praze. Nejvýznamnější Braunovo dílo, znázorňující „Vidění sv. Luitgardy“ se stalo ideovým vzorem pro kompozici tří postav sousoší objednaných klášterem pro města v Podještědí. Výběr alegorických postav těchto monumentů věru nebyl náhodný, neboť Luitgarda a oba světci s železnými meči symbolizují cisterciánskou a křížovnickou minulost Českodubska. Je také příznačné, že tato velkolepá sousoší byla vesměs postavena na nejpříhodnějších místech s dalekým výhledem na Ještěd.

V minulosti se každoročně 26. června na svátek Jana a Pavla konalo procesí z místních kostelů k sochám oněch tří svatých, aby jejich přímluvou Bůh ochránil město a lidi od živelných pohrom.

Názvy sousoší vyskytující se v různých publikacích: Sousoší Tří svatých, Sousoší Tří světců, Sousoší Víry se sv. Janem a sv. Pavlem či Sousoší sv. Luitgardy, sv. Jana a sv. Pavla.

Částečně zastaralé, částečně i chybné informace uvádí Památkový katalog:

Architektura sousoší řešena podle dobového principu trojice plastik, střední z nich na vyvýšeném podnoží.

Architektura – podstavec, je tvořena trojicí zdvojených soklů barokního tvarosloví, jednotlivé části konvex-konkávně tvarované.

Dvojice krajních podstavců: Na pískovcovém obdélném soklu stojí obdélný dřík s uchy a vystupujícím zrcadlem; horní část dříku s dvojicí drobných volut, zakončena mohutnou profilovanou římsou, na níž je prostá deska, na níž stojí sochy; vše ve zdvojené podobě.

Prostřední, vyšší sokl také větších rozměrů, k soklu vede dvojice schodů, obdélný dřík s vystupujícím zrcadlem, v jehož horní části je umístěna nika, v parapetní části s mušlí. Uprostřed s půlkulatě vzedmutou hlavní profilovanou římsou sepjatou v horní části jednoduchým plochým klenákem, s nápisem a datací Renovirt 1882. Nad hlavní římsou se kónicky vypíná podstavec, na němž stojí socha sv. Luitgardy (všechny části ve zdvojeném provedení).

Mezi jednotlivými sokly z pískovcových štuků vyzděná křídla, spojující je v jednu architekturu. Tato jsou z kamenných štuků s konvexně vykrojenou horní profilovanou římsou, plocha pak zdobena rytými – lineárními zrcadly. Celá architektura včetně soch je ještě zajištěna zadní obdélnou zídkou, do které jsou mimo jiného ukotvena železná jištění (táhla) jednotlivých soch.

Socha sv. Jana – je nyní bez hlavy, v životní velikosti. Esovitě prohnutá postava v levé ruce drží svitek, pravá ruka mírně od těla (částečně poškozena), nadzvedává drapérii pláště, váha těla se opírá o levou nohu, pravá je mírně pokrčená. Socha zahalena do pláště, bohatě nařasené drapérie. Na soklu nápis St. JOANNE.

Socha sv. Pavla – asi v životní velikosti. Esovitě prohnutá postava, hlava nakloněna k pravému rameni, v pravé ruce drží meč, který v horní části přidržuje i levá ruka. Váha těla se opírá o pravou nohu, levá je mírně pokrčená a postavena na kamenech. Socha zahalena ho pláště, bohatě nařasené drapérie. Na soklu nápis St. PAULUS. Plastika sv. Pavla v Osečné není původní. Vznikla pravděpodobně při opravě roku 1882 a nese na rozdíl od vrcholně barokního sousoší klasicistní rysy. Socha je slohově odlišnou replikou původní plastiky. Je patrné, že její autor se seznámil s podobou poničené sochy nebo dochovaných soch v Českém Dubu nebo Hodkovicích nad Mohelkou.

Socha sv. Luitgardy (Víry ?) – postava asi v životní velikosti, esovitě prohnutá, téměř klečící na kamenných balvanech (oblacích?), hlava nakloněna k pravému rameni, v pravé ruce drží krucifix a o pravé rameno se opírá chrámek s božím okem (krucifix poškozen, uražena část břevna a horní části kříže i s hlavou Ježíše Krista), levá ruka v horní části přidržuje drapérii pláště. Váha těla se opírá o levou nohu, pravá je mírně pokrčena a postavena na kamenech. Socha zahalena ho pláště, bohatě nařasené drapérie, hlava s rouškou přes oči a vlasy zahaleny.

Sousoší bylo v roce 2015 restaurováno, podle médií „na poslední chvíli„. V souvislosti s opravou se objevily pochybnosti, co je vlastně pravda:

Ředitel památkového úřadu v Liberci Miloš Krčmář uvádí: „Umělecko-historická věda nemá do současnosti jasno s ikonografickým rozborem sousoší. Problematický je především centrální výjev sousoší. To je nejčastěji označováno jako sousoší sv. Luitgardy, sv. Jana a sv. Pavla, též ale jako sousoší sv. Heleny, sv. Jana a sv. Pavla a v poslední době též jako sousoší Víry. Vzhledem k těmto nejasnostem se objevuje i označení sousoší tří světců.“ Podle Krčmáře navíc plastika sv. Pavla v Osečné není původní. Vznikla pravděpodobně až při opravě roku 1882. Socha je slohově odlišnou replikou původní plastiky (viz text výše).

Ať tak či tak, sousoší je kompletní (i když ne bez komplikací), nechybí žádná část těla kterémukoli svatému a např. sv. Jan nesvírá svitek, ale drží za rukojeť meč.

Series Navigation<< Sousoší sv. Luitgardy (Víry), sv. Jana a sv. Pavla v Českém DubuSochy na mostě hradu Valdštejn >>
Tagy