weby pro nejsevernější čechy

Sousoší Mistra Jana Husa – Hořice

This entry is part 24 of 142 in the series Sochy, skulptury, statue, kašny

V Hořicích na malém náměstí před budovou školy, kde se kříží ulice Husova, Žerotínova a Šalounova, stojí uprostřed parkové úpravy doklad monumentální secesní symbolistní plastiky od předního českého sochaře Ladislava Šalouna, sousoší Mistra Jana Husa.

Na první pohled se člověk zarazí – to přece znám. Na druhý pohled konstatuje – pletu se, to není ono, vůbec to není podobné. A obojí je tak nějak pravda. Podstatně známější verzi pomníku téhož autora všichni míjíme na Staroměstském náměstí v Praze…

Základní kámen tohoto pomníku byl položen roku 1912 a pomník byl slavnostně odhalen 5. července 1914 (další Husův pomník od Ladislava Šalouna byl roku 1915 odhalen v Praze na Staroměstském náměstí a třetí pak roku 1925 v Libáni).

Hořický pomník je 11 metrů vysoký. Zhotoven je z hořického pískovce z lomu v Podhorním Újezdě. Sochařské práce podle Šalounova modelu provedl hořický sochař František Vejs (1871–1951)

Městský web podává o historii pomníku podstatně obsáhlejší informaci (a to hned na několika místech):

Historie hořického Husova pomníku sahá do 90. let 19. století, kdy se skupina zdejších občanů rozhodla uctít po vzoru jiných českých měst a obcí památku velkého kazatele Mistra Jana Husa.

První Husův pomník v Čechách byl postaven v r. 1872 v Jičíně a v r. 1897 následovala Nová Paka a Vojice. V té době se však myšlenka pomníku objevila i v Hořicích. Zrodila se v malém sousedském hostinci Leopolda Kořínka, kde se scházela skupinka vlastenců, mezi nimiž býval pravidelným hostem i sochař Antonín Vondráček. Ten projevil ochotu vytesat pomník z kamene, pokud se podaří uhradit kámen a model od vynikajícího umělce. Původně se pomýšlelo na pomník malý a sochař Vondráček měl v úmyslu věnovat pro něj malé místo na rohu tehdejšího Husova náměstí. Předčasná smrt mu však překazila plány.

Důležitým mezníkem v dalším vývoji událostí se stala výstava českého severovýchodu v r. 1903, na níž byl kromě budoucího dvanáctimetrového Riegrova obelisku vystaven i sedmimetrový žulový obelisk z lomu v Požárech. Ten pak po skončení výstavy zakoupil její ředitel, budoucí starosta města Josef Fejfar, a věnoval jej na stavbu Husova pomníku.

V r. 1908 byl založen Komitét pro postavení Husova pomníku jako odbor Okrašlovacího spolku, který vedl další přípravné práce. Přijatý návrh počítal s odhalením sochy do roku 1914 nebo 1915 k 500. výročí Husova upálení. V r. 1910 byla dokončena stavba obchodní školy a náměstí nazváno Husovým jménem. Komitét však stál v nelehké situaci. Dosud sebraná částka 800 K totiž nestačila na opracování žulového balvanu ani na zakoupení dalšího materiálu. Nebylo tedy ani pomyšlení na vypsání veřejné soutěže na model pomníku. A přece členové komitétu toužili vytvořit dílo jedinečné, které by obohatilo řadu již stávajících sochařských děl ve městě.

Nakonec pomohla šťastná náhoda. Když známý český sochař Ladislav Šaloun shlédl na pražské výstavě svou sochu Krakonoše, reprodukovanou v pískovci hořickou sochařskou školou, přijel v září 1908 do Hořic vybrat pro ni vhodné místo ve Smetanových sadech. Při procházce městem shlédl i Husovo náměstí a projevil ochotu vytvořit model pro Husův pomník. Žulový obelisk však byl shledán nevhodným, neboť by jeho rozměry příliš svazovaly tvůrčího ducha velkého umělce a postavit další pomník ve tvaru obelisku bylo nemyslitelné. Byla tedy Šalounovi ponechána úplná tvůrčí svoboda.

