weby pro nejsevernější čechy

Socha Jana Žižky z Trocnova – Hradec Králové

This entry is part 173 of 335 in the series Sochy, skulptury, statue, kašny, památníky, kříže

V Žižkových sadech v Hradci Králové stojí pískovcový pomník Jana Žižky z Trocnova.

Obsáhle o historii vzniku pomníku informuje wiki (doplněno z dalších zdrojů):

O zbudování pomníku Janu Žižkovi z Trocnova, který ve městě pobýval a zde byl také poprvé pohřben než byl převezen do Čáslavi, se jednalo desítky let. První nápady o jeho zřízení se objevily již v 19. století, ale nikdy nebyly naplněny.

První zmínky hodný pokus se udál v rámci pětistého výročí úmrtí tohoto vojevůdce v roce 1924. Tehdy bylo jednáno o tom, že pomník bude umístěn na Velkém náměstí. Zároveň bylo rozhodnuto zřídit pomník v tvrdém pískovci královédvorském, protože obdobný kovový pomník by byl příliš drahý.Podle jednoho zdroje Přihlášeno bylo šest návrhů od čtyř tvůrčích týmů.,podle wikiNa vypracování návrhu pomníku se v užší soutěži podílelo pět sochařů: Rudolf Březa, František Fabiánek, Emanuel Kodet, František Vyskočil a Josef Škoda.Vyberte si.

O došlých návrzích jednala 5. a 6. června 1924 devítičlenná komise. V porotě se sešel kulturní výkvět Hradce a okolí, přizváni byli odborníci z Prahy. Předsedou byl zvolen starosta JUDr. František Ulrich, ale rozhodoval společně s architekty Josefem Gočárem, Václavem Rejchlem, Václavem Weinzettlem (ředitelem sochařské školy v Hořicích) a knihovníkem muzea Františkem Tichým. Soutěž byla realizována za spoluúčasti Památníku odboje, který zastupoval major J. Šebor, pomníkový referent Památníku. Do poroty byli přizváni také sochař Jan Štursa, v té době rektor pražské akademie a Adolf Doležal, malíř z Kuklen.

Jako nejlepší vybrala komise návrh tehdy třiadvacetiletého hradeckého sochaře Josefa Škody, kde Žižka seděl na koni s palcátem v ruce. S návrhy na pomník byla seznámena též veřejnost, a to ve výstavní síni městského muzea od 7. do 11. června téhož roku. Porotě se však žádný návrh, ani ten vítězný, nezamlouval jako vhodný pro realizaci pomníku v kameni. Zčásti proto, že se jí nelíbil původně zadaný materiál. Pískovec totiž vyžadoval pod břichem koně podpěru, což komisi vadilo a začalo se uvažovat o soše bronzové. Ta však byla příliš drahá, z peněz města by mohla být uhrazena bronzová socha pouze pěšího Žižky. Porota proto doporučila vypsat soutěž novou, což postavení Žižkova pomníku oddálilo.

Podle wiki: Na základní kámen pomníku bylo poklepáno 6. července 1924 na dnešním náměstí Svobody, před budovou bývalého učitelského ústavu. Slavnost tehdy zahájil starostův náměstek prof. Jan Mareš a po něm promluvil legionář a redaktor Národního osvobození z Prahy Josef Dýma. Po ukončení obou projevů přečetl legionář V. Holý text věnovací listiny, následoval chorál zapěný sborem Sokola a dělnickým sdružením a poté došlo k samotnému poklepu na základní kámen. Slavnost byla ukončena státní hymnou, kterou zahrála Třískova hudba. Odpoledne se konalo veřejné cvičení Sokola a DTJ, načež byla opakována scéna „Žižka před Prahou“, které se zúčastnilo přes 500 lidí. Netrvalo však dlouho a onen základní kámen upadl v zapomnění.

Dle jiných zdrojů: V roce 1931 se město reprezentované profesorem Karlem Mlynářem rozhodlo spolupracovat s učitelem zdejší Státní průmyslové školy Peškem a vytvořit sochu z tepané mědi. Památník měl být umístěn na dnešním náměstí Svobody před budovou školy. Dokonce tam byl za velké slávy položen základní kámen. Technická kancelář však toto místo v předmostí Wilsonova mostu nepokládala za vhodné z důvodů komunikačních i estetických neboť silueta pomníku při pohledu z levého břehu bude zakryta vypnutým mostem.

K práci na pomníku Jana Žižky z Trocnova se Josef Škoda později vrátil. Měl vymodelovat nový návrh v monumentálních rozměrech pro odlití sochy v bronzu. Město se rozhodlo umístit Žižku na Velké náměstí do prostoru, kde stála historicky i umělecky bezcenná kašna. Nepochybně i proto, že v katedrále byl Žižka po určitou dobu pohřben.

Bezplatně a nezávazně vypracovaný Škodův návrh posoudila komise, ve které byli i Zdeněk Wirth, Antonín Matějček a malíř Jakub Obrovský, a doporučila ho k provedení. Pomník měl stát na Velkém náměstí blízko katedrály sv. Ducha. Výsledný model v měřítku 1:3 byl prezentován ve výstavní síni městského muzea 21. ledna 1939. Po zkouškách s maketou o rozměru 1 : 1 bylo zjištěno, že do uvedeného místa s mariánským sousoším uprostřed se tak mohutná socha nehodí. Bronzový odlitek sochy Jana Žižky z Trocnova dostal k šedesátinám od obce starosta Josef V. B. Pilnáček 27. února 1937. Připojeno bylo též přání, aby se pomník stal brzy ozdobou města. Německá okupace však znamenala zrušení smlouvy se sochařem i práce na pomníku, k jejímuž obnovení nedošlo kvůli umělcově skonu. 6. února 1942 byla činnost výboru pro postavení Žižkova pomníku zlikvidována a zbytek peněz byl použit na dostavbu muzea.

