Socha sv. Jana Nepomuckého v ulici Na Perštýně v Liberci

V Liberci v horní části ulice Na Perštýně nedaleko kostela sv. Vincence z Pauly stojí na travnatém svahu pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého.

Jedná se o kulturní památku, záznam v Památkovém katalogu o soše informuje:

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti (150 cm, původně polychromovaná) je jednou z nemnoha dochovaných libereckých soch z tohoto období.

Socha spočívá na 160 cm vysokém pískovcovém fundamentu postaveném na čtyřech žulových stupních (72 cm). Fundament nese uprostřed čelní (Z) strany oválný medailon s prosbou ke svatému : “O Sanct Joannes Lands Patron. Erlange uns die Himmels Kron Behütte uns für Schand und Apethe vor pestilente Krieg Hungers Noth.” (Ó, svatý Jane, zemský patrone, uveď nás v království nebeské, ochraňuj nás před hanbou, posměchem, morem, válkou, hladem a nouzí). Na zadní (V) straně je tesaný nápis v rámu: “Zu Vermehrung der / Andacht Sanct Ioannes / Nepomucene Har die / Weeber Bruders-schafft / nach Verlauf 50. Jahren / Diese Statue Wiederum / aufs Neue errichten / lassen. Anno 1781 / Renoviert Anno 1832. Unter / der Leitung der Vorsteher / Franz Schöpfer, Anton Proksch”. Na zadní straně soklu věnovací nápis: R. 1893 část. zničeno, oprava 1894.

Podstavec ukončen římsou vybíhající vpředu do rozeklané voluty.

Dle údajů Vl. Rudy, ředitele OA Liberec, nechal sochu postavit roku 1731 plátenický cech v Liberci na počest nejdelší stávky v dějinách Liberce, která proběhla v letech 1722-1723, kdy se vzbouřili pláteničtí tovaryši nespokojení s podmínkami práce a mzdou.

Výška soklu 72 cm, výška fundamentu 160 cm, výška sochy 150 cm. Rozměr soklu 90×45 cm.

Podrobně se soše a událostem s ní spojeným věnuje bakalářská práce Lenky Kovaříkové Svatonepomucenská úcta na Frýdlantsku a Liberecku ve výtvarném umění (dochovanost do roku 2007) z roku 2009:

Vztyčen byl v roce 1731 na tehdejším Šibeničním vrchu plátenickým cechem na památku ukončení stávky plátenických tovaryšů. Ta začala 17. srpna 1722, kde se shromáždilo 200 tkalců a vydalo se do domu mistra, vzali svojí cechovní truhlu včetně dokumentů nalézajících se uvnitř a společně opustili město. Správní úředník na ně kladl různé nástrahy. 16 z nich zadržel a nechal odvést do Liberce, nebyli mu ale příliš užiteční, jelikož u sebe neměli žádná privilegia, tak byli zase propuštěni. Poté se družina zdržovala celý rok v Borkersdorfu. K návratu nemohli být nuceni, a tak v Liberci nějaký čas nikdo z pláteníků nebyl, následkem toho bylo málo tovaryšů v práci mistrové. Proto mistrové několikrát za uprchlými pláteníky poslali delegaci, s příkazem, že se mají i s privilegii vrátit do Liberce a že nebudou pokutováni. Na to poslalo bratrstvo své vyjádření libereckým mistrům z tkalcovského cechu s dodatky, totiž dva nové starce, nového pana Otce a nové doručení s ubezpečením, že nebudou moci být zadržení, pokud by tak bylo splněno, vrátili by se společně zpět do Liberce. Liberečtí mistři souhlasili s těmito požadavky. Po několika dnech vyrazila družina pláteníků zpět z Borkersdorf, míjeli les pod Ještědským pohořím a utábořili se na takzvaném Šibeničním kopci, vyslali dva druhy do města se zprávou, že se shromáždili na Šibeničním kopci a čekají na příjezd mistrů. V těchto dnech složila družina slib a bylo rozhodnuto, že pokud se budou smět přistěhovat volně bez pokuty do města, tak nechají vystavět jako poděkování a na věčnou památku Bohu a patronu země svatému Janu Nepomuckému sochu. Poté se dočkali příjezdu mistrů a všichni se společně s novým elánem vydali v průvodu vstříc až na Šibeniční vrch, sjednocení a v doprovodu muziky vešli do města, dne 29. srpna 1723, každý tovaryš, který se společenstvem nespolupracoval, muselpřijmout trest.

Od té doby došlo k několika válečným nepokojům a jiným opakovaným událostem, proto ještě nemohla být vystavěna socha. Po uplynulých 6 letech bratrstvo opět upevnilo své rozhodnutí nechat vystavět sochu. Proto požádali tehdejšího majitele pozemku pana Georga Wenzela o kus pozemku, na kterém by směli vystavit sochu. Téměř okamžitě od něho obdrželi souhlasný dopis a potvrzení, že dostanou bezplatně pozemek. Potom bratrstvo dostalo zmíněný pozemek. Se svolením vysoké pozemkové vrchnosti byl položen základ a vystavěna socha, i s tehdy nalezeným dodatkem znějícím: Kde Jan v přímluvách stojí! Tam se vše dobře zdaří! Tedy zvolejme za pominutí všichni uctívatelé! Svatému Janu ke cti!