Koncem března 1911 byl model dokončen a v květnu pro veřejnost vystaven  v sochařské škole. Zároveň pokračovaly přípravné práce. Městská rada byla požádána, aby svým nákladem provedla vybudování základu pro pomník a zavedení vodovodu  na místo. K orientaci posloužila dřevěná kostra pomníku. V té době však komitét obdržel nepříznivou zprávu — vídeňské ministerstvo zamítlo žádost o provedení sochařských prací v odborné škole, což podstatně zvýšilo náklady na stavbu pomníku. Přesto se organizátoři nevzdali a pokračovali v díle.

Základní kámen byl položen o Husově slavnosti v r. 1912 a do zimy byla osazena spodní část pomníku. Když Ladislav Šaloun poznal tíživou finanční situaci Komitétu, zřekl se velkoryse honoráře za návrh i zhotovení modelů. Kámen na pomník dodal Jan Novotný z vlastního lomu v Podhorním Újezdě, sochařské práce byly zadány vynikajícímu hořickému sochaři Františku Vejsovi (1871 — 1951). Bylo rozhodnuto, že každá skupina postav bude provedena z jednoho kamene a stejně tak i postava Husova, na niž byl dodán kámen o rozměrech 10 m3 z Kyselova lomu v Podhorním Újezdě. Na zaplacení kamene i práce musely být peníze vypůjčeny. Zbývalo vyřešit otázku bazénu, neboť členové Komitétu i Okrašlovacího spolku správně vycítili nutnost tohoto originálního doplňku. Avšak cena za železobetonový bazén s kamennou obrubou byla příliš vysoká. Nakonec, vzhledem k předchozí velkorysosti Šalounově, bylo rozhodnuto zadat postavení bazénu známé pražské firmě Nosál a spol. Zároveň se pokračovalo ve finančních sbírkách a benefičních akcích, na nichž se podílely všechny hořické spolky, přispívali i ti nejchudší obyvatelé.

K slavnostnímu odhalení pomníku došlo 5. července 1914 za účasti široké veřejnosti, tehdy krátce po sarajevském atentátu. Slavnostní řeč pronesl Dr. Václav Flajšhans, přední znalec Husova odkazu. Radost zúčastněných kazila jen tíživá atmosféra nadcházející světové války. Hořický pomník má úctyhodné rozměry — délku 13 m, šířku 9 m, výšku 11m a základy na ploše 237 m2, 2 m hluboké.Blok na Husovu postavu měřil přes 10 m3 a vážil 220 q. Na pomníku bylo osazeno 87,4 m3 kamene. Tj. 1820 q (18 vagónů).Finanční náklady přesáhly částku 20 000 korun (bez honoráře autora, který se jej zřekl, když viděl, jak „hořičtí sbírají po krejcárku“).

Pomník představuje nejen postavu Mistra Jana Husa, ale symbolizuje i „pravdu“. Pravda je jako skála (proto je Husova postava monolitická) a slovo otvírá skryté vody, které se spojují v řeky ústící do bazénu. Před pravdou prchá lež i klam (shrbené postavy vlevo), lidé omládlí a osvěžení slovem pravdy hledí vstříc slunci (muž a žena vpravo) na jih. Tyto myšlenky, které autor sám sepsal, byly vloženy do základu pomníku.

V téže době jako pro Hořice vytvářel Šaloun i model Husova pomníku pro Staroměstské náměstí v Praze. „Hus — toť strhující, vroucí, kypící duševní proud,“ píše Šaloun o svém díle a dále pokračuje: „Podlehl jsem jeho živelní aktivní síle jako podléháme neodolatelné moci doby, ve které jest nám žíti. Tvořil jsem Husův pomník jako část veliké dějinné epopeje, která není dosud ukončena. S nitrem rozpáleným, pobouřeným. To je zdroj a kadlub mého Husova pomníku pražského i hořického. Historicky i umělecky žhavější půda pražská vynutila mi formu pohnutější, kvasící, klidné prostředí půvabného města krásného českého severovýchodu, v jehož zdech jsem našel tolik upřímné úcty k Mistru a tolik čisté spontánní lásky k umění výtvarnému, zejména sochařskému, připustilo kompozici vyrovnanějších tvarů a linií. Při tvorbě pomníku pražského viděl jsem Husův zjev uprostřed živelných bouří, které se po něm v českých zemích rozpoutaly. Vznešený a klidný — byl Hus osou života českého lidu. Rád uvidím své dílo na venkově, uprostřed lidu, který bude ke kamenné postavě Mistrově vzhlížeti s upřímnou, čistou úctou, beze všech malicherných postranních pocitů, uprostřed lidu českého venkova, který ve šlépějích Husových věrně kráčel a přese všechny zloby věků jeho památku zachoval v srdci.“Ladislav Šaloun našel v prostředí uměleckých Hořic řadu dobrých přátel a rád se sem vracel. Jeho zásluhou bylo město obohaceno několika nádhernými díly, a proto byl v předvečer slavnostního odhalení Husova pomníku jmenován čestným občanem hořickým.