Podle wiki: První schůzka, která se týkala druhé realizace Žižkova pomníku, se uskutečnila 9. dubna 1952. Ale větší aktivita nastala až o 5 let později.

Dle jiných zdrojů: Po válce byl komitét pro postavení Žižkova pomníku znovu sestaven s původními členy, ale nová kapitola stavby se začala psát až koncem roku 1957. Byli kontaktováni profesoři Zdeněk Wirth a V.V.Štech a začalo se uvažovat o omezené soutěži, protože Josef Škoda zemřel už v roce 1949. Chvíli se uvažovalo vyzvat sochaře tvořící v nejbližším hradeckém okolí – Ladislava Faltejska, Antonína Wagnera a Ladislava Zívra. Ve hře byla i kopie realizace sochaře Josefa Malejovského, jejíž originál byl osazen v Trocnově. Varianta kopie se městu zdála nedůstojná : hradecký Žižka by měl být převážným uměleckým úkolem hradeckých umělců.

Anonymní celostátní soutěž na sochu Jana Žižky z Trocnova v pískovci byla vypsána k 1. říjnu 1958 (nebo 19. 8. 1958) a ukončena k 31. březnu 1959. Na její uskutečnění bylo uvolněno 128 tis. Kčs (z čehož odměna pro autora vítězného návrhu měla činit 25 tis. Kčs). Přihlášeno byl 58 návrhů. Šifry se dost opakovaly, takže tu byly tři Palcáty, dvě Pavézy, Kalich, ale i Nepřemožitelný, Pravda vítězí, Síla, Vůdce z lidu, Vpřed a 1424.  

Jezdecká socha se zdála hospodářsky neúnosná, v zadání stálo „pěší figura z kamene na Velké (Žižkovo) náměstí“. Přestože se dvěma návrhy účastnil Josef Malejovský, profesor VŠUP, Karel Hladík a František Štorek, tedy cenění autoři, vyhrál málo známý pražský sochař Jiří Dušek. Druhé a třetí místo získali rovněž pražští Věra Ducháčková-Beránková a Miroslav Václavík. Dalšich osm návrhů obdrželo finanční ceny v hodnotě 2 – 7 tisíc. Vítězné návrhy byly ještě dopracovány a v roce 1959 bylo o vítězi jasno.

Se sádrovou maketou vyrobenou v hořické škole se roku 1965 zkoušely možné varianty osazení. Před nábřežím a Žižkovými sady vyhrály Lipky, kde měla stát vojevůdcova socha na podstavci o výšce 3,70 m. Umístění pomníku však vyvolávalo velké kontroverze, takže i hlavní městský architekt byl pověřen prověřením vhodného umístění pomníku.

Na provedení v materiálu (hořický pískovec) začal Dušek pracovat až roku 1969. Podstavec navrhl ak. architekt Jan Hejtman a provedla jej hořická kamenická škola. Hejtman také navrhl sadové úpravy v okolí pomníku.

Osazení sochy bylo naplánováno na 4. června 1971, tedy 550. výročí Čáslavského sněmu, kdy se operační těžiště Žižkových vojů přesunulo na Hradecko. Hradec se v průvodních textech prohlašuje za husitské město, město bohatýrské, o které marně usiloval král Zikmund, ale neméně podstatné pro osazení Žižky bylo 50.výročí založení KSČ. Odhalení nakonec proběhlo v Žižkových sadech, čerstvě přejmenovaných (dosud nesly jméno dramatika Klicpery). Oslavy byly pečlivě plánovány, byly vydány příležitostné odznaky a večer pardubické divadlo hrálo hru Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci. Slavnostního aktu se kromě jiných pozvaných hostí zúčastnil i ministr kultury ČSR RSDr. PhDr. Miloslav Brůžek, CSc.

Popis sochy:

Stojící postava Jana Žižky je umístěna na vysokém soklu. Mužská postava přibližně středních let má nakročenou pravou nohu. Je oděna v tunice s kalichem na prsou a v dlouhém splývavém kabátci s rukávy. Levou rukou se opírá o výrazný ve předu umístěný obouruční meč, který je jílcem opřen o sokl. V pravé ruce drží postava palcát. Žižka má pásku přes levé oko a výrazný knír.

Na soklu je umístěn ze předu nápis Jan Žižka. V pravém boku je vytesán městský znak v kruhovém poli. Na levém boku je umístěna husitská pavéza s kalichem, která má po stranách umístěný letopočet 1423. Ze zadu je označení autora: „DUŠEK HEJTMAN 1971.“ 

Výška plastiky i se soklem: 650 cm. Výška soklu: 230 cm. Výška sochy: 390 cm. Základna soklu: výška 40 cm, šířka 348 cm, hloubka 424 cm.

Autoři díla:
Jiří Dušek (hlavní autor)
Jiří Kolář (spoluautor)
Jan Müller (spoluautor)
Josef Sedláček (spoluautor)
Jan Hejtman (architekt)

Series Navigation<< Orli u vstupu do Smetanových sadů – HořiceSocha císaře Josefa II. na Studentském náměstí v Kadani >>
Tagy