Vedle sochy byly vysazeny dvě lípy na ozdobu a k ochraně před nepříznivým povětřím, kterému je socha vystavena. Po dokončení v červnu 1731 bylo dílo zasvěceno. V červenci 1781 nechalobratrstvo sochu, zdevastovanou kvůli válečným nepokojům a nepřátelským vpádům a nepřátelským vpádům na radu řemeslníků, tuto sochu od základu znovu vystavět a zasvětit.

1. srpna 1781 založilo bratrstvo pláteníků v Liberci fond k renovaci Janovi sochy a 10 fr: Peníze, které byly na liberecký památník ve městě vybrány podle vyhotovených příjmovýchstvrzenek, byly přijímány v církevní pokladně, u nejvyššího církevního Otce pan Georg Häntschle. Tyto příjmové doklady byly uschovány v truhle. Zajímavostí jsou nedoplatky zroku 1781, které byly vyrovnány vrchním daňovým výběrčím, avšak se svolením nejvyššího úřadu.

V roce 1832 byla socha kvůli předchozím temným časům zruinovaná a sešlá z části na podstavci tak na stojanu, nepříznivé povětrnostní podmínky velmi zohyzdili i samotnoupostavu. Dojemný zájem o milovaného patrona země Jana Nepomuckého, přivedl urozeného mistra tkalcovského řemesla na myšlenku, že již po uplynutí 57 let, by měla být socha znovuzrekonstruována. A tak se stalo již 17. června 1832 při příležitosti čtvrtletního zasedání, že se čestní zastupitelé usnesli a svolili, aby byla socha znovu zrenovována. Zastupitelstvem bylpověřený správce, který se měl pustit do renovace. To zastavili přednostové kvůli povolení a schválení, na to bylo zažádáno ze strany pana vrchního úředníka Antona Ludwiga Löbla.,magistrátu a pana městského děkana o povolení a schválení znovu. Práce začaly v červnu a to sice: podstavec je pokryt ze tří stran žulou, spodek je světle zelený, římsa je světle červená apostava je natřena bíle, kříž, pěticípá hvězda a okraj rochety, včetně nápisu na přední straně jsou pozlaceny, s nomenklaturou: Tento nápis je umístěn výše nad sedadlem zhotoveným zeželeza, nad tím spočívá lampa. Ta se rozsvěcí každý rok ve slavnostní dny. Za sochou stojí ještě po obou stranách, v čase dřívějším vysazené lípy, které sochu chrání před větrem anepříznivým počasím. Dále se nachází 5 kamenných sloupů, které jsou zeleně natřeny. Před nimi byly v roce 1833 vysazeny dvě lípy. Celé místo okolo sochy je v pěkně upravenémterénu, obklopeno lavičkami a růžemi, které nabízejí kolemjdoucím turistům příjemný pohled během jejich pobytu. Po dokončení renovace došlo opět k zasvěcení, které se konalo v neděli 19. srpna 1832. V roce 1893 soše někdo urazil pravou ruku, kříž a svatozář. O rok později byla škoda odstraněna.

Patka s obdélníkovým půdorysem má hladké stěny. Dřík je po stranách dekorativně modelovaný. Má na čelní stěně medailon s nápisem. Ostatní stěny nesou kartuše, čelní a zadní nese nápis. Vrchní část je ozdobena volutovou stříškou. Hlavice je provedena ve tvaru segmentové římsy s volutami, které mají mezi sebou list. Světec je oblečený v bohatě řaseném kanovnickém rouchu. Socha je jemně prohnuta ve tvaru písmene C. Nad hlavou má velkou zlacenou svatozář s pěti pěticípými hvězdami. Pohled sv. Jana Nepomuckého směřuje ke kříži, který svírá v pravé pozdvižené ruce. Levou ruku má položenou svisle u těla a svírá v ní biret. Sv. Jan Nepomucký má levé koleno mírně pokrčené.

Na objektu jsou znatelná doplnění poškozených dílů z minulých restaurování. Socha je v zachovalém stavu. Německé nápisy jsou špatně čitelné. Stupně jsou popraskané a zčásti
porostlé mikroskopickou řasou. Poslední restaurování provedl akademický sochař Jiří Novák v roce 2007.

Nápisy
Přední stěna: O Sanct Joannes / Lands Patron. / Erlange uns die / [Himels]Kron / [ Behütte] uns [für] / S[chan]d und [Spoth] / Vor Pe[stilenz], Krieg / [Hungers Noth].
Zadní stěna: Zu Vermehrung der / [An]dacht Sanct Ionnes. / Nepomucene hat die / Weeber Bru[der-schafft] / nach Verlauf [5]0 Jahren / [D]iese Statue [W]iederum / aufs [N]eue
errichten / lassen. Anno 1781 / Renoviert Anno 1832. Unter / der Leitung der Vorsteher / Franz Schöpfer, Anton Proksch. // Ingnaz Worf, Anton Augsten

Socha: 230 cm x 80 cm x 50 cm
Hlavice: 60 cm x 120 cm x 85 cm
Dřík: 120 cm x 105 cm x 48 cm
Patka: 85 cm x 120 cm x 74 cm
Stupeň 4.: 21 cm x 380 cm x ?105
Stupeň 3. : 21 cm x 320 cm x ?106
Stupeň 2.: 21 cm x 260 cm x 182 cm
Stupeň 1.: 21 cm x 200 cm x 125 cm