Ladislav Šaloun (1. 8. 1870 Praha — 18. 10. 1946 Praha)

Český secesní sochař, všestranný umělec, podporovatel snah hořické školy a galerie plastik,  3. 7. 1914 za své zásluhy jmenován čestným občanem Hořic, autor veřejných památníků  a plastik v Praze i Hořicích, pedagog a vlastenec. Díky zájmu o malířství studoval na pražské Reynierově kreslířské škole, později v sochařských atelierech prof. Tomáše Seidana.  Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a později i Jednoty umělců výtvarných, v letech 1906 — 1914 externím učitelem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, pracoval v redakci Volných směrů.Svým dílem se řadí mezi nejvýznamnější umělce českého secesního symbolismu. Autor monumentálního pomníku M. Jana Husa v Praze na Staroměstském náměstí (r. 1915). Podílel se na sochařské výzdobě Pojišťovny Praha, První české zajišťovací banky, Obecního domu, Městského divadla či Wilsonova nádraží. V Hořicích kromě pomníku Mistra Jana Husa vytvořil i známou sochu Krakonoše ve Smetanových sadech. Jeho tvorba zahrnovala i návrhy šperků a keramiky, ilustrace či knižní vazby, portrétování známých osobností (Svatopluka Čecha, Jaroslava Vrchlického). Jeho ateliér ve Slovenské ulici v Praze je jednou z vinohradských památek zapsaných v seznamu kulturních památek ČR. V roce 1912 byl přijat za řádného člena České akademie věd, v r. 1946 prohlášen za své celoživotní dílo národním umělcem.

Text: PhDr. Oldřiška Tomíčková a Pavel Bičiště, DiS., Městské muzeum a MIC Hořice

Sousoší je kulturní památkou, takže ještě popis z Památkového katalogu:

Jan Hus umístěn volně na malém náměstí před budovou obchodní akademie, nedaleko komunikace, situován k západu. Mohutná obdélná kamenná základna třikrát odstupněná, v pravé části s pravoúhlým předstupujícím úsekem, zasahuje přední částí do umělé mělké vodní nádrže umístěné před pomníkem, zhruba čtvercové, několikrát pravoúhlé zalomené vpředu a obložené kamennými deskami. Na pravém boku základny v horní části text ve třech řádcích pod sebou. Na základně postaven nízký kamenný sokl obloženými pískovcovými deskami, na bocích a vzadu pokrytý reliéfy a textem, čelně sokl nepravidelně konkávní. Na čelních nárožích figurální výzdoba. Na levém nároží dvě přikrčené postavy oděné v dlouhých pláštích. Na pravém nároží dva čelně stojící mužské akty s draperií, opřené rukou o horní část soklu. Na pravém (jižním) boku soklu je v kamenné desce vytesán text. Na zadní straně soklu (východní); uprostřed reliéf plamenů z nichž v horní části vystupuje hlava (snad orlí) s roztaženými křídly po celé ploše soklu (symbolika zrození bájného ptáka Fénixe). Po stranách plamenů textové reliéfy. Vlevo v menším rámci secesní iniciály LŠ, vedle text. Na soklu v levé části posazen nepravidelný kamenný blok, vpředu segmentovitě profilovaný s rovnou čelní stěnou v níž je vytesán text. Na tomto bloku stojící, výrazně manýristicky protáhlá, nadživotní postava muže, zahaleného v dlouhém splývavém plášti. Pravá ruka zdvižená před levým ramenem, v levé ruce spuštěné podél těla drží knihu. Hlava mírně skloněna vpravo. Výraz kontemplace.

Series Navigation<< Socha Probuzení – HořiceSocha sv. Jana Nepomuckého pod Bouřným >>
Tagy